Norri komentáře u knih
Frank se vážně povedl. Konečně jsme se dostali k hlubšímu pohledu na Punishera a na okolnosti jeho zrození. Je to parádní jízda. Dokonce i Dillonova kresba se mi zdála snesitelnější, ale možná ji jenom přebil nášlapný scénář. Ukazuje se, že tuto Aaronovu sérii nejde moc dobře hodnotit po jednotlivých dílech, protože dobře to funguje až jako celek.
Bullseye se dostal Frankovi pod kůži a přinutil ho přiznat si, že celý život lže sám sobě. Že jeho válka se zločinem má mnoho starší kořeny, než si namlouval. A tak si Frank leží rozbitý ve vězeňské nemocnici a rekapituluje svůj život před Punisherem, zatímco všichni ostatní trestanci přemýšlí, jak se Punishera zbavit jednou provždy.
Už tomuto Punisherovi možná začínám přicházet na chuť. Bullseye přímo navazuje na Kingpina. Ač je už z názvů zřejmé, na které postavy jsou jednotlivé knihy zaměřeny, tak je potřeba říct, že to jde skutečně do hloubky. Nebo spíše do detailů. Kingpin se zaměřoval na Fiskovu motivaci a na to, co musel obětovat pro zrození Kingpina. Bullseye není o zrození tohoto psychopatického zabijáka, ale je o jeho šílenství a geniální schopnosti vcítit se do Franka Castla.
Aaronův run je docela hodně ukecaný. Všichni pořád jenom žvaní. Ale to jde tak nějak ruku v ruce s kresbou. Vůbec si nejsem jistý, jestli tomu scénáři kresba Steva Dillona pomáhá anebo škodí. Já ji rád nemám. Ty nekonečné panely plné velkých hlav mě vůbec nebaví.
Takže proč tomuto Punisherovi začínám přicházet na chuť? Je to napínavé a Aaron tam evidentně má nějaký dějový oblouk přes všechny čtyři knihy. Zkrátka mě zajímá, jak to dopadne.
Když jsem viděl poprvé obálku, tak jsem si říkal, že to bude bomba. Ta obálka je prostě skvělá! Když jsem pak viděl ukázky a jejich kresbu, tak jsem si říkal, že je to přece Aaron, tak to bude dobré... Ta kresba se mi prostě nelíbí. Vadí mi to množství velkých hlav vyplňujících skoro celé panely. Jedna hlava vedle druhé, Občas půl hlavy a občas dvě hlavy. Hlava na hlavě. Ke konci to bylo trošku lepší, ale pořád špatné. Zachránit to měl příběh, ale co k němu říct.... Zajímavý origin Kingpina. Dovedu si ten scénář představit jako jeden díl seriálu. Tam by to bylo skvělé. Ale s tou kresbou to prostě nefunguje. Ale ta obálka je skvělá!
První kniha mě nadchla. Byl to ohňostroj nápadů. Nový originální svět plný divů. Druhá kniha pak přináší závěr příběhu s rozuzlením a nějakým tím vysvětlováním. Je to ale jako sypání písku do ozubeného soukolí. Prostě to přestává fungovat. To že rozuzlení a děj jsou naprosto neuspokojující, to je jedna věc. Druhá věc je celková atmosféra. Jsou tam nějaké nové nápady a vtípky, ale už to nepůsobí tak uvolněně jako v první knize. Možná je to proto, že děj této knihy je ve znamení války. Kresba je pořád nádherná.
Jeden z nejrealističtějších Batmanů, jaké jsem kdy četl. Žádná netopýří jeskyně, žádné hi-tech udělátka, žádný sprej proti žralokům. Neustálý boj s policií i se zločinci. A do toho ten zatracený dvojník. Nepřekvapivě se tento komiks snaží o další psychologický pohled na Batmana. To už tak nějak k příběhům z Gothamu patří. Není to zde nijak navíc, ani nijak na sílů a celý příběh to pěkně rámuje. Po dočtení jsem měl pocit, že to celé bylo nějaké krátké. Vyprávění pěkně odsýpá a čtenáře strhne s sebou.
Velkou zásluhu na tom má také Andrea Sorrentino. Jeho kresba je hodně špinavá a hrubá. Ale to je jenom první dojem. K tomu realistickému příběhu se dokonale hodí. Zajímavé a efektní je pozadí ve stylu zašlých černobílých fotek. Hodně zajímavá a nápaditá je také jeho práce s panelováním. Používá také malé vložené panely, které zdůrazňují nějaký detail - často až rentgenový. Takovou práci s panely mám rád. Škoda jen, že se občas nepočítalo s vazbou knihy a některé panely si pořádně neprohlédnete. To je celkem s podivem, protože pokud se nepletu, tak tento příběh šel rovnou do knih.
