NymphMaeve komentáře u knih

Po Deníku pražského studenta jsem opět sáhla po knize, od které jsem čekala pobavení a oddech. Bohužel knihy jsou jako přes kopírák, pobavení mi to moc nedalo, oddechu malinko a k tomu trochu náhledu do lidských duší. Ale není to kniha k zahození, jsem ráda, že jsem si jí přečetla, jen měla přijít v jinou dobu a za jiného rozpoložení. Ve své sbírce si je nenechám, poputuje do nového domova, vlastně se mi jí ani nechtělo dočítat, ale věřím, že kdybych jí otevřela v jinou dobu, třeba z ní budu i nadšená.

3 09.12.2022

Oproti jiným dílům Moderního fotra je tento slabší, ale i tak jsem se docela bavila. Jeho vyprávění, sebekritika, sarkasmus i humor mne zkrátka baví a věřím tomu, že i další díly si ráda přečtu. Hrůzy s děckem dohnaná ad absurdum jsou prostě super odpočinek a čtivost knize rozhodně nechybí, právě naopak. Děkuji za podobné knihy, u kterých si mohu odpočinout a prostě vypustit.

3 25.11.2022

Markéta Lukášková se mi jako autorka zamlouvá víc a víc. Zde příběh Emy, která mi byla v něčem tak blízká a v něčem zase tak moc vzdálená. Její nechuť k emocím a jiné "divnosti" pramenící z rozpadnutého vztahu rodičů. A Jan, který svádí největší boj uvnitř sebe. Líbí se mi ten vývoj všech postav a nutno říct, že Emin výzkum ohledně lásky mne vyloženě nadchl. To množství úhlů pohledů a to, jak se mění i její pohled na členy rodiny na základě jejich vyprávění, to je opravdu k zamyšlení, že ne vše je takové, jaké se nám na první pohled zdá. Nejvíc mne asi zasáhlo vyprávění babičky Růženky. Byla to nádherná kniha plná minulosti i přítomnosti, kterou jsem si moc užila a i když to nebyla nejlepší autorčina kniha (to je pro mne Losos v kaluži).

3 21.10.2022

Autorka je jedna z mých nejoblíbenějších a byla jsem nadšená novou sérií Vanitas, která začala vycházet. Ani mrtvá, ani živá se mi docela líbila, ale nadšená do stropu jsem z ní nebyla. Z druhého dílu jsem však úplně na větvi a po dlouhé době jsem dočítala knihu doma (obvykle čtu jen v MHD) při zavařování rajčat. Pro mne velice neobvyklá situace. Děj měl neskutečný spád, Caru jsem obdivovala za její neskutečně rychlé mozkové závity, kdy dokázala vymyslet logické scénář a řešení. Navíc se nám poodkryjí i skryté části z minulosti, kdy byla součástí klanu Karpinovců a co ji tolik poznamenalo. Docela mne mrzí, že díly nejsou obsáhlejší, ale spíš takové jednohubky. Po velmi dlouhé době nemám vůbec žádné připomínky nebo kritiku, nemůžu se dočkat dalšího dílu a doufám, že si autorka udrží úroveň a bude to opět pecka.

3 10.08.2022

Stejně jako první díl i ten druhý je plný zábavných storek a postřehů z Prahy. Tento jsme četli společně s partnerem a dost jsme se u toho zasmáli, dokonce některé příhody nám tak utkvěly v paměti, že na ně poukazujeme i v běžné komunikaci. Je to skvělá věc na zvednutí nálady, rozptýlení i počtení ve dvou. Děkuji za takové knihy, není jich třeba tolik, ale pár se pro smutné dny vždy hodí mít ve sbírce. Doporučuji a doufám, že se můžeme těšit i na třetí díl.

