nicandra komentáře u knih
Úžasné, spousta nových informací o rostlinných společenstvech, o sounáležitosti a spolupráci mezi nimi, podávaných srozumitelně a s láskou ke stromům.
Indiana Jones v ženském vydání, ovšem grafická stránka úžasná.
Opakovala bych se po ostatních, ta dštěná zášť ke všemu, co autor nazývá “mainstream”, mi dost vadila, musela jsem se nutit to dočíst... Přidám ještě odfláknutou korektorskou práci: pravopisné chyby, překlepy, a to zajímavě rozmístěné - na dvoustránce tři, pak dvacet stran v pořádku... Asi to toho korektura bavilo tak, jako to bavilo mě.:)
No, vypravěčka je asi supermanka, kolika lidem dokázala pomoct a jak vždycky přišla na to správné řešení. Chápu, že účelem má být pohlazení na duši a potvrzení toho, že svět je stále v pořádku, ale přišlo mi to občas trochu “na silu”.
Zajímavé, lehce tajemné, trochu smutné a poněkud ironické (jak se z člověka může stát hvězda a on to ani neví, jak vás dokáže někdo zradit...).
Nevysvětlitelné úkazy, podivná úmrtí s ošklivými detaily (předsmrtný neukojitelný hlad, kterému padne za oběť to, co vás obklopuje, např. vaše sbírka...), evidentně vyvolané halucinace, někdy hromadné. Spiknutí, světavládné ambice, Co mi nesedělo, bylo zmnožení vypravěčů - kromě Watsona jich mluví hned několik, všichni víceméně stejně z hlediska detailů (ale jestli to všechno takhle Watson zapsal po jednom poslechu, musí mít fenomenální sluchovou paměť).
Stručně: jak vychovávat děti pro budoucnost v digitálním světě? Hrajte s nimi počítačové hry, vedle sebe na pohovce si to hraní vzájemně komentujte, hlavně je nijak neomezujte, však proč by měly přestávat jen kvůli tomu, že si s nimi chcete povídat, nebo kvůli večeři... Vrcholem bylo, když tvrdil, že děti vlastně pro budoucnost nebudou potřebovat žádné informace ze současné školy (nebudou umět dělení, ale budou umět vkládat data do excelovské tabulky). Zajímavá byla myšlenka, že propletenost řecké mytologie odpovídá youtube, ale když říkám “zajímavá”, tak je to spíš jako potrava k přemýšlení, ne že bych to viděla úplně stejně.
Nejpůsobivější je ten kontrast mezi obyčejným životem a tím, co známe z učebnic jako historicky podmíněné zlo, ale tady to zlo přestává být bezejmenné a jde proti dětem či lidským troskám potácejícím se válečným či poválečným Československem. Nesmírně silná kniha, ale pěkné spaní po ní mít nebudete.
Tak to se mi líbilo vážně hodně! Napětí, tajemství, podivné postavy... Původně je to pro děti, ale byla jsem s touto knihou ráda dítětem - ale ona vlastně ani nevyžadovala, abych se nutně stala dítětem, prostě je to takový ten příběh, který chytne všecky.
Byla by to moc příjemná knížka, ale někdo prostě nechutně odflákl tu práci - některé hlášky “srostly” s následujícími, někde dokonce hláška začne, no a po dalších čtyřech stránkách dojde na pokračování... jinak hlášky pěkné, je vidět, že blbci jsou vážně všude...:)
Nemám lepších slov než Ivan Kučera, AlčaH, mirec88, Roseblood a další - už dlouho jsem tak povedenou práci neviděla...
Takový zmoderněný Komenský, akorát Poutník přichází z jiné planety (aspoň si to myslí), omylem ne do roku 2020, ale do 17. století, nechápe spoustu věcí, ale zažívá i příjemnosti typu vůně lesa a opravdové jídlo. Když se snaží vysvětlit, jak to chodí u nich, sám si uvědomuje, že je ta jejich společnost odlidštěná, sešněrovaná, bez dějin (už jen krásné informace o zářivé budoucnosti), závislá na hrách atd. Něco sděluje vypravěč jako vyprávění, něco jsou úryvky z jeho deníku (odlišeno barvou písma). Četlo se rychle (velmi krátké kapitoly, dohromady 120 stran), ale dojem velký to nezanechalo, autor mohl tu šanci využít lépe.
Nějak mi vadí, že Archy i já jsme znali pachatele od počátku a jen jsme řešili, JAK to udělal...
Taková antihrdinská fantasy, ovšem místo meče mluví střelné zbraně. Autorova představivost je opravdu široká, bohužel moje také, takže si ty vystřelené mozky a kýble střev vybavuju dost živě. Opravdu to není můj šálek čaje. Je to velice poutavě napsané, ale ty nechutnosti nejsem schopna strávit.
Souhlasím s katy87 - zdlouhavé, nudné, no a jestli to přirovnání ke své tvorbě vidí někde z obláčku Agatha Christie, tak ji to musí pořádně štvát...
Trochu gotický román, takže tajné chodby a zločinné úmysly, přidáme spiritismus, takže klepající stolečky a zjevující se duchy, pak nevysvětlitelná smrt v uzamčeném pokoji, no a už je jasné, že musí dorazit Sherlock Holmes, aby to všecko rozmotal. A opravdu - brzy je vše jasné, copak vy to nevidíte, Watsone? Z detailů jsem opravdu neskousla tu nenápadnost dvojčat. Celkově se mi to jeví jako trochu moc motivů splácaných dohromady.
Hodně zajímavé zvlášť v oblasti starých odrůd, neotřelých odrůd, ale i ty recepty vypadají dobře!
Trochu mimo můj obvyklý záběr. Vlastně spíš dost mimo. Tři příběhy tří dvojic, vše spojené místem a časem - sněhovou vánicí a následným dopravním kolapsem. Místy vtipné. Může poskytnout dobrý vhled do představ a prostředí amerických puberťáků, ale úplně všichni sympatičtí teda rozhodně nejsou.
Velice zajímavé, čtivé, se spoustou příkladů. Autor si všímá okolností, které nás mohou vést k omylu - stresu, zkreslení, kognitivního nesouladu, iluzí vědění, zjednodušování, fake news atd.
Hodně mě zaujalo téma kognitivního nesouladu, kterým vysvětluje pasivitu týraných osob.
Podobně zajímavé bylo i téma iluze vědění. Naprosto nedostačující je vybrat si jeden citát, ale nějak si nemůžu pomoct: “V situaci, kdy je každý z nás bez výjimky vystaven nekončícímu přílivu informací, není tak důležité bojovat proti nevědomosti, jako proti iluzi vědění. Je snazší dovídat se nové věci od člověka, který ví, že nic neví, než od toho, kdo je přesvědčen, že ví, a přitom neví nic.”
Spíš průměr - Anglie to je, ale na ty nejlepší skvosty anglické to prostě nemá.