Norri komentáře u knih
Mlžný ostrov zbarvený do ruda vypadá na první pohled jako moc pěkný komiks - pěkná kresba a mé oblíbené téma. Mám rád, když se z komiksu dozvím něco nového z historie a podnítí mě to v hledání dalších informací na internetu. Na druhý pohled jsem ale začal být přesvědčený, že je tento komiks spíše navoněné lejno. Děj se má odehrávat těsně před invazí římských legií do Británie. Jediné, co se však shoduje s reálnou historií, je jméno císaře Claudia a rok invaze. Zbytek už je pouhá fantasy, ať už ta skutečná fantastika anebo překroucená historie. Hlavní britský bijec v komiksu, válečník Cassivellaunus, bojoval ve skutečnosti už o zhruba sto let dříve s Juliem Cesarem, což by se ve fantasy dalo ještě skousnout, když už si Martin Šinkovský nedokázal do svého smyšleného příběhu vymyslet nikoho věrohodnějšího. Ale proč přejmenoval i senátora, který tu invazi ve skutečnosti vedl, to nepochopím. Martin Šinkovský sice v úvodu říká, že jeho příběh velmi rychle uhýbá z oficiálních stránek dějepisu, ale tohle je už moc a hlavně je to zbytečné. Vrcholem všeho jsou germánské runy použité u SFX keltů. Jediným pozitivem tohoto komiksu tak zůstává jeho výtvarná stránka. Třetí hvězdičku v hodnocení dávám jenom díky kresbě.
Hodnotit tuto knihu jako celek je hrozně těžké. Ono je to těžké u antologií obecně, ale tady je to tak trošku soutěž národních reprezentantů a těžko se hledají kritéria, podle kterých by se to dalo porovnat. Jestli podle originality v uchopení Batmana, nebo naopak podle největšího přiblížení se americkému pojetí? Někteří autoři se rozhodli představit něco málo ze svých měst, jiní ukazují něco ze své historie a kulturního dědictví, a jiní se vyrovnávají s příliš skutečnou současností. Navíc byli všichni (skoro všichni) svázáni krutým omezením pouhé desítky stran. To se pak těžko buduje smysluplný příběh.
Nejvíce prostoru dostal turecký tým, který se však nedokázal vejít ani do čtrnácti stran a jejich nezáživný příběh skončil znenadání brutální zkratkou. Nejméně stran naopak stačilo Mexičanům na jejich duchařský příběh, který byl sice trošku chaotický, ale měl překvapivě lehce mrazivou atmosféru. Chaoticky na mě působil i italský příběh, který jsem si musel přečíst dvakrát, abych chytil jeho pointu, která ve výsledku není vůbec špatná. Výtvarně zcela osobitě působí příběhy z Francie a ze Španělska. Zatímco francouzský scénář se snaží propagovat Muzeum Louvre a supráci jsou zde pouze špatní herci, tak Španělé udělali zcela relaxační a zábavný průzkum toho, jak by asi Batman trávil dovolenou. K propagaci domoviny se rozhodli i Poláci a v krátkém a pěkně nakresleném příběhu vzdávají hold Varšavě.
Nejslavnějším autorským týmem v knize je zřejmě Azzarello a Bermejem. Jejich příběh je v podstatě sled nádherných obálek a ani malé vložené panely tento fakt nemůžou popřít. Je jich zde využito pouze jako pozadí k odvyprávění Batmanovy výhrůžky zločincům celého světa, které zároveň slouží jako obhajoba Batmanových výletů mimo Gotham a tím i existence této knihy. Tohle musel Azzarello zvládnout napsat během ranní kávy a smysl zde mají pouze ty nádherné Bermejovy obrázky. Vítězstvím kresby nad obsahem skončily i příběhy z Koree a Číny. Zatímco korejský příběh měl zajímavý nápad, který se nepodařilo vytěžit, tak čínský příběh je prostě jen pitomý.
