Nielada komentáře u knih

Deník mého bratra jsem četla s neurčitým očekáváním a jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila. Díky svkělé předmluvě od Leo Pavláta a bohatému doprovodnému slovu sestry Petra Ginze, izraelské malířky, dostaly deníkové záznamy rámec, v němž čtenář mnohem lépe pochopí jejich význam a důležitost. Autentičnost výpovědí malého chlapce člověka dojme a dotkne se ho, ať chce nebo ne. Stejně tak jako přidané ukázky z Petrových příspěvků do známého terezínského časopisu Vedem. To vše spolu s výtvarnými pracemi dokazuje, jakou osobností Petr už ve svém věku 14ti až 16ti let byl a v jakou mohl dozrát. Možná bychom se v české kultuře dočkali následovníka Karla či Josefa Čapka, možná někoho jiného. Kdo ví. Je každopádně škoda, že jeho život skončil tak rychle, i když překypoval až do poslední chvíle. Ale také je dobře, že stále žije díky své sestře, pamětníkům a dalším knihám, ve kterých se objevuje (viz Princ se žlutou hvězdou, Návštěva z pravěku).

4 31.01.2016

Kniha se mi líbila od začátku do konce. Oceňuji nejenom pěknou grafiku, ale také historické vsuvky v průběhu celého příběhu, které jej doplňují a skvělou jednoduchou zkratkou vysvětlují vývoj válečných událostí stejně jako postupu omezování svobod židovských obyvatel až k samotnému "konečnému řešení".

Je to jistě skvělý úvod k přečtení samotného deníku, už ho mám připravený...

4 06.11.2015

Je to mimořádná kniha, ve které se propojilo skvělé téma se silnou hlavní postavou a výborným vypravěčským stylem autora - novináře. Ze čtení mám tak silný zážitek, že ani nevím, o čem psát. O poslání knih v našich životech a jejich smyslu ve chvílích, které dalece překračují hranice normálnosti a unesitelnosti? O hlavní hrdince a těch dalších, kteří si zachovali lidskost i v nejtěžších chvílích, které snad mohou člověka potkat? O lidech, které známe blaze či neblaze z historie a přesto se o nich dozvídáme v nových souvislostech? Vypravěčský styl mi naprosto vyhovoval, ty nejhorší věci líčil popisně, i když velmi silně a moc ráda bych některé pasáže zapomněla. Mnohé bych si ale ráda naopak zapamatovala, protože stojí za to. Tak jako celá kniha. Udivuje mě, že je u nás vcelku neznámá, ačkoliv je hlavní postavou Češka. Na obalu jsem si přečetla, že ve Španělsku patří mezi nejčtenější romány. Tak si moc přeju, aby to tak bylo i u nás.

4 03.11.2015

Kniha je skvělá. Když si uvědomíme, že jsou to deníkové záznamy dívky ve věku 9 až 16 let, to je něco, to je sloh! Paní Helga Weissová (Hošková) byla již v tomto věku nejen zdatnou malířkou, což dosvědčují realistické obrázky, ale také vynikající spisovatelkou, jak je vidět na přímočarém, prostém stylu vyprávění. Moc doporučuji knihu Maluj, co vidíš, ve které člověk najde zřejmě všechny autorčiny kresby. Zajímavé je, že v deníku neuvedla, jak tato druhá kniha přišla ke svému názvu - když poslala tatínkovi na jeho stranu ghetta obrázek - jak děti staví sněhuláka, poslal jí vzkaz "Maluj, co vidíš," A tak se z malého dítěte rázem stala dospělá žena.
Deník doporučuji a souhlasím s JessyPittem - nakupte ho do škol! (klidně i do základních)

4 20.10.2015

Byla to moje "první kniha pro dospělé" a tak jako k první lásce k ní mám naprosto speciální vztah. A nutno podotknout, že mnohem lepší, než k té první lásce :-) Je to stále moje srdcovka.

