Niu komentáře u knih
Levharta jsem si stejně jako Sněhuláka chtěla po letech připomenout. Opravdu se nemůžu rozhodnout, která kniha z těch dvou je lepší :-) Skvělé, děsivá zápletka a opravdu hodně propracovaný děj. Ale jedno jsem nepochopila. Název knihy. Neustále se píše právě v této knize o přízraku, takže jsem chvilkama myslela, že čtu Přízrak. Doporučuji všemi deseti!
Jako člověk, který přečetl sérii Harryho Pottera sedmkrát a teď čtu knížky v angličtině, jsem si nemohla nepřečíst :-) toto dílo. Jsem ráda, že jsem se nezalekla psaní ve formě scénáře. Kupodivu se to četlo dobře. Knihu jsem přečetla za jeden den a troufám si říct, že ne naposledy. Moc se mi líbilo prolínání časů, alternativní světy a to, jak se v nich měnily osudy postav. Kniha se mi opravdu moc líbila.
Kniha mi byla doporučena a věděla jsem, že jde o knížku s náboženskou tématikou. Musím souhlasit s některými komentáři pode mnou, že knížka byla velmi dobře čtivá (napětí, humor, lehkost psaní), než Mack dorazil do chatrče. Poté už čtení nebylo tak rychlé; bylo nutné nad tím více uvažovat. Ale našla jsem tam pár vět a pasáží, které mi utkvěly v paměti. Jsem ráda, že mi byla Chatrč doporučena a určitě stojí za přečtení.
No, tak musím říct, že ty roky odříkání přinesly ovoce. I když některé věci s přimhouřením oka, ale bylo to dost čtivé, mělo to spád, akci, romantika velmi mírná s pěkným napětím. Jelikož jsem skončila sérii Dvorů po druhém díle totálně v naštvanosti, tak doufám, že tahle série bude víc fantasy než porno.
Do třetice všeho dobrého. Oproti čtení v dětství to ztratilo kouzlo, co to mělo. Ale i tak to patří mezi pěkné příběhy.
Je tam moc kundi*ek, tohle fakt nedám. Jako fakt? To se sakra nějaké ženě líbí?!
Když se mi dostanou do ruky Murakami knihy, ani nevím, jak se stane, už jsem na konci. Příběhy jsou čtivé jako ubíhající den běžného života, přesto se nám nepodaří ho uchopit a plně pochopit, něco nás nutí balancovat na okraji, přemýšlet. Tak jako v životě. Mě se tato kniha povídek o lidech, jež spojuje zemětření v Kóbe, líbila.
Příjemné přiblížení příběhu, dokreslení toho, co se stalo v zákulisí. Líbilo se mi prolínání autorčina vysvětlení k jednotlivým postavám s příběhy vedlejších postav. V závěru je několik stránek věnováno přímo Animant a Thomasovi. Bylo to poklidné čtení před spánkem.
(SPOILER) Nooo, uf, nevím, co napsat. Connollyho knížky se čtou samy, příběh dobře ubíhá. Tento byl zvláštní svým zasazením do tématu "náboženství" (ano, úmyslně v uvozovkách). Téma sekt je víc mrazivé, než čisté zlo. Kdo ví, kdo vše je zapleten. Určitě doporučím přečíst sérii od začátku. Taky pro arachnofobiky nic moc :o) Ale třeba budete mít zájem vyhledat si některé druhy a podívat se, jak v reálu vypadají a co jsou zač naši osminozí kamarádi v příběhu :o) Co mi přišlo zbytečné byla linka opět s mafiány, kdy ten konec mi přišel až moc jednoduchý, vzhledem k tomu, co byl Al Z zač. Co mě v knížkách trochu mate je to, jak rychle se Charlie stíhá přemisťovat z místa na místo, a pak taky rozvleklé návraty do minulosti ve stopáži přítomných událostí.
