Norri komentáře u knih
Je to škrábání na dně. Jogurt, včetně všech kousků ovoce, byl dojeden v minulé knize a tady se už jenom škrtá lžičkou po dně plastového kelímku. Je totiž pravda, že na některé postavy v minulé knize nedošlo. Třeba na kluka, co ho vychoval pavouk spřádající emoce. Nebo na japonskou vládkyni pekla Izanami. Lucifer končí a on za sebou nenechává žádné otevřené konce.
Je to loučení. Luciferův životní boj ztratil smysl. Už nemá proti čemu nebo za co bojovat. Jsoucnu už nevládnou pravidla, se kterými se nemohl smířit. Takže už zbývá jen zhasnout a odejít. Pro nového čtenáře tato kniha nemá smysl. Tohle jsou bonusy pro fanoušky. Poslední vtipná výprava padlého cherubína Gaudia a jeho ségry, nakreslená skvělým Deanem Ormstonem. Poslední dámská jízda všech ženských hrdinek série. Skvělé odvyprávění Luciferovy první vzpoury i připomenutí jeho skvělé argumentace Morfeovi, zatímco zamyká prázdné peklo. Zkrátka skvělý fanouškovský servis a já jako fanoušek jsem byl spokojený.
Touto knihou jsem ukončil první čtení celého Sandmanovského universa. Strávil jsem se Sandmanem a Luciferem poslední tři měsíce a nedá mi to, abych obě série nesrovnal. Pro mě osobně ční Lucifer vysoko nad Sandmanem. Sandman měl své vrcholy, kdy byl dokonalý. Ale Lucifer byl dokonalý po celou dobu. Všeříkající je asi to, že za jeden z největších Sandmanových vrcholů považuji Luciferovo opouštění pekla.
A máme tady vyvrcholení celé série. Dopadlo to zhruba tak, jak jsem si přál, ale neodpustím si malou kritiku. Nechci se vůči této ďábelsky božské sérii nejak rouhat, je skvělá a její vyvrcholení je dokonale vypilované, ale lehce tomu vyvrcholení ubližuje preciznost Mikea Careyho. Rozhodl se za sebou poctivě uklidit a uzavřít všechny dějové linky.
Znovu se tak třeba setkáme s postavami, které známe jen z první knihy. Znovu se setkáváme se soudcem Šalamounem i Christopherem Ruddem. Znovu se setkáváme s dítětem Basanos i s Jin En Mok, kteří byli vráceni do hry už v minulém knize. Prakticky se setkáváme se všemi, kteří měli v příběhu nějakou roli a podařilo se jim přežít. Setkáme se dokonce i s Tím, kterého jsme doposud mohli jenom slyšet. Zkrátka a dobře, mám pocit, že tentokrát bylo ve hře příliš mnoho figurek. Carey to sice ustál se ctí, ale bylo to lehce překombinované. Zvrat stíhal zvrat, dějové linky skákaly sem a tam a střídaly se po jedné či dvou stránkách. Hotový Armageddon….
Na úplném konci ale přišlo lehké zklidnění a chytré vyřešení celého průseru, který byl způsobený odchodem Všemohoucího a táhl se už od šesté knihy (nečekali jste úplný konec úplně všeho, že ne?). Vlastně… Čím déle sepisuji tyto řádky, tím více se mi tato kniha zdá skvělá. Nestává se často, abych byl se zakončením série tak spokojený, jako tady. Ano, vím že tato série má ještě jednu knihu, ale věřím, že to důležité se stalo tady…
Všechno směřuje k neúprosnému konci, ale někteří nechtějí, aby se vesmír rozpadl jenom tak, bez pomsty, bez zadostiučinění. Ale možná že ještě existuje naděje. Ale naděje na co?
