pajaroh komentáře u knih

Hory v mlze a vlčák v mnoha provedeních, každé jedinečné a s duší daného místa i chvíle. Ty hodiny strávené v přírodě lze jen tušit.
Samotný text je krátký, je vidět, že autor nás hlouběji do soukromí a pocitů nahlédnout nenechá (jak pochopitelné), ale ráda bych si přečetla mnohem více o tom, jak jednotlivé záběry vznikaly, detaily cestování, pokračování vztahu se Sitkou.
Provedení knihy je vypracované a velmi se mi líbí, je vidět, že si s tím autor vyhrál a že více než na co jiného klade důraz na obrazovou a estetickou stránku knihy.

3 02.01.2023

Naprostý originál, který dokázal zachytit atmosféru valašských kopců a lidských vztahů v několika kapitolách a obrazech. Žádné detailní romantické povídání ani malebné kresbičky, ale často použité tmavé barvy či netradiční kombinace, realistické krátké příhody a náhodné vzpomínky - a právě proto tak autenticky drsné a krásné.

4 01.01.2023

Ten bestseller číslo 1 v anotaci je vtipný vzhledem k "třetímu labyrintu" z knihy.
Pěkné čtení to je, příběh se mi líbil a - bohužel - jsem se minimálně v jedné čtenářské neřesti našla. Jen samotnému vyprávění chybí... šťáva. Jako když jíte jídlo uvařené podle výborného receptu s nejlepšími ingrediencemi, které kuchař zapomněl osolit.

7 01.01.2023

Útlá knížka od mého "nej" spisovatele. Jako vždy plná skromných mouder, příběhů starého světa a přírody, o to překvapivější, že se odehrává převážně v okolí Prahy. Jak tam musela být nádherná zákoutí... (úplně při čtení vidím zarostlé zahrady malíře Pavla Čecha).
Krásné čtení, a to nejsem ornitolog ani amatérský.

7 01.01.2023

Příběh, který - přestože není moc uvěřitelný a ke konci dosti naivní - ve vás zanechá příjemný pocit, že svět ještě není tak moc špatný.
A já si při čtení řádků o mazlení roztomilých tučňáků často vzpomněla na zápisky cestovatelů po Antarktidě o neuvěřitelném pachu, které kolonie i jedinci vydávají :-)

7 23.12.2022

Nejsem fanoušek srdceryvných knih vyprávěných z pohledu pejska (bohužel, lidi je berou příliš doslova), ale tohle je jiný případ. Ten satirický přístup a kritika lidského jednání je osvěžující. Celkově je příběh, přístup i jednání takové přímé, bez obalů či komplikovaných zápletek, nu proč ne. Tady se to hodí.
Náhodně objevená, s nedůvěrou koupená, s radostí přečtená.

8 19.12.2022

Avízovaného "průvodce přežitím v těžkých dobách" na přebalu typu jak postavit podzemní bunkr nečekejte. Spíše o příjemné "posezení" s blízkými, klidné vyprávění, pohled autora a Jane Goodallové na život a aktuální dění a ekologii ve světě.
Ano, také jdu do přírody nebo se ztratím v divočině severu, když je mi ouvej, takže žádná nová rada či prozření při čtení nenastalo, ale ta přírodní moudrost a názory Jane se tak pěkně čtou... bohužel jen nesdílím tak pozitivní pohled na lidstvo.

5 19.12.2022

Čteno v originále, prohlíženo originálně. Mnoho zajímavých osobností, známých i těch méně přibližuje Patti Smith fotkami míst či věcí a prolíná je se zápisky z osobního života. Trochu mi chyběla souvislost, propojení, ale podobně asi běží dny a myšlenky. A kdo má tuto autorku rád, zklamán nebude.
Doporučuji pročítat náhodně, ideální kniha na noční stolek pro ranní zachycení nové myšlenky.