U zbývajících pěti příběhů bych se rád rozepsal trošku více, protože podle mě patří k nejlepším, nebo nejzajímavějším, v knize. Japonský příběh je jako jediný černobílý a kresbou se odkazuje nejen k manze, ale také k historickým obrazům samurajům. Odehrává se v historii, tématem je svoboda slova a celé to na mě působilo moc dobře.
Brazilský příběh je sondou do toho, co pálí běžné Brazilce - korupce a zločinnost. Je to pěkně nakreslené volání o pomoc. Batman se snaží pomoci, ale zároveň musí konstatovat, že naděje je v obyčejných poctivých lidech, kteří ten boj nevzdávají a stále se snaží udělat svět lepší. Tohle propojení Batmana s nějakým poselstvím se mi líbí.
Německý příběh je více zajímavý než dobrý, a to svým kontextem. “Německý” Green Deal straší Evropu a němečtí autoři se rozhodli rozehrát příběh s extrémními ekologickými aktivisty a pasovat Jokera do role hlavního ekoteroristy. Jako proč ne, ta role mu sluší. Batman si v příběhu udělá svoje. Bohům žel, ekoteroristi a exemplárně zlý “kapitalista” také. Kresba se mi zde nelíbí, ale barvy udělaly některé panely impozantní.
Český příběh od Kopřivy a Suchánka se vrací do naší komunistické historie, ale z českých reálií ukazuje jenom pár střech a jeden panelák. Klidně by se mohl odehrávat kdekoliv jinde ve východní Evropě a nebylo by třeba nic měnit. Příběh jako takový má dobrý má dobrý začátek, průběh i konec. O moc více se toho na deseti stranách vymyslet nedá. Kresba je taková, na jakou jsme od Suchánka zvyklí a jakou ji máme rádi - dobrý americký mainstream.
Jasným vítězem téhle mezinárodní sbírky je Rusko. Kirill Kutuzov, Egor Prutov a Natalia Zaidova se k této výzvě postavili úplně jinak než všichni ostatní a svým příběhem "Můj Bat-Man" si ukradli celou knihu pro sebe. Geniálním nápadem, scénářem a dokonalou kresbou. Musím přiznat, že mě jejich pocta Batmanovi dojala.
Špionážní příběh, který si nezadá s Jamesem Bondem. Bondovská zápletka, zajímavé zvraty a výborné tempo vyprávění. Kresba není extra pěkná, ale je zajímavá, zábavná a dynamická. Dynamicky působí i panelování, ale občas se tam vyskytly dvoustrany, které se měly číst jako dvoustrany, ale nebylo to pro mě na první pohled zřejmé.
O Brubakerově originu se nemá smysl rozepisovat, to je všeobecně známá klasika.
Na Safari pláž jsem náhodou narazil na Comic-Conu. Prodávali to po padesáti korunách a mě to překvapilo hned ze dvou důvodů. Jednak na obálce byla polonahá surfařka a hlavně jsem vůbec netušil, že tady něco takového před dvanácti lety vyšlo. Jasné “must have”. A jsem nadmíru spokojený. Je to sice kraťoučká jednohubka na pár minut, ale zanechá to za sebou úžasnou melancholickou náladu. Je to jako komiks “Jedno obyčejný léto”, jen se staršími a odhalenějšími děvčaty a jedním mluvícím králíkem. Kresba je minimalistická, ale hrozně milá. Moc příjemná záležitost.