3 28.03.2022

Knihu jsem si nechala doporučit v knihkupectví a na základě vyprávění se rozhodla jí zkusit. Netušila jsem, že se jedná o asijského autora a tak mne hned zezačátku překvapila jména hlavních postav. Zvykla jsem si, ale nuda, kterou jsem na začátku cítila se moc rozplynout nechtěla. Nějaká akce tam byla, občas i něco zajímavého, ale děj byl neskutečně předvídatelný, bez překvapení či důležitých odhalení. Hajong nedostala moc prostoru k nějakým svým myšlenkám, což by možná trochu více pomohlo ke čtivost. Asi nelituji přečtení, ale není to knížka, která by mi zůstala v paměti nebo bych se k ní někdy vracela. Průměrná kniha bez strhujícího zážitku či speciálního poznávacího znamení.

3 21.06.2021

Měla jsem původně úplně jinou představu o tom, na co v knize narazím. Ale za překvapení jsem byla ráda, dostala mě surovost a přímost vyprávění, stejně jako obsah sdělení. Pokud chcete něco, co o smrti mluví přímo, bez obalu a s praktickými příklady, tohle je přesně ta kniha, po které byste měli sáhnout. Vyprávění se odehrává nejen v krematoriu, ale i ve škole, takže můžete nahlédnout do světa balzamování těl, historie pohřbívání, spalování, procesů poté a mnoho dalších věcí, které normálně člověk neví. Její přístup mne zaujal a je pravda, že místy i překvapil. Vcelku se mi to moc líbilo a jsem ráda, že jsem nedala na předsudky. Mnoho jsem se naučila a mnoho pochopila.

3 09.06.2021

Ačkoliv mám Stephena Kinga moc ráda, k této knize jsem se dostala přes Čtenářskou výzvu. Autor má svůj styl nejen psaní, ale i vyprávění a řazení textu, nezklamal ani u Carrie. Přiznám se, že očekávání jsem neměla žádná a vypovídací hodnota je na úrovni kratší povídky, je příběh hezky vystaven. Události před i po jsou dobře rozebrané, jen mi chybělo trochu více zaměření na Carrie a její osobnost a pocity. Byla to šikanovaná puberťačka s vyšinutou matkou a velmi emočně labilní stránkou. A hlavně její okolí utvářelo to, co se poté stalo. Kdyby to kolem bylo více konkrétní a bylo tam i více pohledů, možná by kniha v některých zemích nebyla vnímána tolik negativně. Každopádně jsem si ji užila, je to zajímavé dílo, které určitě stojí za přečtení a s ohledem na další knihy autora je to jeho průměr.

3 20.05.2021

Celou knihu jsem si říkala, jak je to úžasný příběh, navíc s prvky českých pověr, které sama neznám. Akce začala celkem brzy, což se dá pochopit v ohledu na menší rozsah knihy. Vyprávění je poutavé a zajímavé od začátku do asi tří čtvrtin. Vyšetřování přízraku staré ženy se nevleče a je plné akce, kterou jsem si užívala a měla čas o tom všem i přemýšlet. Charaktery na mne působily věrohodně a mile, sám vypravěč mi byl sympatický. Ke konci se však autor zacyklil v matematicko-filozofické úvaze, kterou jsem neměla šanci pochopit a musela i dohledávat informace k lepšímu porozumění. Je to škoda, u knih Jozefa Kariky jsem se ráda bála i přemýšlela nad formami nadpřirozena, ale tohle bylo moc. Zkazilo mi to závěr knihy i celkový dojem. Kdyby to bylo o půlku kratší a polopatější, možná bych hodnocení nestrhávala. Tady mi to přišlo, jakože autor měl málo stran, tak to natáhl odborným výtahem, který si pro knihu připravoval jako pracovní materiál. Velká škoda.

3 11.05.2021

Mám ráda autorčin styl psaní, kde se pomalu odhalují detaily vyšetřování, vše do sebe pomalu zapadá a nakonec to vždy skončí tak, jak nikdo nečeká. A ani tentokrát jsem nebyla blízko k pravdě. Příběh je vystaven napínavě a zaujímavě a to do nejmenších detailů. Postavy jsou vykreslené pěkně, charaktery nezaměnitelné, na každém se něco najde. Líbí se mi, jak poukazuje na to, že nikdy nikdo není dokonalý a každý má svá drobná či větší tajemství. Odhalování je postupné a ani chvíli se čtenář nenudí. Navíc zde od začátku udržovala zdání něčeho. Její knihy jsou skutečně velmi čtivé, ale silné emoce jsem nezažívala. Mám ráda její styl vyprávění, popisy, přímost i charakteristické řazení textu. Kniha mne nezklamala, ale také neoslnila. Není to její nejlepší kniha, ale rozhodně stojí za přečtení. Určitě to byl příjemně strávený čas.

