nofreeusernames komentáře u knih

Tohle bylo ňuňu. Na delší recenzi si ale musím utřídit myšlenky, tak nějak si nejsem úplně jistá, jestli to jakože miluju, nebo ne. Na 4 hvězdy to ale bude… Jo, jen jedna poznámka: to, že hlavní hrdinka má schopnost používat karmu, je v tom příběhu úplně zbytečná věc a vůbec nic by se nestalo, kdyby to tam nebylo.

3 22.04.2021

Austermeer má šest velkých knihoven, v jejichž útrobách se skrývají méně i více nebezpečné grimoáry (spíš více), o které pečují hordy knihovníků. V jedné z těchto knihoven vyrostla i Elizabeth, kterou ředitelka přijala už jako čerstvě narozeného sirotka. Teď je jí šestnáct, je učednicí a touží zahájit trénink na strážce. Zatím teda jenom studuje, katalogizuje, uklízí, nahání knižní myši a povídá si s grimoáry nižšího stupně nebezpečnosti. Ale jednou by chtěla strážit ty opravdu vzácné. Když jsem totiž mluvila o nebezpečných grimoárech, tak je třeba říct, že tyhle knihy si jenom tak neleží v policích a nečekají, až je někdo otevře, tyhle knihy mluví a kouzlí, některé jsou přikované, jiné jsou v klecích, některé umí manipulovat s myslí, vytvářet iluze, nebo lákat lidi do své blízkosti, aby jim vylouply oči a vsadily si je do své kožené obálky. A hodně naštvaný grimoár se může proměnit v Malefict, což je monstrum z inkoustu a kůže, které fakt nechcete potkat.

Jestli chcete vědět, o čem to přesně je, přečtěte si anotaci, ale podle mě vás víc naláká právě ten svět, protože to je velký dobrý s hvězdičkou a vyznamenáním. Celé se to odehrává v první půlce 19. století, kromě knihovníků, co stráží grimoáry, jsou tu ještě čarodějové, co je čtou. A každý čaroděj čerpá magickou sílu z démona, kterého si k sobě přivázal rituálem výměnou za X let jeho života. Knihovníci čaroděje nesnáší, vlastně tak nějak všichni čaroděje nesnáší a cokoliv, co zavání magií a démony, je špatné, a kdo se do toho zaplete, je zrádce (ehm Elizabeth). Plus celý ten systém grimoárů je prostě top strop!

Druhá skvělá věc je množství akce. Pořád se něco děje, intrikaří, bojuje, mění se lokace. Neběží to ale sprintem, při kterém si nedokážete užít to mezi tím. A jako jo, jsou tam takové ty věci, jak se něco zázračně podaří a jak se někdo rychle vyléčí, aby mohl bojovat dál, a jak je někde shodou náhod položené něco, co zachrání situaci, ale whatever. Beru to tak, že je to standalone, nějaké zkratky prostě odpustím výměnou za to, že se to netáhne na x dílů.

Jako třetí zmíním postavy. A tentokrát ani ne tu hlavní postavu, Elizabeth, ta je vlastně taková docela standardní holka, mnohem zajímavější je čaroděj Nathaniel a jeho démon Silas. Díky nim je v té knížce spoustu velmi osvěžujících vtípků a sarkasmu. Nathaniel pochází z rodiny nekromancerů, je dost grumpy, všechny si drží od těla, je to takový oprsklý Zmijozel. Vzpomínáte na pana Reeda z Kronik prachu? Tak mu přidejte fakt hodně kousavý humor a trochu zlejší povahu, a máte to. Ve čtečce jsem si uložila rekordní počet jeho poznámek a hlášek, což, myslím, mluví za vše.

7 22.04.2021

Je to strašný, ale je to Stmívání, takže to chcete číst.

13 08.03.2021

Tohle bylo boží! Totálně Šest vran vibe nejen co se týče toho Rusku podobnému prostředí, zkorumpované vlády a dominance gangů, ale i stran akce a komplexnosti postav. Nikdo tady není vyloženě svatoušek ani záporák, chvíli někomu fandíte, a pak vás štve, nic nejde podle plánu a je v tom strašná spousta čtenářovy frustrace nad tím, jak se věci vždycky pokazí (je to zvláštní pocit, kdy si přejete, aby to vyšlo, a pak jste smutní, že to nevyšlo, ale zároveň jste rádi, že to nevyšlo, protože jinak by to bylo moc lehké…) Na Šest vran se odkážu ještě jednou v souvislosti s velmi slabou romantickou linkou, která je mega slow burn a pečlivě si buduje silné kořeny v návalu těžkých rozhodnutí, velmi podobně jako u Kaze a Inej.

