niika komentáře u knih
Knihu jsem si užila. Vůbec mi nevadilo, že je kniha psána v nářečí, naopak. Není zde nějaký jeden komplexní příběh. Je to takové vyprávění o různých lidech z jedné vsi. Překvapivě dobré.
Nuda. Vybírala jsem podle hodnocení uživatelů DK, ale zklamala jsem se.
Podle komentářů soudím, že Murakami nebude pro každého, ale mě osobně kniha nadchla. Tak malý rozsah, jen 300 stran, a tak komplexní příběh. Mnohovrstevnatost knihy je zajištěna rozdílnými povahami postav, které ale do sebe zapadají. Chvíli vytvářejí kontrast a chvilku zase jednotu a vyváženost vyprávění. U Murakamových knih nejde jen o obsah, ale i o formu a styl vyprávění.
Po knize Jak jsem se zbláznila to bylo pro mě dost slabé. Přečetla jsem knihu hlavně,
protože byla krátká.
Od Hartla slabší než Malý pražský erotikou. Jako první jsem četla část s Veronikou. Ta druhá část s Jáchymem mě místy dost nudila a přišlo mi to jako, když už došly nápady. Ale od knihy nikoho nezrazuji. Ztracený čas to jistě není.
Neuvěřitelně dobře napsaná kniha. To si musíte přečíst. Naprosto chápu hodnocení 95 % při hodnocení 4 000 uživateli. Přidávám se ke chvalozpěvům na tuto knihu.
Jednoduše, mě to bavilo. Navíc audioknihu výborně předčítá sama autorka. Doporučuji.
Taková normální kniha o životě, ale bravurně napsaná. Nenáročná, ale to neznamená, že by neměla co říct, čím oslovit čtenáře. Každý den jsem se těšila na čtení této knihy. Moje první kniha od Hartla. Jako autor mě zaujal a budu ho číst dál.
Kniha je jistě zajímavě pojatá, příběhy jsou dobře napsané. Můj problém je to, že vlastně nechci číst o problémech jiných, o procesech, jak se s nimi vyrovnat. To může člověk prožít sám, a každý se musí někdy v životě vyrovnat se složitou situací. Hledám v knihách trochu životního optimismu a nadhledu a to jsem zde nevyčetla. Takže kniha asi ve třech čtvrtinách odložena, nedočtena. Nejsem cílová skupina melancholických příběhů.
Měla bych být cílovka, svým věkem možná na okraji skupiny, ale obsah té knihy mě nějak minul. Já se na knihu těšila, a tak jsem se snažila překonávat stránku za stránkou v naději, že se konečně začne něco dít. Nic. Byť těsně před koncem, ale knihu jsem vzdala a nedočetla.
Slabší. Přečíst se to dá, kniha je útlá. Místy se začtete, místy jen přeskakujete. Ač popis knihy zněl slibně, téma mě nakonec neoslovilo.
Po Nabíječovi jsem ještě sáhla po této knize a opět mě bavila. Nicméně více už autorku vyhledávat nebudu, neboť ty knihy jsou si v něčem hodně podobné a jejich čtení už mi nic nedává. Ale celkově můžu Hřebce doporučit.
Je těžké se vyjádřit k této knize. Ano i ne. To je ten pocit z knihy. Celé to bylo takové pošmourné. Na jednu stranu mě to jako celek překvapivě bavilo (příběh?, styl, vyprávění, nálada knihy), ale na druhou stranu jsem do toho nechtěla moc zabřednout a zatěžovat si hlavu, a tak jsem to místy četla dost povrchně, jen abych se posunula blíž ke konci. Zajímavý zážitek, ale víc už bych do toho nešla.
Zajímavé, jak moc mě to bavilo. Patrně v každé ženě bude kus romantičky a každá ráda prostřednictvím knihy prožije nevšední vztah. Příběh je plný situací, které bychom chtěli zažívat, ale které v běžném životě nejspíš nikdy nezažijeme. Tak si vysvětluji úspěch knihy nejen u mě, ale i ostatních čtenářek.
Průměrně dobrý román o vztazích. Název knihy celkem zdařile vystihuje to, co je obsahem knihy a zároveň, co každý někdy zažil. Co jsme i řekli i neřekli.
K příběhu se nedá moc co říci, prakticky se tam skoro nic nestalo. Příběh je, řekla bych, jen základ pro formu. Kniha je psaná ve velmi dlouhých textech bez interpunkce, což vlastně zrychluje čtení. Je fajn se s autorem seznámit, ale jedna kniha mi asi stačila.
Literatura pro mládež. Jednoduché, obyčejné. Je to tenké, tak na tom moc času neztratíte.
Hmm, když ten komentář nenapíšu hned, co jsem knihu dočetla, a stane se, že jsem zapomněla, že jsem ji četla, musím snížit hodnocení. Jak si tak zpětně vybavuji, nebyla zase tak špatná. Když jsem přivykla tomu stylu vyprávění, těm postavám a celkově té knize, docela mě to i chytlo. Přesto jsem byla ráda, že je kniha tak tenká. Dohromady, ztráta času to není, ale vracet se ke knize určitě nebudu.
Já jsem tedy nadšená. Mrzí mě ty kritizující komentáře. Myslím, že to vychází z toho, že lidé, kterým se příběh nelíbil, se snaží příběh zasadit do reality. Ale je to jen kniha. Sám autor o svých knihách říká, že píše knihy, které samy sebe neberou zase až tak vážně. Je to humor. A v tom trochu milostného příběhu. Příběh o tom, jak jedna taková Marie čelí svému životu a hodlá se s ním poprat.