Norri komentáře u knih

Fajn krátký příběh. Má pěknou atmosféru, celkem pěknou kresbu a má i poselství - z nudy se nesebevraždí, vy telata pitomé :-). Vlastně ta kniha má dvě poselství. Komiks doplňuje komiksové školení o sexu, AIDSu a banánech v latexu, přednášené přímo Smrtí. Tenhle komiks by mohli rozdávat děckám už na základní škole.

26.02.2022

Krásná pohádka. Její úžasná atmosféra a kresba P. Craiga Russella pohladí po duši. Potěšilo mě to.

3 23.02.2022

Dechberoucí a podmanivé. Nejepičtější a nejfantastičtější Sandmanova kniha. Kresba je dokonalá a strhující. Ty vizuální nápady, ta geniální práce s panely! Tohle je dokonalý komiks. Ano, děj je složitý a je potřeba u toho přemýšlet, ale je to barevný ohňostroj fantazie, který nastartuje vaší vlastní představivost. Líbilo se mi to už kdysi při prvním čtení, kdy to byl můj první Sandman, ale teď, po přečtení všech knih v sérii, jsem si to samozřejmě užil mnohem více. Je velice vhodné znát události série a dokonce i některých povídek, protože teprve potom to dává smysl. Pochválit musím i obálky, ty jsou zde geniální.

4 22.02.2022

Na Věčné noci jsem byl zvědavý především kvůli kresbě. Musím říci, že v tomhle směru jsem zklamaný nebyl. Zklamaný nejsem ani z příběhů. Jsou zde ale dvě výjimky. Paradoxně, až na tyto dvě výjimky se mě příběhy nijak emocionálně nedotky. U těch dvou to bylo bohužel v negativním smyslu. Kapitola věnovaná zoufalství obsahuje “mikropříběhy” nazvané “15 obrazů zoufalství”. A zoufalství to opravdu je. Neustále jsem se díval, jestli už budu na konci kapitoly. Obrázky, které doprovází texty jsou zde opravdu depresivní. Takže jestli tato kapitola měla pocit zoufalství zprostředkovat, pak funguje výborně. Kapitolu věnovanou Deliriu kreslil Bill Sienkiewicz, který je na “šílené” věci specialista. K jeho výtvarné stránce ani tak připomínky nemám, už jsem si na jeho styl celkem zvykl a mám ho rád. Zde to bylo horší s textem v bublinách. Bylo docela náročné se zorientovat v tom, co kdo říká, a prokousat se blábolením všech šílenců.

3 20.02.2022

Důstojné a citlivé rozloučení. Po celou knihu jsem byl tak nějak na měkko. Sice spousta otázek zůstala nezodpovědná, ale nevadí mi to. Tento díl jsem si užil a řadím ho k vrcholům série. I díky povedené kresbě. U předchozích dílů jsem kresbu nehodnotil, ale tady ji musím vyzdvihnout.

5 20.02.2022

Musím říct, že nejsem ze Sandmana tak moc odvařený, jako autoři jeho předmluv. Samozřejmě, Niela Gaimana uznávám jako skvělého autora, ale mám s jeho dílem komplikovaný vztah - ne vše mi od něj sedne. V podstatě celé to tak nějak odráží Sandmanova série. Jsou v ní naprosto skvělé knihy, které mě dostaly na první přečtení, a knihy, které znovu dostanou šanci mě dostat někdy příště. Budou mít mnohem větší šanci než napoprvé, protože už budu vědět, že to nejsou jen povídky ze Sandmanova vesmíru, ale že to jsou často důležité střípky celkového příběhu a musím se v nich zaměřit na konkrétní momenty. A tím se dostávám k Blahovolným. Je to totiž kniha, ke které všechny předchozí knihy směřovaly.

