Norri komentáře u knih
Intenzivní! Kdybych měl první díl Sin City zhodnotit jedním slovem, bylo by to slovo “intenzivní”.
Je zvláštní to číst poprvé poté, co jsem už několikrát viděl velmi povedenou filmovou adaptaci. Adaptaci tak věrnou, že vypadá jako rozpohybovaná předloha. Při čtení komiksu mi v hlavě zároveň běžely filmové scény. Je to zvláštní pocit, ale jinak mi to nijak nesnižovalo zážitek ze čtení. A to díky dvěma aspektům - Frankovu scénáři a Frankovu výtvarnému stylu.
Nejsem schopen říct, jestli na mě všechny texty v knize působí tak intenzivně proto, že jsou zkrátka skvěle napsané, anebo protože je znám z filmu. Nejspíš to bude kombinace obého. V každém případě, když jsem ty věty četl, tak jsem měl pocit, že olizuju samu definici noiru. A děsně se mi to líbilo.
Co se týče Millerova výtvarného stylu, tak ten je silně osobitý a díky věrnosti filmové adaptace také hodně “profláklý”. Takže není třeba ho nějak více popisovat. Je pravda, že občas jsou některé panely trošku hůř čitelné a je potřeba zapojit fantazii, což na druhou stranu není vůbec na škodu. No a zbývající panely jsou prostě geniální. Ta kombinace sytě černých ploch a sněhově bílého papíru je uhrančivá. Velkou zásluhu na tom určitě má i kvalitní papír a tisk.
Taková zábavná blbina. Na nic si to nehraje a rozesměje to. Jenom mám pocit, že jak se scénář soubojů často opakuje, tak to může začít nudit.
Tato kniha navazuje na svět série Černé Palice jen velmi volně. Dokonce ji ani nenapsal Jeff Lemire. Přesto se tam někteří superhrdinové z Černé Palice mihnou a příběh si zachovává podobnou “naivní” sci-fi atmosféru. Musím říct, že mě to bavilo. Líbí se mi, jak to Ray Fawkes napsal a bavila mě výtvarná stránka, kterou tomu dali manželé Kindtovi.
Co se týká scénáře, tak celý příběh je vyprávěn retrospektivně během cesty na hřbitov. Přišlo mi fajn, jak se střídaly scény ze současnosti a minulosti. Druhá věc, která mi přišla zajímavá, je jak scénář pracuje s rasismem. Rasisticky se vůči “barevným” členům Letky Černé Palice nikdo nechová. Naopak oni občas brblají, že v médiích zase bude oslavován bílý hrdina a podobě. Jasně že ve skutečné historii by to takto nebylo, ale tohle není historický komiks a Rayi Fawkesovi se podařilo scénář vyvážit tak, aby nepůsobil jako propaganda.
Kdybych řekl, že se mi kresba Matta Kindta líbí, tak bych kecal. Ona je jen zajímavá a zkrátka mě baví. Zejména v detailech obličejů to vypadá jenom jako něco v rychlosti načrtnutého, ale jako celek ty panely a celé stránky fungují a mají svou dynamiku. Když je to pak ještě vybarveno vodovkami jeho ženy Sharlene, tak mě to baví.
Kniha která neurazí a nenadchne. Potěší spíše přehlídkou výtvarných stylů než dějem. Příběh s plukovníkem Bizárem nabídne další pohled na jeho vnímání světa, zatímco příběh Cthu-Loizičky a Madam Vážky ani nestojí za řeč. Encyklopedie na konci je docela podrobná. Zatímco u hlavních postav série je tam víceméně shrnutí jejich příběhů z komiksu, tak u těch, co se jen mihli, je nově vymyšlená celá jejich historie.
Co to sakra bylo? Jsem znechucený a naštvaný. Pokud chcete důkaz, že Jeff Lemire není bůh, ale jenom omylný člověk, pak si přečtěte obě části “Vzdoru osudu”. Je to důkaz, že i on dokáže naprosto zničit a promrhat potenciál skvělé série. Nevím proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Jestli si Lemire myslel, že si vystačí s emocemi a na detaily a logiku může kašlat? Anebo prostě jenom nevěděl jak to ukončit? Nevím, ale jsem z toho hodně smutný. A to vůbec nemluvím o prvních dvou sešitech v této knize. Ty jsou hodně “meta” a ještě příšerně nakreslené. Jestli to byla jenom nouzová vyplňovačka kvůli Ormstonovu zdravotnímu stavu, tak měli raději počkat, než to vyplňovat tímto. Asi bych si to měl znovu přečíst, ale teď po prvním přečtení na to vůbec nemám chuť. Popravdě, teď nemám ani chuť v té sérii pokračovat.
