opic 12 komentáře u knih

Bylo nebylo,ale spíš bylo než nebylo.
Tenkrát tam někde se západané začítali do světů Nadací I.Asimova a vše tak vypadalo zdánlivě růžově,kdežto u východanů se přemýšlelo rudě a pokrok s lidským uvažováním se dostal do jiných dimenzí ujetých politických ideologií aneb všichni jsou si rovni.Obyvatelé nemuseli ani čekat až přijde kocour a zadívá se na ně bez brejliček.Vybarvovali se sami.Co bylo dnes,zítra už nemuselo platit.Na každém kroku Rudí gardisté i gardistky.Nebyl problém obrazně dostat po hlavě rudou knížkou od tehdejšího z pseudo spisovatelů...rudé slunce naše.Nejvyšší velký Mao a hlavně manipulátor s miliony životních lidských osudů.
Avšak ani v době nejtěžší se lidské bytosti nepřestávají dívat na noční oblohu,začíná tak hledání v temnotě.
Když se urodí tak je to jenom dobře a tady se zaselo kvalitně.Už od začátku partu,který se odehrává během tzv. velkého skoku,přes rudé pobřeží o VR realitě kde se část knihy odehrává se jedná o vskutku scífko událost.Komu začátek nesedne,neodkládejte,postupně si vás získá,navíc začátek,mám pocit,je dost zasadní pro celkové vyznění příběhu.
Obavy z postav a orientace ve jménech mě až překvapily,většinou se dalo pochopit vše z následující situace v příběhu a oblíbence si najdete jako například astrofyzičku Jie Wen-tie a nebo Wang Miao,už tímto to dostává punc něčeho netradičnějšího.
Škoda že tak trošku do ztracena zmizelo téma Wangova odpočtu a v závěru smršt teoretické fyziky,kvantových nano spirituálních vláken neutrin i jiných částic ve více rozměrech mno autor má vyloženě přehled,zato u mě je to na slušnej elementární hokej.K takovému hard to patří a ještě,když to čtenář dostane v takové kombinaci technologie,myšlenek,ideologie,vědy,jako tady,napadá ho jestli i pokračování budou podobně kvalitní,doufám že ano.
Nevím jak to vidí na Trisolarisu,ale u mě se Třemi tělesy nebyl problém :)

10 07.01.2018

Intimní osvětlení,najednou přeruší soumrak noci.
Noc nenastává to se jen před námi otvírá opona a za ní krajina s deštěm.Zatímco se v jiném záběru před námi mihotají postavy s deštníky,vnímáme nejenom co se děje na plátně,ale též kolem nás včetně společného prožitku i s vůní parfémů obou pohlaví s akustickým šustěním nebo srkáním ve stereu.Zaklesnuti v sedačce,je lepší jít na toaletu před začátkem,abychom poté nerušili jak okolí tak i sebe.Pohlceně tedy sledujeme víjevy s požitky do posledního obsazeného místa,jak příjemné vědět,jak působí na každého políčka okének plné emocí na nás vržených.Zadunní,zazní melodie,sál vybruje,srdce tiká mrazí nás je to silné dechberoucí sled dějě který nás přikryje svým neodolatelným ovládajícím vlivem...
Začalo to Facebookem,tak už to někdy bývá.V magickém Finském světě pod pahorkem se to odehrává a jak už název napovídá je to zvláštní vyprávění v uhrančivém podání severského autora.Ze začátku téměř nevinně se tu odehrává příběh šéfredaktora se sympatickym notorickým zapomínáním deštníků.Vzpomínky z dětství provázané se zdánlivě rutinní skutečností se skrývají na odlehlých místech orámované snově leckdy i v dráždivých smyslových zákoutích.
Pro ty co se rádi nechávají přikrýt mystickým realismem,ne na první pohled iluzorními představami i různými stavy podivna at už Finským a nebo ještě podivnějšími tak jako Spolek Laury Sněžné mohlo by jistě zaujmout.
Scéna vrcholí neudržitelně směřuje do posledních tonů melodií at už zapamatovatelných které si broukáme po cestě do svých podivně poklidných domovů,které v nás po nějaký čas zůstávají napořád.Titulky se štosují,pocity právě viděného se třídí ovlivnují nás.Polikáme na prázdno,téměř to nejde,někdy i ta kapka slzy slétne.Ponořeni do ticha,pohlceni civíme.Necháme v sobě doznívat právě viděné,vstřebáváme prožitky.Nevěřícně sedící,nechápající,vysátí...ještě neodcházejte během titulků před úplným koncem,někdy se dočkáte malého bonusu i Pasi Ilmari nechal podobně jakýsi alternativní konec.Netový odkaz na poslední stránce ke shlédnutí to jest na stránkách nakl.Paseka.
...to byla zase síla,vid mámo ! To ti povím,to zas byl nářez tatuldo ! Zase někdy na něco podobnýho pudem !
Podobně tak jako ve městě pod pahorkem s filmovým průvodcem života ve své ruce.