Na deváté knize jsem se trošku zasekl. Přestože předchozí díl končil brutálním cliffhangerem, tak jsem si od této série musel na chviličku odpočinout. Po návratu jsem se trošku bál, že mé nadšení z Lucifera vychladlo. Ale Mike Carey mi zde zase skoro vystřelil mozek z hlavy. Ten chlap je zkrátka geniální. Většina knihy je klasický vysoký Luciferovský standard, takže paráda. Jsou tam ale dva sešity, které silně vybočují. Jedením z nich kniha začíná a v něm se pomocí velmi stylizované kresby podíváme do pekla, kde dojde k tak trošku sametové revoluci. A ten druhý sešit? To je ten geniální a mozek vystřelující. Nebudu k němu nic prozrazovat. Ten si musíte užít na vlastní bulvy.
Tak tento Conan se mi vážně líbí! Je drsný, neplácá zbytečné kraviny, jedná rychle a nezná slitování. Dokonalý Conan! Navíc ta kresba! Na prvních stránkách jsem si říkal, že je hrozná. O pár stránek dál už jsem nadšeně hýkal. Na první pohled vypadá jako hodně hrubá, ale cítíte z ní tu barbarskou divokost, drsnost a špínou Conanova světa. Navíc skvěle pracuje se stíny. Celkově má ta kniha skvělé tempo a atmosféru. Z Conanava návratu k Marvelu mi tahle kniha zatím sedla asi nejvíce.
Původně už jsem tento díl neměl v plánu kupovat. Ale ukázka mě nalákala na děj i na kresbu. S politováním musím konstatovat, že zajímavý děj vzal brzy za své a pokračovalo to už jenom čímsi generickým, co mě už moc nebavilo. Alespoň co se týká titulního příběhu z Kitaje. Problém je nejspíš v dialozích, které jsou místy dost slaboduché. To, že Conan občas prohodí filozofující moudro, už nic moc nezachrání. Po Kitaji následující krátké a kratší příběhy jsou na tom o něco lépe.
Kresba je povedená, ale sem tam jsem měl pocit, že některé panely kreslil někdo jiný, někdo kdo obličeje ještě nemá moc v ruce. Některé jiné panely jsou ale fascinující a celá kniha tak zanechává dobrý dojem alespoň po výtvarné stránce.
Knihu otevírají dvě povídky. Jedna je z dávné minulosti, kdy Lilith zplodila Mazikeen, anděl Ibriem postavil stříbrné město a Lucifer dal sbohem nebeským zástupům. Důležitý obsah, ale jinak nuda. Mnohem lepší je druhá povídka ze "současnosti". Je o démonech a lidech a má skvělou pointu.
Hlavním příběhem je "Vlk pod stromem", jak ostatně prozrazuje samotný název knihy. Měl jsem chvíli strach, že to stejně jako předchozí díl "Exodus" bude jenom nimrání se v důsledcích odchodu Boha z našeho jsoucna. V epickém vyvrcholení zjistíte, že to tak není a příběh se konečně může posunout. Už od "Domů ticha" mám svůj tip, kam to bude směřovat a zatím jsem rád, že to má ten správný směr. Protože se mi ten směr zatraceně zamlouvá.
Příběh "Vlk pod stromem" je celkově hodně povedený. Je v něm rozběhnuto několik dějových linek, které se postupně spojují. Andělé jsou furt arogantní a tupí, Osud je stále tajemný a osudový, a Elaine Bellocová je zkrátka boží. Role záporák tentokrát padla na vlka Fenrira. Nutno říct, že záporák je to dokonalý. Ne jako ti dva moulové posledně.
Exodus je přešlápnutím na místě. Dovětek předchozího dílu, ve kterém došlo ke zlomové události. Exodus je vykřičníkem za oznámením, že Bůh odešel. Přestože zde vyprávění lehce zvolnilo tempo, tak jde stále o nadprůměrnou záležitost. Ať už jde o boj o Boží trůn, nebo o vyhánění nesmrtelných z Luciferova vesmíru, vždy v těch příbězích hrají prim jejich protagonisté. Skvělé postavy zkrátka dělají skvělé příběhy. Tentokrát do sbírky mých oblíbených postav přibyl snovač Thole.