První sešit Prašiny jsem si koupil proto, aby se mi měl Karel Osoha do čeho podepsat. Do té doby jsem o Prašině slyšel jenom v televizi. Teď vím, že si určitě budu kupovat i další díly. Nejenom že je to úžasně nakreslené a pěkně to pracuje s panely, ale také mě zajímá, jak to bude pokračovat. Těch 24 stránek komiksu jsem měl přečtených až příliš rychle a chci více…
Fantasy příběh o pomstě z viktoriánského Londýna. Od tohoto komiksu jsem vlastně nic nečekal. Nic jsem si o tom nezjišťoval a plně jsem se spolehnul na výběr pana Vybírala. A tak jsem z určitých aspektů toho komiksu mírně překvapený. Musím říct, že je velmi těžké to hodnotit podle první knihy. Svádí to k předjímání a unáhleným závěrům. Například to vypadá, že se snaží obhajovat terorismus, a to v dějové lince ze současnosti. Také neumím úplně zhodnotit míru prohnilosti viktoriánského britského impéria, ale podle dějové linky z minulosti to vypadá, že imperiální aristokracie devatenáctého století byla to největší zlo na světě. Ale chápu, bylo potřeba rozdat karty a jasně rozlišit tým utlačovaných a utlačovatelů. Musím říct, že hra je rozehraná velmi dobře. Je to napínavé, pěkně nakreslené a jsem moc zvědavý, jak to dopadne a jaké ideologické a morální závěry to bude mít.
Fantasy příběh o pomstě z viktoriánského Londýna. Ve druhé knize se už příběh nevrací k dějové lince ze současnosti zůstává jen v devatenáctém století. Neopouští však úplně téma terorismu. V prvé řadě zde jde totiž o pomstu. O pomstu konkrétním lidem a vůbec celému britskému impériu. Je ale otázka, kdy se pomsta mění v terorismus. Možná se to zdá jako nedůležitá otázka při hodnocení komiksu, ale pro mě je důležité vědět, komu v příběhu fandím. Nemám problém s hlavním hrdinou, který se mstí za způsobené křivdy. S teroristou už problém mám. Pokud se tato role v příběhu pomalu překlopí, tak to ve mě jako čtenáři zanechá určitou pachuť. Nicméně příběh mě bavil. Bylo to napínavé a nepředvídatelné. Nikdy nebylo zřejmé, jak to bude pokračovat. Postavy nejsou plytké a prochází vývojem. Kresba je parádní a oproti první knize přibyly pěkné dvoustránky.
Překvapila mě míra nenávisti k britskému impériu, kterou jsem z toho komiksu cítil. Něco takového bych bral od britského autora, Pata Millse nebo Alana Moora, ale od belgického autora to lehce zavání.
Všichni hrdinové jsou poražení a ve s*ačkách, všechny hlavní města DC světa jsou rozbité jak Mariupol, naprostá zkáza a ke zničení multiverza chybí už jenom krok. Ale najednou, jako když luskne prsty, se to otočí a hrdinové mají naději a mají hubu plnou drsných hlášek. Ale chyba lávky, vše se zase propadá do temnoty a chaosu a zase je veškerá naděje ztracená. A potom znovu nějaká naděje. A opět všechno špatně a všechno je ve s*ačkách. A pořád dokola. Nuda, chaos, bordel. V poslední třetině už jsem byl ztracený, ale bylo mi to už tak nějak jedno. Ty kecy, které hrdinové i záporáci pronášeli, pro mě začaly být utrpením. Už jsem to chtěl jenom dočíst do konce, zavřít a zapomenout.
Mám rád Batmana jako detektiva. Mám dokonce rád Snyderův run. Ale jakmile Batmaní příběh začne sklouzávat k mytologickým šílenostem s temným bohem, k temným dimenzím a k cestování v čase, tak je to pro mě konečná. Proto mě série “Temné noci - Metal” nebaví. Možná to mají autoři ďábelsky chytře vymyšlené a pečlivě dlouho dopředu promyšlené. Možná geniálně propojují podivné události z celé batmanovské historie. Pro mě je to překombinovaný slepenec.