7 21.12.2017

At už jste ztraceni ve vesmíru,uvězněni v čase či martanem na Marsu...
Co takhle nezapomenutelný výlet časem? Co to slyším,namýtáte,že už zase?
Kdyby jste snad něco posunuli nebo náhle nechtěně šplouchli historií někam jinam? Nebo snad dokonce...úplně se strachuju to zde takhle otevřeně co kdyby někdo udělal časovou šarádu se seznámením,vlastně neseznámením vašich rodičů,to jako že by jste ani snad jako ani dokonce nenarodili,děsivá představa.
Nebojte se klišé ani časových paradoxů,zde jste na správné adrese a je tu celkem bezpečno no ehm téměř do jisté stránky,no však zalistujte a dejte sem taky vědět,stojí to za to.
Příjemné originální čtivé potěšeníčko,nebudete litovat a dá se číst v kteroukoliv dobu ve dne či v noci i v jakémkoli ročním období :)

5 21.12.2017

Hranice
Patra ubíhají směrem dolů,pohybují se okolo v šachtě ve které je uvězněna klec,která dopraví cestující na zvolené místo.Jedna cesta za druhou míhají se ... Usadíme se ve vozech,řítíme se do nejbližších prodejen s řetězci potravin den či obden komíháme kolem stromořadí přilehlých ulic,křížíme úpatí,hledáme a ztrácíme se v neonech.Nadcházející vstup do jiného světa,kde jsme součástí pohlcujícího mumraje ztraceni v dalším komíhaní oblasti regální v oddělení na třidě kafové s odbočkou do čajové,přes kapustovou,vynecháme domácí mazlíčky s vajíčkovou a máslovou a dál...
Nojo,ale mám v hlavě AutoritU po celou dobu,od toho okamžiku co jsem ji odložil celou zpocenou před svým odchodem do vnější oblasti,pořád byla vlastně semnou a zůstává v myšlenkách mého podvědomí,dávno jsem odtamtud odešel a přeci v ní zůstávám,je mi tak nějak příjemně,jen co se zdržím mezi dvěma světy,pádím nazpět jistě se toho mohlo za mojí nepřítomnosti mnohé změnit.
Oblast
Co nejdál už at jsme od hranic,zaplaceno,namarkováno,odbaveno,pryč-aspon na čas do doby dalších podobných dobrodružství obyčejného dne.Nástup-výstup ke dveřím,ze dveří,kolem a do nich k jiným přechodům u hranic a mnohem dál...
Na parkovišti narazil na žoviální přízrak který ho oslovil:Vidíte pak věci co nejsou.A co vážně vidíte,pak vypadá jako něco co jiného.Pták může být netopýr.Netopýr může být poletující kus mikrotenáku.Tak to chodí.Člověk pokládá něco za něco jiného.Pták-list.Netopýr-pták.Stíny složené ze světel.Zvuky,co se ozvou náhodou,ale jako by měly smysl.Tomuhle neuniknete,at se vrhnete kamkoli.
Autorita
Nerozumím,měl bych snad pochopit,kde jsou ty hraniční mety vnímání,kdo našeptává,kdo může za kruhy zvlněné hladiny na vodě,když jsme neviděli co předtím něco hodilo do vody ?
Upřímně fanoušci a VanderMeerovci Anihilace je ANIHILACE to zase jako jo.Jenže tady se na to jde jinak a stále znamenitě,samozřejmě některé pasáže tak nějak neubíhají,ale zas tu je plno atmošky Jižní Zony a co si budeme říkat vše se tu chová tak nějak podivně,neuspořádaně se zjevují nejasná pozlátka chování těch roztodivných lidských bytostí,vykazují zvláštní zhroucení a není tak úplně jasné jestli z přepracování...skoro až připomínající přesahy od Kindrouše Dicka.Autor nás netypicky šponuje a zamotává a když už se sjížděč (čtenář) domnívá,že nastává odstavec odpovědí a ono zase nic.Po několika stránkách se nečekaně vrací s tím co jste očekávali,ale naopak se objevuje něco nového nevysvětleného.Na posledních kapitolách si vás podrží a vyplivne s napětím očekávající třetí pokračování.
Přátelé-autority,nezouvat,neklepat Zona otvírá svou hranici-račte vstopit bez ptaní.