3 05.05.2021

Moje první zkušenost se Sebastianem Fitzkem a jsem.upřímně celkem zklamaná, protože ty ohlasy a hodnocení, které na jeho díla vídám a čtu jsou obrovsky pozitivní. Jenže mne Pacient nijak extra nenadchl. Vezmu to od začátku, kdy mne mátlo snad všechno, co se tam dělo. Uvedení do děje je bleskové, čtenář je v obraze a najednou se přidají další postavy, je v tom chaos a jakmile je děj přesunut na kliniku, pokračuje to. Občas se narazí na pasáž, co nedává smysl a údajně se to má vysvětlit později. Vyvrcholení děje je tak rychlé a uvědomění také. Konec mne skutečně překvapil, nečekala jsem tohle ani v nejsnovějších odhadech. Vysvětlení na konci také jakž takž proběhlo, ale zůstalo velké "ale". Měla bych na autora mraky otázek jakto, co, proč a jak.... Jenže to už se asi nedozvím. Prostředí je vykresleno věrně, postavy jsou charismatické, pro mne bylo však hodně těžké s jakoukoliv z nich navázat nějaký vztah. Je pravda, že kniha je napsána poutavě, čtivě, nehrozí, že by se čtenář nějak extra nudil, jenže thrillerů jako je tenhle jsem četla mraky. Miluju Ursulu Poznanski a ta Sebastiana Fitzka strčí do kapsy. Další jeho knihy nemám v plánu číst, i přesto hodnotím 4 hvězdičkami, protože 3 jsou pro tuto knihu málo, byla celkem dobrá, nadprůměrná, ale na plný počet to rozhodně není.

3 28.03.2021

Na tuto knihu jsem se velice těšila, měla velká očekávání a těšila se na skvělý knižní zážitek. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, to určitě ne, ale nejsem ani nijak extra nadšená. Příběh je dle mého názoru určen mladším čtenářům, trochu jsem byla překvapená popisem dnešní doby v kombinaci s "nadpřirozenými" prvky děje. Hlavní hrdinky Sára a Klaudie mi nebyly ani vyloženě sympatické, ani protivné, ale neuměla jsem si k nim najít cestu. Naopak Oliver a Adam, spolu s detektivem Ehlerem mi sedli mnohem více. Rozjezd je celkem rychlý, odkrývání zápletky plyne akorát rychle, jak se hodí, není to utahané ani nudné i přesto bych rozsah trochu zkrátila. Hluchá místa tam nebyla, ale dovedu si představit ořezání příběhu o spoustu nepodstatných informací. Rozřešení je zajímavé, ne tolik překvapivé, závěr mne neuspokojil. Zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Kniha je poutavá, čtivá, příjemná, ale spíš pro mladší, vystavění příběhu je velmi jednoduché, takže kniha spíš oddechová.

3 04.02.2021

Mám moc ráda knihy od této autorky, ale Někdo cizí v domě mě neoslnila tolik, jako jiné. Zápletka je velmi zajímavá, odvíjí se vše pomalu, avšak už v polovině prakticky víme jako čtenáři vše a máme možnost spřádat plány, jak to asi mohlo být. Díky tomu jsem to vše silně tušila, i když chvilku mi v tom Brigit dělala bordel. Přiznávám však, že úplný závěr - tedy Kareninu část jsem absolutně nečekala a tam mi skutečně brada spadla. U závěrečné Brigitiny části si nejsem jistá, že jsem správně četla mezi řádky. Tom mi přišel jako taková nevýrazná postava typz "mouchy snězte si mě" a tak mi vyloženě do oka nepadl. Avšak detektiv Rasbach mi přišel jako silně inteligentní a vyrovnaná osobnost. Každopádně je to povedená kniha, avšak není to nejlepší kniha od Shari Lapeny, je však určitě lepší než Manželé odvedle. Doporučuji rozhodně více třeba Nevítaného hosta.

