Norri komentáře u knih

Docela jsem se toho bál a je pravda, že zpočátku jsem z toho měl velmi rozpačité dojmy. Úvodní Lemire je zajímavý snad jen svou typickou kresbou, protože pointa povídky je od půlky jasná. Následuje “MEH” povídka s androidama a “WTF” povídka s metrem. Dokonce je tam i zcela obyčejná nekomiksová povídka s ilustracemi, i když ty jsou od Joëlle Jones. Ale naštěstí tam jsou i zajímavější povídky, které mě pobavily. Scenáristicky mě pobavily povídky “Albánec”, “Mé nové já” a “Zlá noc”, ve které se Brian Azzarello společně s Fabio Moonem a Gabrielem Bá vrací již po několikáté ke stejnému ohranému tématu, tentokrát však ze zcela jiného úhlu. Zajímavější je tato sbírka z hlediska kreslířů. Kromě již zmíněných je zajímavá kresba také v povídce “Poslední rána”.

3 15.12.2021

Třem Jokerům jsem se dlouho bránil. Ten nápad se třema Jokerama se mi zdál jako naprostý nesmysl. Nakonec jsem nadšený a jsem rád, že to mám v knihovně. Příběh se odkazuje k nejslavnějším zločinům v Batmanově životě a celý komiks jako celek je úžasnou poctou Moorově Kameňáku. Odkazuje se to k němu skutečně hodně. Ať už jde o Jokerův origin, devíti-panelové rozvržení stránek, či symetrii prvních a posledních panelů v příběhu. Navíc to má skvělé tempo. Co se týče kresby, tak k tomu stačí jen napsat jméno Jason Fabok, protože to jméno je záruka kvality.

3 14.12.2021

Já to nechápu. Předmluva sice poměrně zajímavě vysvětluje symboliku sadismu a násilí, ale tu snahu o kritiku tyranie jsem v tom komiksu prostě nenašel. Rozumím tomu, že se tyto praktiky někomu líbí a vzrušují ho. Nikomu to neberu. Celý Příběh O je postavený na dobrovolnosti a z tohoto pohledu je to v pořádku. Nechápu hlavně tu údajnou masovou oblibu toho románu. Na mě je tohle až příliš přes čáru a nelíbí se mi. Co se týče kresby a její kompozice, tak ta je opravdu pěkná. Měl jsem ale problém v určování pořadí panelů. Crepax si sice občas pomáhal šipkami, ale i tak to byl problém. Navíc jsem měl pocit, že se občas někde ztratila jedna strana, protože děj byl najednou jinde a já jsem marně otáčel stránku zpátky, abych zjistil co se děje. I přes pěknou kresbu jsem se k dočtení musel přemlouvat a doufal jsem, že už bude konec.

2 14.12.2021

Prsa, krev a bojoví sloni. A taky krutost, prsa a čarodějové. Jo a ještě prsa. V Dobyvatelích je toho tolik, o čem by se dalo dlouze mluvit, že nevím u čeho začít. Co třeba u těch již zmíněných prsou. Komiks Dobyvatelé je jich totiž plný. Ženy v komiksu, skytské bojovnice, většinou chodí nahoře bez, či rovnou jen v bederních rouškách. A zajímavé na tom je to, že to nepůsobí vůbec eroticky nebo nějak nepatřičně. Po chvíli si na to zvyknete a přestanete je úplně řešit.

Co se tomu komiksu nedá upřít jsou emoce. Lépe řečeno široké spektrum emocí. Komiks má úžasnou kresbu a barvy a tak pohled na všechny scenérie, výjevy,lidi a bitvy je úžasný a vyvolává úžas. Kruté scény s násilím na ženách, mučení a obětování, naopak zhnusí. Chování některých hlavních poslav vyvolá opovržení a naštvání. No a bitvy a souboje jsou vzrušující a vtáhnou vás do boje. Sylvain Runberg se navíc ke svým postavám chová velmi macešsky, takže vás čeká také spousta překvapení. Ve výsledku mám ale pocit, že to ve mě nezanechalo hlubší stopu.

Poslední věc, kterou musím zmínit je zaměření a téma komiksu. Obálka komiksu tvrdí, že spojuje historickou realitu s nadpřirozenem. Realita je ale taková, že se Skytové a Chetité nikdy nemohli střetnou. Přinejlepším pět století je nepřekonatelné jak pro chetitské válečné vozy, tak pro komiksové “skytské” gryfy. Vypůjčení si několika historických jmen do fantasy příběhu bych se neodvažoval nazvat historickou realitou. Bylo by pěkné, kdyby byl komiks doplněný nějakým doslovem, který by tyhle záležitosti uvedl na pravou míru.

