opic 12 komentáře u knih

Slast je tu s námi.Budme s ní.Chce se nás dotknout.
Barevná harmonie ve slastném provedení s psaným textem a to není myšleno slastí jenom tělesnou.
Působí hřejivým dojmem a není se za co stydět.
Hodně se vrací k myšlenkám z dětství.Proč je něco tak přirozeného,krásného,běžného víceméně i dnes chápáno jako tabu.Pohled na nahotu v dětství zakázaného pověstnou hvězdičkou v rohu.Pocity provinělé zatvrzující v páchání něčeho nestoudně hříšného či pod hrozbou vyloženě zakázaného.
Ilustrované pojednání rozhodně nebrojí proti mužům.Není feministickým manifestem.
Víceméně poukazuje na nehezký věci.Dogmata hnilobných přístupů.Předsudků v nás pěstovaných.Středověkost myšlenek různých naboženství.Zrůdnost dodnes v některých luzích praktikovaná a proč ? Slast je hřích.Touha.Svoboda.Mít se rád.Vnímat.Cítit.
Lemované ženami,které se vymanili.Zažité stereotypy nejsou vítány.Na hranice slastných olizujících plamenů.
Maminkové i tatkové kteří pocházejí z lůna.Nemějte strach.Tady to není o korektnosti ani o přehnané genderové ideologii.Vkusné pro všechny.Puritáni a zapškláci tady žádné cudnostní pásy ani roušky nepomohou.A na funkci tak to už vliv vůbec nemá.
At jste profesorem Zeměkoule,popelářem,biskupem,astronutem...ti všichni lžou.Slast si vás najde.Je všude.Neutečete.Jablko poznání bylo záměrné.A my z podstaty záměrného budeme hříšnit.
Milé začátky v předmluvě i závěrečná básen je pohlazení nejenom na těle ale i na duši.Příběh o tom co jsme a jak to máme rádi.Je krásné být ženou.O tomto a mnohem více vypráví i sděluje svými obrázky María Hesseová.
Jsme jako komety.Obíháme.Narážíme.Objímáme.Vnikáme i zanikáme.Hřejeme se na slunci.
Čekáme na sebe v temnotě.Rozjasníme den.V černém vesmíru najdeme se.Součástí matky,navždy svázáni s naší Zemí.Přimkni se ke mě.
Náhle vše jiskří a spaluje nás navzájem.Oba jsme jeden vesmír.

6 18.12.2020

A jak se to vlastně má s tou láskou k bližnímu svému ?
A jak ono se to,je vlastně nastavený ? Láskou k sobě k svýmu přesvědčení.Nebo k někomu ke komu cítíme obdiv.Láskou k symbolům ?
Kostel a věž s fálickým tvarem už sama o sobě symbolizuje něco si dokazovat.Je něco takového nutné pro lásku.Symbolika která směřuje k blíže k nebesům.Tuky tuk,je někdo na výsostech.
Potřebuje slovo láska,duchovní přesvědčení,jakýsi svatostánek,budovu či samotnou instituci...o tom a jiném zase jindy.
...........................................................................................................................................................
Vnitřní přesvědčení.Zápal a myšlenka.Někdy až fanatická posedlost.Umanutost.Našeptávání.Odposlech jakýchsi hlasů.Andělů.Svědomí.Zápas dobrého se špatným já.
Jen čistá,pouhá lidská odvěká touha člověka něco tu zanechat.Zapsat se do krajiny.Přirozenost pomíjivého stavu nebýt zapomenut.Až na věky.Je v tom záhy i něco sobeckého.
Jedno bez druhého býti nemohou.
Je zde snad někdo nemocen.Obestírají ho chmury.Doktor bolí to je vám k službám.
Myšleno v dobrém,obrátí se samo proti jemu.Tragická postava jenž se vznáší nad svojím snem.Stal se štastnějším či o to více trpí svou urputností vlastních myšlenek.Nechtěl se stát obyčejným,prostým.Po čem jeho duše si v podvědomí stýskala a doopravdy toužila.
Golding jako vždy není plážovým rodokapsem.Vrstevnatý a na malé ploše.Mezi řádkové podobenství i pro vaši z mnoha interpretací.Klidně doma mezi manželi nebo s přáteli kráčejíc z hospody :)

7 14.12.2020

Kočičí knížka plná kočičáků.Chlupatých nadělení a tlapiček k pomuchlání :)
Jsou to takový pohodový roštáci s kterými je fajn strávit pár příjemných večerů,třeba doma v postýlce na dobrou noc.
Příjemně kapánek výchovná pro ty naše kotátka.Vše je dobře vyvážené a netlačí tolik na pilu.
Celkový dobrý pocit s veselými ilustracemi je k nezaplacení.

