Niu
komentáře u knih
Božský bastard
Christina Lauren
Bezva, na doporučení kamarádky a na odlehčení. Po přečtení "Několika odstínů něčeho" se mi do podobných knih nechtělo, ale tady to bylo super přímočaré, humorně napsané z obou pohledů. A kdo by nechtěl božského bastarda? :o) Letos jsem zařadila do čtenářské výzvy, jako žánr, který běžně nečtu. No..., možná si pár knih tohoto žánru na seznam přidám :o)
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Stejně jako první díl mě i tento vtáhl do děje rychlostí blesku. Lisbeth se nám změnila, ale stále umí překvapit :o) Za trochu mysteriózní sci-fi konec jedna hvězdička dolů. Začala jsem číst třetí díl a je tam přímá návaznost. Doporučuju.
Misery
Stephen King
Perfektní. Kingovi se zase podařilo vykouzlit příběh plný beznaděje. Líbí se mi i film.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Humorně popsané osudy dvou rodin. Čtivé, vtipné; zároveň velmi zábavné i smutné okamžiky. Chvilkama trochu matoucí, jak se prolínaly roky. Nevadilo by tomu ubrat pár stránek a možná trochu páry u sprostých slov.
Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
Kniha se mi líbila, byl to takový Verneovský styl psaní. Při čtení mi opravdu běhal mráz po zádech. Představy, co doktor Moreaua prováděl, mě děsily. Na konci knížky jsem byla ráda, že to, co se stalo „zvířecím lidem“, se znovu navrátilo do původního stavu. Také jsem chápala, jak asi Prendic prožil zbytek života. Zajímavé počtení a jsem ráda, že díky Výzvě jsem po tomto díle sáhla.
Katedrála hrůzy
Jeffery Deaver
Tak tohle nebyl klasický Deaver, jakého znám. I když i zde bylo pár překvapivých okamžiků, tak tomu něco chybělo. Nicméně během čtení jsem měla dost nepříjemný pocit, někdy mi tuhla krev v žilách a říkala jsem si, že knihu odložím, že na to nemám žaludek. Autor (alespoň pro mne) zachytil skutečný děs únosu a dovedla jsem si představit prožitý strach postav. A jen ta představa, že někdo umí tak vládnout slovem, vyvolat ve druhých to, co v této knize, mě děsí.
Kříže u cesty
Jeffery Deaver
Super pokračování případů Kathryne Danceové. Velké množství zápletek, zvratů a čtivost, to je to, čeho si na Deaverových detektivkách cením. Doporučuju všem, kteří mají rádi tento žánr.
Obsidio
Amie Kaufman
(SPOILER) Tohle pro mne bylo neskutečné zklamání ve srovnání s prvním a dokonce i druhým dílem série. Přečíst si soudní proces na začátku a výsledek na konci by mi úplně stačilo. A ten prostředek alá eintopf jsem si po několik týdnů mohla odpustit. Kniha mě netáhla. Pokaždé, když jsem se na ni podívala, jsem si říkala - měla bych to dočíst (sakra, mi se do toho ale tak strašně nechce), hm, tak jo. Už tam bylo víc shrnutí analytika (rozuměj - víc nezáživného textu), mnohem méně grafické úpravy, která by mne nějak upoutala. Byl to větší zmatek. Co mě vytáčelo, byly gramatické chyby!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem alergická. Ten přehršel zvratů mi taky nesedl. Jediná věc, kdy mi bylo líto postavy, je smrt kapitánky; a to, že se nedočká výsledku. Ten závěrečný boj, vzbouření a proces - to mělo jako být co?! Ne, tenhle díl byl prostě dost slabý.
Při líbání jsou prý oči zavřené
Karla Malá
Tohle byla jedna z nejlepších povídek v sérii. A rozsekalo mě pár řádek v závěru o autorce :o)
Průměrný děti historie
David Havel
(SPOILER) Čekala jsem, co z toho bude. Vrátilo mě to do časů četby My děti ze stanice ZOO.
