pahorkatina komentáře u knih
Skvěle sestavená kuchařka obsahující z větší části vegetariánské recepty. Svým zaměřením na snadno dostupné druhy zeleniny poslouží jako inspirace každému.
//Nenechávej mě uprostřed tmy
denního světla//
Syrová poezie na listech papíru schoulených v útlém svazku. Čtenář je vržen napospas křiku prolínajícího se s šepotem a mlčením. Somatizované infantilně vyzralé pocity za sebou zanechávají chemtrails znepokojení a rozechvělosti. Něco se v duši pohne tak, že z vás opadá omítka.
4,5 hvězdičky
Podivně rituální verše v próze jsou obtěžkané doširoka rozkvetlými květy. Čtenář se zde setkává s mnohočetnými tvory a s roztodivným rostlinstvem, rodinní příslušníci se vyjevují hned vedle nadpřirozených bytostí, odehrávající se jevy mají charakter iniciačních obřadů.
Doporučuji si zkusit si pár básní zarecitovat nahlas. Plodnost slov tak z veršů vytryskne naplno.
Zázračný úklid jsem nečetla, ale tato kniha mne zaujala svým systematickým zpracováním a praktickými postupy. Někomu přístup KonMari vyhovovat nemusí, ale já jsem z něj nadšená. Pátou i čtvrtou hvězdičku jsem ubrala za nedostatečné informace o tom, kam přesně s věcmi, které se rozhodneme vyřadit z našeho života. V knize často užívaný výraz vyhodit je dle mého názoru nevhodný, odkazující k popelnici. Věcí se lze zbavit daleko lépe, darovat je na charitu, do bazaru, přátelům... a pokud naše nechtěná věc bude dělat radost jinému člověku, je to skvělý pocit.
Knihu jsem zakoupila na akci, jejíž výtěžek zafinancoval kočičí útulky, takže jejího nákupu nelituji, ale četba knihy mi nepřinesla nic dobrého. Přihmouřila bych oči před chybějící interpunkcí, kdybych trávila čas nad z hlediska obsahu příjemnou, oddechovou knihou. Bohužel se často jednalo o počiny ve stylu slohu průměrně nadaného žáka. I to bych byla schopna tolerovat, kdybych z knihy cítila respekt ke kočičím bytostem. Ale kniha nekriticky popisuje např. nákup kočky v množírně (příběh Jasmína) nebo jednání lidí, kteří po rozvodu nechají kočku napospas (příběh Mimi). Čtení tedy ve mě zanechalo spíše jakousi pachuť, než radost z času stráveného četbou o kočkách, zvířatech, která mají v mém srdci speciální místo.
Nepotřebujete oplývat silou sofistikovaných knižních obratů, když oplýváte silou příběhu. A neuvěřitelnou vnitřní silou, která vám umožní vrátit se sama k sobě a najít svůj hlas a sebevyjádření poté, co vás roky měl v moci váš manipulátorský otec alias personifikace plejády patologických jevů. Knihu jsem si přečetla na základě doporučení z podcastu Radia Wave a nelituji.
(SPOILER) V knize bylo pár silných momentů reflektující těžké dospívání hlavní postavy, přenos stigmatu z matky na dceru, zápas s duševními problémy, ale jinak to byly jen střípky, sice trochu naostřené poetickým jazykem, ale příběh sám jakoby jen klouzal po povrchu. Nadějný začátek sliboval komplexnější odhalení Nininy minulosti, avšak vývoj příběhu nepřinesl žádné zásadní zvraty či překvapivé rozuzlení. Kdyby byla Ninina introspekce víc zaměřena na její duševní stavy, než na city k Paulovi, pravděpodobně by text dosáhl vyšší úrovně. Dalším zklamáním byla zanedbatelná provázanost příběhu s mytologií, dle anotace jsem se těšila na dílo mistrně balancující mezi hloubkou mýtu a hravostí pohádek. Příběh o kalifovi, který se stal čápem, však neprosakuje do textu ve větší míře než jako náhodné zašustění křídel čápa vzlétajícího k obzoru. Prvek mytologičnosti v knize jen povrchně probleskuje, aniž by byl plnohodnotně integrován do struktury příběhu.
Tvorba Rupi Kaur mne příliš neoslovuje a zdráhám se ji nazývat poezií, ale tahle kniha obsahuje funkční cvičení, díky kterým se člověk rozepíše. Určitě mi nesednou všechna cvičení, ale narazila jsem tam už na několik opravdu užitečných aktivit. Doporučuji!
S knihou jsem strávila vcelku příjemné odpoledne, je to odlehčený příběh, který Vás vezme na trip i do podsvětí, kde dějová linka osvěžujícím stylem laškuje s mytologií. A to je všechno. Pokud od knihy očekáváte zamyšlení mezi řádky, nebo barvitý, rozvinutý jazyk, trampoty princezny Tymiány pro Vás budou jen letmým závanem vůně bylinek, bez toho, abyste si z nich mohli uvařit poctivý čaj, který si budete labužnicky plnými doušky vychutnávat.