Ale abych jenom nekritizoval, tak izolovaně jsou některé části knihy vyprávěné pěkně.
P.S. Záložku v knize jsem měl několikrát přetočenou. Poprvé mám pocit, že je to záměrně.
Musím říct, že mě hned začátek knihy vůbec nepotěšil. Když Lucy přišla o vzpomínky po prvním díle, řekl jsem si OK, to je zajímavé. Po tom, co se stalo na začátku tohoto dílu, jsem si ale říkal, že tohle už vtipné není. Jenže tahle odbočka, ve které Lemire udělal pár odkazů mimo superhrdinský žánr, tam má svou roli. Ta odbočka je matoucí, ale to není nic proti tomu, co přijde poté. Odhalení celého tajemství farmy vám udělá v hlavě guláš. Protože potom vám nebude dávat smysl vůbec nic. Ostatně jako i hrdinům příběhu. Problém není v celkové myšlence a příběhu, to je v pořádku. Problém je v detailech. Ignoruje to události, které se staly dříve.
Doplňkový příběh, ve kterém nedojde k žádnému zásadnímu odhalení, ale dobře doplňuje a rozšiřuje vesmír Černé palice. Vypráví celý dosavadní život “palicovy” dcery a vypráví o pátrání, které ji dovedlo až na farmu. Je to opět plné odkazů, podobně jako Liga vyjímečných. Tentokrát jsem měl trošku problém se čtením, protože ne vždy bylo zřejmé, v jaké pořadí mám panely číst. Tím se dostávám k Davidu Rubínovi - s jeho kresbou mám problém. Jím kreslený sešit mi neseděl už ve druhé knize a tady se mi potvrdilo, že mi jeho styl nesedí. Ne že by neuměl kreslit, ale půlka jeho obrázků se mi líbí a druhá půlka mi připadá příšerná. Ale asi to bude jenom o zvyku. Ke konci knihy mi to už nepřipadalo tak hrozné.
EDIT 2021: Po opětovném přečtení po dvou letech musím konstatovat, že Rubínovi přicházím na chuť.
Tak se mu to zase povedlo. Zase mě dohnal k slzám. Černou Palici čtu ve správné čtecím pořadí a Doktor Andromeda, coby čtvrtá kniha, je zatím nejtypičtější lemirovina v této sérii. Tipuji, že v tomto směru už tento díl žádný další nepřekoná. Tento vedlejší příběh superhrdinské série je niterní zpovědí o jedné rodinné tragédii. O muži, jenž pomohl celému vesmíru, ale zapomněl přitom na své nejbližší. Jde v podstatě o velmi komorní příběh na pozadí epických událostí. Velmi se povedla i kresba Maxe Fiumary. Dvoustrana, na které jsou v pozadí technické nákresy, je naprosto famózní. Velkou pochvalu za barvy a stínování si zde zaslouží Dave Stewart.
Tak mám za sebou vyvrcholení této úžasné série a mám z něj rozporuplné pocity. Předehra velkého finále v sedmém díle byla patřičně krvavá, tak jak to každý očekával. V posledním díle jsem předpokládal epickou krvavou lázeň, ale určitě jsem nečekal ukecaný konec plný vypravěčova vysvětlování. Ve všech předchozích dílech byl děj poměrně jasný a srozumitelný. Zde však nastala situace, kdy jsem nevěděl, co se vlastně děje. A mám trošku obavu, že v té chvíli si tím nebyli úplně jistí ani sami autoři. Jako by měli vymyšlený konec, ale nevěděli, jak se k tomu konci elegantně dostat. Naštěstí tento rozpačitý konec nijak nezmenšuje mé nadšení z celé série.
Výborné pokračování skvělé série. Dal jsem si takový malý maraton a přečetl jsem celou sérii na jeden zátah. Tento díl plynule navazuje na předchozí díl. Rozehrála se v něm první a pěkně krvavá bitva v závěrečné válce o osud Pochmurného kraje. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak to jsou hodně povedené scény s chlapcem bez kůže.