Zapomenutý polibek
Anna Klimentová
Moc pěkná ilustrace na obálce. Příběh byl takový zajímavý, škoda jen, že se nechal tak snadno odradit - připadá mi to jako evergreen dnešní doby - snadnější odejít, než se pokusit jít do větší hloubky (myslím teď ve vztazích lidí). Úplně jsem cítila tu její bezmoc. Jen je nutné mluvit, byť by to mělo vyznít pitomě.
Nejchladnější dívka ve Městě chladu
Holly Black
Za mne teda hodně špatné. Taková nepovedená slohová práce na více jak tři sta stran. Uf. Dost jsem se trápila. Přitom začátek vypadal slibně a Město chladu taky. Ale co z toho autorka udělala, byl jeden velký paskvil. Hlavu a patu to postrádalo. Žánrově je to sice pro děti, ale zdálo se mi to místama příliš. Jedna hvězdička je právě za ten začátek.
Panství krve a kovu
Sara Holland
(SPOILER) Celkem jsem se těšila, o co půjde v tomto příběhu a jak bude vystavěn svět. Nicméně, dočteno spíše ze setrvačnosti. Nikdo mi k srdci nepřirostl, hlavní postavy se chovaly podivně a hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a jednala divně. Když už jsem se těšila, že se od jiné postavy doví pravdu, neustále skákala do řeči. Část s odebíráním krve byla spíš dost nechutná a to já toho zvládnu hodně - možná jen tady jsem to nečekala. Nevím, jestli teď nebudu spoilovat - příběh Alchymisty a Čarodějky jsem nemohla uchopit. Za mne to mohlo být lépe rozpracované, jít více do hloubky, ale příběh se tak nějak zasekl vlastně nevím na čem. Co se mi líbilo hodně, byl Briarsmoor a ten by si zasloužil taky rozklíčovat. A liška a had? Celá kniha šla po povrchu a jen v náznacích.
Hlas poznání
Don Miguel Ruiz (p)
Už jsem přečetla pár autorových knížek a informace zde se hodně opakují. První kniha, kterou jsem přečetla, byly Čtyři dohody. To bylo už hodně dávno a při prvním čtení mě celkem chytla. To už se nekonalo při čtení druhém. Za mne se mi více líbila kniha Láska, vztahy a přátelství a hodně informací bylo použito i z tého knížky. Suma sumárum - tady autor myšlenky zopakoval. Jednou za čas je fajn si přečíst tento typ literatury, ale v poslední době zaznamenávám jistou komercializaci tohoto způsobu seberozvoje. Mne se vždy dotknou informace ohledně mezilidských vztahů žena-muž. Jenže ... buďme k sobě upřímní - aby se něco opravdu stalo a my prozřeli, museli by si všichni přečít tyto knihy ve stejný okamžik a pak by se lusknutním prstu možná docílilo toho, co by si všichni tak moc přáli.
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Knihu jsem poslouchala ve formě audio. I když audioknihy nevyhledávám, protože čtení se poslech nevyrovná, ale tady se mi to líbilo. Dost hraje roli i to, že je to jakási forma dialogu, a ne román. Perfektně namluveno, příjemné hlasy a změny intonací. Takže audio u této knihy ano. Teď ke knize. Očekávala jsem trochu něco jiného, více zaměření na nějaké doporučení v praxi. Vůbec jsem nečekala rozhovor. Ale když jsem hledala mezi řádky (slovy), nějaké doporučení jsem si z toho odnesla. Kniha to není v mnohém úsměvná a sem tam se mi hrnuly slzy do očí a cítila jsem skleslost a bezvýchodnost (v celý systém). Pravdivé životní příběhy, životní cesta profesora Koláře mezi svými pacienty. Jen je škoda, že každý člověk nemá známého odborníka, který by mu byl nápomocen, když se v tom ztrácí nejen on sám, ale i mnozí lékaři-specialisti. Jistě by se zde našlo hodně do diskuze, ale za mne doporučuji.
Život po životě
Raymond A. Moody
Knížka se mi četla neskutečně dobře. Tyhle věci mě zajímají a mám v životě někoho, kdo si tímto prošel. Je to opravdu neuchopitelné, brrrrr, až mě z toho mrazí. Co my můžeme vědět? Taky hodně záleží na vašem životním období, kdy to čtete. Knížka vás pomůže vyhrabat se za s..bu :o) Pokračuju Úvahami o životě po životě.