Je pravda, že tato druhá kniha je o něco málo lepší než ta první. Je méně chaotická. Někde v půlce mě to dokonce přestalo nudit a začalo mě zajímat, jak to bude pokračovat. Dlouho mi to ale nevydrželo. Jednoznačným vrcholem knihy je příběh hlavního záporáka - Batman který se směje. Je docela děsivý a je moc pěkně nakreslený. Kresba vůbec je silnou stránkou této knihy. Kreslířů je zde celá řada a většina odvedla dobrou práci.
Zpočátku jsem měl pocit, že ze mě už opadlo překvapení z něčeho nového a jiného, ale nakonec jsem se do toho zase dostal. Síla humoru této série je v brutální zkratce. Je to zábavná blbinka, kterou přečtěte za chviličku. Takže vás to pobaví, ale nestihne to začít nudit.
Co to sakra bylo? Proč něco takového vůbec vzniklo? Jako vážně, něco tak hrozného jsem už dlouho nečetl. Jsem fanoušek Snyderova Batmana, ale tohle s ním nemá nic společného. U druhého sešitu jsem byl skoro rozhodnutý to vzdát, ale mám toho tři knihy, tak tomu musím dát šanci. Je to šílený překombinovaný konstrukt. Je to chaos, do kterého naházeli všechny postavy DC, přidali pár nových, všechno to zamíchali a nasypali na jednu hromadu. Ve výsledku se v tom sice dá zorientovat, ale mě to prostě nebavilo. Uznávám, že démonické verze Batmanů a Robinů je zajímavý nápad a jsou i pěkně nadesignovaní, ale ten příběh se mi nelíbí.
Tohle je zkrátka geniální komiks. Když se dívám na mé tři roky staré hodnocení černobílé verze, tak bych na něm neměnil vůbec nic. Maximálně ho můžu rozšířit. Je to chytrá fantasy s parádním příběhem, který nepostrádá humor ani napětí. Je to parodie biblických příběhů a obžaloba Boha. Jsou tam nahaté víly a jedna vnadná Hobitka, teda vlastně Šninklí slečna. No a celé je to naprosto úžasně nakreslené a kolorované. Líbila se mi už černobílá verze, ale s koloringem je to prostě božské. Jo a taky tam je sci-fi vozítko. Prostě je tam všechno, co dobrý komiks musí mít. Je moc dobře, že to tu vyšlo znovu a v pevné vazbě. Původní formát evropských alb by tomu slušel víc, ale člověk nemůže chtít všechno. Co mě mrzelo víc, byl poněkud drhnoucí překlad hned na začátku knihy, kdy dvě bubliny úplně nedávaly smysl a přinutily mě vytáhnout starou černobílou verzi k porovnání. Potěšily mě bonusové rozhovory s Rosińskim a Van Hammem.
Já ten komiks prostě miluju. Od roku 2016, kdy jsem jej objevil v jednom knihkupectví na severu Švédska, jsem jej četl už několikrát. Nyní mám i české vydání a pořád to na mě funguje. Pořád to ze mě dokáže vymáčknout ty správné emoce, i když vím, co bude na každé další stránce.
Přiblížit komiks Doomboy je těžší, než by se mohlo zdát. Pokud už jste od Tonyho Sandovala četli například Vodního hada, tak víte, co od něj můžete čekat. Jeho vyprávění a kresba spolu fungují v dokonalé symbióze. Výsledné dílo je plné imaginace a mystiky, a někde hluboko se vás dokáže dotknout a vzedmout vlnu emocí. Sandovalova kresba je zvláštní. Má svůj styl, jakým kreslí postavy a navíc často mění “kvalitu” kresby. Něco je nakreslené naprosto precizně a úžasně, ale něco je zase na první pohled hrozně hrubé a kostrbaté. Brzy ale zjistíte, že i ta hrubá kresba je plná detailů, které ji dávají nový rozměr.
Doomboy vypráví o týpkovi, kterému nikdo neřekne jinak než “D”. Je to obyčejný kluk s obrovskou imaginací, kytarou a láskou k metalu. Jenže zrovna neprožívá nejšťastnější období. Nejen že ho vyhodili z kapely, ale hlavně mu zemřela jeho holka. Jeho milovanou Annie srazil náklaďák a mu po ní zbyl pes a obrovská díra v hrudi - zrovna tam, kde má být srdce. “D” teď vůbec neví, co s tím má dělat. Pomůže, když ji přes rádiové vlny bude posílat doom metalové vzkazy někam do vesmíru, nebo snad až do nebe?