4 13.12.2020

S Jaroslavem Havlíčkem se nemusíte bát dostat se někomu pod kůži.
I kdyby se z vás stal fiktivní potapěč s ním vám určitě nedojde vzduch.Maximálně se zamlží brýle,upadne ploutev a podobné věci.Nějaké ty chmury,noční můry,ale nepustí vaši ruku.
Pak už nevím víc,kdo by si vás dovedl takhle více hýčkat.Jestli se potopíte do větší hloubky,mohlo by se stát,že ve vraku starodávné lodi objevíte,ano poklad.Chtělo by se říct vlastně napsat,Havlíček je takový národní poklad.Někdy to trvá déle a když se to stane je to nejenom zážitek,ale i objev zásadní.
Novely šumivé něco mezi kratším románem nebo delší povídkou.Těchto pět se širokým záběrem a jen těžko by se dala nějaká vyzdvihnout nad vedlejší.Není třeba,každá sama za sebe obstojí.
Hned zkraje Zánik městečka Olšiny je zásah harpunou na první dobrou.Jakési podobenství něco mezi groteskou a satirou.Co by se asi událo,kdyby ten v nebíčku jaksi přestal existovat.
Komtesa Camilla o jakési záměně,nedorozumění a náhlého rozčarování.Milostná věc mrštná jak delfín.
Trojka jak už název napovídá Utěk z civilizace.Exotika romantika vystřízlivění.Mořská nemoc je pěkná mrcha.Takže prosím nehoupat.
Poté jsou tu dvě věci které se odehrávají během okupace.Kamenný most,běžný život v atmosféře protektorátu.Autor je v té neradostné době napsal a jistě je tam začleněno mnoho pocitů z té doby temna.
Na závěr a to pro mě asi přeci jenom nejblišší.Smaragdový a bohužel nedokončený příboj.Snová melancholická záležitost.O člověčích skrytých nevyřčených záležitostech.O lidských temnotách a zahalených hlubinách těch bytostí,když jsou na dně a tonou.
Čtenář má jednu prostou výhodu.Může se nadechnot.Číst znovu,pleskat radostně po vlnách a nebo raději hladit stránky společně s vytříbeným textem.

4 11.12.2020

Minimalismus samoty aneb ego vyšplouchlé na kousku skály někde v Atlantiku.
Každá hrouda musí být přivlastněna.
V nej případě pojmenována.
Poněvadž poněkdy to dává člověku jakožto vyšší význam ne-li smysl.
A vše přecí musí dobře skončit.
To se to někdy k zbláznění všechno posere až hanba.Žízen když nekape.Hlad,to náhodou nic neleze zrovna poblíž.A ještě asi milion věcí.Fajn tak asi 999000.Kapánek jsem si zapřeháněl.
Trávení taky asi není v poho a ta samota.Samota není hrozná je šílená.Samota a vaše hlava a jen ty myšlenky.A žádnej Pátek poblíž...
Není to strhující,není to vodopád,je to na palici plíživý,po skále lezoucí - slizský had.Dostane se pod tričko a plíživě se dostává pod kůži.Na konci už je na každém,jak dlouho v něm zůstane.Příběh ne ten had :D
Tady rozhodně nemůže být řeč o nějakém dobrodružstvý s palmama kokosákama s vůní exotiky.Každý jsme ve výsledku sám.Skála-tělo-já.
Ne že bych lez do zádele,ale pode mnou jsou fajn povedené komentáře dalších uživatelů,není co dodat.Imaginárně se tedy aspon skláním,i když mě teda při tom děsně píchá do boku.
Jednoduše musím :)

4 02.12.2020

Když rutina těžce kouše a ambice jsou nízké.
Odpor se zvyšuje,ale emoce nebudou růst.
Budou se měnit naše zvyky,půjdeme rozdílnými cestami.
Pak nás láska znovu roztrhá na kusy.Proč je ložnice tak studená ?
Otočil si se na svou stranu.Je mé načasování špatné ?
Vzájemná úcta usychá.
Je zde stále ta prosba,že máme pokračovat do konce našich životů.
.....................................................................................................................
Kdo je proslulým,tak kdo ? Jsem Berlínanem.Nebo,jsem Taiwancem.Škoda.
Zbývá tedy jen.Jsem Maloměštákem.
Psychoška jak víno.Rozpitvá.Odhalující tělo.Obnažená podvědomí.Rozkatí mysl.Co se všechno zchumelí,mezi dvěma partnery.Na dřen anatomické.Vztahové do detailu vylíčené.Po těle mrazivě nepříjemné... A co teprve myšlenkově ?
Jaroslav od počátečního fúnusu stupnuje děj měrou vrchovatou.Vlastně funusní je celé ladění.Mrazivě těkavé.Ten kdo hledá,najde mezi řádky.
A jako obvykle a stále...lež jako světový řád.