Já mám prostě tuhle sérii rád a dobře se mi čte. Kdyby jenom ty knihy nebyly tak krátké. Tento díl je evidentně prvním výkopem grandiózního finále. Kresba i atmosféra je i tentokrát luxusní! Těším se na pokračování a těším se, až si to dám celé pěkně od začátku.
První dvě kapitoly - Znjetvořcovo vyprávění - jsou důkazem toho, že kresba Tylera Crooka je polovinou důvodů, proč je Pochmurný kraj úžasný a proč má tak famózní atmosféru. První dvě kapitoly totiž kreslila Carla Speedová McNeilová (barvy Ledová) a její kresba ve srovnání s Crookem prostě neobstojí. Dlouho jsem si ni zvykal a ke konci druhé kapitoly už to tolik nebolelo. Ale i tak jsou ony první dvě kapitoly zajímavé a na jejich konci mi spadla čelist. Všechny nejasnosti z předchozích dílů najednou začaly dávat smysl.
Druhou půlku knihy kreslil už zase Crook, takže paráda. Vypráví příběh o lovcích, kteří přijeli do lesa v Harrow County ulovit netvora. Tato povídka časově navazuje na první polovinu knihy a je předzvěstí zlých časů a znamením, že Emu čekají těžkosti.
Bonusy ukazují studie postav od Carly McNeilové. Jde ale jen o postavy, které se v komiksu jen mihnou. Zajímavější jsou komentované fotografie, na kterých Crook ukazuje, jak postupuje při kresbě obálky.
I přes nespokojenost s kresbou první poloviny knihy dávám plný počet hvězd.
Děkuji pánům Marinimu a Vybíralovi, že mě vzali na tento strhující historický výlet. Díky skvělému scénáři a vyjímečné kresbě jsem si užil nepoddajnou Germáni ze začátku našeho letopočtu. Ten příběh má všechno, co jen dobrý příběh může mít - historický základ, na smrt rozhádané kladné hrdiny, nesympatické záporáky, nešťastnou lásku, sex a spoustu krvavých střetů. Jenom jsem nevěděl, jestli mám fandit Římanům anebo Germánům. Historie na tohle dilema odpověď má, ale když se najednou ocitnete uprostřed té bitevní vřavy… Ten komiks je skvostný!
Ještě že Crew vydala v jedné knize tři alba. Kdybych po dočtení prvního alba musel čekat na další díl, tak by mě asi ranila mrtvice. Ten svět, který Lupano a Andreae stvořili, je úžasný a plný fantazie. Je to ohňostroj neuvěřitelných nápadů. Navíc je plný zajímavých, více či méně sympatických, postav a bytostí. Lupano vymyslel svět, do kterého může vepsat všechny příběhy, které ho jen napadnou. Vy se do něj můžete pohodlně položit o s každou další stránkou tento úžasný svět objevovat. Hodně tomu pomáhá kresba, která je fantasticky detailní a ohromující. Navíc je vybarvená vodovkami. Co chcete víc? Je to jeden z těch komiksů, kde se vyplatí každý centimetr čtvereční papíru navíc. Byla by neskutečná škoda, kdyby to vyšlo v menším formátu.
Je to příběh temný jako asfalt. Skutečná noční můra Jima Gordona a jeho dcery Barbary - James Gordon jr. Ze začátku jsem byl překvapený, že čtu krátké příběhy, které se věnují různým padouchům bez zjevné spojitosti. Čekal jsem totiž jeden souvislý koherentní příběh. Potom jsem ale pochopil, že do toho hlavního příběhu bylo potřeba postupně pomalu vplout. Bylo nutné jej stavět od základů. A postavený je skutečně dobře. Hlavní postavy mají jasné motivace a důvody, proč se chovají tak, jak se chovají. Celé je to drsné a má to správnou ponurou, noirovou atmosféru. Pokud chcete dobře porozumět postavě komisaře Gordona, tak si nutně musíte tento příběh přečíst.
Oba kreslíři tohoto příběhu, Jock i Francesco Francavilla, mají velmi výrazný a osobitý styl a oba odvedli velmi dobrou práci. Kresba obou se mi líbí a má úžasnou atmosféru, přesto jsem z jejich střídání neměl úplně dobrý pocit. Možná je to v tom, jak moc se jejich kresba liší. Zatímco Jock používá velmi tenké a ostře lomené čáry, tak Francavilla používá většinou mnohem tlustší a oblé čáry. Často nedokončuje obrysy a objekty dokončuje barevnou plochou. O preciznosti se v jeho barvení nedá mluvit a často používá syté barvy na celé plochy panelu. Přesto jsou jeho kresba a barvy jako celek skvělé. Ale ten kontrast mezi Jockem a Francavillou je fakt brutální.