3 21.12.2017

Když nám bylo dvacet zírali jsme na na ty tajemné zdánlivě neuspořádané zářící body na noční obloze a spolu s Nerudou se ptali,jsou-li tam žáby taky ? Leželi jen tak letně polonazí v trávě,cítili chvění a zároven zdánlivě tak stydlivě nesmrtelní.
Nekonečno se stále rozpíná,přetvářky přibylo,rozčarování pohltila černá díra a místo ní tu máme epickej černej pátek.
Jedinné co zůstává jsou scifisti a jejich věrní čtenáři.Co takhle zkusit pravověrnou technologickou,filozofující,šmrncnutou hardem a opravdu výživnou fantastiku.Nečekat žádná blízká setkání třetího emzáckýho hambáče,ani E.T. tentokrát volat domů nebude.
Literární Martan zůstal na Marsu poněvadž neměl deprese a Silo si vzalo dovolenou po náročným výstupu,neměli tam totiž výtahy.Zde je to tu téměř bez akce,vyloženého napětí,naopak vrstevnatý story (Brin si s tím přes tu dekádu skutečně vyhrál),důraz na pravděpodobnost (hodně se tomu blíží co do možné příští reality),promyšlené technické vychytávky ne zas tak vzdáleného budoucna a levitující pokecávky postav i rozjímání pro vaše mozkoviště téměř na sedmiset stránkách-náročně komorně gradující.
Pomalé,pozvolné vyprávění,ale není bez zajímavosti,že přesto udrží pozornost,zajímá a nepustí vaše vnímání do závěrečného konce plných nadějí,zbývá tedy než smeknout čupřinou.
Už zapoměli oni na nás ? Stále mlčí...škoda,bylo by to tedy fakt obrovský mrhání prostorem (z našeho pohledu určitě).

1 28.11.2017

Je to jiný svět,stříbrné lišky se schovávají za ostružiní a mžourají očkama v neprostupné tmě.
I v této zemi se za sychravého ranního počasí snáší mrholící déšt na lampy lemující ulici,která se těsně tisknou podél hada železničních kolejí někam do dáli k blikajícím šrankám s pravidelnou zvonkohrou.Je to všední podivno osamoceného zdroje světla které dopadá na kaluž s jemně neslyšnými dopadajícími kapkami na oslyzlé dlažbě přiléhajícího chodníku...
I tu v domácnostech si lidé rozsvěcí své malé zdroje svitu domácího tepla.Co nás tak přitahuje na komíhajícím plamínku svíčky,že jej tak rádi stále opečováváme...nechte se tedy pohltit tímto severským znepokojením.
Některé povídky se vám budou líbit více jiné méně,není nutné zhltnout za jedinný den,jste přeci jenom v jiném světě a lišky tu samozřejmě dávají dobrou noc jiným způsobem než jako v našich útulných pelíšcích,to je na tom přeci to zvláštní.

3 11.11.2017

Jak jsem si začal vylejvat mozek na papír,pro jistotu nikdy nedopsáno...
Rozhodl se jednou jeden spisovatel napsat si svůj Deník a ten autor se jmenuje CH.Palahniuk.
Což o to psát si ho můžete,dokonce si tam klidně pište co chcete.Do takového souboru se vejde věcí,no jéjej třeba že jste ráno nepozdravili svého šéfa.Hmm to je fakt těžkej hřích,tak třeba ve čtvrtek to bylo,neudrželi jste svěrač načež poté nutně musel být evakuován autobus místní linky,to už si myslím Deník snese doslova dokonce víc než váš nejlepší kamarád.
Jenže osobní knihy jsou spíše od toho sdělení mimo jiné jako například"mám novou milenku a je skvělá".Jednoho osudového víkendu se stane a už se to blíží,je sobota a soubor těchto pikantností a delikátních úvah zapomenete na nějakém nepředloženém místě.Což jistojistě vyústí v to,že si jej přečte někdo od koho zrovna nepotřebujete pochvalné rezenze jakožto manželka-manžel,přítel-přítelkyně.Jistě nebude nadšena z vašeho spisovatelského nadání :) Jo múza většinou vychází z osobního prožitku,tam se toho vejde,toho marastu jakbysmet.
Co z toho tedy vyplívá:nepište si Deníčky,když už tak si jej pečlivě schovávejte a nebo třetí možnost je čtěte radši Palahniuka je to méně rizikovější i když taky psycho poněvadž píše ty upřímnosti za nás což jistě ocení i vaše drahá polovička.
Deníkář je tu ve formě,celek drží pohromadě a nepustí,dějově se tolik netříští a na konci překvapení z něhož se mi celkem zamotalo mozkové ústředí a chvilku jsem si musel utřídit myšlenky.
Ale tak to přeci u Ch.P. většinou bývá vždycky.

