Nočnípták komentáře u knih

Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.

22 03.07.2018

Můj první Dán. Dlouho jsem čtení této knihy odkládala. Vždycky ty, které máme doma v knihovně čekají a čekají a stále je předbíhají ty půjčené, které musím vrátit. Teď mě mrzí, že jsem jí zespodu hromady těch na čtení, nevytáhla dřív. I když začátek se mně nijak zvlášť nelíbil. A chvíli trvalo než jsem si udělala pořádek ve jménech. Jednou totiž postavy jmenovali příjmením, pak zase křestním jménem. A těch postav je tam opravdu dost. Těžko jsem se dějem prokousávala a říkala si, že to přece není možné, když toho Dána tak chválí moje kamarádka medlovice. Asi jsem si vybrala nějakou slabší dánovku. A najednou to přišlo. Čtu a nemohu se odtrhnout. Paráda. Přečteno za dva dny. Měla pravdu medlovice. Už se těším na další.

21 04.02.2022

Krásná obálka. Děj se mně sice zpočátku zdál trochu zmatený/nejspíš tou linií z dětství/, ale pak...to bylo počteníčko. Ne že bych s Len úplně souzněla, ale držela jsem jí palce a obdivovala ji. Dozvěděla jsem se takových věcí o ptácích a přírodě. Kdybych měla jedním slovem popsat můj pocit z téhle knihy, bylo by to něha.

21 02.10.2021

Pavel Čech nechal dospět Rychlé šípy. Trochu to bolí u srdce, ale vlastně je to dobře. Vždyť každý z nás vyroste a dospěje. Tak to přeju i Červenáčkovi, Rychlonožkovi, Jindrovi, Jarkovi a Mirkovi. Pro další a další malé čtenáře zůstanou v knihách Foglarových navždy kluky. Pro nás dospělé Pavel Čech vytvořil nádhernou knihu. Kluci dospěli. Citlivěji to udělat nemohl. Myslím, že panu Foglarovi by se Červenáček líbil.

21 10.05.2021

Takový příběh, jaký nám předkládá Kristin Hannah, se určitě v mnoha manželstvích stal. Láska a závislost na psychicky nemocném nemá většinou východisko. Tak dlouho Cora váhala s útěkem až bylo vlastně pozdě. Příběh se mě líbil, nejvíc jsem si ale užívala popisy nádherné aljašské přírody. Obdivovala jsem Leni, městskou dívku,pro kterou se drsná Aljaška stala domovem. Také nešlo si neoblíbit postavu Velké Marge. Happyendový konec bych mít nemusela, protože tak by to v životě určitě neskončilo. Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se Leni vrátila domů na Aljašku, kterou milovala.
V podobných knihách je uvedena Kde zpívají raci. Já nějak tu podobnost nevidím. Snad jenom popisy přírody mají ty dvě společné. Velká samota tak trochu zaostává ve výrazových prostředcích / to může být překladem/ a korekturách. Tak nad tím přimhouřím oko. Dávám 4* a těším se na Slavíka.

Knižní výzva 2021- 9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih

21 09.05.2021

Když jsem Toulky četla poprvé, bylo to jako číst detektivku. Napínavé, čtivé, stránky ubíhaly a vůbec se nechtělo jít spát. Od té doby si v nich občas listuji a také hledám informace, které využijí vnoučata do školy. Teď jsem ale tenhle 4.díl přečetla zase celý jako kdysi. Těch informací, které jsem našla a neznala/nebo zapomněla?/. Opravdu jsem byla překvapená. Těm, co mají rádi historii knihu moc doporučuji. Vlastně jakýkoli díl Toulek stojí za to si pročíst.

Výzva 2019 - 20. Černobílá obálka

21 16.01.2019

Byla jsem zvědavá na knihu psanou formou dopisů, ale myslela jsem, že to nebude asi nic moc pro mne, že jenom tak nahlédnu a uvidím. A viděla. Co viděla, přímo jsem zírala. Včera večer jsem začala číst a už mám přečteno. Všechny ty postavy jsou tak blízké. Jako bych je znala. Jako bych s nimi žila. Autorce se povedlo přiblížit nám fiktivní příběh jako kdyby byl skutečný. Škoda, že již nic nenapíše.
Čtenářská výzva 2018. 16. Poslední kniha /již nežijícího autora/

21 14.05.2018

Kouzelná kniha.Pan Trnka rozuměl dětské duši.Knihu jsem jako dítě milovala,ale bohužel nevlastnila.Pořídila jsem ji až pro vnuka.Tak jsme ji přečetli spolu. Už podruhé. Okouzlila mě jako před léty.Pan Trnka rozuměl nejen dětské duši.

Ještě mám jeden zážitek.Navštívila jsem s vnoučaty Trnkovo interaktivní Zahradu a všichni jsme byli doslova uneseni.

21 15.04.2018

Spojení pan Štorch a pan Burian - ještě dnes cítím hřejivý pocit, který jsem měla při četbě.Jak jsem se strachovala o Kopčema,Mamutíka a ostatní.Čtu ji stále znovu a znovu.Dokonce cítím i tu vůni,kterou kniha měla.Kdo se chce aspoň na chvilku vrátit do dětství tomu se to s Lovci mamutů jistě podaří.

Kniha je zmíněna v knize Jiřího Holuba Kolik váží Matylda.