2 23.11.2020

O podzimních plískanicích se lidé často choulí.Aby ne.Někde v teple doma u kamen,či u podobného topného zařízení k tomuto účelu stvořenému.
Petrolejovky,chcete-li petrolejky,jsou hlavně v druhé půli neveselé až truchlivé.Zároven však vyzařují pocitovým teplem.Příjemným literárním pohlazením po duši i mysli.
Havlíček to na vás valí hned o začátku.Pozvolna si vás objímá.Stránka za stránkou ubýhá a vtahuje do příběhu.Je to taky velkou zásluhou a to platí především.Naším psaným jazykem.Krásnou zvukomalebnou a přitom lehce čtivě poutavou Češtinou.Hraje si se čtenářem a doslova svlíká a obnažuje postavy.
Vejrychovsko a statek samotný.Plný vzpomínek,kde Štěpka trávila něco málo z dětství.Nesmazatelný otisk,stopa tehdejších malých radostí.Městečko,tak to je samotná postava románu.Dotkne se a nepustí.To co bylo dřív.Co však bude ? Co bude následovat ? Prozření ?
Hodně prodchnuté jakousi snad vzpomínkou.Ne nostalgie,spíše ohlédnutí.Po zašlých pomíjivých časech.Které už nikdy nepřijdou.
S příchodem nového století přijde spoustu nového.Vynálezy na které si budou lidé nějaký čas zvykat.Běžné tlachání a pravidelné odpolkové korzování.Rozverný odpočinek v parku,nebo za městečkem.
Co zůstane nezměněno ? Maloměštáctví.Lidské předsudky.Povaha s návyky.
Jaroslav nám pěkně naservíruje psychologii s vnitřním já.Štěpka je hruštička bez slupky.Živá,plná emocí.Jednoduše smetanová bonboniéra.Navíc,jako takovým polárkovým dortem,v němé grotesce hozeným do tváře.Pořád překvapuje.Vidím ji.Obdivuju.Někdy bych ji dal na holou a pak ji zase fandím.Živel.Bouře.Svobodná duše.Každý hledá svý místo na slunci.Věřím to Štěpce,taky chci a budu.Někdy ukřižovat,podruhé oslavovat.Ti lidé mají,ale žaludek.Co říkáte ?
Na druhou stranu,je tu protiklad Pavel Malina.Lískový ořech,ale ne,tak jednoduše k nakousnutí.Druhá strana bonboniéry s hořkou polevou.Ten jeho potouchlý pohled a pohr-ironický smích.Nezapomenu.Někdy se to dalo chápat.Někdy i v pár náznacích lehce stotožnovat.Malé město je někdy k pokukání,co ? Jen nevybočit.To se trestá.Když ničím jiným,tak aspon pohledem.Překulující nálady,posléze stavy netušené.Charaktery detailně popsané a velmi silné.Kapituluju a žeru je.Absolutně dotažené.Samozřejmě i ostatní jsou zajímavý,ale nejvíce pozornosti a prostoru dostávají samozřejmě tito dva.Štěpka s Pavlem.
Román příjemně zabalený.Skláním se před Havlíčkem.Prostorově.Ve všech rozměrech i v našem domovském 3D.
Ve svitu lampiček,zářivek,svíček,petrolejek,nebo prostě jen tak.Záleží na každém,kdo bude mít zájem a hlavně chut.
Některé věci,kolem nás,se mění a mizejí.Většinou ty neživé.Některé zůstávají i zůstanou (téměř napořád) mezi námi.Většinou ty živější.Někdo se s tím smíří,jiní se mohou pomátnout.A pak jsou ještě ti,kterým je to jedno.
Plamen hoří a uhasíná.
Vždy však může být zažehnut opět nový.

18 03.11.2020

(SPOILER) Tak a už jsem tam taky.
Písek je tady pán.Bývat otrokem.A jak se stalo v těchto časech modní,nejsme přeci ovcí !
Duny.Písečné duny.Stahují nás.Po celém těle.V tváři.V očích.V kůži i chřípí.Oh.Jak toužíme po doušku.Po spršce.Dokonalém dešti.Ochladit se.Očistit.
Metafora.Metafora jako díra,jáma či jiná propastná strž.
Co potřebovat k dokonalému souznění.Nenáročné podstatě otroctva.
Hle,celá existence se v jámě smrskne na pouhopouhé,aneb v jednoduchosti je krása.
Stačí jen žrát,sr...(dělat potom bobky) vykecat se a kopulovat (hezky dělat) a pak opět žvanit,papat...občas něco dělat,abychom dokonale nezmagořili.Chce to taky občas se mezi tím vším kapánek vyspat.
Je to tak běžné.Co když přijdeme i o tuhle klasiku.Jáma je hluboká.Vejde se do ní dost.
Budu ještě ? Jak dlouho ? Vždyt nemusím nikam padat,abych to zjistil.Už nikdy mlád a zdráv.Bude chybět víc.Spoustu těch zdánlívých banalit.Bude chybět sluneční svit.Kapky na tváři.Skučení větru ve větvích.Lehké doteky.Mlhavé sny.Teplo žár těla.Spalující pohledy.Maličkosti.Marnosti.Blbosti.Už nikdy nebude jako dřív.
Tak kde je kujva ta pokora.Už se ukaž.Čekáme.Pak už konečně smíření.Jen jáma a věčný,někdy horký,někdy chladný písek.Zasipán.
Kdo chce,vydá se na cestu.Po všednodenní radosti není na škodu občas někam zmizet.
Najít si svého Niwahanmjo.Hýčkat.Rozmazlovat.Není co ztratit ? Lecos se může najít.
Křeč...
Křeč lidstva,která navršila a překonala nesčíslné geologické vrstvy zkamenělin...Ani tesáky dinosaura,ani stěny ledovců nemohly zahradit cestu tomu řvoucímu,extaticky postupujícímu šroubu plození...Potom rozprsklý ohnostroj mlíčí vytlačovaného ze svíjejícího se těla...Shluk meteorů řítící se napříč nekonečnou temnotou...Dozrála oranžová hvězda...Louhovitý chor.
I jeho jiskření náhle pohaslo a zmizelo.Poplácávající ruka po hyždích nebyla nic platná.
Nervy,za ženiným klínem vadly.A prst v mušlovém mase povolil.I žena,která ještě několikrát jakoby lítostivě pohnula boky,nakonec vyčerpaně klesla do bezdechého zapomnění...
A to je celé.To je to opium.Dost keců.Je po všem.Spadla klec.Je vymalováno.
Kafka se usmívá.Kobo Abe je mrtvej.Písečná žena čeká.
Zrníčka.Kamínky.Písek.A zapadlá doura poblíž jedné duny.To by mělo stačit.