Dochází mi slova chvály. Je to boží. Je to ďábelské. Poodhalení božího plánu rozhodí i takového klidného drsňáka, jakým je archanděl Michael. Po tom, co se stalo v tomto díle, už svět nikdy nebude stejný. Jestli tedy vůbec bude. Hlavně že se má kdo starat o ježky. Náš svět má Briana Maye, Luciferův svět má Monu. Jediné, co se dá knize vytknout, je kresba Davida Hahna v poslední kapitole.
Je úžasné, jak si tato série dokáže držet vysokou úroveň v každém díle. Jasně, není to zase tak výjimečné, ale v porovnání se Sandmanem je to prostě markantnější. Tentokrát došlo na smluvený duel mezi Luciferem a andělem Amenadielem. Není to však něco, co by se odehrálo v jednom sešitě. Tahle povídka s názvem "Peklo" je epické vyprávění ve čtyřech sešitech, které je napěchované dějem, nečekanými zvraty a nenechá vás ani chvíli vydechnout.
Krátká povídka "Přináší dary" je dokonalost sama. Bez přehánění. Je kreslená Deanem Ormstonem a obstála by jako samostatný hororový one shot. Ale tohle je součást většího univerza, které už znáte, a právě to povyšuje tu povídky až do nebes… nebo ji spíše dělá pekelně skvělou!
A poslední část s názvem "Vynést rozsudek"? Detektiv Šalamoun, syn Davidův, rozjíždí vyšetřování smrti Elaine Bellocové a je mu naprosto lhostejné, koho vyšetřuje. Viník nesmí zůstat nepotrestán. Lucifer v téže chvíli zabředává do záležitostí severské mytologie, aby splatil svůj dluh a nezůstal nikomu nic dlužen. Nutno podotknout, že se severskou mytologií je zde nakládáno velmi pěkně. Dokonalý závěr dokonalé knihy!
Pěkná přehlídka výtvarníků. Všechny práce spojuje společné téma - nahota a dívka s pampeliškovým věnečkem. Problematické je to s příběhem. Jestli tam je nějaký příběh, který propojuje celou knihu, pak já jsem ho tam nenašel. Jednotlivé mikropříběhy spíše jen navozují atmosféru, než že by se daly považovat za skutečné příběhy. Možná že je to celé jenom snění, ukazující, jak se sen během noci mění a přechází do zcela nových světů. Ať už je ten přechod pozvolný, anebo zcela nenadálý.
To jsou zvraty! To jsou kotrmelce! Tento díl je hodně výživný. Nelíbí se mi, k čemu zde došlo a už vůbec se mi nelíbí, koho jsme ztratili. Ale je to zatraceně strhující. Lucifer dostal lekci pokory, na které sice někteří vydělali, ale cena, kterou jiní museli zaplatit, byla příliš vysoká. Alespoň že hutný závěr odlehčuje povedená a vtipná povídka "Vloupačka".
Tahle série je perfektní. Je chytrá, přemýšlivá a uchopitelná. Hlavně ale přesně zná rezonanční frekvenci základů naší kultury a morálky. Není důležité, zda věříme na nebe a peklo. Většina z nás ctí více či méně podobná pravidla. A asi každý nad těmi pravidly někdy přemýšlí. Do toho přichází Mike Carey se svým Luciferem, aby ty pravidla a základy podrobil zkoušce, anebo aby nabídl jiný úhel pohledu. To mě baví. Baví mě taky to, že Carey neředí vyprávění povídkami. Sice se vyprávění shlukuje do určitých celků, které jakoby stojí samostatně, ale přesně zapadají do děje a mají v něm svou důležitou roli. V kresbě se i nadále střídají Peter Gross a Dean Ormston. Musím říct, že u mě začíná převládat zalíbení ve stylu Deana Ormstona.
Tak tenhle Lucifer, ten je libový. Po všech stránkách. Světlonoš je zde konečně takový, jaký by měl být. Vznešený, sobecký, nelítostný, lstivý a zatraceně chytrý. Kniha “Děti a monstra” má moc dobře vystavěný příběh. Vyprávění je celkem přímé, bez skrytých narážek a nevyřčených point, které by vedly k domýšlení a dohadům, co tím autor vlastně myslel. Za to jsem rád. Příběh je vyprávěn v několika souběžných dějových linkách, které se dříve či později protnou a všechno do sebe krásně zapadne. Navíc jsou zde všechny postavy, které jsem si oblíbil v první knize.
