NymphMaeve komentáře u knih
Dočteno s velkým napětím, jak tohle skončí a říkám si jenom, to přece nemohl být konec. Ale bohužel je. Úžasná kniha popisující psychické i fyzické týrání v domácnosti. Během čtení této knihy jsem se dozvěděla o tom, že autorka zemřela násilnou smrtí a to jen umocnilo můj prožitek z knihy. Je to neskutečné a je vidět, že autorka musela čerpat z vlastního života, protože takhle popsané situace, to snad nejde vymyslet. Je to druhá kniha od této autorky a rozhodně ne poslední, určitě se ponořím i do dalších počinů, protože je to velmi čtivé a poutavé.
Úžasné, má první kniha od této autorky a určitě ne poslední. Skvěle popsané pocity i prostředí jednoho zlého manželství, vše odhalené až na kost, velmi čtivě vyprávěné a neskutečně realistické. Kniha mě fakt dostala a moc se těším, až se pustím do dalších knih paní Monyové.
Škoda, ale tohle se moc nepovedlo. Přitom sérii Arostokratky miluju, vždy jsem říkala, že je nutné číst její díly s pauzami - podobné dialogy i příhody v jednom prostředí, to se rychle přejí. S pauzami je to super oddechové čtení. Na tento čtvrtý díl jsem se těšila od srpna a ani tak dlouhá pauza nepomohla. Novoty nejsou vidět, celý děj se týká rozplétání situace jednoho dne. Vtipy i popisy jsou velmi podobné předchozím dílům, nic co by mě nadchlo. Navíc textu celkem málo. Pokud by měl být další díl, doufám, že bude jiný a originálnější.
Druhý díl je krásný, nejsou tam úvodní seznámení s tématem, jen prohloubení děje. Musím říct, že se mi moc líbil, někdy mi to přišlo malinko rozvláčné, ale i tak mě to neomrzelo. Přibylo mnoho nových faktorů a postav, Toňa se stane vládkyní Říma a vše má svůj smysl - krásně to do sebe zapadá a i téměř neřešitelný problém v podobě Viktora se nakonec daří vyřešit. Super a už se moc těším na třetí závěrečný díl.
Nádherná kniha plná faktů, shrnuje mnoho vydaných publikací a článků, i autorovy poznatky, čerpá z mnoha pramenů a dává nahlédnout do života bohyní až v téměř soukromé sféře. Odhaluje i některá tajemství jejich bohování. Ač fotografická kniha, tak čtivá a i přes tu spoustu textu v nářečí se skvěle četla :)
Kniha je neskutečná, úžasná, dojemná a rozhodně dokáže zapůsobit na tom správném místě. Po přečtení jsem měla slzy na krajíčku, opravdu silný příběh.
První díl byl super a očekávala jsem, že druhý díl bude podobný, avšak trochu mě hodnocení přesvědčovalo o tom, že bude sušší a horší a ono ne :D Smála jsem se jako prase, příhoda s výletem do Karlových Varů nepřekonatelná, stejně tak hodinový popis dětských výletů, už se těším na třetí díl a doufám, že nezklame :)
Nemyslela jsem si, že po přečtení prvního dílu bych mohla být z druhého nadšenější a ejhle! Já byla. Naprosto super, do příběhu jsem se tak zažrala, že jsem si nosila knihu s sebou pomalu i na záchod a do koupelny :D Musela jsem jí přečíst pomalu jedním dechem a i když je místy příběh předvídatelný, popis situací je ohromující a dechberoucí. Už první díl mě oslnil, druhý jen potvrdil moje mínění o schopnostech autor. Třetí díl už nejspíš ani nemůže zklamat.