Komentář je společný pro obě knihy.

3 12.12.2021

Prsa, krev a bojoví sloni. A taky krutost, prsa a čarodějové. Jo a ještě prsa. V Dobyvatelích je toho tolik, o čem by se dalo dlouze mluvit, že nevím u čeho začít. Co třeba u těch již zmíněných prsou. Komiks Dobyvatelé je jich totiž plný. Ženy v komiksu, skytské bojovnice, většinou chodí nahoře bez, či rovnou jen v bederních rouškách. A zajímavé na tom je to, že to nepůsobí vůbec eroticky nebo nějak nepatřičně. Po chvíli si na to zvyknete a přestanete je úplně řešit.

Co se tomu komiksu nedá upřít jsou emoce. Lépe řečeno široké spektrum emocí. Komiks má úžasnou kresbu a barvy a tak pohled na všechny scenérie, výjevy,lidi a bitvy je úžasný a vyvolává úžas. Kruté scény s násilím na ženách, mučení a obětování, naopak zhnusí. Chování některých hlavních poslav vyvolá opovržení a naštvání. No a bitvy a souboje jsou vzrušující a vtáhnou vás do boje. Sylvain Runberg se navíc ke svým postavám chová velmi macešsky, takže vás čeká také spousta překvapení. Ve výsledku mám ale pocit, že to ve mě nezanechalo hlubší stopu.

Poslední věc, kterou musím zmínit je zaměření a téma komiksu. Obálka komiksu tvrdí, že spojuje historickou realitu s nadpřirozenem. Realita je ale taková, že se Skytové a Chetité nikdy nemohli střetnou. Přinejlepším pět století je nepřekonatelné jak pro chetitské válečné vozy, tak pro komiksové “skytské” gryfy. Vypůjčení si několika historických jmen do fantasy příběhu bych se neodvažoval nazvat historickou realitou. Bylo by pěkné, kdyby byl komiks doplněný nějakým doslovem, který by tyhle záležitosti uvedl na pravou míru.

Komentář je společný pro obě knihy.

6 12.12.2021

Začátek je čistá testosteronová řezničina a konec je zase masakr v režii černé magie. Ale hlavně je to jeden souvislý příběh. Crom za to buď pochválen! Navíc to má pěknou kresbu a úžasné obálky Erika Gista. Já jsem spokojený.

3 11.12.2021

Kniha obsahuje krátké příběhy, které vycházely v australské sešitové sérii “Retro sci-fi tales” od nakladatelství DARK OZ. Za sešitovou sérií stojí Darren Koziol, který je zároveň scenáristou většiny povídek. Moc jsem od této knihy nečekal, ale tématem mě lákala k přečtení. Když se řekne “retro sci-fi”, tak si jako první představím obrázky od Wally Wooda, tj. sexy kosmonautky ve skafandrech s velkou skleněnou koulí místo přilby, které objevují neznámé bizarní světy a bytosti. Příběhy v téhle knize jsou ale spíše o pošucích s alobalovými čepkami, kteří se sbastlenými udělátky honí mimozemšťany ve vánočním průvodu.

Kniha “Retro Sci-fi speciál” mě příjemně překvapila rovnou dvakrát a to hned po vybalení z krabice. V prvé řadě jsem nečekal knihu formátu A4, ale něco mnohem menšího. Navíc jsem zapomněl, že nakladatelství Zanir plánovalo k objednávce přiložit kartičku s podpisy autorů a ona tam opravdu byla. Je to drobnost, ale potěšila.

A teď k samotným příběhům. Je jich celkem devět. Každý z nich je doprovázen velmi pěknou obálkou, která výtvarně dalece přesahuje výtvarný styl samotného komiksu. Většina z nich, bohům žel, trpí tím, čím velmi krátké povídky trpívají - velmi uspěchaným scénářem, který bez vysvětlení skáče kupředu, takže se pak čtenář nestačí divit, anebo postavy jednají velmi podivně, protože ze sebe musí všechno vysypat na pouhých dvou panelech.

