nicandra komentáře u knih
Inspirativní - ale nehodlám použít všechno.
Zajímavé, celou dobu jsem cítila jistou nostalgii, protože ta kniha je hodně o tom, jak se žilo dřív (“naše babičky...), otázka je, jestli i ta naše představa “dřív není trochu přikrášlená a idealizovaná. Některé věci děláme úplně stejně, něco zas máme jinak. Je to o době, možnostech, příležitostech...
A osobně mi trochu vadí, když se některé informace skoro doslova opakují o pár desítek stránek dál, jako kdyby tam předtím nezazněly, to je na tak impozantní knihu trochu málo čtené z pohledu redakce.
Napínavý děj, plnokrevné postavy se zajímavým vývojem, takže nemůžete přestat jen tak, ale “ještě jednu kapitolu...
Co mi nesedí, je to, jak se najednou z Mercedes stala superhrdinka náchylná k sebeobětování se.
Trápí mě špatné spaní a doufám, že tato kniha mi pomůže najít cestu k lepšímu. Je napsaná dostatečně srozumitelně i pro nedoktory. Jediné, co mi trochu kazí dojem, jsou uváděné výsledky výzkumů prováděných na myších - těch výzkumů bylo tolik (a myší ještě více), že mi to přidalo na černém svědomí vůči přírodě, a to myši nejsou moje nejoblíbenější zvířata. Ale jsou to savci jako já, navíc mají roztomilé korálkové oči, chlupatá tělíčka, ocásky, prostě dokud se mi nedostanou do sklepa, tak jsme ve vztahu neutrality.
No ale představa, že byste si mohli zvolit, jestli na důležitou operaci půjdete ráno, nebo odpoledne, tak to je opravdu z jiného - bohatě amerického - světa, ale za to autor nemůže, že to u nás takto nefunguje.
Příliš mnoho náhod, zejména to, jak hlavní hrdinka objeví tři mrtvoly... Neschopní policisté, kteří nechávají důkazy na místě činu, svěřují se svědkyni, plánují s ní další postup ve vyšetřování, dokonce s ní vyšetřují podezřelé... A není ta vesnice až moc přívětivá, všichni přátelští a hned se chtějí kamarádit a vykládat si?
A k jazykové korektuře: ta asi nějak neproběhla, že?
O něco málo lepší než druhý díl (no jo, četla jsem je v obráceném pořadí), ale možná ten dojem vznikl tím, že jsem se rozhodla nevšímat si reklamy na podobnost s detektivkami Agathy Christie. Ta podobnost tam ovšem je a s blížícím se koncem stále více vyniká. Nevím ale, jestli je to dobře, jak vysvětlování před skupinou podezřelých, tak i důvod první vraždy jsou obvyklá christieovská klišé. Vlastně kdybych si odmyslela ty moderní detaily a jazyk, je to opravdu, jako kdyby to Christie napsala nebo aspoň vymyslela. Tak to asi mělo být, toto je důvod vzniku knihy. Ale je v pořádku, když někdo napodobuje úspěšného mrtvého autora? Je v pořádku, když na tom vydělá? Je v pořádku, když si to vůbec chci přečíst, i když vím, že zas budu kritická? Není v tom jakýsi čtenářský masochismus?
Ech, co dodat... Nudné, ukecané, o ničem. Místy proběhne snaha poučit čtenáře a dát najevo, že si autorka něco zjistila z pramenů (popisy jídelních lístků třeba). Celkově je příběh postavený na tak minimální zápletce, až to pěkné není. A ten uspěchaný konec, no nevím.
Příjemné, to bych jako dítě taky chtěla zažít:) Přečetla jsem za jedno ráno...
Nejenže zajímavé, ale napsané s ohledem na čtenáře, takže i čtivé:)
Napínavé, plné zvratů. Podivný svět, ve kterém žijí vlkodlaci, upíři a další fae, ale nějak tak pohromadě s lidmi, kteří o nich ví i neví. Jediné, co se mi nelíbilo, byl výraz “kožoměnec, což má být hlavní postava Mercy.