Hlavní hrdinka princezna Anastacya ovládá krev (což je mimochodem hustá schopnost a strašně mě bavila), a to z ní dělá v očích ostatních monstrum. Takoví jako je ona jsou v Cyrilianu zotročováni nevýhodnými pracovními smlouvami a nuceni sloužit tomu, kdo si je zrovna koupí. Na začátku příběhu ji potkáváme ve vězení, do kterého si přišla pro známého podvodníka Ramsona, aby jí pomohl najít vraha jejího otce, z jehož smrti je obviněna a už rok se skrývá. To, myslím, k ději celkem stačí, nebudu vás ochuzovat o tu jízdu, co vás čeká.

Milion hvězdiček dávám za to, jak se hezky vyvíjely hlavní postavy, jejich náhled na svět a motivace. Z nikoho se tady najednou nestal mega klaďas, Ana byla navíc celou dobu neuvěřitelně zbrklá a temperamentní, což bylo strašně frustrující, ale vlastně velmi autentické. A Ramson zase v kontrastu s ní hodně plánoval, věci promýšlel a hlavně dělal vše především ku prospěchu sebe sama. Líbilo se mi, jak chybovali, jak byli občas svými největšími nepřáteli, jak měli oba na rukou krev nevinných a museli se s tím naučit žít. Ana není žádná svatá vyvolená a Ramson není hajzl, co se kvůli holce polepší.

Neskutečně se těším na další díl! Tohle si MUSÍTE přečíst. Díky bohu za další skvělou fantasy, která vyčnívá.

6 05.02.2021

Na konci 50. let se začalo Španělsko pod diktátem generála Franca otevírat západu, protože nutně potřebovalo americké peníze. A tak se potkal osmnáctiletý Daniel z Texasu, syn ropného magnáta, se španělskou pokojskou Anou v hotelu Castellana Hilton. A kromě střetu západní svobody s všeobjímajícím strachem španělské diktatury přináší Ruta i další témata, kterým vévodí únosy novorozenců a jejich prodej do zahraničí. Ke slovu se tak nedostává jen ústřední dvojice, ale i Anina rodina – bratr, který pracuje na hřbitově a na jatkách a sní o kariéře toreadora, sestra Julia, která přišla o dítě, sestřenice Puri, která pracuje s jeptiškami v katolickém centru starající se o opuštěné děti a jejich adopci.

Daniel nabízí trochu naivní pohled (vlastně stejný jaký má běžný čtenář a outsider) a nechápe, proč Ana mlčí o minulosti, o režimu, o rodině, vlastně prakticky o všem… Jeho největší starostí je otcův tlak na převzetí rodinného byznysu, který je v rozporu s Danielovým plánem stát se fotografem.

Není to nakonec tak syrové a bolestivé jako třeba V šedých tónech, možná je to tím madridským vedrem a luxusem hotelu, kolem kterého se příběh odvíjí, možná je to tou celkem silnou romantickou linkou, která tomu všemu dává nějakou naději. Rozhodně to ale neznamená, že by Fountains of Silence bylo horší, to teda ani náhodou. Jak je u Ruty zvykem, je to skvěle napsané, představuje další kousek světové historie, který dosud nikdo moc neřešil, má skvělou obálku a konec, který je přesně takový, jaký jsem si přála (a fakt jsem si ho celou tu knížku přála hodně, takže bych bez něj byla dost zklamaná). Milion hvězdiček

7 24.11.2020

Stopro lepší než Dopisy jednička. Na mě teda už dost heavy, ale jestli vám to sedí, dáte pět hvězd a ani nemrknete. Byla to síla, o tom žádná.