2 11.11.2017

Což si takhle rozsšířit vědomé vnímání s Durmanem a když,tak alespon v knize Leeny Krohn.
Což takhle nahmatat,ucítit,naslouchat,pozorovat,ale co vlastně je to vše okolo,co naše smysly utápí a zároven koketuje s vjemy mého centrálního nervového úřadu-mého tvůrce.
Bez něj si ani nemrknu,nenaleju vodu do skleničky,nevezmu si Durman,tedy jako ke čtení,nenapíšu komentář na DK,doslova si poté nedojdu ani na wc,aniž bych se rozhodoval jestli už jako fakt musím,nebo to ještě chvilinku dám,dám sám sobě vědět včas.Bez něho prostě ani prd,bez něho jsem nic.
Ale,vysvětlí mi to nic? Představa,nicota a nekonečno,tady se on ztrácí,žádné slovo nedokáže vyjádřit smysl ani představy.
Odpoví na otázku malého kluka a jeho podvědomí něco o konečnosti? Odpoví si možná:ještě máš moře času,moře jsem já,ale což bude po šplouchnutí poslední vlnky? Z toho fakt zůstává rozum stát :-D Někdy je fajn,nebýt pouhou skořápkou volně levitující na hladině i poté co vše postrádá smysl.Ještě že on je tu semnou,to aspon má smysl pro něj.
Tak aspon se ponořit čtením do pestrých postav s různými anomáliemi pro vnímání,načež se promíchám s jejich ono a to konkrétně s delfínem,včelou,netopýrem,stromem či pampeliškou,třeba tak budu kapánek blíže k nějakému aspon trojrozměrnému střípku pravdy.Pokud vůbec nějaká je.Román téměř na jedno zgustnutí,dokonce i s jemným humorem a jako celek působí uceleným dojmem.Tedy pokud se rádi ztrácíte v neurčité realitě,tak si ještě k tomu přidejte,že velmi čtivým dojmem navíc.
On s já jsou stále nablízku.

3 18.10.2017

Zona
Jediné stéblo trávy na širé louce upoutavá pozornost lidských očí.Oko zaostří na zdánlivý pohyb života.To jen vánek si pohrává a češe okolí v klidném rozjímání.A přeci najednou se jakoby něco hýbá.Má to delší nohy než tělo.Člověk má nepřeberně mnoho připodobnění pro chování všech organismů.Jednoduše mu přijde na mysl,co to tam ten tvor,ten co je samá noha vlastně dělá.Domýšlí si a představuje,ale jen z jakéhosi lidského pohledu.Ano a to ještě neznamená,že pavouk,když si takzvaně hoví na listě musí notně třeba lakovat nehty...nojo,ale co tedy vlastně dělá při tom rozjímání ? Asi si představuje až mu moucha zamává křídly a jeho lepkavé nítě se rozvibrují do tance nevyhnutelné smrti.Jenže se to s tou mušatkou ještě nestalo,zatím si tady očividně jen tak dřepí a po lidsku čumí do prázdna.Má vědomí které se těší na lov,pocit radosti z dobře provedené práce? Načež si otevře chardonay a do časných ranních hodin halekajíc ze splínu,že se mu to nakonec nepovedlo a ta masařka se nechytla.Poté se natáhne zmožen vedle pavoučice se sdělením: dnes mě drahá,ale opravdu bolí hlava.(inspirováno s jemnými mušími úpravami,ladným pohybem prstů po klávesnici od Carl Sagan)
Zdá se to ujeté či střeštěně absurdně nadsazené? Ve výsledku nevíme nic,víme jen,že jde o pavouka protože jsme mu my dali do vínku toto druhové označení.A pozoruju vlastně já jeho a nebo on civí na mě.Kdo je on a kdo je pozorován,kdo je součástí čího světa,snad ještě někdo nad námi pozoruje nás oba na té louce (ted zrovna nemám na mysli to voko jako symbol v tom trojúhelníku).
Oblast X
Čtyři bytosti jemného pohlaví na místě těžko pochopitelném lidské zkušenosti a zavedených řádů.Plíživá atmosféra z neviditelného nepoznatelně nerozluštitelného pochopení.Strachu z neznámé tmy našeho podvědomí.Jak jsme se tu octli,musí vždy vše dávat logiku.Smysly nás šálí,rozum zrazuje,čeho jsme součástí,je naším cílem takhle uvažovat,jakou roli má existence,nezbývá chceme vše pojmenovat měřit tvarovat,smysl stále uniká...
Anihilace
Jemné prvky Stalkera se Solarisem,ale opravdu takové jemně mazlavé na povrchu.VanderMeer příliš nepopisuje postavy natož pojmenovává.Někdy to holt sedne.Nezabývá se vypodobnováním těla a detailům obličejovým viz jako třeba s bradavicí na nose ozdobeným jemným chloupkem s chrupem staré indiánky v pokročilém jářku věku.Nezajímá ho jestli tam jeli na kole,nebo autem a jestli při tom tankovali benzin,šup hezky od začátku přímo do jádra.Zážitek takového oslnění,asi jako když jste si poprvé zapli magion s Jendou Rosákem.
Minimalisticky,komorně,nemainstreamově,neprvoplánovaně anihilován a rozstěpen.Něco takového jsem už dlouho chtěl někdy číst.Odpovědí poskrovnu,spíše naopak.Chápu pro někoho zklamání,svým způsobem pochopitelné,rádi přicházíme otázkám nakloub.Vyjímku dělám právě u knížek.Dost často dojde spíše k tomu zklamání nad odhaleným,ztratí to pravé kouzlo ponurého napětí a představivosti.Mámivý záchvěv fantazie a představ,který v současnosti plném zlatých podnosů postrádám.
Svým způsobem si tato kniha obhájí jedinečnost i jako samostatný dílko i se závěrem který má.
O to více zajímavější bude vstopit do tohoto tajemna ještě někdy příště v jeho dvou pokračováních.