8 28.10.2020

(SPOILER) Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence poprvé...
To máte tak.Dokud to nezažijete přijde vám většina věcí tzv. absurdní.Vycucaná z prstů.Neurčitě nadsazená.Přehnaná spektakulární.A pak se to stane.Stane se to třeba vám.
Zrovna,jsem se stal vězněm.Stal jsem se Darrellem Standingem.Ano měl jsem to v plánu.
Přichází samotka.Dostane se vám pod kůži.Kazajka.Vryje se vám doslova pod kůži.Bachaři ty svině.Co dokáže udělat člověk člověku.Nechte mě bejt,chci bejt svůj.Táhněte pryč,křičím,vy jste přeci fuj.Absurdita,řeknete si.Až moc skutečná,zdá se mi.
Ještě,že tu máme naši komunikaci.Doslova před-virtuální poklepávanou.
(Jeden z nejsilnějších momentů mezi námi).Každý kloub a záškub těla je doslova zachranující v tom čirém šílenství v touze zůstat živou bytostí,člověkem chcete-li.Zoufalství,chtělo by se říct.Slabé připodobnění.Jestli jde něco takového slovy vyjádřit.Kdo nezažil.A to vše poněvadž lidé jsou společenští,a právě v takových chvílích.Touha podělit se.Sdílet zážitek.Nejsi sám člověče.
A pak jsem se jako Standingova postava odpoutal.
Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence podruhé...
Užíval jsem si napříč epochamy i časem.Hodně jsem zkusil a zažil.Několikrát zemřel... jen,kdyby mě jenom,ty svině pořad nebudily.Někdy jsem si připadal, jako něco ve stylu Forrest Gump.Jakoby mimoděk,vždy u něčeho důležitého,aniž bych o něco takového usiloval.Dokonce potkávám,co trpěl za naše hříchy.Jo a pak dva tisíce let ještě pořád taky.Jako cestovatele čtenáře mě to kapánek trápilo.Někdy v tom bylo něco málo rozporů a protiřečení.Omlouvám se,už si nevzpomínám.Nikdy to však nebyl život doslova obyčejný.
Na ty svině,kdyby věděli,kde jsem byl,tak by to udělalo asi dojem.Ale... Jim stačilo,když jsem je usadil úsměvem.Dobře trocha jsem se povyšoval i ty ramena.Vždyt jde o duši.Trošku jim to musí člověk nechat sežrat.Jen tak mě nedostanou.Ještě jsem tady,vy sráči.I když,moc nezbývá.
Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence...naposled.
Čtenáři,ty si užiješ.Pokud navíc máš blízko k tématu reinkarnací v nekonečném putování alias duše je věčná.Budeš si chrochtat na místo Standinga chrochtat blahem.Bezesporu myšlenkově nadupaná věc.Trvalá hodnota.Nic nekončí.Síla lidského vědomí.A co dokáže vytrpět bytost s nekonečnou doslova nesmrtelnou esencí duše jako takové.Postavit se sviním.Jestli chtěl básník,pardon London,říci něco takového,v tom je jistě proslulost tohoto díla bezesporu zasloužená.
Jen ta forma a ještě pár výhrad.Dobře,fajn přiznávám.Úplně do kolen jsem nešel.Kapánek Darrell štval,úplný stotožnění se nedostavilo.Ta kazajka byla kapánek úzká pro nás dva.Jo a forma.To členění jakoby povídek.Jen se začtete už vás buděj.A pak znova a znova vcítit se do někoho jiného:) Jako vězen bych,nechci domyslet.A v roce 1915,to už vůbec.
Asi se to nehodí.Mnohé to však vystihuje.Neodpustím si slova jednoho replikanta:
Viděl jsem věci,kterým byste vy lidé,nevěřili.
Zapálené válečné lodě v dráze Orionu.
Viděl jsem paprsky C zářit ve tmě poblíž Tannhauserovy brány.
Všechny ty chvíle ... se ztratí v čase,jako slzy v dešti ... Čas zemřít.