Blahovolné jsou neuvěřitelně kompaktní kniha. Kompaktní ale možná není to správné slovo. Jaké je to slovo pro knihu, ve které se sbíhají dějové linky a střípky ze všech předchozích knih? (Tuhle malou parafrázi jsem si nemohl odpustit.) Blahovolné patří mezi ty knihy série, které se mi líbí. Ona mě ta kniha docela ohromila tím, s čím vším pracuje a kolik postav z předchozích knih spojuje a vrací do děje. Je také úžasná v tom, jak postupně buduje atmosféru. Z malinkých kousků z několika několika dějových linek slepuje jeden kompaktní celek, který stále rychleji směřuje k nevyhnutelnému konci. Na snahu pochopit smysl všech dějových kliček a odboček jsem už u Sandmana dávno rezignoval. Buďto mi to dojde při příštím čtení anebo nikdy. Nevadí. Tady jsem si zkrátka užíval atmosféru a oblíbené postavy.

2 19.02.2022

Po prvních dvou povídkách jsem chtěl celé hodnocení odbýt tím, že je to jenom vata. A ona to v kontextu celé Sandmanovské série opravdu jenom vata je. Jsou zde ale věci, které stojí za zmínku. Koncepce podivné hospody, ve které se sejde ještě podivnější společnost a vypráví si příběhy, není sice úplně originální, ale je zábavná a právě tahle obálka všech příběhů mě bavila nejvíce. Na celé knize je asi nejzajímavější neustále zanořování se příběhů do sebe. Někdo vypráví, jak byl někde a tam někdo vyprávěl, jak byl někde a tak dále.

Co se týče jednotlivých vyprávěných příběhů, tak ty mají zajímavý děj a většinou i nápad. Jejich konce mě však moc neberou. Docela mě bavilo je číst, ale zítra už si možná nebudu pamatovat o čem byly.

2 12.02.2022

Hodnocení této knihy neustále převracím v hlavě a přemýšlím, podle jakých kritérií ji mám hodnotit. Faktem je, že jsem si tu knihu docela užil. Je to kniha o loučení, a taky o změnách a jejich nevyhnutelnosti. Je to kniha, která pobaví, ale také přiměje k přemýšlení. Je to jeden souvislý příběh, který spoléhá na to, že čtenář četl předchozí knihy. Je to příběh, který uzavřel některé záležitosti z minulosti, ale je sporné, zda celé Sandmanovské universum někam posunul.

Je ale několik věcí, které bych knize vytknul. Jednou z nich je to, že kniha nepřekvapuje. Vážně, nepamatuji si, že bych v této knize otočil stránku a řekl si, že tohle jsem nečekal. Ona ta kniha dokonce dopředu vyzrazuje svůj děj pomocí jakýchsi “vytržených” citací. Problém mám taky s dialogy a celkově se zodpovídáním otázek. Nic se zkrátka nemá přehánět. Delirium je sice ve svém šílenství kouzelná, ale číst a interpretovat to její blábolení je náročné samo o sobě. Pokud však i ostatní věční mluví jen v náznacích, mnohoznačných frázích a otázkách bez odpovědí, tak začnete mít nepříjemný pocit, že jste tu knihu, možná, tak úplně nepochopili. To už vůbec nemluvím o souvislostech, o kterých se dozvíte až z doslovu. Možná že ta kniha zraje s každým dalším přečtením, ale já jsem to zatím četl jen jednou.

Přes všechny mé výtky hodnotím knihu kladně, protože v ní jsou momenty, které se mi líbily.

2 09.02.2022

Příjemná jednohubka okořeněná brutalitou, masakrem a děsem. Někdo si může stěžovat, že je to předvídatelné. Ano je. Zvláště pro národ Járy Cimrmana, který se stejnou zápletkou také pracoval. Ale vůbec to nevadí. Právě proto, že víme, kam to směřuje, tak si můžeme užívat tu plíživou atmosféru hnusu a brutality očekávaného. Navíc čtenář ví, že lidi nejsou jediné monstra, které skrz to bílé peklo putují. Ale možná taky jo. Kresba a barvy mě bavily. Jednotliví aktéři jsou ve svých mundůrech a kuliších trošku hůře rozeznatelní, ale scénář s tím do určité míry pracuje a kreslíř Alex Cormack jim udělal dost detailů na to, aby je čtenář dokázal rozeznat tam, kde je to potřeba. Doslov autora Richarda Doueka pak celou knihu zasadí do historického kontextu.