6 13.10.2017

Ústa otevřená úžasem,brada klesá,rozum nezůstává stát,rozum driftuje na divnovlnách,mate,unáší se i žasne zároven.
Kašlat na anotaci s Lynchem a Murakamim,tohle je Finsko jak vystřižený z kalendáře jo a padá tu snížek bílý to je jasnačka.
Někde se skrývá pravda pod povrchem,nic není jak se na první pohled zdá a tady nejste ztraceni ve vesmíru-vítejte v Zaječíně,kde není problém zakopnout o nějakého trpaslíka či jinou (nemyšleno pokémona) éterickou bytost.
Někdy se poetika z knihy přenese do skutečnosti.Věřte nevěřte nemocniční událost v poslední čtvrtce knihy se mi dnes stala ještě před samotným dočtením zhruba sta stran.To by snad ještě nic nebylo,ale ono odpovídalo i přijmení té postavy z českého překladu.Dalo by se to nazvat,literární deja-vu náhodou a tak se fikce potkává s realitou.Je to něco jako,když se příběh odehrává ve stejný měsíc co čtete a nebo postavě je stejně let jako vám,však to znáte:-) Dává to čtenému ještě o další rozměr navíc,sice pošetilý,ale přinejmenším potěší:-)
Skutečnost je někdy podivnější než ráj.
Nebudu prozrazovat detaily,poněvadž se to týká samotné knihy i ona vše nevysvětlí do puntíku.Čtenáři očekávající odpovědi na vše a stejně tak na jasné konce budou nejspíše rozsčarováni:-)
Vzpomínka na ní se časem ohýbá a bledne tak jako,když cvaknete přístrojem na uchování nezapomenutelných zážitků.
Prchavý okamžik uvězněný v čase na fotografii,který bude mít nějakou citovou hodnotu,většinou jen pro vás s vašimi blízkými.Pro ostatní co příjdou po nás bude jen cizou a nezajímavou neosobním neuchopitelnou stopou,kterou za nějaký čásek obrazně zahladí čerstvě napadaný neposkvrněný čistý sníh.
Když ne zrovna u nás,tak alespon určitě ve vzdáleně snovém,mlhou zahaleném světě,označovaném termínem Suomikumma.

5 10.10.2017

Nastavená latka Nadace spolu s Robotama je tu znát o to víc,vlastně je nedostižná,jsou to špičky tak nějak všeobecně.
Postupem let spisovatel rozsšiřoval,doplnoval své obrovské univerzum cesty času budoucnosti na pozadí celých generací a věků.Z dnešního pohledu by se mohlo jednat,jak se dnes traduje trošku s přimhouřením šilhavého oka o takový spin-off.
Ale nebyl by to sám Asimov a ten se nezapře.
Pořád je to čtivě a poutavě napsáno,jasná kvalita,jen ne tak oslnující,tentokrát se nedostavilo to pověstné odzbrojující kouzlo,kdy vám prolétne myšlenka: jak to dokázal vymyslet a že mu to zase tak pěkně do sebe pěkně zapadá i jako celek v galaktickém soukolí futurična.