Když jsem začal tuto She-Hulk číst, tak jsem si říkal, že zvěsti o tom, jak je to skvělé, značně přeháněly. Pak jsem ale úplně změnil názor. Sešit se vznikem She-Hulk je není úplně špatný, ale ani to není žádná bomba. Neurazí, ani nenadchne. Potom ale začne příběh Senzační She-Hulk a celé to začne být značně bizarní - zhypnotizovaná She-Hulk v cirkuse, She-Hulk s uříznutou hlavou, hlava vědce přišitá ke gorilímu tělu, vědec s příliš velkou kůží a tak dále. Vy sice nevěříte vlastním očím, ale bavíte se. A pak to přijde… Shulkie začne bourat čtvrtou stěnu silou demoliční koule. Povídá si se čtenáři, dohaduje se s vlastním scenáristou a dělá si srandu ze samostatného komiksového průmyslu. A co víc, nadrzo trhá stránky komiksu, aby si trhlinami zkrátila cestu z místa na místo. Navíc si střihne televizní dobrodružství ala “Dva nosáči a video”, dobude hluboký vesmír s vesmírnými kamioňáky a protáhne pár komínů se Santa Clausem. Při tom všem je skvěle nakreslená a je neuvěřitelně sexy. Rád bych si dal nášup.
O tom, že Karel Čapek byl geniální, není pochyb. Jeho díla mají sílu i dnes. Stejně nadčasová se zdá být i Štěpánkova adaptace Války s mloky. Na první pohled vás zaujme parádní kresba. Při čtení však zjistíte, že román prošel radikální redukční dietou a zbyly z něj jen hesla a ikonické momenty. Pro nějaké pečlivější srovnání si budu muset znovu přečíst originál. Navzdory oné zkratkovitosti to hodnotím převážně kladně. I přes své stáří není komiksová Válka s mloky příliš ukecaná a těch 44 stran uteče hrozně rychle.
K Corbenovi si stále ještě hledám cestu. Myslím si ale, že směr mám správný. Rozhodně nemám problém s jeho scénáři. Ty mají vždy svoji velmi specifickou atmosféru. Scénář “Boha krys” mě chytil prakticky už od začátku. Je příjemně odlehčený a jeho děj odsýpá velmi rychle. Těch 144 stran uteče jako nic, jako by to byla krátká povídka. Jedna věc mi však neseděla. Jak se hlavní hrdina, bílý árijský aristokrat lovecraftovskými hrůzami dosud nepolíbený, může už od začátku při klení dovolávat starých božstev a Cthulhu? Navíc když později odsuzuje rouhačské, krvežíznivé a pohanské divochy. Ale to je jen drobnost. Jinak scénář funguje.
To, s čím mám stále trošku problém, je Corbenova kresba. Hlavně tedy jeho kresba obličejů. Možná mám problém s tím, že je často hutný hororový děj vyprávěn směšně až hloupě působícími obličeji. Ale protože zde je ten děj trošku odlehčen humorem, tak to pro mě bylo celé mnohem stravitelnější. Ba co víc, když jsem si na ten styl zvyknul, tak mě ta kresba docela bavila.
Až se Disney rozhodne natočit animovanou pohádku pro děti o hrdinovi jménem Siegfried, tak to bude vypadat přesně jako tahle adaptace Wagnerova Prstenu Nibelungova. Siegfrieda bude vychovávat malý komický čertík, stejně jako disneyovského Herkula, a taky si Siegfried bude rozumět se všemi zvířátky v lese, stejně jako Disneyova Sněhurka. Po tom, co si užijeme jeho dětské dovádění, dojde Siegfried svému osudu, zabije draka a osvobodí princeznu, tedy valkýru. A pak žili šťastně a jestli neumřeli, tak žijí dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Přece nebudeme děti stresovat dalším dějem. Třeba tím, jak nechá Brunhilda Siegfrieda zavraždit a sama se probodne mečem.
Samozřejmě trošku přeháním, ale fakt je ten, že Alex Alice předělal legendární tragédii na fantasy pohádku se šťastným koncem. Musím říct, že jsem trošku zklamaný, protože jsem celkově čekal něco jiného než “jen” další adaptaci Wagnerovy opery. Čekal jsem buďto nějaké zpracování původní Ságy o Vølsunzích, anebo nějakou fantasy, která se sice nebude držet žádné předlohy, ale bude drsná a temná. Pohádkové zpracování jsem fakt nečekal. Ale uznávám, že to je čistě můj problém. Navíc musím dodat, že když jsem veškeré očekávání odložil stranou a smířil se s pohádkovým podáním, tak jsem si to při druhém čtení užil.