Po sérii knih o čtenářství dospělých přišla u mě řada i na tuto, která se zabývá čtením dětí. A je to hodně zajímavé srovnání. Čtou totiž průměrně méně, než čtou průměrně dospělí. Jen jestli to bohužel neznamená i to, že až budou dospělí, budou číst ještě méně...
My si tady můžeme notovat, jak čteme, ale "tam venku", tam to jaksi začíná slábnout. A už i u dětí...
Velice zajímavé - kolik předsudků máme, aniž by to odpovídalo nějakým vědeckým výzkumům. Např. o cukru - že hnědý je lepší než bílý a třtinový lepší než řepný, přitom ale je to pořád cukr. Atd. I některé recepty chci vyzkoušet, vypadají lákavě. Vůbec celá kniha je pěkná na pohled.
Příliš průhledné, přesto ještě pořád dost čtivé. Co mě ovšem naprosto dokonale otrávilo, byly ty úkoly a la Pevnost Boyard na závěr.
Poněkud nepřekvapivě došly výzkumy k závěru, že přístup rodiny ke čtení je naprosto rozhodující. I tak zajímavé.
Zajímavé. Čtu postupně všechny Trávníčkovy zpracované výzkumy, tenhle je třetí. Je zajímavé sledovat ten vývoj i s tím, že někdy prognózy nevyjdou. Akorát nevím, skutečnost se mi zdá horší, než vychází v těch průzkumech. Že bych byla takový pesimista? Anebo o sobě lidi rádi lžou/přibarvují?
Opět jsem podlehla reklamě - na knize se dočtete "detektivka ve stylu Agathy Christie". Tak to ani náhodou. Logicky jsem byla zklamaná, protože Agatha to samozřejmě není. Je možné, že bych knihu hodnotila výš, kdyby nebylo mého velkého očekávání na začátku.
Popravdě se mi to ze začátku zdálo zbytečně zdlouhavé a pak zas moc překombinované, pořád mě autoři nutili, abych si všímala jiných a nových podezřelých.
Běžně se mi to nestává, ale tipla jsem toho správného hned na začátku a tu kouřovou clonu autorů, kteří vymýšlejí nové a zvláštní detaily nebo záminky zápletek, jakože abych si nebyla tak jistá, jsem pořád viděla jen jako kouřovou clonu.
Dějově zajímavé, ale ten konec, tam bylo tolik zvratů, až mi to vadilo. Taky jsem očekávala víc nějakých sesterských "bitev" - představa, že se prostě budou mít rády okamžitě, ačkoli první o druhé nevěděla a druhá byla vychovávána k tomu, že nahradí tu první za každou cenu, tak ta mi přijde fakt jakási divná.
Trochu střelené, hodně fantazie, zajímavé postavy s poněkud praštěnými motivacemi...
Velice zajímavé a velice k zamyšlení. Autor rozděluje potraviny na ty základní suroviny typu brokolice, mléko atd., pak ty do pěti složek a nakonec ultrazpracované, což jsou všechny ostatní, kterým bychom se podle něj měli raději vyhnout. A zkuste zajít do obchodu a dívat se na složení, do pěti se drtivá většina nevejde... Odkrývá spoustu souvisejících témat, např. změna složení potravin proti minulosti, rafinace cukru a mouky či podíl reklamy na rozhodování zákazníka...
No toto! Velice čtivé, ale nějak mám pocit, že je těch dějových zvratů až příliš. To by snad vydalo i na čtyři knihy...
Celou dobu si lámu hlavu, kde je pravda, kdo lže a kdo to myslí dobře, ale každou chvíli vypadá jako hajzl někdo jiný. Rozuzlení mi nějak nestačilo, ono to totiž mohlo dopadnout i úplně jinak. Jako kdyby to celou dobu autorka psala tak, aby si mohla do poslední chvíle rozmýšlet, jak to nakonec nechá vyznít, no a pak si hodila kostkou...