Ophelie
komentáře u knih

Velmi zvláštní kniha (v dobrém slova smyslu) s velmi děsivým příběhem. Od první věty jsem si říkala - Sakra, co to čtu? Místy šokující, děsivé, hrůzné a kruté. Ale vyprávění očima malé Livie působilo tak nevinně, očima dítěte, které nic jiného nezažilo, nic jiného nezná a vše, co se tam dělo, vnímá jako “normální”. O to děsivé to čtení bylo. Chudák holka. No a ten konec, především poslední věty - no mazec! Rozhodně svým zpracováním a námětem kniha patří mezi nevšední a stojí za přečtení.


Ačkoli se na první pohled může zdát, že je to kniha o sběru rostlin, není tomu tak. Autorka bravurně zpracovala a popsala pocity i myšlenky osamocené, nemocné ženy, které zůstalo to jediné a na co se zcela upnula - sběr léčivých rostlin.


Pro mě velmi zvláštní, svým stylem originální a nezapomenutelná kniha protkaná snovou, absurdní, až tísnivou a úzkostnou atmosférou. Na povrchu se jakoby nic moc neděje, ale je potřeba číst i mezi řádky a na konci je vše čtenáři objasněno (ač odhalení na konci pro mě překvapivé nebylo, zhruba v polovině jsem to tušila), každopádně ta tísnivá atmosféra strachu, kontroly mísící se s absurditou a "nesmyslností" dialogů, scén aj. je opravdu při čtení až hmatatelná. Velmi zvláštní, jedinečné dílo.


Přečteno velice rychle, velmi čtivé. Literatury pojednávající o období Druhé světové války mám přečteno již více a i tak stále nacházím knihy, které mě dokážou překvapit a fascinovat (bohužel v tom děsivém smyslu). O Ilse Kochové jsem do té doby nevěděla. Po dočtení knihy jsem hned hledala více informací a obrázků na netu. Je až strašidelné, čeho je člověk schopen dopustit se na druhém člověku (zde o něco děsivější, protože se jedná o ženu). Žena, která snad nikdy nemilovala (možná tak samu sebe), vyžívající se v sadismu, v utrpení druhých, v bizarnostech. Kniha rozhodně stojí za přečtení.


Kniha je velmi čtivá, o tom, že autorka psát umí, mě přesvědčila svými předchozími knihami. U Pláňat jsem postrádala jakési splynutí s postavami, jakoby zde autorka pouze plavala po povrchu. Při čtení na mě padla úzkost, která se znásobila po dočtení závěrečné kapitoly. To, že autorka nepíše úplně oddechovou literaturu, mi bylo jasné, u této knihy tomu není jinak. Jen postrádám nějakou hlubší dějovou linii a ideu, myšlenku celého díla. Klouzání po povrchu, aniž by mě kniha vtáhla a oslovila (tak jako např. Vrány, Zahrada). Ale i tak je to kniha, která stojí za přečtení, jen už autorka napsala lepší.


Velice dobrý psychologický thriller, který se čte jedním dechem. Líbilo se mi nevšední pojetí - vyprávění příběhu coby rozmluvy mezi vězeňským psychologem a vězněm. Postupně se čtenář dozvídá, co se vlastně stalo a samotný závěr je děsivě smutný, ostatně celé to vyprávění se nese na vlně deprese a zoufalství. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, až jsem se přistihla, že s antihrdinou vlastně sympatizuji (až ke konci sympatie zmizely). Každopádně autor umí čtenáře zaujmout, skvěle vykreslit psychologii a motivaci postav a po celou dobu udržovat napětí. Super kniha, doporučuji.


Kniha se četla sama, kdybych měla na čtení více času, byla by dočtená už dříve. Vyprávění Terezy a Kláry mě zcela pohltilo. Je to opravdu silný a smutný příběh, leč ke konci s kapkou naděje snad na lepší zítřky. Hrůza, jak drogy ničí životy… O to intenzivněji na mě příběh při čtení působil, když si člověk uvědomí, že byl autor při psání knihy inspirován skutečností…brrrr. Pět hvězd za mě bez debat.


Dlouho se mi nestalo, že bych se u knihy takhle nasmála. Je to jednoduchá, vtipná, čtivá oddechovka na odreagování (ideální jako četba někam k vodě ;-)). Rozhodně můžu doporučit, nudit se při čtení nebudete.