Kniha mě naprosto oslnila, přečetla jsem jí jedním dechem, sice tam byly pasáže, které jsem si musela přečíst znovu pro plné pochopení, ale jinak dokonalé. Fotografie, dle kterých autor vytvořil příběh nádherně doplňují jednotlivé kapitoly, kniha je krásně zpracovaná, styl trochu jednodušší, ale děj to plně vynahradil. Já jsem nadšená a okamžitě jsem se vrhla na další pokračování, protože se nemohu dočkat toho, co se dál stane :) Z knihy se okamžitě stala moje srdcovka :)
Pro mě ta nejpovedenější kniha od C. D. Payna. Po přečtení krátkého úryvku mě příběh chytil a už nepustil a to natolik, že jsem si knihu pořídila tady v bazaru a jsem ráda, že jí mám a hodlám brzy číst znovu. Příběh o vdané ženě, která je znuděná svým životem, než objeví knihy od tajemné autorky, se kterou jí něco záhadného spojuje i v soukromí, objev nového muže, který by možná mohl být tím pravým do dalších let života. V knize je vtip, vážné okamžiky, starosti a strasti, i láska. Naopak tam není ani řádek nudy. Moc povedená kniha.
Nejlepší dílo, které jsem četla již několikrát. Spojení lehkého hororu, pohádky a lehce fantasy dopadlo naprosto dokonale. Ani na minutu se mi nechtělo knihu odložit, dokud se nedozvím, jak to dopadne. Myšlenky v příběhu zasazené, mistrovsky vymyšlené detaily, které fantasii přímo vedou a konečně rozřešení případu je prostě mistrovské dílo.
Povídky, při kterých jde mráz po zádech. Nejlepší je určitě Noční směna a v těsném závěsu Nekuřáci s.r.o. Dlouho jsem nemohla najít podobné povídky s tak úžasným a strhujícím stylem psaní. Nyní jsem našla podobné od Anthonyho Horowitze, ale ani tak se těmto plně nevyrovnají. Já moc žánr - horor - moc nemusím, ale toto se mi opravdu líbilo a mrazení po zádech je občas opravdu příjemné (jen ne před spaním) :D
Strhující příběh neskutečné odvahy, oslepující lásky a obrovských kulturních překážek mezi mužem a ženou. Některé pasáže mi kleply bradou o zem, jiné mne dojaly, další rozesmály, v knize je prostě všechno. A při představě, že je to vlastně příběh jednoho lidského života, jednoho rozhodnutí, nechce se věřit, že se toto všechno dá v jednom životě stihnout, klobouk dolů, na tuto knihu asi nikdy nezapomenu.
Po dlouhé době faktografická kniha, která byla opravdu velmi čtivá. Neskutečné množství detailů z běžného života tehdejší doby mne vyloženě překvapilo a přitom to nebyla žádná náročná četba. Sama se přiznám, že jsem o Jacku Rozparovači vždy slyšela jen jako o vrahovi žen prostitutek, proto pro mne bylo překvapivým zjištěním, že to přesně tak nebylo. Sice jsem knihu nepřelouskala na posezení, ale vždy jsem se k ní ráda vracela. Číst literaturu faktu zpracovanou takhle čtivě se jen tak nevidí. Jsem ráda, že jsem rozšířila své obzory nejen ohledně života lidí na konci 19. století v Londýně, ale i té nejnižší sorty lidí, soudů a policie. O Jacku Rozparovačovi se tu skoro vůbec nic nedozvíte, jen a pouze domněnky o tom, jak své činy provedl a u některých žen je zmíněno i zranění, které jim způsobil. Je obdivuhodné, jak rozdílné jeho oběti byly, jakou měli každá úplně jinou minulost a celý život, který se jim seběhl dohromady až rukou Jacka Rozparovače.