Začnu povídkami, na kterých jsem shledal něco pozitivního. “Mocnosti osy” ukazují dvě zásadní věci. Jednak že jsou Australané divní, protože jsou schopni udělat si domácího mazlíčka z čehokoliv, a taky že se nevyplácí dělat z těch mazlíčků zbraně hromadného ničení. Tenhle komiks rozhodně zaujme výtvarným stylem, který se nemusí líbit každému, ale je zajímavý. “Bomba reality” trpí již zmíněnými chybami scénáře. Má ale zajímavý nápad, který se zároveň podařilo dobře nakreslit. “Dutí lidé” a “Vesmírný výtah” mají zajímavé nápady, děj a kresbu, ale jsou najednou ukončeny stránkou s podivnou pointou. Tyhle nápady, kdyby se je podařilo rozpracovat na delší příběhy, tak by to mohla být pecka. Nejdelším příběhem v knize je příběh s nejdelším názvem - “Penny Powersová a záhada Marťanů z hory Lofty”. Tady, i díky rozsahu, funguje scénář. Děj spolu s kresbou naplňují mou představu retro sci-fi. Knihu uzavírá povídka “Velký spánek”, což je cyberpunková noir detektivka se zajímavou černobílou kresbou a fungující pointou.

Zbývající příběhy jsou spíše do počtu. “Temná mračna” jsou příliš uspěchané, “Kouzlo Vánoc” je to již zmíněné nahánění mimozemšťanů ve vánočním průvodu a “Příměří ztracené v čase” je uspěchaná kombinace Filadelfského experimentu, Ztraceného světa a Vánočního příměří z roku 1914.

Když jsem to takto zrekapituloval, tak z té knihy mám lepší dojem, než jsem měl během čtení…
3*

1 11.12.2021

Pat Mills dál pokračuje ve vyřizování si svých účtů s mocnými našeho světa. A je to vskutku pekelně zábavná jízda. Je to sarkastické, cynické, erotické a zatraceně krvavé. Je to zvláštní čtenářský zážitek, když vám tento komiks alespoň na chvíli dá ochutnat, jaké to je být "čistým zlem" a užívat si ten pocit. Dějově mi tato kniha přišla trošku roztříštěnější než předchozí díly. Je tam spousta dějových linek, rozhovorů a vyprávění, které nejsou pro celkový příběh úplně důležité a rozmělňují ho.

Grafická stránka je opět orgasmická lahůdka. Kresba Olivera Ledroita je excelentní. Je plná detailů a barev. Než jsem se pustil do této třetí knihy, tak jsem si chtěl v rychlosti prolistovat první dvě. Nepovedlo se mi to. Hned na první stránce první knihy mě ta úžasná kresba opět pohltila a já jsem si musel znovu užít každý panel a přečíst každou bublinu.

Mám pocit, že tentokrát je kresba o něco málo hustější (přeplněná detaily), tmavší a nepřehlednější. Také jsem měl pocit, že je zde více dvoustránkových obrázku, na kterých se to důležité děje uprostřed. Možná je to jenom můj dojem způsobený tím, že mám u této knihy pevnější vazbu než u předchozích dvou a tak tu knihu nemůžu stejně dobře rozevřít.

1 09.12.2021

Pořád je to skvěle vyprávěné a skvěle kreslené. Sherlock Holmes zemřel ve švýcarských vodopádech a zdá se, že spolu s ním zemře i parta jeho dětských pomocníků. Děcka z ulice, které dlouho držely spolu, se rozhádaly a ve zlém se rozešly. Každý z nich teď musí v chudinských čtvrtích Londýna čelit svým vlastním nesnázím sám. Ještě ke všemu utekl z vězení Bloody Percy a chce se každému jednomu z nich pomstít. Čtvrtý díl je opět jiný než předchozí tři díly, ale pořád je stejně napínavý. Pořád mě to hodně baví.

2 01.12.2021

Jako vždy - je to napínavé, dobře vyprávěné a skvěle nakreslené. Každý díl vždy přečtu jedním dechem.

2 01.12.2021

Tahle kniha je bezesporu zábavná. Často jsem se nahlas chechtal. Má skvělý situační humor, dobré hlášky a povedené slovní hříčky. Překlad se tedy evidentně povedl. Jenže je to lehce únavné. A ano, vím že je to čistě můj subjektivní problém. Kniha se skládá z krátkých, převážně osmistránkových příběhů. Všechny mají stejnou strukturu - Iznougud dostane nápad, otestuje to na sluhovi, první pokus nevyjde, druhý pokus nevyjde a při třetím pokusu se mu to celé vymstí. Navíc se vtípky na téma příběhu často opakují až do omrzení. Ideální by bylo přečíst si jeden příběh týdně. Jenže já jsem tu knihu postupně za týden přečetl celou. Takže jsem ji vlastně špatně užíval…