Ta kniha je zkrátka naprosto úžasná. Když jsem se rozhodoval, jestli si ji koupit, tak jsem si pročítal recenze na internetu a jedna z nich mě obzvlášť zaujala. Recenzent v ní psal, že při čtení Doomboye a zvláště při Doomboyových představách, jak na nebi během bouřky spolu svádějí dvě armády epickou bitvu, si připadal, jako kdyby znovu poprvé poslouchal hudbu kapely Amon Amarth. Když jsem si tohle přečetl, tak jsem věděl, že tu knihu musím mít. Když potom v knize “D” poprvé hrábne do strun a pošle metal do éteru, tak mi vždy naskočí husí kůže. Tenkrát před lety a nyní znovu. Doomboy se zkrátka dá číst opakovaně, aniž by ztrácel na síle.
České vydání od Comics Centa má větší formát, ale to má pozitivní efekt jen u obálky a celostránkových kreseb, kde oproti originálu přibyl kousek kresby navíc. Mírné zvětšení na standardních stránkách s panely nic nepřináší. České vydání má také posunuté stránky. Liché jsou na sudých a naopak. Snažil jsem se přijít na to, zda to byl správný krok, takto to posunout. Za sebe musím říct, že se mi ve většině knihy asi více líbí původní rozložení sudých a lichých. Je tam ale asi deset stránek ke konci knihy, kde je rozhodně lepší rozložení od Comics Centra. Jedna epická scéna byla v původním vydání jako pěst na oko, zatímco v českém to dává větší smysl. Ale jestli těch několik stran stálo za posunutí celé knihy? Nevím. Pokud neznáte originál, tak nad tím vůbec nebudete přemýšlet. A to je hlavní.
Potěšily mě bonusy na konci českého vydání, kde je oproti původnímu vydání přidaný jeden celostránkový vtípek a taky obálky francouzského vydání, které bylo orientované na výšku.
Tahle komiksová kniha má u nás celkem hloupý osud, který ale vůbec není spojen s tím komiksem jako takovým. Z údajně zásadního díla, se stala předražená kniha vytisknutá z nekvalitních podkladů. Za sebe ještě dodám, že tomu komiksu musela podrazit nohy také škaredá obálka. Skončilo to přetiskem, takže tisk je nyní opravdu dobrý, a nakonec i výprodejem za 29,- Kč. Přes to všechno, anebo právě proto, jsem byl na tu knihu hodně zvědavý.
Kniha překvapivě začíná výtvarnými studiemi domorodců a předmluvou Umberta Eca, který dopodrobna rozebírá zeměpisné nepřesnosti ve světě Balady o slaném moři. Podle mě by to bylo mnohem lepší na konci, ale naštěstí to nijak nevyzrazuje děj.
Je to příběh o pirátech, ale odehrává se za první světové války v Pacifiku. Vůbec jsem netušil, že i tam probíhala první světová válka. Říkal jsem si, že je to sice ještě exotičtější, než klasičtí piráti z Karibiku, ale zdaleka ne tak romantické. Piráti, ponorky a lodě naložené uhlím. Znělo mi to jako moc divná kombinace. Ale víte co? Je to moc pěkný pirátský příběh. Je to napínavé, udržuje si to tajemství, obsahuje to spoustu dobrodružství a nepostrádá to humor. Navíc je v příběhu povídání o kultuře Maorů a Melanésanů. To bylo obohacující. Hlavní hrdina Corto Maltese se zpočátku zdá jako pěkný bídák, ale postupně, jak ho více poznáváte, tak zjistíte, že jste si ho už stihli oblíbit.
Co se týká kresby, tak jen občas jsem narazil na něco, co se mi nelíbilo. Jinak jsem si ji hrozně užíval. Asi nikde jinde jsem neviděl pěkněji nakreslené lodě na moři. Celkově zajímavá je práce s tenkou linkou tuší v kombinaci s širšími tahy štětcem. Vlastně si moc neumím představit, jak by tento příběh fungoval s jinou kresbou. Byla by vážně škoda, kdyby tahle pěkná kresba s jejími tenkými linkami zůstala rozrastovaná na kostičky.
Je jen málo věcí, které se dají tomu komiksu vytknout a všechny jdou za vydavatelstvím Egmont. To, že si nedali tu práci a nepřeložili zvuky, to dokážu pochopit a příliš mi to nevadí. Spíše je škoda, že se nesnažili lépe vycentrovat texty v bublinách. I přesto budu hodnotit plným počtem hvězdiček. Celkově je mi líto, že už u nás asi další kniha příběhů Corto Maltese nevyjede.