8 02.02.2022

Krátké povídky. Nic více a nic méně. Některé mají skvělou pointu, v jiných je zajímavější děj. A některé mají “jenom” snovou atmosféru. Občas jsem měl pocit, že se pointa příběhu ztratila kvůli překombinované zápletce. Některé povídky mají příšernou kresbu, ale tyhle povídky na kresbě nestojí. Jedno mají ale povídky v této knize společné. Jsou brzy zapomenuty tak jako sen po probuzení. Po dočtení každá více či méně rezonuje v hlavě, nutí přemýšlet a vyvolává emoce. Avšak druhý den už si na ně sotva vzpomenete. Ano, věřím, že s každým dalším přečtením z nich v hlavě zůstane více a zapůsobí na mě mnohem silněji. Potom této knize (oběma dílům) určitě zvednu hodnocení. Už nyní dávám čtyři hvězdičky, což není málo. Dávám čtyři i proto, že se mi tyto příběhy líbily více, než ty z Krajiny snů. Na závěr už jenom dodám, že jednu povídku si z Bájí a odlesků pamatuji více než jiné a to hned tu první - Strach z pádu. Asi proto, že ačkoliv se mi sny zdají každou noc, tak už jsem docela dlouho nelítal…

1 31.01.2022

Krátké povídky. Nic více a nic méně. Některé mají skvělou pointu, v jiných je zajímavější děj. A některé mají “jenom” snovou atmosféru. Občas jsem měl pocit, že se pointa příběhu ztratila kvůli překombinované zápletce. Některé povídky mají příšernou kresbu, ale tyhle povídky na kresbě nestojí. Jedno mají ale povídky v této knize společné. Jsou brzy zapomenuty tak jako sen po probuzení. Po dočtení každá více či méně rezonuje v hlavě, nutí přemýšlet a vyvolává emoce. Avšak druhý den už si na ně sotva vzpomenete. Ano, věřím, že s každým dalším přečtením z nich v hlavě zůstane více a zapůsobí na mě mnohem silněji. Potom této knize (oběma dílům) určitě zvednu hodnocení. Už nyní dávám čtyři hvězdičky, což není málo. Dávám čtyři i proto, že se mi tyto příběhy líbily více, než ty z Krajiny snů. Na závěr už jenom dodám, že jednu povídku si z Bájí a odlesků pamatuji více než jiné a to hned tu první - Strach z pádu. Asi proto, že ačkoliv se mi sny zdají každou noc, tak už jsem docela dlouho nelítal…

3 31.01.2022

Je zvláštní, že když si přečtete geniální knihu, anebo naopak knihu příšernou, tak se máte hlavu plnou nápadů, jak ji vyzdvihnout, popsat a interpretovat, nebo naopak jak ji pohánět a vysvětlit, proč je v ní všechno úplně špatně. A potom jsou knihy, u kterých vás nenapadá vůbec nic. Hra o Tebe je někde mezi. Není to špatný příběh, ale k dokonalosti mu něco chybí. Zvláště po dokonalém Údobí mlh.
Hra o Tebe je jeden souvislý příběh, což mám rád. Má to dobrý náběh být dobrým hororovým příběhem. Jenomže tento potenciál se příliš rozmělní v částech odehrávajících se ve světě dětského pohádkového snu. Příliš tomu nepomůže ani nedokonale vysvětlený hlavní záporák. On se tedy snaží ze všech sil vysvětlit sám sebe, ale jeho koncept pro mě stále zůstává neuchopitelný.

2 31.01.2022

Přesně takto to mám rád. Příběhy napsané tak, že při čtení hltáte každé slovo. Zápletky vystavěné na drobečcích, které si autor připravil a rozsypal už v předchozích knihách. Úžasné dialogy nimrající se v nejrůznějších mytologiích a teologiích. Když Lucifer opouští peklo, tak jeho vysvětlování Morfeovi je úžasně napsané. A to už vůbec nemluvím o tom, jak se to celé vyřešilo! Geniální! A v neposlední řadě musím zmínit odkazy na slavné kolegy spisovatele či na jejich slavná díla. Čtenáře potěší, když si může říct, že tuhle nebo tamtu repliku zná. Anebo si řekne, že si ten zatracený Miltonův Ztracený ráj musí konečně přečíst. Přesně takto to mám rád!