Dílo patřící mezi povinnou četbu mých mladých let se četlo velice dobře. Dobrodružství míšence vlka a psa se četlo skoro samo, zaujalo mě od první stránky. Krásné vyprávění z pohledu vlka/psa zaujme nejen mladé, ale i starší čtenáře.


Ačkoli se nejedná o lehké a oddychové čtení, autorka zvládla literární žánr povídky zcela bravurně. Každá z povídek pojednává o tématu sebevraždy z jiného úhlu, každá donutí k zamyšlení a nechá ve čtenáři jistý otisk. Mně se nejvíc dotkly povídky Vrátíš se? a Manažerka. Obdivuji autorčin počin napsat knihu povídek na tak složité a citlivé téma.


Líbilo se mi téma ohledně tatérů a tetování - tím mi přišla kniha nevšední a originální. Kniha je hodně čtivá, děj ubíhá svižně, žádná hluchá a nudná místa, překvapivý konec. Rozhodně lze knihu doporučit.


Ačkoli je střídání vyprávění osob a prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti zprvu matoucí, nic z toho neubírá na významu a poselství knihy. Stanislawa neboli Máma je pro mě vzorem, osobou plnou lásky, neutuchající víry, laskavosti, odvahy a pokory. I v tak děsivém a krutém prostředí dokázala být útěchou ostatním, zcela nezištně. O koncentračních táborech jsem četla již více knih, ale z této jsem se dozvěděla hodně nového - jak to probíhalo s těhotnými ženami a jejich dětmi. Nebylo to tedy vůbec příjemné čtení, leckdy mě mrazilo a bylo mi až zle z toho, co se tam dělo za hrůzy. Ale právě díky takovým knihám si člověk uvědomí, jakých šíleností a zvěrstev je člověk vůči člověku schopen a že je nutné dělat vše pro to, aby se nic z této kruté historie již neopakovalo. Za mě jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.


Úžasná kniha, malá velikostně, ale veliká svým obsahem. Je plná hlubokých a pravdivých myšlenek... Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale už jsem si ji, po přečtení, objednala, protože je to kniha, do které stojí za to investovat a mít ji ve vlastní knihovně. Určitě se k ní budu ještě víckrát vracet. Prostě skvost!


Velmi silná žena a osobnost to byla ta paní Kálalová, klobouk dolů! Taková houževnatost, pracovitost a inteligence (ovládala plynně! tolik řečí) a tak těžký osud (více psát nebudu, abych nespoilerovala). Ke konci vyprávění mi jí bylo líto, zasloužila si něco "lepšího", ale člověk míní, život mění... Každopádně děkuji kolegyni za doporučení na tuto knihu, opět jsem si rozšířila obzory ohledně českých úspěšných osobností z naší historie. Románové zpracování se čte velmi dobře, rozhodně doporučuji.


Tato kniha vyvolala tak šílený boom, že mě rovněž zaujala a protože jsem na ní slyšela mnohdy rozdílné názory, chtěla jsem si jí (čistě ze zvědavosti, tento žánr mě úplně neláká) přečíst a udělat si svůj názor. No, co se knize nedá upřít je její čtivost, co se jazykového zpracování týče - je to bída, ale tak u tohoto typu literatury asi žádné jazykové obohacení čekat ani nemůžete. Chápu, že se jedná o dark romance, takže čtenář nemůže očekávat žádnou slaďárnu, ale trochu mě děsí, co je již akceptováno jako přijatelné a vlastně vzrušující (a pokud toto čtou mladé dívky, je mi jich svým způsobem líto). Znásilnění, stalking a vraždění (byť i zloduchů) prostě v pořádku není a pokud to někomu připadá vzrušující, má psychický problém. Vím, že je to psáno s jistou nadsázkou, takže si to člověk i s tímhle pojetím přečte, ale celkově - obsahově je to plytké, postavy ploché, děj tak nereálný (Zade stíhá úplně vše, je všude vždy, když tam má být, potká zrovna ty lidi, kteří hrají v celém ději prim, všechny vždy porazí, vraždí si bez povšimnutí...), přišlo mi to celé tak vybájené a kolikrát tak přetažené za vlasy, že to bylo velmi těžko uvěřitelné. Taková hodně temná pohádka plná sexu a jednoduchého jazyka, přičemž princ není vůbec kladný hrdina a princezna neuchopitelná a nesympatická. Takže jsem ráda, že jsem si tento "hit" přečetla, ale doporučovat ho rozhodně nebudu.