3 29.11.2020

Po knize Pád do tmy jsem sese začala poohlížet po dřívějších příbězích Kláry Janečkové právě tato kniha mne zaujala tématem. Hlavně chci zdůraznit, že kniha je čtivá a napínavá, skvěle utíká, má spád a je to taková oddechovka. Má také ale mnoho velkých ALE. Karla se na svůj věk chová úplně jinak než vrstevníci, občas má dost zkreslený pohled na svět a nebyla mi ani nijak moc sympatická. Petr mi vyloženě lezl na nervy, protože to bylo furt spolu a od sebe dokola, kvůli blbostem. Ani jeden z nich to neměl v hlavě srovnané a podle mě ani nevěděli, co chtějí. Ostatní vedlejší postavy jsou spíše jen výplní. Roman, Vasil a Martin mi přišli naivní a hloupí. Trochu taková amatérská nedetektivka po česku. Oddechla jsem si u toho, ale vzpomínat nebudu.

3 22.09.2020

Konečně odpočinková kniha, která má spád a dokáže opravdu zaujmout. Je pravda, že tolik podobných událostí je v jednom životě až příliš, ale i tak mi Tereza přirostla k srdci. Zásadová mladá holka, co neměla jednoduchý život a dokázala minulost hodit za hlavu. Je tam mnoho kratších nudných částí i mnoho absurdního, na druhou stranu je vše tak čtivé a upřímně jednoduché. Mám lehce rozporuplné pocity, ale převažují ty pozitivní, je to sice mnoho životů v jednom, ale zato moc hezky napsaných. Jen mne zklamalo to, jak to dopadlo s Dominikem, i když i tak to v životě občas bývá. Nejsem čtenář náročné či vyšší literatury, kniha mne musí svým příběhem zaujmout a bavit. Tato kniha to splnila.

3 26.08.2020

Kniha mne lehce zklamala. Není to první kniha podobného tématu, avšak zde se toho čtenář moc nedozví. Vše je jen rychle shrnuté a o pochodu smrti je tam stěží odstavec. Chápu, že příběh je vyprávěn a i zápisky psal chlapec ve věku 11 let, na druhou stranu je v druhé části většina zápisků jen o jídle. Rozumím, že po tom, co zažil to asi byla jeho hlavní starost - najíst se. Právě proto nehodnotím hůře. Je to celkem zajímavý vhled mladého kluka do strasti, která ho potkala a hrůz, které zažil, avšak mrzí mne absence větší vypovídací hodnoty o zážitcích. Ale potěšilo mne zase, že do toho později vepsal i svůj další život a život další vlastní generace. Člověk pak cítí ten hřejivý pocit, že navzdory všem hrůzám dokázal pak žít hezký a relativně normální život. Za vše toto děkuji, zapomínat by se nemělo.

3 19.07.2020

Úžasný a čtivý příběh od začátku do konce. Tentokrát je hlavní postavou mladý muž, s čímž se mi hůře sžívalo, ale napínavost děje to přehlušila. Tajemno a záhady se objevují celkem brzy a i detaily se dozvídáme docela rychle po sobě. Chladnokrevné přijímání nadpřirozených věcí mi od hlavního hrdiny přijde velice nepřirozené až naivní. Těžko si představit, že bych reagovala podobně. I přesto však mi Annalise a Bran přirostli k srdci a oblíbila jsem si je. I proto jsme určitým věcem nevěřila od chvíle, co jsem si je přečetla. Autorka je skvělá vypravěčka a umí si udržet pozornost čtenáře. Na druhou stranu se mi Duch domu Asburnů líbil víc, i když konce jsou si docela podobné. Moc se těším na Přízraky domu Carrowů.