3 03.10.2017

Kdysi dávno dostalo impérium těsně před svojí rozpínavostí na prdel...
Cesta napříč epochamy alternativních dějin.Ovšem ne ve smyslu co by kdyby !
Záludnosti jako kdyby Alexandrijská knihovna nelehla popelem či lepší vzájemné vztahy s civilazecemi nového světa a vzájemné obohacení kde by snad pravděpodobně došla civilizace k osvícení ? Vynálezy které by ovlivnili myšlení globálně (alternativně).To tu neočekávejte.
Jednoduše bez staré dobré Evropy to jde taky,ale kapánek se vývoj ubírá v jinším čase,jiném místě a v kontextu je vlastně parafrází na naši realitu,lidé a jejich činy jsou hnány stejnými přirozenostmi i jednoduchými primitivními pudy.Je to tedy mín sci a spíše více fi.
Docela určitě si knihu užijí ti kdo mají povědomí o dynastiích,císařích,chánech,sultánech a dějinách všeobecně.V sedmém nebi nebo v nirváně budou sociologové,politologové,filozofové i jiní ové.
Pro pribináčky,tvaroháčky,lipánky no prostě pro nás ostatní je tu také spousty cenností :-) Něco více než špetka levicové rovnoprávnosti,vlivu žen a nebo vlastně o nevlivu v předsudcích středověkých praktik uvízlých v čase.Vždyt oni nás tvoří,na úkor staletí poznamenaných v monumentech rozvalin pohřbených v prachu dávných mocí vlivů nalezených dávných říší.
Texty jsou rozděleny na deset různě dlouhých částí,které jsou členěny na doby a po celém světě a i oni samotné jsou různorodé co se týče stylem,jinakostí psaní.
Text hutný spíše se rozmlouvá obecně,samotné dialogy mezi postavami,detailní popisy charakterů psychologie mlhavé.Plynulost děje,no tady zrovinka nejde o nějaký dechberoucí masakr.Jde tu v drtivé většině o hloubavý text týkající se náboženství,sociálně polititické rozpravy.
Dobrodružství s napětím jen velmi okrajově.Celek přeci jenom drží pohromadě,autor má vyloženě nastudováno a je to znát.Hutná literatura,plná odborností,která ve výsledku je humanisticky napěchovaná,lidských osudů které tvoří věčnost,zatímco uvnitř ve svých tělesných schránkách ukrývají svou duši plnou touhy po smíření.
Dílko těžké,obsahově silné,přemýšlivé.Čas od času je dobré se na takovou objevnou pout vydat.
Kterak se nám Evropa schovala,ale kde je.Kampak utekla mrška.Neutekla-umřela.
Civilizace je stále v plenkách,potřebovala by přebalit.
Štěstí v podobě pouhé víry v dobrotu a harmonie skutečných hodnot,zakleté uvnitř neustálích repríz znovuzrození,toku paměti z minulosti znovu,znovu,znovu do věčnosti.

6 19.09.2017

Myši jsou všude.Myši jsou na ulici a čekají na toaleták před krámem ve vedlejší ulici na banány.Jsou všude na úřadech,zaměstnání,televizi.Ve tvojí hlavě.Nikdo je nezval,přijdou bez klepání...
Octnout se v časech kde nad hlavou vám občas přelétne hvězdolet.A až vám z toho nechápajícího pohledu vyhládne dost možná dostanete chut na kaštany u prodavače jak vystřiženého z první republiky.Kde to jsem,je to zvláštní,takové jakési divné až vyšinuté.Někdo vás sleduje,jakýsi stín a nebo vaše paranoia.To není snad moje,někdo mi ji vnutil a nebo chci být záměrně ovládán,co když a kým-čím.Doba plíživého děsu tehdá dnes i v budoucnu kde není radno si dávat pusu na špacír,snad omleté fráze by mohli zabrat a vyplatí se je vštěpovat do myslí lidiček.Pocity jak žiletky,stavy sklíčeného splínu v podbříšku v očekávání strnulého výrazu že každým okamžikem přijde nečekaná či ne zrovna vítaná (nezvaná) návštěva kterou by jste nepozvali na čaj o páté.Neodvracet zrak,nepohnout pražádným svalem,nebýt schopen dát o sobě slůvkem vědět.Hluboko zakořeněný strach z plíživě tušící ho,avšak neodvratného vnitřního děsu-hle tu někdo bere za kliku...
Kde to jsem,sedím v křesle a právě jsem dočetl Natálii Mooshabrovou,to vím jistě aspon si to uvědomuju:-)
Pokud jste již četli něco od L.F. tak jistě čekáte jeho typické opakování odstavečků,frází.V tomto dílku jsou vyvedeny s maximální kadencí k dokonalosti.To nic nemění na faktu,má to vskutku smysl a ta provázanost v celé knize je na místě,na konci pochopíte.
Láda F. si jede to svoje a v tom je jeho síla.Smaženice všech chutí zamíchaná utopie s alegorií.Orwellovská Kafkovina ? Kdepak tohle je jedinečná Fuksovina jako řemen a nad tím vším sám osobitý autor se stěžejním tématem strachu a syrově zakousnuté nejistoty v jakémsi neurčitém groteskním bezčasí.
Je to však bezčasí nereálné ?? Na to si už Fuksíkův vnímavý čtenář jistě odpoví sám,poněvadž...
...sejdeme se na hřbitově,Natálie už tam čeká.
Myši samozřejmě taky.