Tak moc jsem byla zvědavá na tento knižní "zázrak", který má takovou reklamu na sociálních sítích a jehož koupi jsem zvažovala (ale cena je celkem vysoká), nakonec jsem si na knihu musela počkat cca dva roky - tak dlouho čeká vyřízení rezervace v knihovně (Praha), je na ní dlouhá čekací doba. No a po přečtení musím říct, že jsem ráda, že jsem do ní své peníze neinvestovala. Za mě to žádný "zázrak", který Vám změní život, není. Vlastně jsem se v knize nedočetla téměř nic nového, tudíž pokud už čtenář má načtené knihy o vztazích, seberozvoji, psychologii vztahů apod., bude pro něj čtení celkem nuda. Nechci úplně hanit, pár myšlenek bylo fajn, ale za mě se o žádnou přelomovou knihu (jak je mnohdy interpretována) nejedná. Celé je to vlastně o sebehledání, sebepoznání, sebelásce, nastavení si hranic a o poznání svých snů a přání. S čím nesouhlasím, jsou zmiňované kompromisy ve vztazích, podle autorů se díky kompromisům vzdalujeme sami sobě až nás toto zničí (i náš vztah). Takže člověk by měl být především "zdravý" sobec - podle autorů, ale vztahy obecně jsou podle mě o vzájemné toleranci, kompromisech a o nalézání společných cest a o spolupráci. Takže mi tam to zmiňované - být hlavně jen sám sebou a jít si za svým za každou cenu - nesedí. Neříkám, že je kniha úplný brak, to bych autorům křivdila, ale na trhu je spoustu lepších, hodnotnějších knih na tato témata.


Asi jsem po přečtení komentářů níže měla od knihy velká očekávání, ale mně kniha přišla jako takový lepší průměr. Prvních 100 stran se v knize vlastně nic moc neděje, furt jsem čekala na nějaké to pořádné napětí, které čtenáře nutí číst dál a dál a popravdě jsem se do čtení musela nutit. V polovině knihy už tušíte, jak to celé vlastně bylo a v závěru se to i potvrdí. Co knize přidává je ta závěrečná kapitola, to je překvapivé rozuzlení, ale celkově mě kniha nijak extra zvlášť nenadchla - takové neurazí, nenadchne.


Knihy od Kariky jsou pro mě jistotou kvalitního, napínavého čtení a ani v tomto případě mě autor nezklamal. Temná, místy strašidelná, mrazivá atmosféra příběhu rozhodně nechybí. První půlka za mě excelentní (přečteno jedním dechem), ale od zhruba poloviny nabírá vyprávění trochu jiné obrátky, ale stále je to velmi dobré. Za co ale ubírám hvězdičku je ten konec, posledních pár kapitol se mi moc nelíbilo (v kontextu celého příběhu a vyprávění), bylo to pro mě trochu zklamání. Ale celkově toto dílo rozhodně stojí za přečtení a jsem ráda, že ho mám ve své knihovně mezi ostatními Karikovými knihami.


Kniha se mi moc líbila, dobře se četla, děj hezky plyne, vyprávění z pohledu více postav mi nevadilo a pasáže kurzívou udržovaly napětí, při čtení chcete vědět, co se Simonovi a Bethany stalo a jaký podíl na tom měla Helena? Musím říct, že konec a odhalení celého příběhu mě dostal. Kombinace šoku (no ty kráso) a i slz (dojetím). Knihu rozhodně doporučuji (líbit se bude asi více ženám).


Kniha, jejíž název opravdu odráží její obsah. Při čtení ve mně vyvolával Wavyin osud rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem Kellenovi fandila, měla ho ráda, protože to byl bohužel jediný člověk, který se o Wavy a jejího bratra Donala opravdu staral, upřímně a nezištně, tedy do doby, než se tento vztah změnil v milostný, láskyplný vztah mezi mužem a ženou, přičemž ale Wavy ve věku 13ti let ženou ještě tak úplně nebyla. Ačkoli vzhledem k tomu, co vše během svého mlaďounkého života zažila, duší dítětem už také nebyla. Nic není jen černé nebo bílé a tak nelze hned na první dobrou vztah Kellena a Wavy odsoudit, ale ani jej zcela přijmout… Krásná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a kterou lze určitě doporučit k přečtení.