5 12.10.2020

Pokud se vám líbily Dvory, tohle budete milovat, protože:

✔ Přes 800 stran s totálně wtf přepáleným koncem, který si směle potřese rukou s Dvorem křídel a zmaru
✔ Univerzum, které je rozdělené na různá teritoria (ehm dvory)
✔ Týpek s křídlama, co je děsně zlej, ale ve skutečnosti není
✔ Týpka se špičatýma ušima, která si nenechá diktovat od chlapů
✔ Hate-love jak víno
✔ Depkááá, protože kámoši jsou dead
✔ Jedna badass kámoška je zamilovaná do jiné ne tolik badass kámošky
✔ Pošahaná borka, která všechny mučí, zotročuje, válčí a sedí u toho na trůně
✔ Pár dalších psychopatů, co jsou u moci
✔ Ne tak docela vstávání z mrtvých, ale skoro

Narozdíl od Dvorů se to odehrává ve fiktivním městě, které je velmi podobné naší realitě (auta, mobily, televize atd.), jen tam jsou kromě fae navíc i andělé a archandělé, čarodějnice, vlkodlaci a jiní měniči, vampýři, orákula, něco jako mořské panny, démoni, chiméry a spousta dalších.

Hrozně mě to bavilo, stalo se tam toho mega moc, skvělá až detektivní zápletka, ale zasloužilo by si to vyškrtat tak 300 stran, vymyslet čarodějnicím jiný způsob přepravy než košťata (to bylo fakt jako pěst na oko) a zamyslet se nad tím, která klišé v takové knížce nechat a kterým se raději vyvarovat. Hele, je to Maasová, v některých ohledech je dost zacyklená, ale zároveň vytáhla z arzenálu všechny své přednosti. Pokud jste od ní četli Trůny i Dvory a uctíváte ji, začněte se těšit, protože tohle pro vás bude vrchol roku.

Jo a ještě bych chtěla vyzvednout skvělá jména. Nevím proč, ale v případě téhle knížky jsem si jich všímala nějak víc a fakt se mi líbily. Čarodějnice Jesiba Roga je z nich nej. K dobru vám přihodím citát, který si všichni skalní fanoušci budou brzy tetovat: Through love, all is possible.

Dávám 4–5 hvězdiček, pořád to měním. Jakože dočetla jsem, dala 5, po pár dnech stáhla na 4, teď se zase cítím na 5... asi... tak ne, na 4. Tvl nevím, co mám s sebou dělat!

23 12.10.2020

Boží svět, boží jména, boží mytologie, boží lešij a další bestie, boží hlavní hrdinka, co není hrdinka, boží Zaklínač style prokletý týpek (jakože já jsem si ho představovala jako Cavilla, co moc nemluví, #sorrynotsorry), boží ta celková zápletka a rozuzlení. Mínusy? Nevím, jak umřela Olga. Jedna přeživší postava mi byla dost šumák a ráda bych ji killnula. No a taková ta věc, za kterou půjde Bětka klečet do kouta a přemýšlet o tom, co provedla.

7 09.10.2020

Další knížka ve stylu Ze života knihomolky a Dospělost je mýtus. Některé stránky jsou total top strop a přesné a válíte se z nich smíchy na zemi, jiné jsou slabší, ale to je tak vždycky. Na zlepšení nálady a potvrzení, že vaše introvertnost a divnost je OK, ideální.

5 23.09.2020

Tohle bylo megaboží a metál si Katka zaslouží hlavně za tu atmosféru. Takové Žítkovské bohyně vibe a matrixovým bílým králíčkem... (Jop, já vím, že to nesnášíte, když něco k něčemu přirovnávám, ale peču na vás!) Nebudu vám to vůbec popisovat, neřeknu vám o té knížce ani ň, ať vám to nekazím, jen vám teda vysvětlím, proč 4 z 5. Je to kvůli žánru. Já jsem strašpytel. Nemůžu se dívat na strašidelné filmy a seriály, horor jsem neviděla od dob Blair Witch, na stezku odvahy by mě nedostali ani párem volů, lekám se vlastního stínu... Takže tohle bylo totálně mimo moji komfortní zónu. Jako mystery jsou Noci běsů na zlatou olympijskou, úplně to vidím jako HBO minisérii, kde bude hodně tmy a mlhy, fakt si myslím, že je to zatraceně dobrá kniha. Ale já jsem kvůli ní včera nespala! (Jo, abyste se zas nebáli to otevřít, ono to zas takový horor není, to je fakt spíš tím, že já jsem máčka....) A ještě 2 věci k tomu mám: 1. Až uvidíte obálku, tak padnete pod náporem úžasnosti, už teď vám říkám, že to bude HumbookAwards 2019 za nej cover, 2. Tohle je ještě míň YA než Sára Lindertová... vůbec to nestrkejme do škatulek a pojďme tomu říkat mystery-fantasy-lehce-horor-společenský-detektivní-román. Za mě je to čtení pro starší čtenáře a i ty, co young adult vůbec nečtou.