Černé zrcadlo je můj první Batman, kde není Bruce Wayne. Pokud nepočítám Robo Gordona, samozřejmě. Trošku jsem se toho bál, ale byl jsem mile překvapený, jak dobře to funguje.
Johna Constantina moc načteného nemám. Ve filmu se mi líbil, v komiksech, které jsem četl a on se mihl, už méně. V této knize jsem očekával, že si ho oblíbím. A to se moc nepovedlo. To, že je to cynický parchant, to jsem očekával. Očekával jsem ale také dobrý příběh a ten jsem nedostal. Ona nosná myšlenka celého příběhu není špatná, ale jeho vyprávění značně kulhalo. Bylo mi v podstatě jedno, jak to dopadne. Navíc mi v tom scénáři nehrály některé věci, které nebyly dotažené do konce. Jako třeba to, že zmasakrované miliardáře v podstatě nikdo moc neřeší. To, že spoustu lidí na veřejnosti za bílého dne sežral obrovský démon, to neřeší už vůbec nikdo. Večer se prostě zcela bezstarostně paří, protože na účtech se objevily nějaké prachy. Ten svět kolem prostě vůbec nefunguje.
Co se týče kresby, tak s tou, bohům žel, taky nejsem spokojený. Moc mě nebere, jak jsou kreslené obličeje. Někdy jsou nakreslené docela pěkně, ale jindy je to bída. Panely mají často pozadí vyplněné jednom barevným přechodem. A co se týká samotného panelování…. hrůza a děs. Třeba mi ten komiks někdy v budoucnu sedne více.
Drsný a poctivý příběh Franka Castlea a Valerije Stěpanoviče. Příběh rozkročený mezi ruskou válkou v Afghánistánu a současností. Punishera ještě nemám plně načteného, ale tohle mi zatraceně šmakovalo.
Komiksová geniálnost! Scott McCloud se diví a Deadpool s She-Hulk blednou závistí. Pascal Jousselin zkoumá a napíná možnosti komiksového média k prasknutí. Doufám, že už pracuje na nějakém pokračování. 7*
Asi nejsem typický konzument hororů. Jsem totiž značně vybíravý. Nemám rád vyvražďovačky, lekačky a nechutnosti. Mám rád atmosférické, mysteriózní záležitosti. U Chladu jsem tak nějak očekával od všeho něco. Nechutnosti i atmosférickou mysterióznost. Něčím mě ten komiks přitahoval a jeho grafické podobě jsem nedokázal odolat.
Vůbec jsem se nespletl. Ten komiks je krásně nechutný, ale zároveň je úžasně šílený. Chlad je totiž o šílenství a o všech jeho barvách. Jeho vizuální styl se sytými teplými barvami je v brutálním kontrastu s masakry, které zobrazuje. Pracuje s úžasnou fantazií a monstra jsou zde vskutku originální. Třeba takoví pětiprstí psi mě hodně bavili. Celé je to pak navíc odlehčeno jak humorem, tak také romantickým vztahem mezi dvěma hlavními kladnými postavami.
P.S. Pokud nebudete vědět, koho vám hlavní záporák připomíná, tak je to Till Lindemann. :-D
Kniha obsahuje dva příběhy s Batmanem, jakého jsem dosud neznal. Batman zde zcela otevřeně spolupracuje s policií a skoro všichni jsou s tím v pohodě. Je zde občas unáhlený, nedůsledný a nediskrétní. Nemá problém civilistům říct, že kousek dál našli policajti v popelnici mrtvou ženskou. A co mě pobavilo nejvíc, když odchází z místa činu, tak se musí prodírat davem. Ale jinak je to moc povedená kniha. Jeden příběh je detektivní a druhý špionážní. Oba jsou napínavé a pěkně drsné. Mrtvých je tu více, než bývá u Batmana zvykem. Dokonce dojde i na prezidenta Ronalda Reagana. Sice se v knize najde pár nelogických situací, ale je to přece jenom takové milé retro, ve kterém jsem to moc neřešil. I když u nás vyšel tento komiks nevybarvený, tak má moc pěknou kresbu a možná mu ta černobílá podoba naopak prospěla. Za mě spokojenost.