Tak tedy Dášenka čili Život štěněte.Ne,nehráblo mi.Mé pravěké předpubertální já takhle s panem Čapkem začínalo.Pak ještě komiks Válka s mloky a nějaká povědomost s vynalezením slova robot od téhož autora.To trvalo do doby,než jsem tak nějak začal četbu všeobecně brát,ehm takovej osobní literární comeback :-D
Jo vše je jinak to už téměř nějaký čas zdá se mi.Snad ve škole,nebo v práci snad Votroubková,že by poudála ? Nic jo,fakt ne.Mařka říkala ani prej na Barrandově se o tom dosti nemluvý a to tam dávaj ty vztahy.Ono se dělá,že to ne existůůůje.
Autor měl širokej záběr a pak taky existenční pecky jako tenhle vobyčejnej život.
Helejdte osobo a kterápak vy vlastně jste,kdo se má ve vás vyznat,kde jste se schovala,máte snad pro dnešní den zcela jiné já,či snad jste nechala včerejší kdesi doma na věšáku nebo snad nedej bože v šuplíku.Vy nemůžete za své hurá ego,ono vás zformovalo dětství ? Kdeže ono to sahá snad ouplně až do předků ? Vy myslíte snad až jako dokonce jako Dé En Á ? Jejku takže moje nasranné já,může taky pocházet od,dej mu pane na nebi lehký spočinutí,mého pradědy.Někoho koho jsem neznal a při tom jsem jeho já,nebo taky někdo dočista úplně jinej :-) Neuchopitelnost co jsem a kam jdu ? Ještě nevím,asi do mlíkárny probrat to s Kašubovou vod naproti,ta je taky podobně máklá.
Takže si je nosím sebou a občas šáhnu do šatníku pro jinší osoby svých tzv. JÁ,to podle situace. Ono to tak v hlavince pěkně roštuje.No a pak tu máme tu epickou svobodnou vůli ...
Tak už jsme se vykecali co ! Na závěr se sluší doporučit široké obci databázní knihové :-)
Až dočtete šmakulozní Dášenku,to je taky hezkej pokéc i s obrázky a nebo něco jako Krakatici,snad R.U.R. Robotici zkuste tenhleten ŽIVOT.
Každej si hledá svý...každej si hledá svý,kam sebe vrazit...KAŽDEJ SI HLEDÁ SVÝ

2 20.08.2017

ČAPEK K. mě baví,to je literární mág,chci se svámi o to podělit i zároven radovat.
Tot krajan přeci náš,myšlenky nadčasové putují tu snámi dál,už tenkrát to věděl tenhle pán.
Vše do sebe zapadá tak jak má,nebudu vás déle rušit,přečíst si to zkuste každý sám.

3 10.08.2017

Takže tu máme Palahniuka v kostce.Doslova v povídkovém nadělení v odeonském balení.
Představa jistě k pokukání,jak některý zatím dosud neposkvrněný čtenář začne tímto souborem,očekávajíc pestrou mozaiku věcí nevídaných dostane vskutku vše na talíři bizardním.Opět se můžete těšit na spisovatelovy oblíbennosti,nechutnosti skloubenné s moralitkou a ty pravé delikátní šlehy tak jako v povídce Sklony.
Nic proti,pro mě přišel vrchol hned zkraje v povídce Tuky tuk.Přesně něco takového mě dostává i zároven drtí.Na tak malé ploše něco tak titěrně rozpitvaného se jen tak nevidí.U svatýho dyndy,tak todlecto je ten život.Tak komickej,trapnej a tragickej zároven.Pro mě povídka 21 století,doporučuji brát s nadsázkou :-)
Ne tentokrát jsem se do extáze a podlomení dolních okončetin nedostal.Je to tak půl na půl,ale Chuck mě utvrdil v tom,že má široký záběr a stále potencionál překvapit,tím pádem mě do budoucna nechal nadrženě klidným,poněvadž nás jistě překvapí nějakou románovou ujetou delikatesou :-)
Sumasumárum to dává nám i onačím příbuzenským monstrům krásnou vizi,že tak nějak stydlivě přihlížíme a odvracíme tvář s modlitbou,že přeci už budeme všici výhledově štastni.Ono čas od času přijde něco takového jako tato sbírka vhod,je to pro někoho leckdy nechutný obnažování,ale na druhou stranu v lesčems mu dáte za pravdu.
Že takhle to přeci někdy na tom světě bejvá.Chucku dík za připomenutí.

Příšery všech zemí spojte se.

4 10.08.2017

Na úvod se sluší a to doslova: Vy nás,ale zásobujete,pane Karfík :-)
V přeneseném smyslu zcela zásadně nakladatelství ARGO.Je fajn číst i méně známá dílka od PKD.
Ano,jistě je jasné,že to přeci není jako Ubik,nebo jestli se androidům zdá o elektrických ovečkách či snad temný obraz a jiné proslulosti.
Pche,že ne,tak to je omyl vážení,tohle je totiž politicko utopickej nářez ala Dick v kostce :-)
Typicky běžní lidé zmítaní v trychtýři před i za zrcadlem v sítech nepředvídatelnosti manipulativních tahů štětcem něčeho očím na první pohled nenápadně skrytého podprahově číhající na zmatenné pěšáčky ve spárech neuchopitelných kreací neutěšených tzv mocností realit či snad pro vás lepší podivných psychozních neurotických zákoutí (nějakej pan S.Freud kdysi tvrdil,že za to může doslova sexualita) v hlubinách prostých myšlenek které se vejdou do zlomku miliontiny vteřiny v galaxii prostého člověčího orgánu skrytého ve vaší lebce.
PS: Ty jeho konce jsou prostě,no jak to nehrotí do nějaký trapný klišoidní pointy,život jde z lehounka dál ...
Takže jasný,pokud ho milujete,není co řešit :-D