Vyprávění příběhu je forma předání informací, která může být v řadě případů efektivnější, než non-fiction seberozvojová kniha. Řada seberozvojových knih sice kazuistiky obsahuje, ale mají daleko menší rozsah. Komplexní příběhy v této knize určitě mají potenciál dotknout se čtenáře na hlubší úrovni, ale knize by neuškodila trocha hlubší redakční práce. Škoda takto silné knihy s ironicky slabou redakční úpravou a překladem, některé formulace jsou velmi krkolomné. I přes formální nedostatky kniha dokázala naplnit očekávání, která jsem měla při její koupi.
4,5 hvězdiček
Nemohu obsah posoudit z hlediska aktuálního stavu poznání o schizofrenii, ale z laického pohledu se jedná o knihu, jejíž stáří prozrazuje jen použití několika zastaralých výrazů (např. d*bil pro osobu se sníženým intelektem). Jde o obdivuhodně psaný text, poetický, poučný, citlivý k lidem s duševním onemocněním. Kazuistiky činí poměrně mnohovrstevnatý obrazotvorný text lépe uchopitelným. Mrzí mě, že jsem už dříve četla knihu Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Číst tyto dvě knihy v návaznosti na sebe by mohl být ještě intenzivnější zážitek.
Zpočátku jsem z knihy byla rozpačitá, ale po první kapitole mnou najednou text začal prorůstat a průběžně vznikaly i mé vlastní organické úvahy. Autorka je novinářka, což se zrcadlí ve struktuře knihy: esejistické části jsou proloženy rozhovory, v nichž nejsou kladeny lehké otázky. Díky tomuto formátu se kniha dobře čte, ale překvapivě nás umí zavést hlouběji, než společenská rubrika lifestylového plátku.
Individuální seberozvoj v dnešní době přestává být v mnoha ohledech dostačující a kniha nabízí několik přístupů, jimiž se můžeme inspirovat. S řadou z nich jsem se nesetkala poprvé, přesto mi ale kniha byla schopna částečně nabídnout čtenářský ekvivalent pocitu svěžího větru ve vlasech. Leckdy i mrazivého, kombinovaného s citlivě dávkovanými impulsy k hledání vnitřních i vnějších sil (tolik potřebných k tomu to vše ustát). A taky jsem mezi řádky našla touhu probudit kontakt s tou částí sebe samé, která je diametrálně odlišná od člověka, který píše tyto řádky, osvícen mdlým svitem telefonu.
A právě v tom tkví síla Klimasmutku – nejde o pouhou knihu o změnách klimatu nebo osobním rozvoji, ale o pozvání k hlubšímu vnímání propojení mezi námi a světem.
Parádní všeobsažné dílko. Mrazivé závany (nejen) sibiřského - (post)soviet wavu- střídají až mechanicky posvátné popisy úkonů souvisejících s pochováním nebožtíka, nekompromisní verše a esejistické pasáže zrcadlící syrovou upřímnost a schopnost nacházet rozmanité způsoby k reflexi vnitřních pochodů.
Někdy udělím pět hvězdiček, protože čtyři jsou zkrátka málo. Zde hodnotím pěti hvězdičkami, protože systém databáze neumožňuje udělit vyšší hodnocení.
//Tvoje krajiny jsou jiné, patří k tomu druhu krajin, které vypadají jako stíny. Někdy se s těmi mými překrývají a někdy jsou zas na hony vzdálené.
Tato zvláštní literární krajina se nehodnotí lehce, ale je natolik všeobsažná, že se v ní dá najít dokonce i popis mého zážitku ze čtení knihy. Při formátu povídek a esejí se vždy dá předjímat kolísavý zážitek z jednotlivých děl, u této knihy tomu nebylo jinak. Udělila bych tři zářivé hvězdy a jeden lumen k tomu, čtvrtou hvězdu přidávám z vděčnosti za to, že kniha vyšla v kvalitním českém překladu.
Hezky zpracovaná publikace, v níž mne ovšem hlouběji zaujaly jen některé kapitoly. Jedním dechem jsem přečetla kapitolu o románu Plochozemě, k zajímavým úvahám mne přivedly kapitoly Kouzlo čtvrtého rozměru a Zobrazení čtvrtého rozměru. Přínosné pro mě byly i některé myšlenky z kapitoly o duchovním aspektu čtvrtého rozměru.
Kniha se mi jeví užitečně, návody jsou jasné, stručné a srozumitelné (a méně úsměvné než ty z WikiHow). Ale mám lehkou až středně těžkou averzi k určitým fotkám, kterými je jinak hezky zpracovaná publikace vyzdobená. Jedná se o fotografie vystajlovaných hospodyněk, které extrémně stereotypizují “ženskou roli”.
Pokud patříte k lidem, kteří občas chtějí zmizet, tato nálož tajemnosti a zasněné beznaděje se jistě stane vaším skromným teleportem do naplňující samoty. A jste-li navíc člověkem, kterému šedou kůru mozkovou věčně omývají vlny imaginativních myšlenek, dostanete se ještě dál než na ten nejodlehlejší ostrov.
Občas si člověk nekoupí knihu ke čtení, ale spíše k listování. Kniha je hezky řešená, ilustrace jsou působivé, i když to, že všechny nekreslil jediný autor místy působí rušivě. Hlavním účelem knihy je popsat význam vybraných druhů stromů z hospodářského hlediska.