4 23.09.2020

V prvé řadě je třeba říct, že Balada o ptácích a hadech je skvělá kniha a Suzanne Collins v té desetileté pauze od Hunger Games neztratila ani špetku svých spisovatelských ninja schopností. Pokud milujete HG, tohle si musíte přečíst, i kdyby se vám strašně nechtělo. Mně se totiž taky nechtělo, ale stejně jsem si vyškemrala v práci text hned ten den, co kniha vyšla, protože jsem byla neskutečně zvědavá. A právě proto vám k ději řeknu jen nejnutnější střípky a říkám vám, nečtěte si nic bližšího, fakt!

Tak si to úvodní info odbydeme rovnou, ať to máme z krku: Kniha se odehrává krátce po ukončení války mezi zbouřenými kraji a Kapitolem, její dopady jsou stále viditelné všude kolem, lidé si ten masakr pořád pamatují. S hlavním hrdinou, osmnáctiletým Coriolanusem Snowem (sestřenice Tigris mu říká Korja, ano, to je ta, co ukrývala Katniss a další rebely v Síle vzdoru ve svém obchodě), se potkáváme v den sklizně před 10. hladovými hrami. Ty byly posledních 9 let gladiátorským masakrem v aréně, kde se během pár dnů povraždila kupa dětí a další umřely hlady. To ale není divácky příliš atraktivní zábava, proto se letos přidělují splátcům trenéři z řad studentů akademie a Korja dostane přiřazenou dívku z 12. kraje. Je naštvaný, protože je mu jasné, že nevydrží moc dlouho, dvanáctka je chudá a holky navíc nikdy nevyhrávají. Jeho šance na to získat stipendium na univerzitu se tím výrazně snižují, a to ho štve, protože bez něj bude NIKDO. Příjmení Snow má sice velkou váhu a budí respekt, ale Korja se sestřenicí a babičkou, se kterou žije, se snaží všemožně ututlat fakt, že rodina přišla během války o veškeré jmění a teď žije z ruky do huby. A to je všechno, co potřebujete vědět. Nebo je to aspoň všechno, co jsem dopředu věděla já.

Popojedem. Nesnáším hlavní hrdiny záporáky, kteří dostanou svůj příběh proto, abyste zjistili, že nic není černobílé a že se to zlo někde narodilo, abyste je snad pochopili nebo s nimi dokonce sympatizovali. Tohle mě fakt nebaví! Proto jsem se hóóódně bála, co ze Snowa jako vypravěče vyleze. A ve výsledku to mám tak půl napůl. Pořád ho nesnáším a nesnášela jsem ho vlastně celou dobu, protože se reálně nemůžete odprostit od toho, co o něm víte z původní trilogie. Je skvělé, že je Snow už v osmnácti sobecký, manipulativní, politik skrz naskrz, člověk, který si vybírá přátele podle toho, jak jsou mu užiteční, člověk, který vás zradí bez mrknutí oka, pokud se mu to hodí. Je v něm cítit ten hajzl, co z něj vyroste (ještě tam tak docela není, ještě je naděje, ale vy víte, že marná). Ale taky mu vlastně trochu fandíte, ona mu tam totiž Collinsová napsala k ruce větší záporáky, takže on je vlastně ještě cajk. Autorka si s vámi dokonce hraje i tak, že se dostanete do fáze, kdy vás začnou štvát ty „hodné“ postavy, protože ve světě, ve kterém žijí, je jejich idealismus prostě stupidní. Tady se zastavím a ještě Collinsovou pochválím za to, jaké ze mě dokázala vydolovat emoce. Úplně jiné než na jaké jsem u young adult zvyklá. Třeba mi naservírovala jednoho hodňáka, co mě ukrutně, ale ukrutně štval a přála jsem si, aby umřel. A když se mu stalo něco zlého, tak jsem za to cítila odpovědnost. Jakože je to blbost, já jsem mu nic neudělala, ale měla jsem pocit, že jsem ho proklela nebo co. No ale to odbíhám. Snow jako vypravěč v pohodě, ale jak nesnáším vyprávění více postav v knize, tak tady kdyby měla půlku kapitol ta holka z 12. kraje, tak to bude absolutní pecka. Korji bylo prostě moc.