4 28.09.2015

To je New York, To je Paříž, To je Londýn, To je Austrálie....To je nádhera!

Knihy vtipně zachycují atmosféru měst či dokonce kontinentu pomocí minimálního počtu slov a maximálního obrazového materiálu. Všechno to dýchá trochu starodávnou atmosférou jistě i vzhledem k roku, kdy vyšly poprvé. Baví dospělé, baví děti a mě baví pořád dokola. Jsem hrdá, že jejich autorem je Čech, i když bohužel pro spoustu lidí neznámý. Snad v tomto ohledu přichází změna.

4 07.09.2015

Naprosto špičková kniha o umění!!! Ačkoliv je pro děti (asi spíše trochu starší), neudržela jsem se a musela jsem číst a číst a číst. Jsou v ní skvěle vysvětleny základní poznatky o malířství, umění, uměleckých směrech, o tom, jak to chodí v galerii... Až půjdu příště do galerie, moc bych si přála, aby mě doprovázeli autoři knihy.

Prosím, napište ještě něco :-)

4 03.09.2015

Kniha se mi líbila od začátku do konce. Oceňuji jemné a citlivé vylíčení strastí i radostí života nevidomých lidí. Kniha nepůsobí pochmurně, jak jsem se ze začátku obávala. Hlavní hrdinka není žádná "chudinka", ale statečná, milá holčička, setkání s ní vás obohatí, dojme i rozesměje. Poetický příběh nabízí spoustu možností k přemýšlení. Mám pocit, že je kniha perketně srozumitelná pro děti tak od osmi let, obzvláště pro ty přemýšlivější.

No a ty ilustrace, to je prostě krása. Barevné obrázky střídají náčrty v černošedých odstínech, které navozují vnímání nevidomých lidí.

Tuhle knihu moc doporučuji.

4 24.08.2015

Tahle kniha je jednou z těch, na které nikdy nezapomenu, zasáhla mě hluboce a velmi. Jejím autorem je prostě spisovatelský machr, což jsem zjistila už při čtení další jeho knihy Exodu. Výborně spojuje historický nástin vzniku varšvského ghetta se silnými příběhy jednotlivých postav. Vše je historicky podloženo a podle toho, jak jsem pátrala dál, mnohé hlavní postavy byli reální lidé. Od poměrně civilního začátku se při čtení propadáme do chmurnější a tíživější reality války a těch, kteří v ní trpěli nejvíce. O to více udivující je jejich neustálá snaha vypořádat se se situací a nevzdat to. Klobouk dolů před nimi i panem spisovatelem.

4 29.03.2015

Kniha se mi moc líbila. V obrovském množství knih věnovaných válce má jistě své místo, není tuctová. Kromě napínavého děje nabízí i morální otázky a ukazuje hrdinku ve světlých i temných chvilkách. Inspirace životním osudem je za mě také velké plus.

3 15.07.2021

Knihu moc doporučuji. Je skvěle napsaná, aktuální, dětem i dospělým pomůže pochopit téma uprchlictví prostřednictvím tří různých osudů, z rozdílných zemí i časových období - a to je super.

3 22.06.2020

Kniha mě velmi příjemně překvapila. Originální uspořádání textu - vlastně takové povídky, které na sebe navazují, ale přitom se dají číst i samostatně. Téma otroctví a rasové nerovnosti ve velmi širokém záběru, který umožňuje množství různorodých postav. Má to hloubku, má to úroveň, je to čtivé, nápadité, neotřelé, užijete si to, nutí vás to přemýšlet a srovnávat s vlastním životem. A ještě se toho dost dovíte. Co víc si od knihy přát?

