nofreeusernames komentáře u knih
Ty klasické YA fantasy čtu čím dál tím míň, nahrazují je smutty a masakry (no co, tak jsem prostě starší). Sem tam se k nim ale vrátím a musím říct, že poslední dobou jsou ty návraty fakt moc fajn.
Litersum má takový Rudá jako rubín vibe, odehrává se to v Londýně a místo cest časem se tady skáče do knih. Celkově je ten ústřední nápad top strop! Malou je antimúza, čili potomek knižní postavy a lidské ženy, která pravidelně přes dveře jakéhokoliv knihkupectví vstupuje do meziknihovny, kde od svého mentora dostává prácičky. Jejím úkolem je polibkem krást spisovatelům jejich nápady na knihy. Jenomže pak ti spisovatelé začnou za záhadných okolností umírat a Scotland Yard samozřejmě podezřívá na prvním místě Malou. Hlavně takový jeden mladý, pohledný konstábl. Takže jo, hate-to-love romantika bude, navíc i tzv. nucená blízkost (když u něj bydlí, aby ji ochránil – to samozřejmě až ve chvíli, kdy ji nechce zabásnout).
Hele, má to všechno, co to má mít, je to mega knihomolské, zápletku jsem taky hned neodhadla, celkově jsem fakt spoko a doporučuju.
Tohle je start nové série ze světa Z krve a popela, která se odehrává dlouho před příběhem Poppy a dá se tak úplně na pohodu číst samostatně. A prosím, prosím, to fakt čtěte, protože pokud jde o #spicy romantickou fantasy, tady je to jackpot.
Za mě teda mnohem lepší než původní série, a to hlavně proto, že se v mnoha věcech autorka poučila a líp se naladila na své čtenáře. Seraphena je oproti Poppy mnohem míň naivní a celkově zajímavější hrdinka, Nyktos není tak vlezlej jako Hawke a obecně na mě asi fungují ty holky, co nejsou příliš chudinky, a muži, co jsou emocionálně uzavření týpci, co nevěří na lásku, dokud se jim tak nějak proti jejich vůli nestane. Klišé? Mega. Předvídatelnost? Na sto procent. Občas strašná překombinovanost děje? Whatever. Tohle čteme kvůli chemii mezi hlavními hrdiny, a ta tady funguje.
No a abych vám řekla i něco o ději, ehm, tak Sera je první panna připravena se obětovat prvotnímu bohu smrti, aby ukončila utrpení svého lidu. Na venek je to teda poddajná holka, co ještě neviděla nahého chlapa ani v knížce, ve skutečnosti ji ale trénují jako zabijáka, protože jejím úkolem je Nykta svést a killnout. No a když ji přede všema odmítne, tak je naštvaná, ponížená, všichni jí to kladou za vinu, využívají ji k vykonávání krvavé spravedlnosti, ale pořád doufají, že si to borec rozmyslí. Ona taky doufám, ale na to panenství už mu teda kašle. Pak se samozřejmě potkají a je to hot. Konec příběhu, budou další díly, děkujeme.
(SPOILER) Hele, není to moje nejoblíbenější Zapata (pořád vede Lingus, který u nás ale kdovíkdy vyjde, protože si myslím, že se všichni bojí toho, jak je hlavní hrdina pornoherec a bude to děsně cringe, což teda jako je, ale strašně dobrým způsobem) a česká obálka mi taky úplně nesedne do vkusu, ale co, pořád je to od Mariany a číst to můžete ve čtečce.
Tohle má top ten začátek, jak si Ruby (BTW sestra Jasmine z Lukova) dopisuje s vojákem na misi Aaronem. Dopisy, maily, chaty, postupně se do sebe zamilujou, a pak se potkají a je ruka v rukávě. A ten formát od zpráv ke klasickému vyprávění je fakt dost v pohodě. Strašně příjemná od přátelství k lásce linka (co si budem, pauzu od hate to love to prostě občas chce), zase mega slow burn a Ruby bude sedět holkám, co jsou stejně jako ona takové spíš nesmělé. Aaron je total dokonalej, z Marianiných chlapů nejmíň grumpy týpek, obecně tu autorka dost vystupuje ze své zažité formulky #grumpysunshine
Hele, asi z toho nebudete padat ze židle a uctívat tu knížku jako tu nej z celého roku, ale pár fajn večerů se s ní strávit dá. I když třeba pak přeskočíte ty intimní scény (což já od teď, když mi NĚKDO, ehm Maky, připomněl nafialovělý a pomrkávající … v Kultim, už budu dělat pokaždé).