Bavila mě i výtvarná stránka. Jak kresba Petera Grosse, tak i kresba Deana Ormstona. Oba jsem si již dříve oblíbil v jiných sériích.
Úvodní příběh “Světlonošova cesta” mě moc nevzal. Chápu o co v něm jde, chápu, že je to důležitý start celé série, ale něco mi v něm nesedí. Nicméně zbytek knihy už byl v pohodě. Představil zajímavé nové postavy a já jsem zvědavý, co se s nimi bude dít dál. Nad některými Luciferovými výroky by bylo fajn vést diskuzi někde u piva.
Paráda! Tahle kniha je ještě lepší, než jsem čekal a to jsem čekal hodně. Nezřídka jsem po otočení stránky obdivně vykřikoval. Ale dost tohoto infantilního hodnocení…
Nápad propojit reálný svět a fantasy svět není nijak originální. Když se do toho ale pustí Jeff Lemire, tak to stojí za to. Lemire tomu totiž dokáže dát příběhu emoce jako nikdo jiný. Dokáže vyprávění a sbližování dvou nesourodých postav gradovat naprosto precizním stylem, kterým si vás získá. Ale tento příběh není jen o emocích, jako některé jiné Lemireovy knihy. Tenhle příběh je i o akci - řádně divoké, brutální a krásně krvavé. A tím se dostávám ke druhému autorovi, kterým je Mike Deodato junior. Ten dokázal nádherně nakreslit jak emoce, tak i krvavou řež. Jeho kresba postav a obličejů, kompozice panelů a práce s nimi je prostě parádní! Velký podíl na úžasném výsledném dojmu má i kolorista Frank Martin. Přes všechnu chválu mám ke komiksu i jednu drobnou výtku. V knize jsou často úžasné dvoustránkové panely, které si však nemůžete užít naplno, protože hlavní hrdina porcuje své nepřátele přesně uprostřed ve vazbě. Ale to je opravdu jenom drobnost. Už teď se nemůžu dočkat pokračování!
Četl jsem to v angličtině. Knihu od Comics Centra jsem neviděl.
Nedávno mě při pohledu na obrázky starých Čtyřlístků popadla nostalgická nálada a zatoužil jsem přečíst si znovu příběhy, které jsem četl v dětství. Po krátkém pátrání jsem koupil tuto šestou knihu, která obsahuje nejvíce příběhů, které jsem si podle obálek pamatoval. Co vám budu povídat. Pro objektivní hodnocení zde není místo. Nostalgie byla nakrmena a já jsem si užil pěkné víkendové odpoledne.
Ne, tenhle komiks není o pěkné kresbě. Ona teda místy pěkná je, ale většinou je jako by ji někdo vysmrkal. Tenhle komiks je o drsném příběhu. Je o parchantech z jihu. Zatraceně, vždyť i nejkladnější postava je dědek, který pro ránu nejde daleko a na první dobrou vidí rudě. Tenhle komiks je jako výlet do hnusné putyky v té části města, kam už policajti nechodí ani ve dvou. Tentokrát jsem ten výlet přežil se zdravou kůži a už teď se těším, až se tam vypravím znovu.
Zajímavý krátký příběh, ve kterém pěkně graduje napětí. Rozuzlení je zvláštní, ale to až tak nevadí. Spíše mi vadil zbytečně natahovaný konec.
Fajn krátký příběh. Má pěknou atmosféru, celkem pěknou kresbu a má i poselství - z nudy se nesebevraždí, vy telata pitomé :-). Vlastně ta kniha má dvě poselství. Komiks doplňuje komiksové školení o sexu, AIDSu a banánech v latexu, přednášené přímo Smrtí. Tenhle komiks by mohli rozdávat děckám už na základní škole.
Krásná pohádka. Její úžasná atmosféra a kresba P. Craiga Russella pohladí po duši. Potěšilo mě to.