6 29.11.2021

Kniha obsahuje příběhy, které jsou více či méně relikty své doby. Asi nejzábavnější je Bofova Sheila. Pobíhající polonahá prostitutka, kolem které umírají mafiáni, je prostě skvělá. Zajímavý a správně šílený je také Duryan Hyperman.
Celkově jsou v téhle sbírce povedené sci-fi povídky. Parádní, ale bohům žel krátký, je dänikenovský příběh Jana Gibka a úžasného Miroslava Schönberga. Zajímavě minimalistická je sci-fi povídka Ondřeje Neffa. No a závěrečné sci-fi Dračí let je 34 stránková paráda od Ladislava Kubice a Vladimíra Hanuše.
Čistě pro porovnání s jinými verzemi je zajímavé zpracování Conanovské povídky Dcera pána mrazu, která se zde jmenuje Návrat.
Knihu uvádí skvělá předmluva Tomáše Prokůpka, která tuhle sbírku zasazuje do kontextu doby.

1 28.11.2021

Začátek něčeho... První díl nemá samostatně žádný smysl, ale alespoň nastínil atmosféru. Ta je podpořena i výtvarným stylem, který vypadá jako kombinace kresby a sprejovaných barev. Samotná kresba postav se mi nelíbí, ale budovy, jeřáby a sochy v tomto výtvarném stylu vypadají vážně dobře.

28.11.2021

Měsíční tvář je pro mě jeden z nejlepších komiksů od Joda. Svůj nazaměnitelný otisk v něm zanechali jak Jodo, tak i Boucq. Není se ani čemu divit, vzhledem ke způsobu, jakým ho ti dva tvořili. Hrozně mě bavilo ho číst. Bavilo mě, jak hlavní hrdina všemi nástrahami, těžkostmi a dokonce i mučením prochází se svým bezelstným úsměvem. Ten jeho optimismus je nakažlivý. Celý ten komiks má úžasnou kresbou, úžasnou a pro mě uchopitelnou fantazii a je vtipný. Je teda pravda, že konec jsem úplně nepobral, ale zas tak moc mě to tady netrápí.

2 21.11.2021

Fury je zde představitelem všeho, proti čemu dnešní progresivisti bojují - bílý, šovinistický a po všech stránkách nekorektní heterosexuál. Netolerantní kuřák, milovník masa, chlastu a kávy s kofeinem. Starý voják, kterému chybí střílení do špatných lidí. Boží! Tenhle důchodce je zatraceně nespokojený s novými pořádky a když se naskytne šance na ještě jednu vojenskou akci, tak po ní skočí jako flanďák po ministrantovi. Ať to stojí, co to stojí. Tenhle Ennisův komiks však není jenom vtipným festivalem krvavého masakru, ale také kritikou všech vojenských intervencí ve jménu "dobra".

1 19.11.2021

Tak tohle je řádně vyhrocený mezigenerační spor! Tenhle komiks má všechno. V prvé řadě to jsou skvěle napsané postavy a dialogy. Dále to má fantastický, zajímavý a napínavý příběh, který zůstává záhadný, ale přesto čtenáře svou neustálou záhadností neotráví. A v neposlední řadě to má odkazy na americké popkulturní reálie z osmdesátek, které my jsme poznali až v devadesátkách. Je to docela vtipné, protože v roce 1988, kdy tenhle příběh začíná, mají hlavní hrdinky dvanáct let a já jsem v tom roce měl o rok méně. Cítil jsem, že jsem tak zvláštním pasivním způsobem zatažený do příběhu a hrozně jsem si ho užíval. Tahle kniha má však i jednu silně negativní vlastnost - má konec. Já bych nejraději četl dál. Doufám, že čekání na pokračování nebude příliš dlouhé.

4 17.11.2021

Teď, po letech, jsem si hlavní příběh "Zkáza, jež postihla Gotham", užil ještě více, než poprvé. Má to skvělou hororovou mignolovsko-lovecraftovskou atmosféru a Mignola zde dokázal geniálně využít všechny Batmanovy parťáky i záporáky. U každého vzal jeho charakteristické znaky a s úplně novými originy je dokázal dokonale využít v příběhu.
"Gotham ve světle plynových lamp" mě docela zklamal. Příběh s Jackem Rozparovačem se nese ve znamení dalšího návratu do Gothamu a další verze vraždy Wayneových. Bohům žel je to nuda. Druhá půlka příběhu je naštěstí trošku lepší. Je paradoxní, že mi zde Mignolova kresba připadala méně mignolovská než Nixeyova kresba ve "Zkáze".
K "Plynárně" napíšu snad jenom tolik, že je to krátké tak akorát na to, aby to zůstalo zajímavé.. "Svatyně" je spíše hellboyovský příběh a musím říct, že mě to příliš nebavilo.