Něco českého, co se ale hned na začátku vydá mimo Česko, takže kdo fandí prázdninám na Macháči, má smůlu Léto mezi řádky je feel good letní věc, ve které jeden kluk zjistí, že ho jeho přítelkyně vlastně vůbec nebere a naopak ho bere jinej kluk, kterého nesnáší. Je to lehké čtení, taková fajnová jednohubka, co vás bude bavit na dece u moře, když máte vypnutý mozek a vaše jediná starost je se pravidelně otáčet na lehátku, abyste se nespálili.
Odehrává se to ve Španělsku, kde hlavní hrdinové pár týdnů pracují jako animátoři v hotelu, a jinak je moc popisovat nemusím, protože je vidíte na té #topstrop obálce Jenom řeknu, že ten, kterému v knize vidíme do hlavy, se jmenuje Denis, a je to mega knihomol, co vlastně ne úplně rád řeší jakékoliv konflikty, vystupuje ze své komfortní zóny a obecně je takový spíš #lowkey kluk, co by si nejradši už popadesáté četl Harryho Pottera, nebo s někým probíral Obraz Doriana Greye, než šel pařit
Tohle čtete kvůli té atmošce, čtete to, protože si chcete užít ňuňu #hatetolove a toužíte po šťastném konci. Všechno bude.
Jedna z těch knih, co mají nálepku „senzace z TikToku“ a já postupně začínám chápat, jaký druh knížek tohle je. Touha je normálně Stmívání, akorát hlavní hrdinka není taková pipka jako Bella a nikdo nikoho nepozoruje při spaní. Prostě to trochu zmodernělo, ale zároveň si ten příběh zachoval všechny ty momenty a tropes, které máme rádi. Hned na začátek teda řeknu, že tohle je young adult a žádná velká akcička v prvním díle není, taky řeknu, že jsem si četla, o čem budou ty další, a tvl to bych teda neodhadla a přijde mi to dost boží, a taky řeknu, že ta scéna, jak si tam týpek-drak svým horkým dechem opéká v knihovně maršmeloun je jediný fakt hodně velký cringe, který ale v pohodě přežijete a ještě na něj budete rádi vzpomínat.
Hele, já se asi ani nebudu obtěžovat s popisem děje, je to spletité. Jen řeknu, že se to odehrává v Severní Americe a je tam zima (jako ve Forks, hih), ve školním prostředí, že upíři nejsou jediné bestie, co na té škole studují a hlavní hrdinka je fakt docela v poho a dost často i rozumná. Kdybyste se mě konkrétně zeptali, co se mi na té knížce líbilo, tak vám to asi neřeknu, protože to nevím, ale přečetla jsem ji rychle a jako fakt jsem si uvědomovala, že ji CHCI dočíst nikoliv proto, abych si z toho dělala srandu (i když vlastně trochu jo).
Nakonec přidám ještě jeden svůj oblíbený moment, kdy Grace zastoupí cestu její hot upír budoucí boyfriend a je to děsně macho moment, aby odradil rivala, a ona mu odsekne, ať uhne, protože na takové kraviny nemá čas a jestli ji neposlechne, tak už s ním nikdy nepromluví. Nááájs #gogirl
Karel Havlíček Borovský, bad boy národního obrození, a jeho nový kámoš dvanáctiletý výlupek Jan Neruda na stopě malostranského přízraku. Dokud jsem si nepřečetla tuhle romanticko-detektivní-satiru, ve které svou roli sehrají i Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl a další hromada osobností, které znáte z učebnic češtiny, netušila jsem, že něco takového ve svém životě potřebuju a že toho chci víc!