Líbilo se mi, že je kniha rozdělená na tři části a z hlediska zápletky vás tak nemůže přestat bavit. Máme fázi před arénou, v aréně i po aréně. Mojí nejméně oblíbenou je kus kolem středu, kde jsem se v tom dost plácala, a to hlavně proto, že se šíleně filozofovalo. O smyslu her, o smyslu války, kontroly, moci, o nutnosti zákona a dohledu. Jako já chápu, že je to důležité a bez toho by se to rozsypalo, ale nůďo! Zase mě ale autorka z toho nůďa vytrhávala tím, že mi stále připomínala, jak je drsná. Mně se to už asi vykouřilo z hlavy, nebo já nevím, ale byly Hunger Games takový masakr? Asi jo, že? Tohle bylo celkem kruté, popisy vražd, mučení, smrti… auvajs!

Další odstavec (ty jo, tahle recenze začíná být mega dlouhá!) věnuju tomu, jak si fanoušci původní trilogie (nebo alespoň filmů) užijí prvopočátky věcí, které se rozvinou v příběhu Katniss. Kde se vzalo moderování her, sázky na vítěze, drony se sponzorskými dary pro splátce, jak vznikla Vesnice vítězů, proč Snow nesnáší reprodrozdy, kde se vzala jeho fixace na růže, máme tam píseň o stromu oběšenců… Když jsem na něco takového narazila, hodně mě to potěšilo a bylo to fakt krásně propojené. Postav, které potkáte později, tam moc není. Kromě zmíněné Tigris snad jen známá příjmení jako Crane nebo Flickerman.

A nakonec ten konec. Ten konec! Konec, který nedává žádné odpovědi, nevím, co si mám myslet, nevím, co se teda přesně stalo. Chápu, jak to byl pro Snowa poslední kousek skládačky budoucího tyrana, ale nevím, jestli oprávněně. Bude ještě další díl? Protože tohle jako… já doopravdy nevím, co k tomu říct. Jsem zmatená.

Ráda bych k tomu řekla ještě pár věcí, které se mi líbily, a pár věcí, které byly na palici, ale to bych musela prozradit víc. A to nechci, tohle stačí. Vy sami si budete muset najít ty další geniálnosti i blbosti. Ono je vlastně čtení jakýchkoliv recenzí zbytečné (nechápu, jak jste mohli dočíst až sem), protože proč si tu knihu přečtete? Protože jste zvědaví! Nejde si ji nepřečíst. Sama jsem napjatá, jak se nakonec rozloží tábor čtenářů, kdo bude mít stan na straně „nezájem“, kdo na straně „miluju“ a kdo bude kempovat u středu. Já jsem někde na půli cesty k potůčku uctívačů.

12 23.09.2020

Říkejte mi Greta je middle grade, takže jednoduše a srozumitelně napsaný text, který pochopí i starší děti. Není to ale jen čtení pro ně, ani dospělým to nebude připadat mimo. Pouhých 120 stran o klimatické změně, jasně, stručně, takový tahák k tomu pochopit, proč malá Greta stávkovala u parlamentu místo toho, aby šla v pátek do školy.

6 25.02.2020

Prokletý rok je divný, ale v tom nejlepším slova smyslu. Je to román o přerodu dívek v ženy ve společnosti, které vládnou muži, a je podobně znepokojující jako Příběh služebnice. Má dusivou thrillerovou atmosféru a zároveň světlo naděje v podobě zakázané lásky. Na tuhle knihu budu ještě dlouho myslet.

8 03.02.2020

Skvělý rozhovor, o revoluci, odchodu do USA, práci pro CNN, o Číně, politice, novinařině... Etzler je magor a borec zároveň. Určitě si ještě nějakou knihu z této edice přečtu.

2 30.01.2020

Pohádka o Popelce v gatsbyovském duchu. Jakože hezký, je to fakt čistá romantika, které hraje kulisy kupa večírků zlaté mládeže. Četlo se to dobře a dost rychle, je to taková vyloženě spotřební četba, takže ty 3–4 hvězdičky si zaslouží. Kvalitativně (a i atmosférou) mi to dost připomínalo Třpytivou hodinu od Iony Grey. Až budete chtít vypnout, přečtěte si to, ale jiné knížky na seznamu knih k přečtení kvůli tomu přeskakovat nemusíte. ????

4 30.01.2020

Znáte pohádku o princezně husopasce? Mně teda osobně přijde docela nudná a opravdu jsem nevěřila, že se z ní může vyklubat slušný fantasy retelling. Crystal Smith mě ale vyvedla z omylu, krvavý lístek jsem přečetla během jedné páteční noci a kusu soboty a byla jsem nadšená. Možná to bylo i tím, že jsem se do knížky pustila po Falešném polibku, který se jí v mnohém podobá, ale je teda kapánek horší.