Velkým plusem tohoto komiksu je kresba a budování atmosféry. Alexovu kresbu jsem chválil už u Třetího Zákona a musím ji pochválit i zde. Kresba je pěkně dynamická a doplňuje ji skvělá práce s barvami. U všech důležitých momentů je dopředu pečlivě budována atmosféra a když se potom například drak konečně vynoří ze stínů, tak je to prostě epické.
Zajímavý je způsob, jakým je celý příběh vyprávěn. Téměř všechno je to totiž vyprávěno z pozice pozorovatele v rámci jakési vize, nebo spíše vědminy věštby. Chvíli je tam dokonce vyprávění vize ve vizi, což je docela zajímavá situace, která se může scenáristovi lehce vymstít, ale zde to Alex Alice ukočíroval velice dobře.
Skvěle zpracovaný biblický příběh. Je to o něco větší fantasy než Bible, ale to tomu příběhu jenom prospělo. Je to strhující, má to obrovský spád, je to krvavá řež a při čtení mi vůbec nevadilo, že jsem už viděl film, který podle tohoto komiksu natočili. Má to i skvělou kresbu, která funguje jako celek - epické scény a velkolepé bitvy. Když ale došlo na detaily, třeba na obličeje, tak už jsem pokaždé tak spokojený nebyl. Je to úžasný komiks, který má jedno velké ALE. V češtině ho vydávala Mladá fronta, která se dopustila “zločinu” jak na tomto komiksu, tak na všech jeho čtenářích - vydala jenom 3 díly ze 4...
Skvěle zpracovaný biblický příběh. Je to o něco větší fantasy než Bible, ale to tomu příběhu jenom prospělo. Je to strhující, má to obrovský spád, je to krvavá řež a při čtení mi vůbec nevadilo, že jsem už viděl film, který podle tohoto komiksu natočili. Má to i skvělou kresbu, která funguje jako celek - epické scény a velkolepé bitvy. Když ale došlo na detaily, třeba na obličeje, tak už jsem pokaždé tak spokojený nebyl. Je to úžasný komiks, který má jedno velké ALE. V češtině ho vydávala Mladá fronta, která se dopustila “zločinu” jak na tomto komiksu, tak na všech jeho čtenářích - vydala jenom 3 díly ze 4...
Skvěle zpracovaný biblický příběh. Je to o něco větší fantasy než Bible, ale to tomu příběhu jenom prospělo. Je to strhující, má to obrovský spád, je to krvavá řež a při čtení mi vůbec nevadilo, že jsem už viděl film, který podle tohoto komiksu natočili. Má to i skvělou kresbu, která funguje jako celek - epické scény a velkolepé bitvy. Když ale došlo na detaily, třeba na obličeje, tak už jsem pokaždé tak spokojený nebyl. Je to úžasný komiks, který má jedno velké ALE. V češtině ho vydávala Mladá fronta, která se dopustila “zločinu” jak na tomto komiksu, tak na všech jeho čtenářích - vydala jenom 3 díly ze 4...
Krásně nakreslená a lehce erotická zábava, odehrávající se ve fašistické společnosti, která chce rozhodovat o životě každého jedince. Tedy alespoň ze začátku, protože potom se to změnilo z lehtivé na spíše akčnější záležitost. To je trošku škoda, ale jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.
Obrovská a krásně udělaná kniha. Úžasná černobílá kresba, která naprosto čistou linkou dokáže věrně zobrazit obličeje a zároveň precizně a zajímavě zobrazit techniku i procesy na úrovni neutronů. Obličeje i atomy jsou zde skutečně nádherné a bavilo mě si je prohlížet.