Zatímco Průvodce literární hysterií 19. století byla taková sbírka bulvárních mikropříběhů o životech vůdčích postav národního obrození (taky zaměřená na dílo a místa, kde všichni žili a tvořili), tady se Zoe pouští do úplně vymyšleného příběhu. Ten je ale zasazený do víru událostí, které se skutečně staly. Jakože Havlíček asi nevyslýchal s Tylem a malým Nerudou po nocích nevěstky, ale stopro vyhejtil Josefa Kajetána za jeho Posledního Čecha, psal si (a asi nejen to) s Němcovou a přišel o snoubenku, když se přišlo na to, že při čekání na doklady v Haliči zplodil děcko.
U literární hysterie jsem se bavila víc, ale spíš proto, že ta je vyloženě stavěná na koncentraci hlášek a vypointovaných historek, zatímco tady je zápletka, co musí od začátku do konce dávat smysl. Zároveň už to nebylo takové to prvotní wow, které jsem zažila u Hysterie. Teď jsem tušila, do čeho jdu a měla nějaká očekávání. A ta byla z valné většiny naplněna. Je to krátké tak akorát, má to říz, nic podobného jste určitě nečetli, Borovský je můj nový knižní crush a s Boženou tam má dva naprosto top romantické momenty.
Kolik knížek Kasie West už u nás vyšlo? Hodně. Kolik jich ještě nevyšlo? Taky hodně. A je dobře, že to CooBoo dohání s těmi staršími kousky, protože osobně mám ty první knížky od Kasie mnohem radši. P.S. Líbíš se mi a Po tvém boku budou navěky mé fav, ale Vzdálenost mezi námi určitě patří k těm lepším od Westové.
Hlavní hrdinka Caymen pracuje v obchodě s panenkami své babičky a zpovzdálí sleduje a soudí boháče, co u ní nakupují. Podobně rychle si udělá i názor na Xandera, který jednou zabloudí do jejich obchodu. Jenomže ačkoliv se od něj snaží Caymen držet dál, on se pořád vrací a postupně se jí dostává pod kůži, což rozhodně nesmí zjistit její máma.
Caymen je občas napřesdržku, jako mnohé náctileté hrdinky, takže odpouštím, má ale top hlášky a Xander ji dost vyvažuje. Je to teda boháč, ale takový dost na pohodu, nerozmazlený, nesobecký a taky není debil. To bylo moc fajn.
Přečtete to rychle, bude vás to bavit, romantika je hezká, řeší se tam rodinné trable, prostě další Westovka, kterou nechci, abyste přešli bez povšimnutí.
Já teď mega ujíždím na komiksech, ale musím říct, že spousta z nich padá spíš k průměru nebo lehkému nadprůměru a máloco mi sedne úplně na sto procent. Chefs Kiss se nezdá jako přelomové dílo a je na můj vkus až příliš krátký) chci HNED další díl), ale páni, fakt mě to dost bavilo Nějak mi to prostě přesně sedlo do noty a i ta kresba mi přijde líbivá a podle mého gusta Nehledě na to, že je to sice pořád takový ňuňu příběh, ale není to o dvou teenagerech, co se zamilují (na to máme Srdcerváče a ty nic neporazí).
Tohle se odehrává čerstvě po výšce, kdy si Ben jako čerstvý absolvent angličtiny hledá práci a tak nějak ho pořád nikde nechcou. A protože mu dochází peníze, vezme práci v kuchyni u strašně grumpy šéfkuchaře, jehož jediným kámošem je roztomilé prasátko (hele, zní to bizarně, ale prasátko je boží, tak klid, jo) a který má strašně hot asistenta (a jako ten je fakt dobře nakreslenej a je nakreslenej i bez trička a je potetovanej a prostě jsem spoko). Ben je trochu nerd, Liam je #swoon a dají se dohromady a dál k tomu nemám co říct, protože něco taky může zůstat překvapením.
Miluju to a strašně moc chci víc
(SPOILER) Novela, která přímo navazuje na Kouzla rodu Thornů od Margaret Rogerson a věc, kterou jsem nutně potřebovala, protože mi Elizabeth, Nathaniel a Silas strašně chyběli. Tohle je fakt taková roztomilá záležitost, která vám má udělat radost tím, že se vrátíte do svého oblíbeného světa ke svým oblíbeným postavám a bude to romantické a pohádkové a taky trochu smutné, ale tak hezky smutné. Margaret to popisuje jako fantasy lockdown novelu a jo, sedí to.