11 19.10.2020

Les je místo duchovní. Andělé tam prší z kůry.
Les je místo mý.
Les je místo obřadní. Jenom nezlom hůl o hmyz !
Les je místo studijní. Z našek vypít vlhké nosy.
Poznat hřib a mloky nosit v důlcích očí stupidních-to jen v lese smíš.
Za lesními branami tyčí se hradba.Neprostupná zed a vysokých katedrál.Zdánlivě neměnných šiků v řadách.Pokorně vyčkávajících časů žijících bezmála před i po nás.
Němý svědkové.Temné hvozdy a skrytí lapkové.Ševelení listů.Symfonie šumů.Ryk dravce.
Zříceniny tyčí se rozpadlé v kořenech těch němích strážců.Vychýlený z rovnováhy.Vytržený v chaosu.
Nalajnovaný.Vytyčený.Popsaný.Zaznamenaný.
Položka v seznamu.Pojmenovaný.Ocejchovaný číselným kodem.Člověk.Občan zahrádka podrobytel světů.
Všechno pochopit.Umělci slova nestačí.Je vůbec možné zachytit okamžik.Pomůže Fowles ?
Les lesík lesíček.
Strom stromek stromeček.
Patří nám to co vidíme ? Můžeme vlastnit ? Je to pro nás ? Není nikým.Jen je.Nezná patřit.Společenství tak vzdálené.Strašidelný a zároven přátelský v objetí jeho větví.Vše co si dokážeme představit,ale jen zčásti se mu přiblížit do jeho tajů.Poslové na zem spadlých listů v kterých nedovedeme číst.Nejsou to stránky knih i když pocházejí právě od něho.
Jsme jen odraz měsíce na hladině.Jsme nic.
Strom žije.Strom bytost která cítí.Strom věčný.Duše zůstává.Tak jako pamět přírody.

3 17.10.2020

Učení páni (dámy) zkušení.
Já rád bych k vám ted podotknul.
Nikdo z vás nemá tušení.
Že v dálce stojí malý...malý pomníček.Je tam na něm napsáno třemi písmeny.LEM
Definitivní dílo.Téma setkání s neznámem,které autor již několikrát řešil.
Nelichotivě a to hlavně pro nás.Ne každý má zájem.Korálky a chrastítka na přivítanou ne vždy zapůsobí na každý inteligentní organismus.Což takhle se stylizovat jako příchod bohů ?
Taky nic.Komunikace vázne.Jsou určitě jiní.Jsou tak rozdílní,že si to nedokážeme ani představit.Jiné hodnoty.Jen třeba význam toho slova bude nepochopitelným.
Lem tu snad dosáhl vrcholu.Ve Fiasku už snad dál jít nemohl.Opět dokazuje a rozehrává tolik témat najednou.Jiní by z toho těžili na deset takových podobných.Jenže on je jiný.
Pokud chcete stoprocentní hard sci-fi pak je to ona.Snad tu nejde o děj jako takový.Ten mu především slouží k vizím,filosofování,s řešením složitých vztahů převážně z lidského pohledu.Vojenství s military.Důraz násilného vynucování.Vyhrocené situace s rychlým úsudkem.A dalším skoro google jiných myšlenek a témat :)
Nebo pokud ON ten jakýsi božský element by v zásadě chtěl,aby k setkání vůbec došlo.Proč jsou tak daleko ? Protože ON to tak chtěl.Takže vlastně nemá dojít k setkání ? Proč ? Protože se tak ptáme ?
Kde v tom je jakýsi smysl ? Kdo si bude zvát do baráku všelijakou pakáž s verbeží.Seberte si svý roušky a táhněte za Modrý horizont události až k Getaway i s vaší Nadací.Vždyt už o vás nemají zájem na Duně či Hyperionu.PCHE.
A v tom je to jádýrko.Vzhledem k mimozemským pidivilizacím,které to vlastně mají ehm dost na háku.Bohužel lidstvo musí vše řešit a za každou cenu se vnucovat a do všeho se jak jinak...srát.Protože,je nám to prý vlastní a vrozené.
Každopádně si budete užívat.Už jenom ten začátek.Ten je tak popisný do každičkého detailu.Chvilku to trvá se tím prokousat.Skládačka se postupně dává rozvláčně dohromady.Čím více stránek přečtených,tím se více kniha zadírá pod kůži.Komu to není cizí bude nadšen.Pravá nefalšovaná krystalická přemýšlivá vědecko technická záležitost a to v pravém smyslu.Ne pro kratochvílné čtení.
Dalo by se říci,dokonalá Lemovka.
Máme mu co závidět.
Ted už je jiný svět.
A o tom vypráví nám...
Literární pomníček a na něm...Ve jménu vědecké fikce.Fiasko-LEM

4 05.10.2020

Povedal mi včera jeden správny člen.
Že sa všetko može skončit strašne zle.
A ten pavouk stále čeká na svou mouchu.Spřádá a souká své sítě.Zaleze do kouta a čeká.Těší se ? Co se mu dere v hlavě ze všech osmi nohou.Až svíčka mušce do sítě chycená dohoří.Kdo za ni slůvkem vzpomene.
Smuteční pochod na počest mušky zdá se nekoná.Průvod zvadlých hlav pomalu se sunoucích,zvolna se blížících ke křížkům na vršku.
Kdo si na nás vzpomene.Jsme mušky.Mušky lapené v síti.A kdo by se nechtěl vrátit...

Tak vy by jste se chtěli bát ? Je to málo hororovaté (strašný slovo) cožpak vy nemáte strach až zaklepe zubatá ? Strach ze ztráty nejbližších vás neděsí.Přitom mezi řádky SK kouzlí mimořádně zdařile.Tady je doma a ví. Jo vraždění a vodopády krve ? Fajn,někdy příště.Povstan tedy,Lazare.Proč ? Protože se to kurva může stát.A taky,že se to stane.Pravděpodobně si tím projde každý.Děs.Bez příkras.
Hey ! Hou ! Let´s Go !