Bomba je další komiks vydány Argem, který má edukativní rozměr. V roli marnivého vypravěče je zde chemický prvek uran coby klíčový hráč celého příběhu. Je to zajímavý nápad a zároveň to knize umožňuje zůstat politicky nestranná.
Co se týká samotné atomové bomby, nikdy jsem se o to nezajímal nad nějaký běžný rámec. Pokud tedy pominu Feynmana, který se v tomto komiksu nevyskytuje, a jeho vzpomínky na Projekt Manhattan. Proto pro mě bylo zajímavé číst, jak se v celém světě postupně k atomovce směřovalo a jaká kde byla vědecká a politická motivace. Za scénářem je vidět obrovská práce na nastudování všemožných informací. Scénář se občas nimrá v až možná nedůležitých informacích, ale to jej činí živým a uvěřitelným. I přes tuto detailnost mi však ve scénáři chyběl třeba vznik zařízení v Los Alamos. Prostě scénář poskočil trošku více. Ale to je jenom drobnost, protože jinak je ta kniha úžasná. Je skvělé mít možnost nahlédnout na ten brutální čin, jakým použití atomovky je, tehdejší optikou a mít možnost sledovat všechna vědecká, vojenská a politická rozhodnutí, které k němu vedly.
Konec knihy je naprosto děsivý a dává do kontrastu naprostou apokalypsu, smrt a zmar na jedné straně s oslavami úspěchu při svržení první atomové bomby na straně druhé. Ačkoliv každý ví, jak to dopadlo, tak přesto je tohle komiksové ztvárnění hodně silné. Kéž by Little Boy a Fat Man byly poslední atomové zbraně, které byly použité proti životu.
Kdybych se rozhodoval na základě anotace, nebo dokonce snad na základě obálky, tak jsem tuto knihu nikdy nekoupil. Ono to totiž zní jako hrozná blbost. Ke koupi mě přesvědčilo hodnocení a já musím říct, že koupě nelituji.
Kniha začíná sešitem Spider-mana, ve kterém se Cloak a Dagger poprvé objevili. Tématem drog a únosů dětí je tento sešit docela temný, Spider-manovsky zábavný, ale zároveň naivní. Následují čtyři sešity samostatné řady nás s C&D blíže seznamují. Je to stále retro, ale kresba je propracovaná a musím říct, že mě bavila. Zpočátku se dokonce zdálo, že si užiju i nápadité panelování, ale byla to bohužel ta jedna vlaštovka, která jaro nedělá. Příběh těchto čtyřech sešitů je temný a plný kriminality. V momentech, kdy Cloakův plášť požírá kriminálníky bych dokonce řekl, že to má až hororový nádech. Okousané kosti z něj bohužel nikdy nevypadly :-). Celé to má zvláštní atmosféru a já jsem se u toho bavil.
Sentry je neuvěřitelně dobrý komiks. A to hned z několika důvodů. V prvé řadě je to skvěle vyprávěný příběh. Ten začíná velmi pomalu a zmateně a čtenář vůbec netuší, co se děje. Sám hlavní hrdina je velmi dezorientovaný a zpočátku to působí spíše jako příběh o alkoholikovi než o superhrdinech. Jenže pak se v příběhu začínají objevovat superhrdinové a vy se společně s nimi zjišťujete, že existuje nějaké obrovské a děsivé tajemství, na které měli všichni zapomenout. Ten příběh a jeho vyprávění je naprosto pohlcující.