Ono se totiž stane, že sídlo rodu Thornů uvězní své obyvatele v útrobách domu a odmítá je pustit ven. A to se zrovna blíží zimní ples (který Nathaniel ale rozhodně nechce pořádat, zato Silas by ho moc rád zařídil). Jednu výhodu celá ta situace ale má, aspoň na chvíli jim dají pokoj dotěrní novináři, kteří chtějí vyčmuchat vše kolem nejžádanějšího páru ve městě. Takže tihle tři (plus nová služebná Mercy, kterou Silas slíbil nezabít) musí zjistit, co se domem děje a jak se dostanou ven.
Je to mega romantické takovým tím ááách způsobem, je tam spousta hezkých dialogů a nejrůznějších geniálně vymyšlených drobností, co vás potěší. Třeba více grimoárů (a jeden, co má alergii na inkoust toho, který leží na poličce vedle něj), nebo skrytých pokojů, které v panství ukryli Nathanielovi předci a hlavně teda celkově ten důvod, proč je dům vězní.
Feel-good lockdown inspired fantasy romantika se zimně-pohádkovým nádechem a awwww prostě
Orayu si jako dítě vezme pod svá křídla upíří král (poté, co jí zmasakroval celou vesnici) a už od mala ji učí přežít ve světě, který ji chce sežrat (doslova). Její lidská schránka je prostě příliš křehká a upírům dost voní. Jasně, nabízí se přeměna, ale tu skoro nikdo nepřežije, takže se nakonec jako pravděpodobnější jeví vyhrát Kejari, klání, jehož vítězi splní bohyně smrti jedno přání. A Oraya si přeje stát se lovcem a přestat být kořistí, být rovnocennou dcerou svého adoptivního otce. Jenomže nejdřív musí zabít desítky upírů, kteří s ní do turnaje vstupují a kteří jsou mnohem silnější než ona. O to vychytralejší a lstivější musí být ona sama.
Vlastně je to takové upírské Hunger Games, které mi to připomínalo i v tom, jak není žádná volba v tomhle světě černobílá a nejste si teda jistí, na které straně je „dobro“. Ono vlastně žádné dobro možná ani není, možná je jen menší zlo. Obecně se tahle knížka s ničím nepáře (podobně jako třeba Nikdynoc), je krutá, hodně se v ní umírá, Oraya je trochu jako Mia ve smyslu, že si dost zažila a ví, že na slabost není místo. No a pak se do toho samozřejmě zamíchá hot romantika s Raihnem, proměněným badass upírem, se kterým dočasně uzavře spojenectví. Ta láska mezi nimi není vůbec naivní a snová, je to mnohem ostřejší, solidní hate to love, fakt to fungovalo parádně. Navíc je ústředním motivem hlavně v závěru, který byl krutě hustý a dost mě nalákal na další díl, protože ta dynamika je v té chvíli mezi nima skvěle nastavená.
Dynamické, krvavé, hot a top, jen už mě teda trochu otravují ty bichličky.
Představte si svět rozdělený dávnou magickou apokalypsou vedví. Jedna půlka zůstává téměř nezměněná, plná nadpřirozených bytostí a magie, z té druhé kouzla vymizela a život šel dál. Ve své hlavě to vidím jako viktoriánský Londýn ve stylu Kronik prachu versus starý svět s magií inspirovanou v anglosaském folklóru (myslím, že manga Čarodějova nevěsta čerpá z podobného zdroje, nebo možná ne, ale prostě se mi to spojilo).
Z toho „nemagického“ světa se dříve pořádaly pravidelné výpravy za Hranici, což byla úloha hledačů, jenomže s tím je konec. Hledačka Robin toto rozhodnutí ale nehodlá akceptovat, a tak se i přes zákaz ocitne zpátky ve Starém světě. A ne sama, omylem se k ní připlete i kapitán strážců Kai, jehož bratr se kdysi nevrátil z jedné z výprav, shodou okolností z té s Robin. Takže asi chápete, že není její největší fanoušek a asi tušíte, že se to změní, protože #hatetolove, hihi. Tohle mě samozřejmě dost bavilo, protože romantiku já potřebuju.
