Niu
komentáře u knih
Dům na pláži
James Patterson
Původně jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Byla jsem tak zasažená tím syrově popsaným dějem - bum bác a je to. V současné době píší autoři trochu jiným stylem. Je pravda, že moc nemusím psychohry v knihách, jsem na to celkem citlivá, takže celý tenhle komplot mě dost štval. Ale protože nemám ráda nedočtené knihy, tak jsem se hecla. No a páááááni, druhá polovina knihy stála za to. Konečně satisfakce. Ne ve formě nějakého namakaného superhrdiny, který zjedná pořádek :o) Celé rozuzlení mi stálo za tu námahu a dnes jsem dočetla knihu s úsměvem na rtech a křičela jsem, joooo, to vám patří!!!! :o) Všichni Mullenovi a jejich přátelé si mě získali.
Motiv X
Stefan Ahnhem
Měla jsem celkem prostoj mezi předchozí knížkou, proto jsem si těžko rozpomínala, kam se příběh posunul. Fabian Risk mě baví, jen tady neměl moc prostoru, jak rozvinout potenciál. V knize mě určitě nebaví Sonja a její vrtochy a vnímala jsem, že celá kniha byla věnována rodinnému životu Fabiana a případy, ač dramatické, byly druhořadé. A konec? Ten mě fakt překvapil, protože žádný ani nebyl. Jo, dvě vraždy byly vyřešeny mrknutím obou očí, ale ty další záležitosti (mnohem víc zajímavé) zůstávají nedořešené. Pořád jsem přemýšlela, v jakých detektivkách jsem četla o Dunje, která se vzpírá svému šéfovi a ejhle, bylo to tady, bohužel zůstává mezi nedořešenými. Asi nejvtipnější pasáž z celé knihy byla konverzace Číňana se "Slizákem", s těmi slony byl jako Adler-Olsenův Asad se svými velbloudy :o)
Jak si správně přát
Pierre Franckh
Mně se knížečka neskutečně líbila. Tak málo stran a tolik informací. Jen kdybych to tak měla na paměti v těch vypjatých situacích. Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou a pomohla mi otevřít oči zase o něco víc :o)
Re-reading: 26.7.2023
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Přiznám se, že je to poprvé, co mi u Kingovky nedošla pointa. Nikdy u něj nevím - je to stále ještě realita? Svět mrtvých? Sen? Po jeho x přečtených knihách jsem myslela, že mě už nedokáže překvapit a já že mám Kinga přečteného :o) Ne. Spletla jsem se. A ačkoli se dívám, že knížka je ze sedmdesátých let, divím se, že si cestu ke mně našla až nyní. Co se autorovi podařilo vykreslit stejně jako v jiných knihách, je pouto mezi hrdiny, pouto mezi čtenáři a hrdiny, které tak nerada opouštím. Četba byla pro mne obtížnější. Jako bych v celém těle cítila tu bolest z dlouhé chůze, sálající asfalt propalující se podrážkami, praskající puchýře, žízeň, hlad, touhu si sednout, ... Mohla bych pokračovat. Opravdu se čtení proměnilo ve stejná muka, jaká zažívali naši hrdinové. Pěkná byla i ta úvahová stránka příběhů, co se každému honilo hlavou. Po přečtení jako bych měla v nohou tisíc mil.
Vina
Arnaldur Indriðason
Na Erlendura se obracím, když chci oddychovou detektivku. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla do specifického stylu islandské detektivky, neboť další díl jsem odkládala delší dobu. Odměnou mé vytrvalosti bylo provedení dvěmi dějovými liniemi. Ale trošku mě mate ten časový posun prequelů v určitých dílech série. Tady jsme se vrátili do Erlendurových začátků u kriminálky. Erlendura mám ráda. Působí tak klidně a vyrovnaně, bez stop nadřazenosti a hrubosti, přesto vyvolává respekt.
Sochař smrti
Chris Carter
Velmi dobrá detektivka-thriller. Děsuplné s rychlým spádem a nečekaným závěrem. Osobně jsem sázela na někoho jiného. Doporučuju.
Dech smrti
Arnaldur Indriðason
Poutavý příběh plný bezpráví, bezmoci, kdy člověk vyhlíží naději. Indridason se stává jedním z mých oblíbených autorů. Knížka, která ve mně vyvolá jakékoli pocity, je umělecké dílo. Tohle mě opravdu chytilo za srdce. Úplně jsem „viděla“ ten příběh, ty změny časové linie. Knihy jsou dobrým nástrojem, jak přijmout, že na světě se dějí věci... A platí, co jsem psala u přechozího dílu – jsou to detektivky psané jinak.