Někdy mě napadá.Kingu,ty starej brachu.Vykvajzni se na to strašení.Ty to dáváš.Ty psychoanalýzy.Máš to zmáklý.Máš to v malíku.Odpozorovaný chování a ty vztahy mezi postavama.To je to pravý napětí.Pak se cosi zlomí a začne to být mystický a nadpřirozený.Ty to umíš i bez toho ! Máš na to.Na druhou stranu,málo čtenářů si dokáže představit Kinga právě takového.Mě by stačilo třeba jenom to psycho.Jenže to by potom už nebyl on.No prosím.Povstan Lazare.
Ve zkratce nicméně tedy druhá půlka předvídatelná,ale ono to stále funguje a čte se to fajn.I když tradičně v těch druhých půlkách ztrácí.Spisovatel opět v knize má onaké myšlenky.Provázané pomíjivostí s konečností.Celkově pak kniha patří mezi Kingovkama za takovou příznačnou klasiku a opravdu i k těm bezmála nejznámějším.Cožpak mu to můžeme mít za zlé.
Trvalka hodná k seznámení.
Průvod jde dál.Je konec křiku velebení slavného činu těch milovaných co jsou už pryč.
Mluví hlasitě,jak sedí kolem stolu.Pár kytek spláchnutých deštěm.
Žádná slova by nemohla vysvětlit,žádné činy rozhodnout.

10 04.10.2020

Jsou ti a TI.
Jsou ti,kteří houby sbírají a poté papají.Pak jsou ti,kteří sbírají,ale nepapají.Třetí jsou ti,kterým je to šumák.A dále rybáři,tenisáci,gaučáci atd.
At tak,či onak velevážené mykologické obecenstvo,u této knihy je to úplně jedno do které odnože spadáte.A jestli jste zastáncem myšlenky,že houbové organismy patří spíše do říše živočišné než rostlinné,budte vítáni.
Toto impérium,tahle složitá struktura všelijakých druhů a struktur je pohlcující.Říše výtrusů rozmnožovacích schopností neukojených.
Takže zasunte plodnici jedeme dál.Poněvadž na něco takového ve stylu kloboučku s nožičkou v podobě hříbečku ve stínu v mechu a kapradí račte zapomenout.
Pokud jste ovšem o nějakou muchomůrkovou halucinační VanderMeerovku již nezakopli,čeká vás docela jiný svět.Jedná se o složité struktury houbovitého organismu,jakási snad entita-technologie zároven těsně spjatá s místními dominantními šedáky.Taková posmrtná hlíza,to je panečku věc a spousty jiných podivuhodných zákonitostí a zákoutí města Ambry.Hlavně taky Finch není žádný boreček ani spasitel a to je vždy fajnově věrohodnější.Doufejme,že Argo vydá celou sérii.
Dost o příběhu,poněvadž v tom je to kouzlo objevování.Paranoidně nedůvěřivá.Deprimující a zároven úhledná směsice krimošky žánru noir,prvky fantasy nebo spíše sci-fi.Dystopické šmírování bych tam šoupnul taky.A určitě mnohem více.
Ne že by tu nebyl žádný akčnější moment.I jedna doslova hrůzně drtící na kterou se nezapomíná.
Hodně však vévodí temnější tajemná atmosféra s komorním laděním a mnoha zajímavých dialogů.Vnitřním hlasem Finchovými prolínačkami,zároven korespondují v rekapitulaci prožitých zážitků a stop v pozvolném pátrání.
Vander Meerův typický rukopis.Jistá dávka čtenářské soustředěnosti.Titul Bourne byl kapánek méně přístupnější i přitažlivě pohlcující ke čtení. Mutantním laděním se však blíží k houbákům.Anihilace je pro mě zatím doslova zásadní moderní scífko a jeho šmrncnutí se ukrývá samozřejmě i v Ambře.Nedořečenost,mnohoznačnost bez všech odpovědí,podobně tak jako v sérii Jižní zona.
A Ti kdo vstoupili do Veniss Underground,jistě tuší o čem je řeč.To byl přeci jenom,ale jiný level v jisté dávce náročnosti.Titul Finch více podává ruku to sice ano,ale pořád je to více méně nevšední okrajová surealistická fantastika.Viz zdejší hodnocení všeobecně.Čtenářsky k pomilování to rozhodně.
Mé přání,že ty spory chytí i další nadšence a brzy nás čeká další pokračování (u nás pozpátku) v češtině.Houby jsou všude.A ten nápad a celá myšlenka velmi povedené.
Zatím jdu nasávat podhoubí do lesa.Na Šedáky,tam asi nenatrefím,ale letos údajně rostou :)

3 12.09.2020

Nekompromisní Bachmanovka.Tak jak si čtenář žádá.Jak jinak.
Nespecifikovaná neutěšená realita budoucnosti.Není důležité jak,kde,proč.Prostě ted a tady.Nic víc není potřeba.
Autority jsou mu u prdele (pohrdání).Áčkovské anarcho ladění ve smyslu proti tzv. systémové Síti.
Trochu zamrzelo o tom strachu a více paranoidních stavů z těch práskačů.Ale v tomhle rychlíku na to není čas.A rozepisovat a řešit nějaké myšlenkové pochody by působilo na druhou stranu zdlouhavě.Je to samozřejmě Bachmanovka.A o to tu přeci běží.Jo a vlastně ještě o ten život.
Vztyčený literární prostředníček.Depka jak má být.
Dlouhý pochod,Srovnáno se zemí a hned za nimi v závěsu skvělý Běh o život.
Ovečkám už nestačí,že je to barevný a hejbe se to.Chtějí stále víc.Tak jim to dáme.Štastni a spokojeni.Na věky.
Ano...bude líp.