Ale nebojte, tahle recenze nebude jen o lásce, bude i tom, jak parádní má ta knížka atmosféru (miluju třeba cestu lesem), jak si ji Bětka nekonečným přepisováním vyňuňala, takže má dobré tempo, je napěchovaná spoustou zajímavých informací, které hltáte a pořád nemáte dost. Bětka sama na Goodreads píše, že má její kniha připomínat dobrodružný film mixnutý špetkou nadpřirozena, něco jako legendární klasika Mumie s Brendanem Fraserem. A jo, sedí to. Není to komplikované a těžké čtení, je to fakt jako se dívat na film, u kterého sem tam lapáte po dechu, sem tam přijde nějaké to awww, ale nezatíží vám to mozkové buňky do jejich úplného vyčerpání. Strašně fajn to je, fakt.
Když je knížka brutálně přehajpovaná, ale pak ji přečtete a zjistíte, že je fakt top. Tak to je případ Fourth Wing. A to jsem ani moc netrpěla tím, že je to zas bichle jak sviň, což já poslední dobou fakt nedávám a abych něco takového byla ochotná číst, tak to musí být hóóódně velká kvalitka. Jo a než se dostanu dál, tak info na začátek: tohle je new adult fantasy, kruté, hot a hlavní hrdince je dvacet.
Violet měla vstoupit do kvadrantu písařů, ale její matka (generál armády) jí nařídila, aby se připojila ke stovkám kandidátů, kteří usilují o to stát se dračími jezdci. Pro Violet je to v podstatě rozsudek k smrti, protože je malá a křehká (snadno se jí lámou kosti, prakticky nonstop cítí bolest) a draci se se slabými lidmi nespojují, většinou je rovnou sežehnou na uhel. Navíc jezdců je víc než draků, takže se kadeti masakrují i mezi sebou, aby zvýšili své šance. A to pořád není konec jejích problémů. Na akademii je totiž i Xaden, jeden z nejmocnějších a nejkrutějších velitelů v kvadrantu jezdců, jehož otce zabila její matka poté, co on zabil jejího bratra. A to je prosím vás hlavní love interest, takže komplikace jak blázen.
Já bych normálně asi začala tou romantikou, protože přece víte, na co nejvíc zabírám, ale tady začnu draky. Protože ti byli naprosto topoví. Tohle je takový Eragon, akorát pro starší a hot romantasy. Nechci o nich moc prozrazovat, ať vás neochudím o zážitek z objevování fungování celé té dynamiky mezi jezdci a draky (a jak to pak zamotá vztah Violet a Xadena), tak mi prostě věřte, že je to boží. Taky mě bavilo, jak se Violet snaží přežít, jak musí být mazaná, aby se dočkala dalšího rána, jak skvěle je vyobrazena její slabost. Vedlejší postavy super a Xaden… no, co vám budu povídat. Mega komplikovaný charakter, trochu klišé prototyp bad boye, ale totálně ho žeru a baví mě ta chemie mezi ním a Violet a jak to není zaláskované, ale víc pragmatické, živočišné, dospělé, ale pořád ááách.
Hádes a Persefona jsou stopro můj fav pár z celé řecké mytologie a navíc se skvěle hodí na spicy romantickou fantasy. Jakože bad boy bůh smrti unese do podsvětí good girl bohyni jara? To se prostě píše samo, ne?
Ale popořadě. Persefona v příběhu od Scarlett St. Clair je sice bohyní jara, ale rozhodně nemá požadované schopnosti a kytky pod jejím dotykem uvadají. A tak se přestěhuje do Nových Atén (víceméně náš svět), kde žije mezi lidmi a pracuje jako novinářka. Hádes si v lidském světě vybudoval gamblerské impérium a není radno s ním uzavírat sázky, o čemž se Persefona přesvědčí na vlastní kůži…
Takže od nenávisti k lásce, zakázaná láska, má to příjemně temnou atmosféru, Hádes je hot jak blázen a Persefona není přespříliš badass (což je vlastně super), ale zároveň není úplně nemožná květinka. Jako jasně, je to totálně guilty pleasure záležitost, má to v sobě všechna ta klišéčka, co čekáte, ale whatever. Mně by zrovna tady asi moc nebavilo, kdyby byl Hádes nějaký zranitelný hodňák a ona chodila na party oblečená jak jeptiška a určitě nikoho zbytečně neprovokovala sexy outfitem… Ano, teď už asi i chápete, že tohle je docela moderní retelling, takže jestli hledáte něco tradičnějšího a historičtějšího, Touch of Darkness přeskočte. Pokud ale hltáte třeba Lore Olympus, jen byste to chtěli víc dark a sexy, tak jste právě našli něco na čtení.
