Ozzy86 komentáře u knih
Pohled do duše amerického teenagera, kterého právě vyhodily ze školy. Cílovkou budou spíše dospívající čtenáři, kterým bude Holdenovo tápání životem mnohem bližší.
Po nedávno čtených revizionistických Náměsíčnících standardní pohled na příčiny vzniku konfliktu. Hastings vidí habsburský útok na Srbsko jako neopodstatněný a německý souhlas ním jako hlavní příčinu vypuknutí války. Podrobně rozebírá především západní frontu, podle mě zbytečně detailně na úkor makroskopického pohledu.
Tak tohle patřilo mezi ty těžší kousky. Autor nepoužívá přímou řeč ani odstavce. Jde o nepřetržitý proud myšlenek hlavní postavy. Kritiku Rakouska, nesoudružné rodiny a vlastně všeho. Děj by šel shrnout do věty: Syn obdržel telegram a o smrti rodičů a bratra při autonehodě a vrací se na rodové sídlo na pohřeb. Několikrát mi četba evokovala Proustovo Hledání ztraceného času.
Románová kronika popisující vzestup italského fašismu. Demokraté udělali smlouvu s ďáblem, když tolerovali fašistické násilí proti socialistům a pro vzájemné půtky je nebyli schopni včas zastavit. Stačil rozhodnější král či schopnější předseda vlády v době Pochodu na Řím a dějiny se mohli odvíjet úplně jiným směrem.
Ishiguro se pustil do Kafky a sepsal rozsáhlý román o návštěvě slavného klavíristy v jednom nejmenovaném městě. Autorovo osobní témata jako nespolehlivost lidské mysli či společenská konverzační konvence, která zabraňuje říci cokoliv podstatného, vložil do kafkovského světa s prapodivným ohýbáním prostoru a času.
Nejde o jednoduché čtení, ale o odbornou studii, která rozebírá témata, která společnost řešila v poválečném období. Autorka demytizuje představu tří let demokracie a ukazuje, že v socialistickém poblouznění uvízla většina národa a jiným myšlenkovým proudům se nedostávalo slyšení. Z tohoto úhlu pohledu byl komunistický puč, jako nejradikálnější hlas socialistického smýšlení, logickým vyústěním. Zároveň ale pro současníky byl boj o budoucnost otevřeným a nepředvídatelným procesem, který se klidně mohl vydat i jinými cestami.
Na dobu svého vzniku velmi originálně, až postmodernisticky, napsaná kniha s vypravěčem, který dává najevo svou moc nad textem. Ve filozofické rovině se točí kolem myšlenky lidské svobody v jednání vs. „je to napsáno tam nahoře“.
Dobrodružný román sepsaný především podle výpovědi Josefa Hasila poodkrývá situaci na Šumavské hranici po únoru 1948, kdy se z obyčejných kluků stávali agenti. Smutným koncem je nepřátelské přijetí v rodném kraji po roce 1989, kde ho místní nevidí jako bojovníka za svobodu, ale za příčinu utrpení mnoha nevinných lidí, které komunistická diktatura odsoudila za jejich pomoc Králi Šumavy.
Stejně jako v Životě po francouzsku je vypravěčem stárnoucí muž, který popisuje svůj dosavadní život. Kouzlo autora tkví v tom, že dokáže zdánlivě banální a obyčejné věci podat podmanivým, lehce melancholickým způsobem. Všude je přítomno hledání krásy a nostalgie po lidském, přehledném, mizejícím světě, který nahrazuje matematická, technokratická neosobnost.
Studie o příčinách Velké války, která bortí zavedené interpretace o výlučné vině Německa. Politici již léta vytvářeli situaci, která je v létě 1914 kunderovsky přerostla, udělala z nich pouhé statisty, kteří jen bezmocně sledují vývoj, který nezadržitelně spěje ke katastrofě.
Zpověď nihilisty, který se dostane do přísně organizovaného soukolí americké pošty. Bukowski sice pouze popisuje banální všednodennost, přesto se do knihy podařilo mezi řádky dostat existencionální hloubku.
Pokračování Kočky jsou vrženy obsahuje kromě politické satiry ještě dobrodružný román i Dana Browna v jednom. Ve výsledku je z toho nesourodý slepenec, který se po výborné úvodní části rozmazává.
Nedokončený román o předválečném Hollywoodu. Hlavní postavou je překvapivě sympatický filmový producent. Pravděpodobně mělo jít o román o jeho pádu, v torzu zůstává pouze pohled za kulisy filmového průmyslu.
Pojednání o historii i budoucnosti mezinárodních vztahů se stručnými dějinami všech relevantních regionálních celků. Kniha je psána v roce 2014, ale už tehdy Kissinger jasně rozpoznal hrozby sociálních sítí, tlak na okamžité rozhodování politiků bez jasné dlouhodobější vize i trend, kde si lidé nevybírají politika podle jeho programu, ale politik program podle lidí.
Šest povídek, které pomáhají osvětlit ruskou duši a člověk tak nějak lépe pochopí jejich dobovou zaostalost. Autor často používá nadpřirozené motivy, až si člověk říká, jestli se jím malinko neinspiroval Bulgakov. Nejlepší byla závěrečná mefistofelovská povídka Portrét.
Komplexní pohled na historii našeho kontinentu. Někde mě vadil nejasný překlad, ale pro knihu takového rozsahu to bylo v akceptovatelné míře. Líbilo se mi, že autor kromě popisování faktů přidává i svůj názor historika.
Studie, která je díky vypravěčskému nadání Gombricha přístupná i laikovi. Vysvětluje problémy se zobrazováním skutečnosti z úhlů, které jsou pro současného člověka neintuitivní, ale o to zajímavější. Autorovo postřehy i závěry, které se dají aplikovat i na jiné oblasti než umění, vybízejí k dalšímu promýšlení.
Na příběhu je poznat, že je psán v 19. století, kdy na vše bylo daleko více času a tak se autor mohl rozmáchle vykecávat na mnoha stránkách. Dějově jde o klasický příběh vzestupu a pádu a tematicky o žalobu absolutistické společnosti, kde hrstka vyvolených žije na úkor milionů chudáků.
Kniha důležitá pro uchování historické paměti, nicméně svojí suchou formou a lokálním zaměřením není úplně čtivá.
McEwanova jednohubková satira je spíchnuta horkou jehlou a téma by si zasloužilo větší pečlivost.