Je to pohlcující o to více, že je to podpořeno výjimečným výtvarným stylem a panelováním. To vše má svůj počátek už ve způsobu, jakým se autoři tohoto komiksu rozhodli zařadit novou postavu, tedy Sentryho, do vesmíru Marvelu. Autoři se totiž inspirovali tehdy úspěšným filmem Záhada Blair Witch, který je údajně sestříhán z videokazety ztracených dětí. Vymysleli fiktivního autora zapomenutých komiksů a do této “konspirace” zatáhli i Stana Leeho. Komiks tvrdí, že Sentry je ve vesmíru Marvelu už desítky let a jen se na něj zapomnělo. Dokládají to do děje vloženými retro obálkami a panely z retro komiksů, které vypráví vzpomínky jednotlivých postav. Ve výsledku tedy dostáváte stránky, na kterých se střídají panely s moderní kresbou a panely s retro kresbou a přitom to všechno funguje. Je to prostě geniální!
Výjimečná je i ta moderní kresba. Kniha obsahuje celkem 10 sešitů. Šest z nich nakreslil Jae Lee a vodovkami vybarvil José Villarrubia a je to naprostá pecka. Lehce mi to připomínalo styl, jakým kreslí Jeff Lemire. Jeden sešit nakreslil Mark Texeira a opět jej vybarvil José Villarrubia, ale tentokrát olejovými barvami, ve kterých jsou vidět jednotlivé tahy štětce. A do třetice musím zmínit ještě jeden sešit a to asi ten nejlepší - sešit se vzpomínkami Hulka. Nakreslil jej Bill Sienkiewicz a opět jej vodovkami vybarvil José Villarrubia. Ty úžasné panely mi v hlavě zůstanou dlouho.
Dva retro sešity příběhu "Smrt života" mě mile překvapily. Kresba je sice retro, ale bavila mě. Ororo je tam fakt kočka. Bavil mě i příběh. Je docela komorní a filosofuje nad smyslem života. Na konci je scéna z domorodé vesnice v Africe, ve které vesničané tančí kolem ohně a Storm se snaží zachránit dítě při porodu. Těch pár stránek je udělaných fantasticky. Zajímalo by mě, jak ten příběh potom pokračuje.
Hlavní moderní příběh s názvem "Dva lidé z cizích světů" sice není vyloženě nudný, ale zápletka je tuctová. Navíc je příběh vyprávěn nehezkou počítačovou kresbou. Sice se i zde našlo pár stránek, které se mi líbily, ale to je tak všechno.
Jsem překvapený, zklamaný a rozčarovaný. Od Tank Girl v barvě jsem čekal ještě lepší vizuální zážitek než v první knize a stejně ujeté a zábavné vtipy. Dostal jsem však jen vykastrované něco, co se kresbou i úrovní humoru podobá spíše dětským animákům. V první knize se mi sice kresba zdála přeplácaná, ale tady se mi naopak zdá vyprázdněná. Barevná plocha zkrátka nenahradí kupu černobílých detailů. Ani ty vulgarity tady nefungují jako v první knize. Tam působily přirozeně a člověk se tomu zasmál, zatímco tady v té animákové kresbě to působí jako pěst na oko. Je to hrozně na sílu a je to jenom vulgární. Tahle Tankerka je trapná…
To jsem si jednou takhle u stánku nakladatelství Dokořán řekl, že PUNK'S NOT DEAD!, a místo abych si propíchl ucho sichrhajskou, tak jsem si koupil Tankerku. Aby bylo jasno, tak Tankerka není nějaká holčina z ropného tankeru, ani v současné době nevytížená pumpařka z UK, ale drsná holka s tankem, která šuká klokany - Tank Girl. Proto ji budu dále familiárně nazývat TG.
Jednou za čas, z náhlého pohnutí mysli, dám šanci něčemu, co bych si normálně nekoupil, protože se mi to nebude líbit. To byl případ i TG. Nejsem moc na undergroundové komiksy. Pro čtení jsem zvolil ten jediný možný přístup - tlemit se úplně všemu už od prvního panelu. A víte co? Bavil jsem se. Bavil jsem se těmi švihlými nápady, všemi těmi pivními vtípky, pubertálními vulgarismy a parádní kresbou. Ta kresba je vážně pecka. Většinou je sice hodně přeplácaná, ale má naprosto jistou a ladnou linkou. Panely jsou plné vtipných detailů, které se vyplatí hledat. Z tohoto pohledu musel být převod TG do češtiny extra náročný.