(SPOILER) Feel good fantasy je něco, co jsem ve svém životě fakt potřebovala a nevěděla o tom. Až Šťastně až navěky mi ukázalo, že tenhle žánr musím přidat do své poličky a F.T. Lukens tak na ní získali čestné místo. Stála jsem tedy před volbou, jestli se dřív pustit do jejich starší knihy In Deeper Waters, která je plná pirátů a moře, nebo do Spell Bound, což je urban fantasy odehrávající se v našem světe, jen plném magie. Přečetla jsem prvních pár kapitol obou a Spell Bound vyhrálo na plné čáře (a hlavně taky úspěšně dosprintovalo do konce).
Rook touží po tom stát se čarodějnickým učněm, jen jaksi neovládá magii (v tomhle světě se kouzlí tak, že se odebírá síla s magických vláken, která jsou různě mocná a proplétají se celým světem, někde je jich víc, jinde chybí, a tak je tam moc čaroděje slabší). Zato je ale zatraceně dobrý v oblasti technologií, a tajně vynalezl přístroj na odhalování magických vláken, které jako „mudla“ sám nevidí. A tak se mu podaří nastoupit do služeb proslulé čarodějky Antonie Hex a přes ni se seznámit se Sun, kteří slouží u Fable, Antoniiny nemesis.
Vztah Rooka a Sun je super, je to taková ta první láska, je to cute, začíná to jako od nepřátelství k lásce, ale miloučké. Ti dva skvěle fungují jako naprosté protiklady. Rook je pozitivní, ukecaný kluk, zato Sun jsou dost grumpy a moc nemusí lidi. Absolutní top byla Antonia, taková čarodějka potížistka, ale děsně mocná a navíc dost fancy ženská, jakákoliv scéna s ní byla mega vtipná a až vyrostu, chci být jako ona. Nestojí to ale jen na postavách, na plné čáře vyhrává svět a jak v něm funguje magie. Všechno hlídá magické konsorcium, čarodějové komunikují skrze zrcadla, řada z nich (včetně Antonie a Fable) se živí lámáním kleteb a jiným napravováním magických patálií… Tohle mělo parádní atmosféru, moc mě to bavilo, a to o tom ani nemůžu říct, že by to bylo kdovíjak propracované a komplikované. Prostě v jednoduchosti je krása.
Aktuálně zase dost frčím na hot romantice z Baronetu. Někdy kolem roku 2015 jsem tohle četla ve velkém, pak si dala na chvíli pauzu a teď dočítám resty. No a jedním z nich je i série Twisted od Any Huang, kterou jsem teda slupla na jedno posezení. Ze všech čtyř dílů je tutově nejlepší Twisted Games, protože princezna a bodyguard a ultra hot scény.
To pak vysedáváte na TikToku a hledáte všechny ty edity a moodboardy se stoickým a arogantním Rhysem, myslíte na to, jakou nerealistickou pohádečku pro dospělé jste si právě přečetli a jak moc vás bavila! Já prostě miluju klišéčka a baronetky jsou jich plné. Kdekdo by ohrnul nos nad naprosto předvídatelným příběhem o nečekané následnici trůnu, která se zamiluje do svého bodyguarda, který je samozřejmě hrozně grumpy a uzavřený a hlavně je chuďas, takže si ji nemůže vzít, jenomže pak… Jakože přesně víte, co je pak, vlastně ani nevím, proč se obtěžuju s tím nespoilerováním. Anyway tohle je jedna z nej baronetek, fakt ji zkuste. Je to teda v sérii, ale každý díl je o jiných postavách, takže můžete bez problémů přeskakovat.