Po dlouhé době thriller a od autorky mé oblíbené knihy Za zavřenými dveřmi. Po Terapii jsem si myslela, že se do další knihy nepustím, ale Vězenkyně mne hodně zaujala. Od prvních stránek jsem se začetla a příběh Amélie plynul střídavě v její minulosti (s otcem a po jeho smrti) a přítomnosti (uvězněné v temném pokoji). Bohužel už kolem první třetiny až poloviny jsem přesně věděla, co se děje a jak to bude pokračovat. A když pominu pár detailů, tak jsem se skoro trefila. Nevím jestli už mám po tom množství přečtených detektivek a thrillerů vyvinutý nějaký šestý smysl? Možná, každopádně i tak mne čtení moc bavilo a těšila jsem se jak to skončí. Trochu mi přišlo, jako kdyby si autorka vzala něco z hodnocení knih V pasti lží a Terapie, protože tady závěr naprosto famózně vysvětlen prakticky krok po kroku, co se jak dělo ze všech možných úhlů, jen to nebylo tak obsáhlé, jak by se dalo čekat. Amélií jsem prožívala její uvěznění, její život předtím i potom a upřímně mi padla do noty. Její naivita se dala čekat, po smrti otce vlastně s úplně andělsky zlými lidmi ani bohatým pozlátkem nesetkala. Naštěstí byla dost chytrá a rychle si vše domyslela a nebyla na to všechno nikdy úplně sama. Je to první kniha týkající se únosu, kde je moc pěkně popsaný Stockholmský syndrom, i když ani tady to nebylo úplně až tak opravdové. Kniha se mi líbila, jsem ráda, že autorka nemá sestupnou tendenci kvality jejích děl a proto se jim asi bránit nebudu. Je to takový lehce předvídatelný a odpočinkově napínavý příběh.
Ihned po dočtení Kronik prachu jsem vzala do ruky Pár stránek navíc a dozvěděla jsem se všechno, co mi ještě k příběhu chybělo. Kdo jsou rodiče Animant, její rodina, kde se vzala Elisa i příběh seznámení Rachel a Henryho. Nejvíc se mi líbila závěrečná část odehrávající se v domu Reedových a vývoj vztahů v jeho rodině. Jen je útlá kniha, která jen ukojí čtenářovu zvědavost a vlastně jen tak lehce doplňuje svět Animant, ale zároveň i pozadí tvoření knihy z pohledu autorky, stejně jako vznik názvu knihy. Jsem moc ráda, že jsem si tuto doplňkovou knihu mohla přečíst bezprostředně po dočtení Kronik prachu. Je úžasná a rozhodně doporučuji přečíst každému, komu se Kroniky prachu aspoň trochu líbily.
(SPOILER) Miluju Darcy Coates, miluju, miluju a tady se překonala!
POZOR SPOILER!
Prvních pár kapitol bylo docela zmatených, moc jsem nechápala, co se děje, ztrácel se mi smysl a ani o Leigh se tam nedá nic moc dozvědět. Strach jsem ani moc neměla, spíš jsem jen kroutila hlavou. Velký zlom nastal v okamžiku, kdy se v příběhu objevuje Sára - nová obyvatelka domu Leigh, co se přistěhovala mnoho měsíců po zmizení Leigh. Tím ona zjišťuje, že je po smrti a Sára je medium, které ji vidí a může s ní mluvit. Společně se snaží přijít na to, co se Leigh stalo, protože ona si na to nepamatuje. I když jsem tušila, co se tam přihodilo (a nespletla se), stejně jsem knihu dočítala s napětím. Škoda, že je na konci tolik nezodpovězených otázek, ale celkově je tato kniha v sérii výjimečná a opravdu moc se mi líbila.