Život píše šílené příběhy. A nikdy je nepřestane psát, protože vždycky se najde dost magorů, kteří budou dělat jiným ze života peklo. Příběh Krále Šumavy jsem neznal, měl jsem o něm jen povrchní povědomí, a tak byl děj této knihy pro mě nový, napínavý a poučný. Škoda jen určité zkratkovitosti scénáře v některých pasážích, kdy to vypadá, že bylo několik stránek vypuštěno a čtenář se horko těžko orientuje. Knihu jsem koupil od Karla Osohy kvůli jeho kresbě a právě ke kresbě bude směřovat moje druhá výtka. Osoha rozhodně umí kreslit a jeho postavy vypadají velmi skutečně a emoce v jejich obličejích jsou jasně čitelné. Měl jsem ale velký problém rozeznat kdo je kdo. Šlo by to podle vlasů, ale neustále se tam nosí policejní čepice, klobouky a jiné pokrývky hlavy a já jsem často jenom odhadoval kdo je kdo. Jinak má kresba parádní atmosféru a kreslená příroda i rozpadlé baráky v pohraničí vypadají reálně. Do dalších dílů rozhodně půjdu.
K Davidu Rubínovi jsem si hledal cestu poměrně dlouho a složitě. Teď už vím proč. Měl jsem začít jeho Čajovnou. Ač je to komiks černobílý, přičemž Rubín je známý sytými barvami, tak to má jeho typickou kresbu. A právě v této knize velmi snadno objevíte její krásu. Ale tahle kniha není to jenom o kresbě. Právě naopak, je hlavně o příbězích a emocích. Tam kde Lemire postupně buduje celý svět a celou jeho atmosféru, aby vás tím vším ve výsledku zavalil, tam Rubín bez skrupulí útočí rovnou na solar a vymáčkne z vás slzu už na desáté stránce. Ano, ty příběhy jsou docela naivní, ale na konci každé krátké povídky zamáčknete slzu a s chutí se pustíte do další. Na konci knihy jsem měl chuť se zvednout, obléci se a vyrazit za Sigfridem do jeho čajovny na nějaký dobrý čaj a kávový likér.
Na básničky už dávno nejsem a navíc, nebudu to zapírat, jsem od Charlese Baudelaira nikdy nic nečetl. Jasný kulturní barbar. Nicméně na tuto knihu jsem se skutečně těšil. Těšil jsem se, že se dozvím o životě slavného básníka, těšil jsem se na verše, ale především jsem se těšil na úchvatnou kresbu se spoustou erotiky. A skutečně jsem to všechno dostal. Přesto jsem očekával trošku něco jiného.
Kresba je skutečně úžasná a erotika je vcelku dost odvážná. V tomto směru není komiksu co vytknout. Překvapil mě způsob podání básníkova života. Většina knihy je pojatá jako dopis Baudelairovy milenky jeho matce po Charlesově smrti. Tento dopis pokrývá celý jeho život od útlého dětství až do jeho smrti. Popisuje v něm všechny jeho bohémské eskapády, věčné zadlužování a neustálé útěky před exekutory, boj se syfilisem i nekonečné hádky. Takový zcela jistě jeho život byl, ale po nějaké době jsem začal mít pocit, že je to stále to samé furt dokola a mě to přestávalo bavit číst. Celé to bylo stále více a více depresivnější, zejména když ke konci života propadal Baudelaire stále většímu zoufalství. Velkou část knihy tvoří panely bez bublin, pod kterými je text dopisu. A že je to dlouhý dopis se spoustou vět.
Lehké erotično a humor jsou ty tam. Tady už se jede jen mysteriózno, konspirace a osudovost. Jenomže se ztratil i dojem skutečného funkčního světa. Máme tady jen dvě izolované skupinky jedinců, které stojí proti sobě, a hlavní hrdinku, která přestává zvládat tajemnou bytost, se kterou je spojená. Aspoň že je to pěkně nakreslené a ještě pořád je to jakž takž zábavné.
Závěrečný díl se opět odehrává ve světě, kde jsou i jiní “lidé”, než jenom dvě skupinky hlavních postav, které si jdou po krku. Dostaneme zde jak vzpomínky, které odhalí původ celé konspirace, tak i málo uvěřitelné a místy až z prstu vycucané zákonitosti všech mystických prvků v příběhu. V tomto závěrečném díle v podstatě funguje dobře jenom to, co fungovalo v knize první - normální civilní životy a trable jednotlivých postav. Zde to bohůmžel dostáváme jen ve vzpomínkách a v krátkém zakončení celého příběhu. Velkým plusem je pěkná kresba. Škoda, že nezůstalo více z příslibu erotična z první knihy, které dále přetrvávalo už jen v alternativních obálkách.