Čtěte, pokud vás baví contemporary romantiky ve stylu XOXO, stopro, pokud vás bavila autorčina předchozí kniha Seoulmates. Hele, já to mám tak, že nejsem hardcore fanoušek k-dramat, ale pokukuju po tom a sem tam si něco na Netflixu dám. Úplně ale nedávám tu přehnanost, která je s tímhle žánrem spojená, takže mě nakonec baví nejvíc ty věci, které nejsou #toomuch Třeba jako knihy Susan Lee.
V téhle jde o záměnu identity. Do New Yorku totiž přilétá Elijah, jemuž bohatý tatík zařídil letní stáž v managementu své technologické firmy, a Jessica, která do té stejné společnosti nastupuje taky, jen do spodních, zapomenutých pater. A protože mají oba stejné korejské jméno, na letišti si je popletou. Elijah skončí s ostatními neplacenými stážistky v miniaturním bytě s hromadou bezvýznamných povinností, zato Jessice se dostane královského přivítání. Ti dva brzy zjistí, co se stalo, ale dohodnou se, že to nechají být. Pro Jessicu je to kariérní příležitost, která jí může změnit život, pro Elijaha šance užít si léto na míle daleko od svého přísného otce a všech jeho nároků.
Nooo, takže je to vlastně office romance, od přátelství k lásce, trochu grumpy-sunshine, odehrává se to celé v New Yorku a dohromady to funguje jako dost dobrá letní městská romantika, která se sem tam dotkne i nějakého vážnějšího tématu a směřuje ke konci jako z pohádky (jestli nastane, to se nechte překvapit). Ten lehký k-drama vibe tam jde cítit, ale není to cringe, není to přes čáru, fakt se Susan daří pracovat s těmi klišéčky hodně svěžím způsobem. A Elijah byl dost v pohodě, líbilo se mi, jak se v průběhu té knihy změnil a celkově byl ten jeho charakter dost zajímavý.
Jamie a Ryan bývali nejlepší kámoši a každé léto spolu sdíleli pokoj na hokejovém táboře. Jenomže jednou se opili, vsadili se a překročili hranici svého přátelství, načež se Ryan zdekoval, protože za to všechno cítil zodpovědnost. Jamie je totiž na rozdíl od něj hetero. No a pak se po letech potkávají znovu, když proti sobě hrají jejich týmy, a Ryan se chce konečně omluvit a Jamie zjišťuje, že je asi bi.
Tohle jsem poslouchala jako audioknihu a dobře vybrané hlasy pro Jamieho a Ryana to posunuly na next level. Obecně teď baronetky hlavně poslouchám, zvlášť když nevypráví jenom ženská hlavní hrdinka. Dost jsem přemýšlela o tom, kdo by měl ty hot scény číst v češtině a došla jsem k závěru, že to musí být někdo úplně neznámý, protože i když má třeba Jiří Vyorálek fakt hezkej hlas, tak bych si při poslechu z hlavy nevyhnala jeho jako Klementa Gottwalda. A to jako nechceš.
To, že miluju Ali Hazelwood, všichni víte. Pět z pěti pro prakticky každou její knihu O to víc jsem byla zvědavá, jak se popere s young adult, a dost mě překvapila. Jakože bylo to úplně jiné, než jsem čekala, což je na jednu stranu trochu zklamání, protože Ali mě baví taková, jaká je, a moc nepotřebuju, aby experimentovala, na druhou stranu, když se odpoutám od toho, co píše, a budu se na Check & Mate dívat bez kontextu jejích romancí pro dospělé (nebo kdybych od Ali nic nečetla), tak fakt dobrý!
Hlavní hrdinka Mallory přišla o kámošku, která odjíždí na vysokou, zatímco ona musí zůstat doma, aby se postarala o rodinu. Otec od nich odešel, máma je nemocná, taky hrozí, že přijde o práci a tím pádem o příjem pro všechny. Občas si najde známost na jednu noc na Tinderu, ale láska nemá v jejím životě místo. A taky už nikdy nebude hrát šachy! Všechno se změní ve chvíli, kdy neochotně souhlasí s účastí na jednom menším turnaji, kde se utká s prakticky neporazitelným mistrem světa a bad boyem šachového světa Nolanem… a on prohraje
Tohle je mnohem víc heavy, feel good komediálních momentů a absurdních situací se tu nedočkáte. I popkulturní narážky chybí. Zato je věnován mnohem větší prostor hlavní hrdince Mallory a všemu, co řeší a prožívá. Je to ale stejně geeky, jak jsme u Ali zvyklí, ty šachy se tu dost řeší (jakože halooo, to úplně žeru už od Dámského Gambitu na Netflixu) velkým tématem je samozřejmě postavení žen v tomhle muži dominovaném sportu. Děsně mě bavilo, jak s ní Nolan touží zase hrát a ona ho neustále odmítá. No a asi chápete, že se ta touha hrát s ní šachy přetaví v úplně jinou touhu (a rovnou dodám, že je to YA, takže sex je na tři tečky).