Božský bastard
Christina Lauren
Bezva, na doporučení kamarádky a na odlehčení. Po přečtení "Několika odstínů něčeho" se mi do podobných knih nechtělo, ale tady to bylo super přímočaré, humorně napsané z obou pohledů. A kdo by nechtěl božského bastarda? :o) Letos jsem zařadila do čtenářské výzvy, jako žánr, který běžně nečtu. No..., možná si pár knih tohoto žánru na seznam přidám :o)
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Stejně jako první díl mě i tento vtáhl do děje rychlostí blesku. Lisbeth se nám změnila, ale stále umí překvapit :o) Za trochu mysteriózní sci-fi konec jedna hvězdička dolů. Začala jsem číst třetí díl a je tam přímá návaznost. Doporučuju.
Misery
Stephen King
Perfektní. Kingovi se zase podařilo vykouzlit příběh plný beznaděje. Líbí se mi i film.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Humorně popsané osudy dvou rodin. Čtivé, vtipné; zároveň velmi zábavné i smutné okamžiky. Chvilkama trochu matoucí, jak se prolínaly roky. Nevadilo by tomu ubrat pár stránek a možná trochu páry u sprostých slov.
Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
Kniha se mi líbila, byl to takový Verneovský styl psaní. Při čtení mi opravdu běhal mráz po zádech. Představy, co doktor Moreaua prováděl, mě děsily. Na konci knížky jsem byla ráda, že to, co se stalo „zvířecím lidem“, se znovu navrátilo do původního stavu. Také jsem chápala, jak asi Prendic prožil zbytek života. Zajímavé počtení a jsem ráda, že díky Výzvě jsem po tomto díle sáhla.
Katedrála hrůzy
Jeffery Deaver
Tak tohle nebyl klasický Deaver, jakého znám. I když i zde bylo pár překvapivých okamžiků, tak tomu něco chybělo. Nicméně během čtení jsem měla dost nepříjemný pocit, někdy mi tuhla krev v žilách a říkala jsem si, že knihu odložím, že na to nemám žaludek. Autor (alespoň pro mne) zachytil skutečný děs únosu a dovedla jsem si představit prožitý strach postav. A jen ta představa, že někdo umí tak vládnout slovem, vyvolat ve druhých to, co v této knize, mě děsí.
Kříže u cesty
Jeffery Deaver
Super pokračování případů Kathryne Danceové. Velké množství zápletek, zvratů a čtivost, to je to, čeho si na Deaverových detektivkách cením. Doporučuju všem, kteří mají rádi tento žánr.
Teror pochází z hlubin
Steve Alten
No to byla ale slátanina (v rámci slušného vyjadřování). Jsem naštvaná, že jsem tomu obětovala svůj čas. A ten závěr?! Jo, tak proto se JONAS jmenoval, jak se jmenoval. Větší s....u jsem asi ještě nečetla. Zlatí filmaři, co z toho udělali. Další knihy série si mileráda odpustím.
Obsidio
Amie Kaufman
(SPOILER) Tohle pro mne bylo neskutečné zklamání ve srovnání s prvním a dokonce i druhým dílem série. Přečíst si soudní proces na začátku a výsledek na konci by mi úplně stačilo. A ten prostředek alá eintopf jsem si po několik týdnů mohla odpustit. Kniha mě netáhla. Pokaždé, když jsem se na ni podívala, jsem si říkala - měla bych to dočíst (sakra, mi se do toho ale tak strašně nechce), hm, tak jo. Už tam bylo víc shrnutí analytika (rozuměj - víc nezáživného textu), mnohem méně grafické úpravy, která by mne nějak upoutala. Byl to větší zmatek. Co mě vytáčelo, byly gramatické chyby!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem alergická. Ten přehršel zvratů mi taky nesedl. Jediná věc, kdy mi bylo líto postavy, je smrt kapitánky; a to, že se nedočká výsledku. Ten závěrečný boj, vzbouření a proces - to mělo jako být co?! Ne, tenhle díl byl prostě dost slabý.
Při líbání jsou prý oči zavřené
Karla Malá
Tohle byla jedna z nejlepších povídek v sérii. A rozsekalo mě pár řádek v závěru o autorce :o)