10 31.08.2020

Těžko říci,jakou měla rýmu Agatha Christie.Jakou měl Conan Doyle.Co dělál takovej Raymond Chandler,když to na něj přišlo ? Jestli heřmánkovej nebo mátovej,to těžko říct.
Přinejmenším,téma pro nějakou diskuzi zde na DK :)
Jestli Lem měl při psaní nachlazení,nebo problems s dýchacíma cestama,tot těžko odhadnout.
Tady si pouze žánr detektivní vypujčuje a jede si dál po svým,ani k tomu nepotřebuje kapesník.Na nějaké náhlé zvraty,přepadení,tetovraždy,otcovraždy aj. se nedostane.I když na druhou stranu mrtvolákama se to hemží :) Také nějaký spádovitý děj,až akční neočekávat.
Jako vždy pomalý úvod a než se nadějete jste u půlky.Poté už se,tak nějak čtenář orientuje a jde se na věc.Ale stále po Lemovsku-pozvolně.
Útlá záležitost a jak už poznamenal -desert.fox- dobře se čte.Pokud tedy neočekáváte nějaký nervák:-D
Něco na téma ehm jakoby ze soudku-náhody neexistují.Fikce,věda,špetka tajemství s minimalistickým napětím a typickýma Lemovskýma myšlenkama.
Příjemné doplnění dalších starších Lemovek.Výborná zpráva na konec.Skvěle sehnatelná v různých antikvoších (antikvariát) za mimořádné ceny :) Hepčíííííí !! Jo,je to pravda !
PS: u mě má taky jednu výsadu navíc : Toto léto byla čtena v Ráji.
Zdravíčko. At vám slouží.

6 17.08.2020

Moc těšit na tenhle večírek.Zvědavý na tuhle Paní Dallowayová.
Když ty květiny zavonět,hodně se radovat.Ono ten pugét,však hodně zamotaný.
Ne pořád jenom ta Paní Dallowayová.Sposty lidí a vzpomínky.Ne všichni snob.Taky hlavně lidi a ty mít srdce a skryté touha a přání.Květnatá řeč jako zarostlý záhon za naším dvorek.
Určitě hodně existencionální balení a v tom mnoho skrytá věc.Muset číst pomalu.Někdy zpátky skákat a zpátky zase.Jako pes za ocas.A z toho bolet hlava.Ani spánek nepomaha.Odstavec nestačit ani nestačit číst mezi řádky.Cítit,jako nějaký cizinec v lunaparku.Moc pocit jako atrakce (muž s obří hlava).
Určitě muset číst za domácí úkol a jako závazek číst znovu.Potom snad ještě víc veselejší.
Obávat se,že číst i jiné složitosti předtím,ale tady můj intelekt často nestačit.
Virginia Woolf však nedá spát a někdy číst i jiné knížky její zamotané.Takže ten večírek dáme znova.To potom bude velky šrumec.
Woolf velká kočanda a Ženská.Vy my rozumět.
Jinak velká výzva.Posedět na lavičce a kniha držet v ruka.Určitě budu chtít znovu přičichnout nejenom stránky.Ty květiny,ty květiny.
Ta krása všedního dne.To vlečení.Ta nejistota.Okamžik.
Člověk se sám utváří.Každý jsme sám.
A s věkem je vše jinačí.Mění se.
Obyčejný den má najednou jinou barvu.Uvědomění.
Každá sebemenší prchavost,může být obrovským zážitkem.

8 07.08.2020

Je po všem.
Mlčenlivé,truchlící,opuštěné,zlomené Československo se noří do tmy.
Pykalo v každém ohledu pro svůj svazek s Francií,jejímuž vedení a jejíž politice se tak dlouho podřizovalo...Lidé by měli vědět,že jsme i bez války utrpěli porážku...že byla porušena celá evropská rovnováha.

Winston Churchill

I malá brožůrka dokáže vyvolat spousty emocí a myšlenek.
To odhodlání.Nasazení s přesvědčením.Kluci Čechoslováci se srdcem pro správnou věc.
Poté zmar a nepochopení.Proč ? K čemu ? Proč právě ted a zač ?

V propasti času téměř zapomenuté se díky partě nadšenců tyto skutky i osudy mohou zaslouženě dostat na světlo a odkrýt jaké to tehdy bylo.
Ze stránek doléhá i jakási tísen.Co se téměř podařilo stihnout vybudovat k obraně vlasti.
A pak...