Představte si svět rozdělený dávnou magickou apokalypsou vedví. Jedna půlka zůstává téměř nezměněná, plná nadpřirozených bytostí a magie, z té druhé kouzla vymizela a život šel dál. Ve své hlavě to vidím jako viktoriánský Londýn ve stylu Kronik prachu versus starý svět s magií inspirovanou v anglosaském folklóru (myslím, že manga Čarodějova nevěsta čerpá z podobného zdroje, nebo možná ne, ale prostě se mi to spojilo).
Z toho nemagického světa se dříve pořádaly pravidelné výpravy za Hranici, což byla úloha hledačů, jenomže s tím je konec. Hledačka Robin toto rozhodnutí ale nehodlá akceptovat, a tak se i přes zákaz ocitne zpátky ve Starém světě. A ne sama, omylem se k ní připlete i kapitán strážců Kai, jehož bratr se kdysi nevrátil z jedné z výprav, shodou okolností z té s Robin. Takže asi chápete, že není její největší fanoušek a asi tušíte, že se to změní, protože #hatetolove, hihi. Tohle mě samozřejmě dost bavilo, protože romantiku já potřebuju.
Ale nebojte, tahle recenze nebude jen o lásce, bude i tom, jak parádní má ta knížka atmosféru (miluju třeba cestu lesem), jak si ji Bětka nekonečným přepisováním vyňuňala, takže má dobré tempo, je napěchovaná spoustou zajímavých informací, které hltáte a pořád nemáte dost. Bětka sama na Goodreads píše, že má její kniha připomínat dobrodružný film mixnutý špetkou nadpřirozena, něco jako legendární klasika Mumie s Brendanem Fraserem. A jo, sedí to. Není to komplikované a těžké čtení, je to fakt jako se dívat na film, u kterého sem tam lapáte po dechu, sem tam přijde nějaké to awww, ale nezatíží vám to mozkové buňky do jejich úplného vyčerpání. Strašně fajn to je, fakt.
Zbystřete všichni, co čtete Půlměsíční město od Maasové nebo Z krve a popela od Armentroutové a obecně chcete nějaké víly a sex (řekněme si to narovinu, ano? ) Divoká říše bude vaše nové guilty pleasure. Já extra cením hlavně prostředí, odehrává se to totiž v Budapešti necelých dvacet let poté, co padla bariéra mezi světem lidí a víl. Jedněm patří Budín, druzí ovládají Pešť a i v rámci sekcí máte pak velké rozdíly mezi životem privilegovaných a těch, co uhnívají ve špíně nebezpečných uliček. No a pak je tu ještě Halalhaz, Dům smrti, tvrdé vězení zakopané hluboko pod Budínem… A to je hóóódně drsné místo (ale na čtení hóóódně dobrý). Šoupnou tam hlavní hrdinku, když se jí nepovede přepadení vlaku, co pašuje drogy přes Dunaj, a než pochopí, jak to tam chodí, dost si toho vytrpí. Její největší problém ale je, že si jí všimne nekorunovaný král Halalhazu Warwick Farkas.
Hele, má to takové ty klasik klišé typu, že hlavní hrdinka je mega krásná a umí hustě bojovat a je bad ass a hlavní hrdina je grumpy nebezpečný bad boy s nejvíc svalama ve východní Evropě, ale whatever! Je to #cruel #dark #savage #sexy a chcete to číst. Za mě je to, jako byste dali dohromady Jaye Kristoffa se Sarah J. Maas, tak bacha, není to pohádečka.