21 02.04.2018

Takové knihy jsou opravdu moc potřeba. Gump nám vypráví o sobě, o věrnosti k člověku, ale i o životě pejsků z množíren a útulků.
Film jsem neviděla, ale knihou zklamaná nejsem. Přečtěte jí opravdu za jedno odpoledne, nebo večer. Jsou v ní moc pěkné ilustrace a také fotky lidí a psů, podle nichž je příběh napsán.
Možná, že někteří lidé se po přečtení vydají do útulku a přivedou si domů psího parťáka.

20 27.01.2024

Tento rozhovor nemá chybu. Zajímavé případy. Z vyprávění pana Mareše cítíte profesionalitu a umění podat události jasně, čistě. Otázky pana Moravce jsou zajímavé a jenom na dvě nebo tři pan Mareš neodpověděl. Přece nemůže dávat návod jak vraždu provést.
Kniha se mně líbila, četla se dobře a rychle. Na televizi se dívám opravdu málo, ale Případy 1.oddeleni jsem viděla a tohle je moc pěkné doplnění seriálu. Tak teď budu asi muset zhlédnout i Devadesátky.

20 11.01.2023

Enzo je zpět! Tím mě Peter May moc potěšil. A zase hvězdičky nestačí. Líbilo se mně tady všechno. Zápletka, vyšetřování i změny, které se za devět let staly v Enzově rodině. Enzo stárne, ale pořád je to on - můj oblíbenec.

20 24.07.2022

"Three Pines je stav mysli. Když dáme přednost toleranci před nenávistí, dobrotě před krutostí, laskavosti před šikanováním. Když se rozhodneme nebýt cyničtí a mít naději. Pak žijeme v Three Pines."

Tato autorčina slova vyjadřují přesně můj názor na pennyovskou, vlastně neexistující vesničku. Miluju Three Pines a její obyvatele.

20 16.07.2022

Na začátku jsem netušila, že Enzo vyřeší dvě vraždy. Spíš jsem si myslela, že sázku prohraje. Plačícího vraha jsem uhodla docela brzo a také vytušila kam se ubírá závěr knihy. Přesto všechno lituji, že už je konec. S Enzem se opravdu loučím těžko.
Už jsem přečetla Tichou smrt, ale John na Enza nemá.

20 10.05.2021

Dělám si pomyslnou čárku za další přečtenou Klevisovou. Ještě nemám jejích knih dost. Zatím mne pořád láká číst o Bergmanových případech. Mám ráda české detektivky,kde se vyšetřuje a kde netečou potoky krve. Proto zase za 5*.

20 23.10.2020

Jedním slovem - SKVĚLÉ. Trochu víc akční a chvílema i nepravděpodobné, ale na zážitku to neubralo. Aspoň mně ne. Zase to známé městečko a jeho obyvatelé. Lidský a mně blízký Armand Gamache v boji proti zákeřným protivníkům. Přesto vyřeší svůj případ. Happy end na konci byl očekávaný a docela jsem si ho i přála. Zase 5*.

Výzva 2020 - 17. Kniha, v níž se odehrává svatba nebo pohřeb

20 28.01.2020

Rozmarýna Rozm - je nás víc koho zlobí zlobí anotace, které píše někdo, kdo knihu nečetl. Viz diskuzi. Tam jsem se navíc dozvěděla, že tahle anotace už byla takto napsána v originále.

20 14.12.2019

Tim Weaver a jeho David Raker opět nezklamali. Kniha čtivá, děj odsýpá. Nemohla jsem se odtrhnout, četla skoro celou noc a druhý den ještě dvě hodiny. Zase jsem se těžko loučila, mrzelo mě, že už je konec. Dávám 5* a vím, že je to sakra málo.

20 15.11.2019

Mám moc ráda Pagnolův Jak voní tymián. Tady jsem se však nějak nemohla začíst. Docela jsem měla obavy, abych nebyla z knihy zklamaná. Nebyla. Když jsem se prokousala začátkem, zklamání se nekonalo. Opět krásný příběh, vyprávěný s citem a jemným humorem, tak jak to Pagnol umí. Mám ráda pomalu plynoucí, nikam nespěchající příběhy ze života. Barvité vylíčení různých povah všech zúčastněných postav a postaviček, krásy přírody a sílu člověka, který chce něčeho dosáhnout. To všechno jsem v této knize našla.
To vše zásluhou nejen Marcela Pagnola, ale samozřejmě i překladatelů Dagmar Halasové a Františka X. Halase

20 24.02.2019

Takový komplexní pohled na lidské tělo mi chyběl celá léta. Zatím každý lékař léčil jenom to, co spadalo do jeho oboru. Snad se již blýská na lepší časy. Snad už bude více těch, kteří dokáží ze své úzké specializace nahlédnout někam dál a léčit podle toho. Mne o tom přesvědčil postoj a názory pana profesora Koláře.

Vzácný, lidský přístup k pacientům - to je pan profesor.

Než jsem knihu začala číst, měla jsem obavy, že to bude takový suchý, odborný rozhovor. Že nebudu všemu rozumět. To jsem se spletla.Tahle kniha, to je pro mne nejen krásné počteníčko, ale hlavně moc příjemný pocit ze setkání s člověkem, který dokáže i laikovi vysvětlit a přiblížit svět fyzioterapie.
Škoda, že něco takového jsme neznali již před 40, 30 nebo 20 lety. Čeho všeho by jsme se vyvarovali, na co si dali pozor. Ale vlastně, na to poznat něco nového, lepšího není nikdy pozdě, ne?

20 30.01.2019