Stachelberg existuje.Není jenom mementem,nebo něčím co tu kdysi bylo.Něco co už se snad nikdy stát nemůže ? Je moc důležité nejenom vidět.Nezapomenout.
Spolu s dalším komplexem složité sítě chodeb,se může stát velmi silným zážitkem i při skutečné návštěvě (stránky tak ožívají) tohoto významného místa.Nejenom pro čtenáře.
Jsou to zvláštní pocity.Uvnitř to vře.
Na oplátku nezbývá,než jen pokorně žasnout.Velký dík.1937-2020

2 07.08.2020

To by nebylo fér.
Tak jsem se konečně dokopal,abych tuhle sérii uzavřel.Ležela v šuplíku dost dlouho na to,abych ji provětral.Příznačně to nebylo až tak od věci.
Nadace a Roboti to je top.To je strop.Na čestném místě v žánru a na poličče.
Série Galaktická říše je jakýsi přídaveček.Bonus s jednohubkou.
Jasnačka je,že to už nemá ty grády a není to tak košatý.A navíc v Proudech jsou ty postavy takový plochý,ne-li placatý a to je prostě problém.Jednoduše jsou mi volný.Solidně ukecaný,ba přímo plkající.
Dobře,detektivka to by ještě šlo,ale ne už tak to sci-fi.
Nemastné neslané.Prostě nemůžu.Na bednu to ještě dá,ale s vodřenejma ušima s úctou k autorovy a téhle franšíze :)
Nevím,jestli šlo o proudy,ale pro mě za mě třeba o větry.Sumasumárum celkem slušnej průvan...nebo spíše takový (jenom) vánek.

3 10.07.2020

Mamííííííí,Tatíííííííí.Jéééééééééé,když já krysy nerad.
Neboj tatko.Neboj mamko.Nebojte dětátka.Tyhle krysáky si zamilujete všici.
Jsou tam taková ta moudra a tak.Kamarádství a pokukování k dobrotě a slušnému vychování.
Ono je to tak komplet nenápadně a nenuceně zabaleno se stužkou a pentlí.Je to příjemný a čtení přeci nebolí.
Celé to krysácky překvapilo.Osvěžující čtení.Bavilo ba co víc.Dychtíc po další kapitole co bude dál,chci ještě.Mamko,tatko...další díl...repete prosím.
Co se ti smetištáci zase navymýšlejí a nadělají skopičin.
Když po náročném dni uléháte na společné posteli.Přikryjete se.Nastavíte vaše slechy a vaše ratolesti svá ouška.To je poezie.To nadšení.Radost neopakovatelná.Ilustrace co mají šmrnc.
Dobrodružství za periférií nenechá na sebe dlouho čekat.

4 07.07.2020

Lisey a její příběh,je obézní,chcete-li při těle.Plnější či urostlejší v rámci korektnosti.
Co ???
Fakt ! Ted fakt nemyslím hlavní postavu Lisey.Mluvím o nastavení v rámci počtu stran.
Co to je na Kinga šest set stran.Leckdy dává i litr panečku.
Prostě klasika.Takže,aby to natáhnul,tak začátek šponuje co to jde.Jak ten vám opečovává a hýčká každý detail.Například někdo někoho potká a dozvíte se o něm jen tak ve zkratce.A pak si jde svou cestou zase dál.
Další porcí je taková ta červená nit co se prolíná v celém vypravování,tak jako i v jiných Kingovkách.Manžel Lisey se vyžívá a užívá často spousty novotvarů,hlášek či slangů.Tohle dělá Kinga-Kingem.Ano a každý to zná.Vono mu nestačí dát tam hořčici s kečupem.Tak tam namíchá tatarku a ještě přihodí protlak atd.Netřepat nemíchat.
Lisey rozhodně není hororem.Opět jde spíše o thrillerovou záležitost s trochou toho (více) tajemna.
První půle to je reálná ukázka budování napětí a seznamovačka postav.Prostě a jednoduše žeru ty jeho začátky či vyloženě půlky jeho knih.Když už se ukáže vo co gou a jak je to s tím nějakým záporákem atd. mám vždycky pocit,že tak nějak autor kličkuje a ted jak to zašmodrchat a vyuzlovat k samotnýmu závěru.To tajemství,ta nevědomost mě baví víc.Než později,když už dochází k nějaké satisfakci.Lisey je však velmi zručně podaná a jen je škoda toho modrýho hodnocení.Vlastně je to celkem příznačný.
Když k tomu přičtu,příběh se odehrává v červnu a ještě to navíc čtete ve stejný měsíc,tak to potěší.To se stalo už několikrát,však to sami jistě znáte.
Děj je náramně úhledně skákavej.Do minulosti a jinam a ještě dál a zase zpátky.Něco jako,když v Cimrmanově hře Němý Bobeš přeběhne přes scénu chlapec s obručí...Víte,to bylo tak...hmm tak takové to tedy bylo :)
Snové pasáže samotné Lisey,tak nevím,jestli to tady mám na plno říci,ale doslova to na mě dýchlo mystickým realismem.King vskutku experimentující.
Tak tedy na závěr...z Lisey mám opět dobrý pocit,ale ta první půle je jednoduše dokonalejší.Celkově svým způsobem hodně překvapila.Tady se kouzlí a je to kumšt,chybělo opravdu málo.Tohle je třeba si vychutnat po douškách.Krystalická magie.Kingoušoj upřímně ne vždy všechny díla žeru natož papám :) Tady se znova u mě osobně vycajchnoval ve světle zářivým.
Šest set stránková pumelice,která uteče jako voda.Tady se vařilo ze samých správných ingrediencí.Vzpomínky.Minulosti.Dětství.Neurozy.Silné postavy.Nádherný dialogy.Vnitřní hlasy.Tajemství.Kvalitní zásek.Ne každý to však ocení.
Je to prostě jiný příběh.

10 07.07.2020