3 01.07.2020

Příběh se od začátku docela rychle vyvíjel a ta upravená jména mne dosti bavila. Po nějaké době však přišel okamžik, kdy mi to přišlo už nezajímavé. Na druhou stranu jsem nečekala haldu srandy, proto mi několikeré uchechtnutí stačilo. Je to velmi nápadité a podobnost s naším světem je jasná. Dle mého si v tom každý najde ponaučení či zamyšlení. Pohádkový konec je očekávátelný a jsem za něj ráda. Na druhou stranu nechybí napětí a vzhledem k malému rozsahu knihy je v ní dosti od všeho. Asi by se dala kniha zpracovat o trochu lépe, ale protože pro Kovyho je toto beletristický první počin, nad ledasčím se dá přivřít oko. Věřím, že kniha si najde čtenáře, kteří ji ocení, pro děti je to jistě zábavná forma ke zjištění trochy reality našeho světa. Myslím, že je kniha povedená a věřím, že další Kovyho kniha bude ještě lepší.

3 27.06.2020

Úžasné zdravé recepty plné chuti a inspirace. Jsem za to velmi vděčná a zatím jsem neuvařila jediný recept, který by nám doma nechutnal. A to ani příteli, který se zdravým surovinám delší dobu bránil, našel si cestu k batátům, čočce i celozrnnému pečivu a těstovinám. Jsem nadšená a děkuji za to!

3 25.05.2020

Nechápu, jak může být kniha tohoto stáří tak vlastně moderní, čtivá a zaujímavá. Nedávala jsem knize zpočátku velké naděje, ale začetla jsem se prakticky hned a nešla vůbec odložit. A teď přímo k jednotlivým příběhům.

Rosemary má děťátko:
Od počátku jsem tušila, kam a jak se příběh ubírá. Avšak tak milé, hladké a příjemné vyprávění jsem dlouho nečetla. I ty zvláštní okamžiky jsou vyprávěné s lehkostí a elegancí. Brzy se mi začal v hlavě skládat obrázek toho, co se tam děje, indicie jsou předkládány nenápadně, žádné násilné upozorňování a podsouvání faktů. Moc mě mrzí ten konec, protože nesnáším otevřené konce a navíc je to jakoby někdo ukrojil poslední kapitolu. To je asi ta největší chyba celého příběhu. Naopak mne velmi bavilo se vrátit do té staré doby bez moderních technologií a zažít atmosféru šedesátých let, které znám jen ze starých filmů a vyprávění. Rosemary mi velice přirostla k srdci, Guy mi moc neseděl od začátku. Hororový podtext není tak patrný, chtěla jsem se trochu bát a zde se mi to nepoštěstilo.

Stepfordské paničky:
Viděla jsem kdysi dávno film a matně si vybavuji, o čem byl. Každopádně i zde bylo vyprávění neskutečně čtivé a příjemné. Nechtělo se mi knihu odkládat. Upřímně řečeno, na tuto dobu je téma velmi pokrokové a přitom detailně promyšlené. Postavy velmi sympatické, avšak dokonalost je zde téma číslo jedna. Stejně jako u Rosemary má děťátko mě neskutečně naštval konec, přeci jen by si to zde zasloužilo malinko více vysvětlení po tolika úvahách a zamyšlení. Téma šedesátých let je o něco méně pocitové, ale i zde se dá najít mnoho nových informací. I tenhle příběh mě moc bavil.

Oba příběhy si hrají s mentálním zdravím žen a jejich emancipací. V dnešní době je to malinko nepochopitelné, kor pro člověka, co tuto dobu nezažil, ale je to zajímavý vhled do něčeho nového a to mám na podobných knihách ráda - přiučit se, pobavit a mít z knihy hezký zážitek. Hvězdičku ubírám za pro mne ukrojené konce, jakoby se autorovi nechtělo je úplně domýšlet. Asi to tam plánoval, aby si čtenáři utvořili sami svůj vlastní názor, já to ale moc nemusím. Raději mám pěkně vysvětlené a nalinkované závěry.

3 23.03.2020