"Koupil si Tankerku v Praze na stánku, myslel si, že je to známka tanku. Ale holky říkaly, že tank je jinde. Ale holky říkaly: no to snad není možný!."
Čekal jsem náročnou politickou sci-fi, ale začalo to egyptskými bohy hrajícími Monopoly…
Trilogie Nikopol je kniha podivných a docela praštěných povídek, které jsou absurdní takovým tím správným způsobem. Pobaví a zároveň nechtějí, abyste pátrali po hlubším významu, nebo snad dokonce po nějakém ponaučení. Snad jenom ukazují to, že lidstvo je malé, přízemní a nepoučitelné. Sci-fi a budoucnost jsou zde vlastně jen kulisy, které umožňují tento šílený postapokalyptický svět někam umístit.
První album "Jarmark nesmrtelných" je jakási politická sci-fi groteska, u které není potřeba se obávat nějakého politizování. Je to akčním, zábavné a vtipné. Druhé album "Volavka" opouští politiku a k již známým hrdinům přibírá modrovlasou holku s krabičkou plnou drog. Je to taková divoká povídka, která hrozně rychle uteče. Má výborné tempo a baví. Když si začnete říkat, že úvod máte za sebou a teď se rozjede hlavní děj, tak to skončí. Třetí album “Chladný rovník” pak pokračuje v podobném tempu jako druhé album, ale situace jsou snad ještě absurdnější a vtipnější. Zároveň uzavírá celou trilogii s mohutnou dávkou ironie. Konec se opravdu povedl.
Bilalova kresba je silně osobitá a na této trilogii je krásně vidět, jak se v průběhu dvanácti let, po kterou Nikopol vznikal, měnil její styl. I když je ve všech albech nesmírně detailní a má propracovaný koloring, tak teprve až od druhého alba se mi ta kresba začala líbit, přičemž ve třetím albu jsem s ní byl nejspokojenější.
Jsem z téhle série nadšený, i když je to vlastně hrozný guláš. Ten příběh i vyprávění se průběžně mění. Začíná to jako historická fikce z velké francouzské revoluce, kdy Jodo do skutečných událostí zasazuje svůj fantasy příběh. To mě přimělo si na Wikipedii něco málo z toho období nastudovat, a to mě na takových komiksech rád. Potom se příběh změnil na Jodovu verzi 'Ligy výjimečných', aby se na konci překlopil na sci-fi s poselstvím lásky, světového míru. Celé je to proložené duchovními transformacemi, transcendencí a osvícením, kdy hlavní hrdina/hrdinka projde tolika duchovními a psychickými změnami, že si vůbec nejsem jistý, jestli se na konci nedostal tam, kde byl na začátku. Přesto se mi to líbilo, protože to prostě bylo zábavné a bylo možné si některé postavy oblíbit, což u Joda není zcela běžné. Je sice pravda, že v druhé knize se všichni začali chovat tak nějak více hystericky než v prvním díle, ale není to takový extrém jako v 'Královské krvi'.
Druhým důvodem, proč jsem s touto sérií spokojený, je kresba. Ta je naprosto úžasná a já jsem si ji užíval od prvního až do posledního panelu. Skvěle je nakreslená nejednom krajina a architektura, ale také veškeré fantastické prvky, a hlavně lidi a jejich obličeje. Kresbu Petiqueuxe Jérémyho jsem oceňoval především u oboupohlavní postavy hlavního hrdiny. To, jak dokázal zachytit ženské i mužské rysy v obličeji zároveň a jak v tom po celou sérii dokázal zůstat konzistentní, to je obdivuhodné. Zkrátka pěkný chlap, ale ne až tak pěkná ženská.