Colleen Hoover je kouzelnice se slovy i s dějem a já její knihy miluju. Zamilovala jsem se do jejího stylu psaní i schopnosti vše tak zamotat a rozmotat, že mám v očích buď slzy nebo mi padá brada k zemi. Do Nelituji ničeho jsem se pustila s chutí a očekáváním standartu, na který jsem od Colleen zvyklá. Je pravda, že příběh je od začátku silný, plný emocí a bolesti. Na druhou stranu se mi nepodařilo do života Morgan a Clary úplně proniknout. Nevím zda je to tím, že i když jsem stejně stará jako Morgan, nemám zatím děti. A doba, kdy mi bylo sedmnáct je už sakra daleko. Každopádně mi velmi brzy došlo, že ty dvě mají až nereálné štěstí a najednou jsem viděla celý příběh tak moc přeslazený a vlastně jednostranný. Nevěřím, že by existoval druhý Jonah a ejhle, je tu Miller. Ano, je tam mnoho bolesti a komplikací vztahu matka - dcera, ale i bez katastrofických událostí v rodině si podobnými situacemi prochází většina rodin s dospívajícími dětmi. Oproti jiným jejím knihám, které mi změnili život a donutili si uvědomit mnoho věcí, tady jsem se ztratila i ve zdánlivé nepropojitelnosti s opravdovostí. Mrzí mě to, protože pár myšlenek mne samozřejmě zaujalo, jenže se to ve výsledku ztratilo v těch "velkých gestech" hlavních mužských postav. Nesedlo mi to a je mi to opravdu líto. Přečetla jsem jí sice rychle a chtěla vědět, jak to dopadne, silný pocit po dočtení se ale nezastavil a mám pocit, že brzy zapomenu o čem tato kniha byla. Ale sáhnu po nějaké jiné autorčině knize a věřím, že bude opět dokonalá. Pokud by to šlo, dala bych 3,5 hvězdičky, ale nejde to, tak dávám 4.
Příběh mne zaujal z vyprávění Míši z RadšiKnihu a tak jsem si jí pořídila. Nevím, jestli už jsem na jiné vlně než ona, protože dříve co se jí líbilo, mne také dostalo a byla jsem za to vděčná. Asi už stárnu nebo nevím, ale tenhle příběh byl sice okouzlující nápadem, tématem i vlastně samotným vyprávěním, ale já nedokázala jen tak číst a užívat si to. Pitvala jsem, přemýšlela, vracela se a tak dál. Neužila jsem si knihu naplno tak, jak by se asi mělo a proto nemám po dočtení takový krásný pocit. Postava Addie mi imponovala i mě rozčilovala, Luc mne přitahoval stejně jako temná noc a Henry mi přišel jako takový trouba prokletý už od narození. Celkově se tam moc postav nevyskytuje - a to kvůli neviditelné Addie, ta se vyvíjela určitě, Luc prakticky vůbec a u Henryho mi to přišlo spíš malicherné. Nejsem ani nadšená, ale ani zklamaná. Myšlenka na život Addie mi víří hlavou i pár dnů po dočtení, avšak vím, že jak odezní, zapomenu na to, že jsem si její příběh přečetla, stejně jako když v příběhu sejde Addie z očí i z mysli zároveň.
Já vlastně sama nevím, co jsem očekávala. Byl to neočekávaný vánoční dárek a já z něj byla moc nadšená. Jako milovnice světa Harryho Pottera jsem knihu zaznamenala, vyloženě jsem si ji však nepřála. Ale když jsem se do ní pustila, ocitla jsem se nejen ve světě malého kluka mířícího právě do světa Harryho Pottera, ale zároveň puberťáka, který o to vlastně nestál. Detaily z natáčení byly zajímavé, detaily z jeho skutečného i filmového života byly ještě zajímavější. Čtení jsem si užívala, i když jsem si místy říkala, že se trochu nudím a přeskakuji věty očima. Nevím do jaké míry zachoval překladatel hloubku Tomova vyprávění, ale v celkovém dojmu jsem si knihu docela užila. Množství fotek a vyprávění o přátelství bylo hodně zajímavé, stejně tak i ty špatné věci - alkohol nebo psychické problémy. Knihu jsem si docela užila a jsem moc ráda, že jsem mohla nahlédnout do hlavy nejen Tomovi, ale vlastně i Dracovi.