Opravdu dám 5*. Za atmosféru; skoro jste mohli cítit chlad a vítr za okny, slyšet padající sníh a vrzající budovu. Námět byl zajímavý a já jsem byla překvapená, že byť se děj odehrával se středoškoláky, celkem se obešel bez klišoidních rozhovorů. Vlastně mě až překvapilo, že hlavní protagonisté toho spolu namluvili velmi málo. A až do opravdového konce nevíte. Myslím, že na tak úzkou knížku je to napětí vygradováno. Asi je to umocněno tím, že miluji zimu, sníh, ráda mrznu :o)
(SPOILER) Raději označím spoilerem! Jsem absolutně v koncích s tím, kolik hvězdiček mám dát. Když jsem začínala číst, tak jsem si říkala "jo, je to čtivé, autor a spolu s ním i hlavní postava používá až takový poetický jazyk pro detektivko-thrillery až nezvyklý, ale čte se to dobře; hm, no možná je Sharko trochu podivín". Pak se to otočilo na "ten Sharko je snad větší blázen než Harry Hole a Kim Stoneová dohromady!". A už vůbec jsem nečekala, že v té knížce bude tolik krutosti, což mi připomnělo filmy Zvrácený a 8mm. Já snesu hodně, ale to už bylo i na mne celkem dost a myslím, že to nebude tím, že jsem žena. Opravdu bych nedoporučila slabším povahám. Závěr, především epilog, mne překvapil, nepamatuji si, že bych kdy četla takový konec. Určité vyšetřovací postupy byly dost zvláštní a v reálném světě by to tak nešlo. Můj typ na vraha od začátku seděl a já jsem dočítala i z toho důvodu, abych se přesvědčila, že fakt jo. Nicméně si neodpustím poznámku, že v tomto případě byla obálka spíše na škodu. Kdo si přečte tuto knihu, pochopí. Tak fajn, dám 4*.
Za Měsíčními kronikami udělána tečka. Mám radost, ale zároveň cítím smutek, že už nebudu součástí toho velkého příběhu. Ale co. Vždy si můžu znovu otevřít a začíst se :o)
Tato kniha byla psána formou jednotlivých příběhů, které se udály před i po. Musím se přiznat, že u tohoto dílu jsem se trochu nemohla začíst nebo soustředit. Ale to je preferencemi, které mám. Raději čtu několikaset stránkové knihy celého příběhu než krátké příběhy, každý o něčem jiném. I když nenechte se zmýlit. Tady všechno do sebe zapadá skvěle. Stejně nejvíc se mi líbily příběhy Cinder.
Pokud budu hodnotit celou sérii, tak nemůžu jinak než 5*. To, že mohou být podány pohádky sci-fi formou a že to nadchne dospělého jedince, mluví za vše :o) Určitě doporučuju všem, kteří chtějí něco netradičního.
Když už jsme se všichni ládovali těmi jednohubkami, tak já si dopřála i tu knižní. Zaujala mne v prvé řadě ilustrace a pak i název. A počin z pera Murakamiho to urychlil. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Celkem mrazivé čtení. Možná každý zažil ty chvíle mezi bděním a sněním, ty strachy, co se s ním děje. Každý se v tom může částečně poznat. Líbí se mi Murakamiho styl psaní. Nejsou tam běžné dialogy, jako bývá zvykem, ale spíš zamýšlení se jednotlivých postav nad problémem. I když to byla tak krátká knížečka, čekala jsem ten závěr o maličko jiný.
Nečekala jsem, co v sobě rozpoutám, když se pustím do Cinder. Pááááni, tohle je skvělé. Původně jsem myslela, že to budou samostatné příběhy, ale nikoli. Každá knížka navazuje na předchozí a více seznamuje s dalšími a dalšími hrdiny. Cress byla skvělá, stejně tak Thorne. Všichni jsou skvělí. Je to akce od začátku. Někdy v kapitole 39 jsem zadržovala dech a čekala, co bude. Už se těším na Winter a jsem zvědavá, na co, že to bude retelling.