4 18.07.2017

M O R

Boží vůle seslanná vyšší mocí za naše hříchy,postižení pro ty neskonale nenapravitelné lidské bytosti. Hej vy zabedněnci,má zloba již dosáhla absolutna,jak dlouho trpět vaše malicherná hašteření.A proto sesílám na vás (jak dlouho ho to bude ještě bavit) tuto zkázu.
Paradoxně tak zahají éru agonií,kde obyvatelé na pozadí zkázy naleznou pravou hodnotu slova žít a jak to tak bývá i ve smyslu odcizení.Metafora katastrofy ve smyslu existence a každodddenní samozřejmosti i její ztráty.
Camusovská postava lékaře je ryzí ve smyslu svobodně opravdová i neutěchající ideál lásky k životu jako přednosti ve smyslu čistě prosté lidské dobroty.
Vypravěč v knize jakoby k ničemu nenutí v podstatě můžete najít něco zásadního na každé stránce.Stejně tak i pohled spisovatelův který nekriticky i nezaujatě pozoruje jak se v této nelehké době proměnují lidské charaktery.
Nabušenný A.CAMUS jak má být,silná záležitost i po tolika letech...nezbývá absurdně zakončit tyto řádky...nějak bude.

10 18.07.2017

...už cvakli náramky pánů vod dýrekce.Copak ale,copak ale...inu co.Jo jo zlatý třicítky.Myšleno s prominutím jako léta třicátá,nikoliv třicetiletá něžná pohlaví :-D Ale vopravdu,už mě tam chyběla jen mord parta,galérka,či jedová chýše :-) Ach,jak ten náš Kája uměl,také mě to nedá znovu a opět ho pochválit,právě zde na portálu Databáze knih a na stránkách tomu určených.
Je v tom poetika zašlých časů a v podstatě,ne vždy po světě chodili společně za ruku jen Vinnetou se svým ehm pokrevním sestrobratrem Old Shatterhandem.Že přeháním ? Ne,ne milé děti nepřeháním,tací Mirkové Dušínové už asi vymřeli a nebo se přinejmenším schovali a čekají až bude nejhůř...bezpráví se poté náležitě bude třásti a po zásluze bude potrestáno.Ano Jeníčku i ty Mařenko,věřte,věřte,nejsem šílený či snad pošukáný.Výhledově určitě se máme na co těšit.
Povídky jakoby nabírají na obrátkách a ve druhé z kapsy příběhy vysypanné,tak to je provázaná etúda z různých životních pohledů nekalých živlů i podvratně sympatických obyčejně lidských osudů jenž se může zdánlivě sousedsky,stát takzvaně kousek od vás.
A pak to přijde,pak přijdou vrcholy.Krystalicky vybroušené Čapkovky jako: Jehla,Telegram,Muž,který nemohl spát,Sbírka známek.Pod lupou odhalená psyché,jednoduše nemají chybu.
Takže našlapujte tiše,nebo spíše čtěte a vězte přitom,že ne vždy jde o snatkového podvodníka,užívejte si to nadčasově :-)

14 21.06.2017

Saturnine,ty chlape roztomilá,jak je to možné že nás tak stále bavíš ? Ano je to možné,poněvadž kdyby to nebylo možné,tak bys už tolik desetiletí,nerozdával radost při čtení knížky o Tobě.A nejmožnější je to právě v tom,že to pan spisovatel Zdeněk Jirotka tak pěkně napísal.
I když se v životě lidským přihodí epizody leckdy nechtěnné,bolestné i zcela s prominutím na hovno,muším si vzpomenout na sluhu který bere (skoro) vždy vše s nadhledem.
Takže,když nám nic v podstatě nechybí,no vždyt co by tomu řekli takové děti v Africe a máme ten mír a přitom jsme tu přeci všicky na pověstný mámivý skok.
Copak náš Saturninku jistě sám tušíš,víš ty jsi oslavou optimismu,být nad věcí,brát to jak to je a se životem se veselit.
Bud jak bud,nechám osobní důležitost doma na věšáku,po zaklapnutí za futrama si budu notovat forever young,vys...vykašlu se na vážně blbou náladu a budu mít příjemnej pocit s připitomnělým úsměvem a vzpomínku na to ...
Vzpomínku na to,jak jsem Tě našel v té nepřeberné nabídce žánrů a užil si to.Někdy si to zopáknem,bereš.Budu se těšit :-)

16 31.05.2017