3 28.01.2022

Gaiman povídky umí, o tom není pochyb. Přesto jsem po této povídkové knize lehce rozpačitý. V předchozí knize, v Domečku pro panenky, byly dvě povídky a ty mě naprosto okouzlily svou pointou a atmosférou. Povídky z této knihy po mě však stekly jako kapky deště po skle a zanechaly za sebou jen rychle schnoucí stopu. Což o to, nápady mají zajímavé, ale jejich koncům něco chybí.

2 25.01.2022

Podivný sci-fi postapo svět plný bizarních monster a mutantů, ve kterém vládne Severní Americe totalitní křesťanská církev. Za pomoci vraždících strojů a jiných biomechanických hnusáren bojuje proti svobodomyslnému odboji. Je to osudový příběh o novém spasiteli, stojícímu proti falešné zvrácené církvi. Je to kruté, drsné a nezřídka to šokuje mírou brutality. Totální masakr! Výživné žrádlo pro všechny, co církev zrovna nemusí. Moc by mě zajímalo, jak se ta kniha představitelům církve líbí. Ano, můžou říkat, že to je fantazie, že to není o nich, ale svoji práci to, myslím, odvede.

Příběh je vyprávěn kontinuálně, ale má retrospektivní části, které postupně odhalují minulost hlavních postav a jejich nečekané vzájemné vztahy. Celou knihu provází vnitřní monolog, nebo myšlenky, hlavní hrdinky, které ale spíše vytváří osudovost a náladu, než že by byly důležité pro děj. Zápletka má příjemnou míru komplikovanosti, ale úplný závěr je příliš filozofický a nejasný.

Celé je to vyvedeno kresbou, která mi ponejvíce připomínala Nikkarina z dob jeho "stotřicítky". Společně s kostrbatými, ručně kreslenými okraji panelů, a se zvoleným odstínem barev to má hodně alternativní feeling.

20.01.2022

Bál jsem se, že dobrá bude jenom první půlka kreslená Darwynem Cookem. Pletl jsem se. Je to skvělé celé. Jsou to dva skvělé noirové příběhy.

2 17.01.2022

Rozloučení ve velkém stylu! Poslední díl Sin City je pěkný špalík a ukazuje nám tohle prohnilé město opět z jiného úhlu pohledu. Ta kniha má úplně jinou atmosféru, než předešlé knihy. Ne horší, ale jinou. Není to jenom tím, kam se posunula Millerova kresba od "Drsnýho sbohem". Ani to není jenom tím, že se zde děj často odehrává ve dne. Je to zejména tím, že hlavní postavou je slušňák, nesměle působící mladík s vizáží Ježíše, který nechodí do stejných pajzlů jako Marv, neplatí si štětky, dobře vychází se svou dobrotivou domácí a řádně platí nájem. To skoro ani nezní jako Sin City, že? Ale nikdy nic není tak, jak se může na první pohled zdát, a ještě než všichni hráči odhalí své karty, tak se čtenář nestačí divit. Když se to potom zvrhne, a buďte si jistí, že se to ošklivě zvrhne, tak zažijete jízdu, kterou jste se Sin City dosud nezažili. Tohle je mnohem vyšší hra, než nějaká pomsta holek ze starého města. Tam se ostatně v této knize vůbec nepodíváte. Přesto je tato kniha svůdnější a erotičtější než všechny předchozí díly. Ženské se tady Frankovi opravdu povedly, radost pohledět. Po předchozí knize jsem se bál, jestli si Frank na poslední knihu ještě něco nechal. Jestli mu nedošla inspirace. Jsem hrozně rád, že moje obavy byly liché. Takhle se má, sakra, zakončovat série! Dokonalost!

"Nic vám tak nenaruší soustředění jako oslnivě krásná nymfomanka."