10 14.12.2022

Mám styl Sary Baume velmi ráda. Její pojetí času, rozkladu, přírody (žádné idealizování), vtahů i samoty. Popisné vyprávění pozorovatele "z dálky", kterým se nijak nesnaží vtáhnout do děje (nač přímá řeč) a přitom je naprosto blízké. Její práce se slovy, skládání obrazů, aliterace, jazyk... no překlad musel být oříšek. A nad tím vším hora. A dva originální psi, které, myslím, znám také.
Dobré čtení, chápu, že nebude pro každého. Pro mě ano.

15 14.12.2022

Vím, že nic není černobílé a už vůbec ne problém chovatelé versus vlci. A nechci se pouštět do diskuze, na které straně je právo. Hodnotím pouze knihu.

A kniha je tak nechutně jednostranně a extrémně pojatá... paní chovatelka (přírodovědkyně jménem Svatá) milující své ovce (před porážkou i po) je vykreslena jakožto rozumná vysoce vzdělaná žena, kdežto kdoliv z ochránců musí být jistě vyšinutý floutek s hovnem v ruce i v hlavě a "fanatickým pohledem" (toto spojení je uváděno pokaždé).

Opravdu vlčí řádění přirovnal k invazi sovětských vojsk v 68? Ekologii ke komunismu a Vlčí hlídky k ideologickému (vítejakému) hnutí?
Vlci se pletou v poledne kdesi u Adršpachu mezi cyklisty a napadají bachyně. Pobíhají po náměstí, dáví psy a vše živé.
V Německu se děti bojí chodit ven.
MUDr. Ilona Krásová se bojí jít na houby.
Místní ženy se už bojí nejen do lesa, ale i na jeho okraj na maliny.
Když myslivec zabije vlka, není to trestný čin, ale odbojářský čin hodný partyzána chránící svou zemi.
Hrozí nekontrolovatelná populační exploze a nákaza vztekliny.
Ano, tu jsem určitě při čtení této knihy chytla.

Je to zlá kniha, která má pouze rozdmýchat nenávist.
(Nebo má autor vlastně vlky rád a vše myslel ironicky, aby poukázal na staré zarezlé myslivecké názory.)

Nemyslela jsem, že bych nějaké knize kdy mohla dát hodnocení "odpad", ale vše je jednou poprvé. A já děkuji autorovi za nový rozhled po lidské povaze a hlouposti.

Velmi se mi líbila atmosféra "golemovské" Prahy a také mýtický nádech příběhu. Prapodivností, bizarností až násilí však bylo, pravda, příliš a konec mi přišel uspěchaný a chaosný. Vskutku jako ne zrovna příjemný sen, něco pohádka, něco horor, no, nebudu škatulkovat, hodnotím podle pocitu.

5 02.12.2022

Tohle je výborná odpočinková kniha, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. A přes veškeré a často zbytečné připomínky, které mi běhaly v hlavě, musím připustit, že jsem si čtení neskutečně užila. A tak také hodnotím.
Pobavila jsem se (u setkání Božidary s německým vlastníkem půdy velmi hlasitě), pokochala se, zapřemýšlela. A i když mi není vlastní autorčina/Božidařina averze ke psům a k zimě, souzním s její nesympatií k šíleným páníčkům a ženským kurzům typu probuďte v sobě Bohyni (ty autorka vystihla skvěle). Pěkný příklad toho, že s někým nemusíte ve všem souhlasit, ale přesto ho respektovat a mít rád - v životě i literatuře.
A samotná Božidara v pyžamu i bez je krásný originální svéráz.

"Kuken Sie na oblohu. Patří snad mraky někomu? Nein! (...) My dvě, mein Kamarade, wir sind poutnice, abys věděl!"

"Největší svobodou je možnost odejít."

19 28.11.2022

Méně je někdy více a v tomto případě to platí trojnásob. Stefánsson je stále mistr poetiky jedné věty, jednoduché filozofie, neotřelých a padnoucích přirovnání. Jen kdyby tak netlačil na pilu, nesázel jednu myšlenku za druhou. Měla jsem problém se zorientovat v postavách, jejich osudech a vůbec jsem si je nestačila vychutnat. Ztrácela jsem linii vyprávění a ve výsledku se soutředila už jen na jednotlivé části kapitol a popis Islandu a jeho života. A je mi to moc líto, knihy J. K. Stefánssona pro mě bývaly zárukou a jistotou dobré četby...