3 24.08.2018

Příběh, s jehož hodnocením jsem musela počkat - až se uleží. Je to velmi originální počtení, s prolínáním mnoha rovin i časových úseků, úplně jiný, než Vango nebo Tobiáš. Atmosféra mi připomínala Malou mořskou vílu. Pohádkové ladění mi pomohlo přenést se přes několik zdlouhavějších míst, která mě nebavila. Boj o lásku, věrnost a nesmrtelnost se mě ale hluboce dotkl a donutil mě myslet na hlavní postavy ještě dobu po přečtení.

Jedinečná kniha, Pavel Čech mě opět nezklamal. Líbila se mému malému synovi, ale i mě samotné se při jejím čtení tajil dech. A závěr? No, poplakala jsem si.

3 23.08.2017

Když jsem ji dočetla asi tak do poloviny a pokaždé jsem si umínila, že tuhle kapitolu musím rozhodně přečíst dětem, zrušila jsem vlastní čtení a jedeme to znovu s celou rodinou. Každý večer čteme jednu kapitolu a říkáme tomu "Naše prázdninové čtení". Jsou to moc krásné okamžiky. Všichni bychom alespoň na chvíli chtěli žít jako Malý strom.

Když jsem ji přinesla svému tříletému synovi domů, chtěl ji číst a znovu a znovu. A já také. Nádherný nápad, text i obraz. Je to kniha, kde se krása pojí s hloubkou, mám ji moc ráda.

3 26.05.2017

Přečetli jsem s dcerami (8 a 10 let) a moc se nám líbila, obzvláště její první polovina, která pojednává o dětství a mládí slavného muže. Antonín Zhoř měl zřejmě dar vybrat ze životů slavných lidí to podstatné a napsat tak, aby tomu rozuměly i menší děti. Já sama jsem se toho hodně dozvěděla. Kniha je prodchnuta hodnotami jako spravedlnost, poctivost, skromnost, vstříctnost. Abraham Lincoln musel být skutečně pozoruhodný muž, takového prezidenta bych brala všemi deseti. Jeho příběh je pro mě inspirativní v mnoha směrech - jak jít za tím, čemu věřím. Jak to dotáhnout až do konce, jak nežít pro sebe. Klobouk dolů.

3 25.05.2017

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.

3 01.03.2017

Po Pánovi prstenů jsem si přála přečíst něco úplně jiného - tak jsem začala a brzy s knihou skončila. A sáhla po Hobitovi. Nedalo se nic dělat, nic jiného mě prostě nebavilo. U Hobita jsem si náramně odpočinula. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem opět malá holčička a při čtení jsem zažívala nepopsatelný pocit štěstí. Je to kouzelné, okouzlující až kouzelnické. A i když se jí říká fantasy, pro mě Je to jedna z nejkrásnějších pohádek.

3 06.02.2017

Již třetím rokem mě okolo Vánoc najednou popadne nálada na Dickense. A tak jsem po Davidu Copperfieldovi a Vánoční koledě letos sáhla po Oliverovi. Raději jsem neměla ten roman číst:-) Ale myslím to výhradně pozitivně. Asi se ze mě stal milovník Dickense, přes někdy příliš dlouhé popisy či občas až naivně vylíčené kladné hrdiny. Lebedím si v jeho bohaté slovní zásobě, skvěle vylíčených charakterech, zhuštěnému vyprávěcímu stylu. Když to chci popsat, tak se mi vybaví skvělý kořením vonící perník politý tmavou kvalitní čokoládou a plněný pikantní marmeládou, zapíjený ještě voňavější silnou kávou se smetanou. Všechno je to hutné, poctivé a dělá mi to dobře. A tak sedím u krbu, směju se, dojímám a trnu nad osudy hlavních hrdinů, také jsem příšerně napnutá, jak to dopadne. Ono to dopadne opět dobře a já si vydechnu. A pak se mi po nich stýská. Nějak mi v naší moderní době s knihami vyprávěné novátorskými způsoby občas taková klasika a starý styl přijdou k chuti. Nebo možná, že už jsem na ně dost stará já.

3 11.01.2017