(SPOILER) Když jsem začínala číst, říkala jsem si - super, tohle je lepší než Cukrárna v Paříži, která se ke mně dostala dřív. Tím odjezdem mi připomnělo knihy od Kelkové (série Navždycky nebo O jedné holce). Seznamování s prostředím a postavy byly zvláštní, vlastně teď po přečtení nemám pocit, že bych si k někomu vytvořila pouto. Kniha mě bavila do okamžiku, než se z příjemné lehké četby semlelo něco ve stylu Padesát odstínů a červené knihovny (omlouvám se všem, co tyto žánry mají rádi). Pro mne to bylo děsivé odkrývat další a další kapitoly do konce. Mužsko-ženské vztahy vykreslované v podobných romanťárnách mi připadají, jako když pán (to jako muž) nakopne psa (to jako žena) a on se pak stejně s vyplazeným jazykem vrátí. A ten konec? Na to, jaký Todd byl vůl, tak by na to nešel takhle zhurta. Ach jo.
Nestává se často, že by mě cokoli odtrhlo od detektiva Roberta Huntera (autor Chris Carter), ale tohle ... Kdybych nemusela jít spát, přečtu to na jeden zátah. Od autorky jsem četla pouze Duch domu Ashburnů. Tady vidím jistý vývoj k lepšímu, i když první kniha se mi líbila taky. Mám ráda ty popisné části tajuplných domů, jejich historii a ty strašidelné okamžiky, co na vás autor přichystá támhle za tím rohem. Chtěla bych to vidět zfilmované - když už jsem u toho: trošku jako Zámek hrůzy, Nevítaný host od Lapeny a duchařské horory z posledních let (Insidious, Amityville, Annabelle). Strašidelné to bylo, ale ne tak nepříjemné jako v Duchu domu Ashburnů (hm, asi to bude tím, že tady byla skupina osob). Závěr se mi líbil, určitě překvapí :o)
Po celkem dlouhé odmlce, než vyšel nový díl, jsem si opět ráda do života pustila Huntera, vlastně i Garcia je super :o) Ufff, trošku jsem otupěla a po posledním masakru jsem musela přes vánoční svátky knížku odložit. Chybělo mi tam trošku víc Huntera. Jako by byl upozaděn Lucienem, jeho myšlenkami (i když chápu, že autor rozváděl záměrně). Ale já bych raději i trochu té chladné Hunterovské logiky. Ten závěr byl takový prazvláštní ... Pořád se ptám, kde to ten Carter v sobě bere. Těším se na další knihu.
Nemůžu uvěřit, že tahle kniha je pro děti (svým zařazením). I já tuhle knihu mám podepsanou svým dětským písmem s třídou 7. A :o) Pamatuju si, že se mi líbila z Verneovek snad nejvíce, a tak jsem si řekla, že to prubnu i po letech. Co mě překvapilo nejvíc, byl ten humor, velmi trefné poznámky hlavních postav, co mě rozesmály. A pak ten příběh opřený o vědecké věci. Já jsem do jisté míry taky vědec, ale pro Kristovy rány ... jak tomu můžou rozumět děti? :o):o):o) Ale za mne top z povinné literatury. Komu se líbí tahle, tak doporučím i Pět neděl v balónu.
Tahle knížka byla pro mne oříšek. Už jenom její shánění mě značně zaměstnalo. Téma hygge je zřejmě oblíbené. Nalákala mne vskutku hygge obálka knížky a samé kladné recenze na internetu. A myšlenka přečíst tuhle knížku mě ne a ne pustit. Opravdu jsem pocítila potřebu si to doma udělat trošku hygge, zapálila svíčky a dopřávala si chvilky oddechu. Knížka už ale tak pohodová a bezstarostná nebyla. Kdo ví, v jakém jsem byla rozpoložení, ale první stresovou reakci jsem zažívala, když se málem nestihlo letadlo (to je něco pro moji dochvilnou povahu). Část odehrávající se v Kodani byla užásná, až jsem měla chuť ji navštívit (nebo aspoň začít pracovat někde v kavárně :o)). Ale knížka po návratu byla až moc vážná. I tak si ji přečtu znova.
Zajímavý námět na knížku. Byla jsem trochu přesycená temnými detektivkami, proto jsem sáhla po oddechovce. A skutečně přečtena za den a přinesla mi odreagování. Nebylo tam vždy vše pozitivní a odrážela se v tom realita vztahů. Nečekala jsem, že mě to tak vtáhne. A palec nahoru i obálce - je vtipná a všeříkající :o)