Opět pěkně pojaté svědectví Fílova Cestovatele o době, která snad ani nebyla... Fotky prázdných ulic a zákoutí Prahy a spisovatelovy vzpomínky na dětství mají nezapomenutelné kouzlo. Energie a srdce Prahy je tam (i s často krvavou a zrádnou historií), jen je skryta pod nánosem turismu.

8 21.11.2022

Výborná kniha, která přibližuje situaci vlků v Itálii. Autorovy pocity při setkání s vlky či s lidmi, kteří se zasluhují o jejich záchranu, popisy přírody i vlastní vzpomínky jsou vyvážené napětím týkající se osudu vypuštěných vlků i jejich chování, síly a energie.
Škoda, že nemáme v ČR podobnou Elisu, která vlky miluje a zároveň respektuje jejich svobodu, divokost, nesnaží se nich vychovat psy, jak tomu u nás bylo v minulosti mnohokrát.

12 21.11.2022

Nejpěknější byla část o (ne)obyčejných horalech nazvaná Lidé z hor, s těmi bych se chtěla opravdu setkat - s legendární správcovou z Ovčárny a Rýbrcoulem v čele. Také poslední tři osobnosti včetně zvoníka nezaostávaly, naopak nejméně zajímavé se mi jevily kapitoly na začátku knihy - co do osobností, to do výčtu informací (ale to asi souvisí s dobou i dostupnými prameny).
Celkově je to povedená publikace nejen pro místní a rodáky, ale i pro lidi, kteří kraj Jesenicka navštíví a chtějí si odnést více než fotky v mobilu a panděro nacpané pradědovým řízkem.

9 17.11.2022

Tentokrát mi přišly příběhy temnější, fotky výstižnější. Je to dáno dobou toulání, místem, zaujetím autora... dobře dokáže zachytit jedinečnost kraje, jeho drsnou krásu bez pozlátka (byť má "zlato" v názvu). Hodně mě příběhy oslovují, především ty na první pohled všednější a ne tak dramatické, ale na ten pohled druhý... (Bosorka, Neviditelná...).

7 15.11.2022

Kompozice knihy mě neoslovila, stejně tak styl psaní a opakování (ač matka moudrosti).
Některé kapitoly znějí jako motivační abeceda, nu nechme českou remcací povahu stranou, většinou je to pravda a kdo na sobě nesnaží zapracovat, ten po podobné knize asi nesáhne.
A pak ten příběh smrti, o který nejspíš jde. Určitě obdivuhodný. Osobně však nevíce obdivuji autorčin postoj k zastaralým, rezavým pravidlům, k neohebným a zbytečným rituálům, k tomu, co na to "oni a tamti a sousedi" řeknou. Tím postojem myslím ignoraci a žití po svém. To má grády a proto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Nevím, zda úplně věřím tomu smíření se smrtí. Ale věřím, že autorka dokáže žít, a to sakra dobře a naplno.
Nějak nemám potřebu tuto knihu hodnotit na stupínku a hvězdičkovat jako ve škole.

Patti Smith je silná osobnost, z čehož těží její dílo. Ať už zmíní nedopité kafe nebo zachytí rozmazané "něco" v koutě polaroidem, vidím za tím její charismatickou tvář a zážitek ze čtení je mnohem intenzivnější. Nevím, jak bych knihu hodnotila, kdyby ji napsal někdo jiný, ale tohle je prostě Patti Smith kult. Neuchopitelné, snové, svobodné a navzdory zmínkám o věku či smrti věčně mladé cosi. A opravdu ne všemu rozumím, ale vůbec mi to nevadí.

9 10.11.2022

Nebudu hodnotit, nedočteno. Snažila jsem se, a přestože uznávám, že styl vyprávění je velmi, velmi dobrý (popis ulice a domů žijící svým životem je bravurní), nějak mě konkrétní osudy lidí, zbohatlíků či nezbohatlíků, finančníků atd. nezajímaly. Prostě můj špatný výběr tématu.