Velké plus dávám postavám. Aurélie teda není žádná chudinka, ale své schopnosti nepoužívá bez potíží a není mistrem na první dobrou. Velmi dobře je postavená i zápletka. Nenarazila jsem na výraznější logickou chybu či zázračné vyřešení bezvýchodné situace, všechno do sebe nakonec hezky zapadlo a dalo prostor pro další vyprávění. Jsou zdánlivá tajemství, které rychle uhádnete a jsou i tajemství, které vám, nevědomým, autorka naservíruje v pravou chvíli. Romantická linka je tak akorát tenká, abyste nebyli přeslazení, a tak akorát tlustá, abyste ukojili svůj hlad po troše lásky. Milostný trojúhelník ani cliffhanger na konci nečekejte – palec hore.

Knížku si přečtěte, pokud máte rádi (a teď bych mohla vyjmenovat spoustu těch výraznějších autorek a knih)… young adult fantasy. Jo, bude se líbit všem, co mají v příběhu rádi trochu magie, dobrodružství, lásky…

6 16.01.2020

Trochu drzá knihomolka posedlá svou prací, která jakoukoliv rozmrzelost řeší dezertem? Animat Crumbová je moje spřízněná duše! Tahle knížka je strašně tlustá, má úžasnou obálku a k tomu mě navíc fakt bavila. A ne proto, že by tam byly nečekané zvraty a úžasné zápletky, tohle rozhodně není ten typ příběhu. Kroniky prachu jsou taková Jane Austenová, jen zasazená do viktoriánské éry, kde se po ulicích Londýna projíždějí parní tramvaje, první automobily se vyhýbají kočárům a drožkám a po obloze létají vzducholodě. Je to prostě společenský román, který se nikde moc neušpiní, a ústředním motivem jsou vztahy devatenáctileté Animat, nové asistentky protivného knihovníka pana Reeda, s rodiči, bratrem, novými přáteli, nápadníky a hlavně s panem Reedem. Je to lehké čtení, vtipné a moc jsem si užila tu proměnu Animat a Reeda, kteří se nejdřív nesnáší, pak jsou přáteli, a pak… jakože co si budem, spoiler to není, to musíte uhádnout už po přečtení anotace. Nic světoborného se tedy neodehrává, ale sedlo mi to teď asi milionkrát víc než jakákoliv překombinovaná fantasy. Je to taková Kasie Westová z konce 19. století. :-) Plný počet hvězdiček a basta!

17 12.01.2020

Příběh o tom, jak za tři kovářovy syny vyřeší všechny problémy jedna studánková víla. #girlpower

12.01.2020

Tohle bylo strašně miloučký!

1 29.11.2019

V young adult fantasy už bylo napsané snad úplně všechno a spousta lidí je unavená stále se opakujícími klišé a milostnými trojúhelníky a vyvolenými hrdinkami, které jsou nejmocnější ze všech, a musím zachránit svět, ale bude mě to stát ty, které miluju… Já jsem taky na pátrací výpravě za cokoliv „jiné“, ale pak si ráda přečtu i něco, co nabízí přesně to, co čekám a mám ráda. Takový je Zlodějský tanec. Líbil se mi mnohem víc než Falešný polibek, který jsem po prvním díle vzdala (jak jsem zjistila, kdo je princ a kdo zabiják, přestalo mě to zajímat). Velkým plusem je absence princezny a boje za osud celého království, tohle má mnohem komornější kulisy jednoho města, které ovládá rodina Ballengerů. Jsou to takoví „hodní“ mafiáni, kteří kontrolují menší území, vydělávají na obchodu a za odměnu poskytují ochranu těm, kteří jsou jim věrní. A druhým plusem je start vztahu dvou hlavních hrdinů – mladého vládce města Jase a zlodějky Kazi – kteří se nesnáší (jak jinak), ale jsou nuceni spolu strávit několik dnů na cestě divočinou připoutaní za kotníky na metr k sobě. Nic nového v té knížce nenajdete, ale je to pecka. Mary E. Pearson je mistr romantické linky a umí napsat příběh, který nestojí na místě a nutí vás číst dál. Upřímně nechápu, jaktože je Falešný polibek oblíbenější, protože tohle je o několik levelů výš.

7 29.11.2019