K hodnocení poslední knihy série přidám i ohodnocení zpracování této edice s bílými obálkami. Pár let mě žralo, že jsem zaváhal s “Kurva velkým Sin City”. Zvláště pak vždy, když jsem sledoval dokumentární film o Lemmy Kilmisterovi z Motörhead, ve kterém tam on listuje americkou verzí “Big Damn Sin City”. Mimochodem, dovede si představit scénu, ve které by Lemmy klábosil s Marvem na baru nad lahvemi Jacka? Když to Comics Centrum vydávalo, tak jsem byl tenkrát přesvědčený, že tak drahé komiksy si nikdy kupovat nebudu. Kdybych tenkrát tušil… Takže nyní mám kompletní sérii Sin City v malém formátu a jsem za to rád. Millerově kresbě plně dostačuje malý formát a je to pohodlnější na čtení. Navíc ty bílé obálky jsou úžasné. Chybí jim už jenom podpis Franka Millera. Přebaly jsou z velmi tvrdého papíru, který je lakovaný na rubu, ale na venek je matný a působí to na omak velmi dobře. Navíc s povděkem kvituji, že Comics Centrum konečně začalo dávat na desky stejný obrázek, jaký je na přebalu.

3 06.01.2022

Asi to tak prostě musí být. Každá série asi musí mít alespoň jednu nepovedenou, zbytečnou, knihu. V Sin City je to "Chlast, děvky a bouchačky". Kniha krátkých povídek. A já knihy krátkých povídek nemám rád. Vypadá to jako kraťasy z nějakých magazínů, které mají čtenářům připomenout oblíbené postavy, anebo alespoň Sin City obecně. Potkáme v nich jak staré známé, tak postavy zcela nové, jejichž smyslem je většinou pouze umřít, případně umřít jako blbec. Některé povídky jsou docela povedené, ale takových moc není. Většina jich končí nějakým twistem, ale není k němu vybudována patřičná atmosféra. Zkrátka krátké povídky. Co se týká kresby, tak tam je vše při starém, jen barvy přibyly. Tentokrát jich je dohromady 5 barvy, včetně černé a bílé.

05.01.2022

Říká se, že pomsta chutná nejlépe za studena. Ať už si pod tím představíte cokoli, tak byste měli ochutnat i recept Franka Millera, který servíruje v této knize. Konečně jsem se dočkal pro mě nového příběhu a náramně jsem si to užil. Na celé sérii oceňuji, že každá kniha je úplně jiná. Jasně, většinou jde o pomstu, ale nemám pocit, že by se Frank vykrádal. Hlavními hrdiny jsou opět Dwight a malá Miho. A taky jeden pohodlný Cadillac. Tentokrát zde není pro zvýšení dramatičnosti žádný barevný parchant, ale naopak zcela nevybarvená a nestínovaná Miho. A ten kontrast mezi světem plným stínu a vystínovaných postav, a syrové, chladně bílé a nemilosrdně zabíjející Miho je brutální a zábavný. Frankova kresba je opět prvotřídní.

2 04.01.2022

Příběh o hrdinství, sebeobětování, platonické mezigenerační lásce a žlutém parchantovi, který tam razí jak pěst na oko. Věřím, že jsem touto knihou uzavřel příběhy, které jsem už znal z filmových adaptací a těším se na nové neznámé příběhy. V této knize mi znalost děje vadila asi nejvíce. Ale i tak jsem si to užil. Kresba si drží vymakaný standart z "Velké tučné zabijačky" a příběh se kvalitou vyrovná "Drsnýmu sbohem" a "Ženské, pro kterou bych vraždil". Miller zde nepracuje tolik s gradováním napětí ve scénách jako v předchozích knihách, ale spíše s rychlostí vyprávění. V některých chvílích zpomalí vyprávění na jeden panel na stránku, aby po několika listech zase kopnul do vrtule a nabral plné otáčky. Líbí se mi určitá symetričnost děje konce a začátku, která mi připomněla symetričnost začátků a konců příběhů Alana Moora, která je, pravda, spíše vizuální.

6 03.01.2022