3 14.11.2021

U první povídky “Rudé hřeby” jsem už od první stránky jsem věděl, že mě kresba a panelování bude bavit. Brzy se sice ukázalo, že kresba obličejů a postav je docela hrubá a panelování se drží stále stejného vzoru, ale díky povedeným barvám, jsem si tu kresbu užil. Je to parádní krvavá řezničina a Conanova parťačka Valerie je moc pěkně rostlá. Takže jsem se ve výsledku dobře bavil. Je to sice ukecané, ale ne tak jako další povídka.
Druhou povídkou jsou “Lidé Černého kruhu” a tam bylo špatně skoro všechno. V prvé řadě se mi nelíbila kresba. Přílišné šrafování ji zabilo i s barvami. Navíc to obličeji i zobrazením akce více připomínalo mangu, než francouzský komiks. Nebavil mě ani scénář. Možná i proto, že je tam zpočátku příliš mnoho politiky a přespříliš krkolomných jmen, které se vzájemně pletou.
Závěrečná povídka “Zambulské stíny” klame obálkou. To že obálky komiksů často lžou, to ví každý. Málokdy ale komiksu škodí jako v tomto případě. Podle obálky jsem čekal příšernou kresbu, ale ve skutečnosti je ta kresba nejpěknější a nejdetailnější v celé knize. Celý děj se odehrává za soumraku a v noci, takže barvy jsou hodně tlumené a stíny hluboké. Příběh je zábavný, má vysoké tempo, jde z akce do akce a Conanovi skoro celou dobu běhá po boku nahatá ženská. Co více chcete? :-)

5 14.11.2021

Sérii Ekhö mám rád už od prvního čísla. Sedí mi úžasná kresba Alessandra Barbucciho a v zásadě mi sedí i humor. Tentokrát mi sice chvíli trvalo, než jsem se naladil na tu správnou vlnu, ale potom už jsem si to opět užíval. První příběh z Londýna je v prvé řadě jedna velká vlna popkulturních odkazů a výjimečně zde nejde o vyšetřování vraždy. K té dojde až ve druhém příběhu z Manhattanu a záporák je tentokrát ještě neobvyklejší, než kdy dřív.

1 14.11.2021

Vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat. O to víc mě to bavilo. Takové uspořádání světa, jako zde, jsme už ve sci-fi viděli snad tisíckrát. Bohatí bydlí ve svých hi-tech městech na obloze, případně na oběžné dráze země a chudina živoří na vydrancovaném povrchu země. Zatím se to téma ale neomrzelo. Tady je to navíc okořeněné dinosaury. Všechno je lepší, když se tam přidají dinosauři. Taky jsou zde proudové stíhačky svázané z bambusů a poháněné “štěpným” motorem. No prostě velmi neobvyklý koktejl, který mi velmi chutnal.

Hlavní hrdina, pastevec dinosaurů jménem Jarri, je mužem mnoha schopností a je snadné si jej oblíbit. Scénář z něj možná dělá až příliš schopnou osobu, ale ve výsledku to tolik nevadí. Řízením osudu se Jarri dostane mezi rebely, kteří bojují proti systému, který ze země vysává veškerou vodu a mění ji v poušť. To je asi tak všechno, co se k tomu dá říct, aniž bych vyzradil příliš a připravil vás o překvapení. Komiks neodpoví na všechny otázky, které vás během čtení nutně napadnou, ale kupodivu mi to tady moc nevadilo. Ten svět je tak zajímavý a akce tak zábavná, že snaha o vysvětlení by mohla celkový dojem z komiksu zničit.

Co se týká výtvarné stránky, tak ta je skvělá. Na první stránce jsem si nebyl jistý, jestli se mi ta kresba líbí. Na druhé stránce jsem už ale věděl, že se mi líbí moc. Je planá detailů, plná davových scén se spoustu lidí, je v ní hodně velkolepých záběrů na krajinu i dynamických akčních scén. Hrozně moc tomu pomohly i syté barvy. Design některých postav mi připomínal Moebia.

3 06.11.2021