Palivo komentáře u knih

Knížka o tom, že díky válkám máme lepší burgery a porno. Já tedy nemůžu jinak, než poděkovat všem padlým ve II. světové válce, kteří svou obětí pomohli vytvořit HD verzi PornHubu a Bageterii Boulevard.

3 08.02.2017

Raclette je o týpkovi, kterej jen seděl nezaměstnanej doma a kouřil a nasával, zatímco jeho buchtička dělala super džob pro nějakou charitu. Jinými slovy: ideální vztah. Bohužel, ženy po nás požadují víc než jen chodit kadit na záchod, takže jsem hned z kraje věděl, že se takováhle snová partnerská konstelace rozpadne dřív než by jeden řekl pomejebartošová. A taky že jo. Škoda, že nedokážu takhle předpovídat budoucnost i v Tipsportu.

No a tahle knížka je o tom, jak to jde všechno poslední den do kopru, což není tak lákavý jak to zní a to ze dvou důvodů, které jsem zevrubně zanalyzoval. 1. buchtička není doma, tudíž nedochází k přímé konfrontaci 2. Borut Golob to vše napsal stylem, kterej je velmi otravnej (ve větší dávce než 20 stran). Občas z toho vykoukne naprosto trefná a břitká sarkastická mačeta, ale po většinu času to spíš působí, jako by chtěl Palahniuk napsat esej o manuálu na sušičku. Ještě jsem to chtěl rozebrat, ale dal jsem si teď omylem panáka, kafe, jogurt a rohlík s Vysočinou, takže opět moje kariéra literárního kritika musí ustoupit záchodu.

2 31.01.2017

Pavel Verbíř teplické literatury se vrací s dalším literárním smykem a tentokrát to je ještě o krok zběsilejší než předchozí Vyprávění nočních hubeňourů. Zatímco v antologii hororu padlo 10 jmen a třicet údajů za stránku, tady se to leští stylem nekonečno diskotéka kosmodrom. Pomalu jsem nevěděl, jestli beru drogy, nebo čtu knížku. Občas jsem měl v hlavě takovej guláš, že jsem si chtěl do uší nasypat pět knedlíků. A to je asi největší mínus týhle knížky - bude bavit lidi v knížce zmíněný, nebo lidi z teplickejch hospod. Linhartovy eskapády jsou vtipný a popisuje to jako bůh švandy, ale neodnesl jsem si z toho nic. Kromě tedy chutě se s ním někdy vylejt.

3 24.01.2017

Podle názvu jsem hned od začátku věděl, že se tahle knížka asi nebude odehrávat v Čechách. V Čechách by se ta kniha totiž jmenovala "Ty vole kde je dyť tady měl bejt už před hodinou." A můj smrtelný literární instinkt se potvrdil - kniha se odehrávala v Německu. Tam sedne mladej voják Andreas do vlaku, kterej ho veze na frontu z čehož je Andreas dost vyřízenej. Do toho jsem se velmi snadno vžil, protože jsem už taky párkrát byl ve frontě a to bych tedy nikomu nepřál.

Ve vlaku se vokámoší s dalšíma dvouma skopčákama a všichni tři si moc dobře rozumí, protože se jim do fronty nechce ale lautr vůbec. Společně tedy celou cestu pijou kořalku, hrajou karty a povídaj si - a pak že jsou války špatný! Andreas mezitím pořád přemejšlí nad tím, že nechce umřít a cesta na Ukrajinu se blíží ke konci. Atmosféra a zoufalství se dá krájet, páč Böll všechno velmi sugestivně opakuje jak Jon Fosse a ve finiši přichází na řadu návštěva bordelu, kde se Andreas a jeho vykoupení sesypou jako domek z karet. A tím nemyslím ty želvy.

Za mě skoro plnej počet.

2 18.01.2017

Po knížce o Moskevských procesech jsem si řekl, že si dám něco lehčího a tak jsem se vrhl na druhou světovou, přesněji na knížku z literárního subžánru Guess who is in da closet.

Jedenáctiletý žid Hugo žije s rodičema lékárníkama kdesi u Karpat. Když začne válka a Ukrajinci začnou místo živijó živijó zpívat židijó židijó, rodiče ho dají k rodinné přítelkyni Marianě. Mariana je prostitutka a taky trochu džambulka, takže bez konaku nedá ani ránu. Hugo, místo toho, aby využil situace a v nekonečné tmě kumbálu se naučil všechny jména v kalendáři, aby s tím pak mohl do televizní show, se do Mariany zamiluje, především proto, že ho Mariana koupe ve vaně a říká mu bobeček. Takhle tam spolu Ujfaluši a džambulka žijí asi rok, někdy je to nahnutý a někdy zase ok. Prostě tradiční drama, když jste v bordelu a nemáte na zaplacení.

Pak se válka zvrtne, Němci utečou a do městečka přijížději Rusáci. Jak bych to přirovnal: to je jako kdybyste měli průjem a vyléčili ho tím, že jste umřeli hlady. Páreček se dá na útěk a my jen čekáme, kdy se něco stane. A ono se něco stane. Bohužel to ale pro mě nebylo vůbec šokující, páč se pravidelně dívám na Tv Barrandov, takže jsem docela otrlej. Pak knížka pomalu dojede do konce a za hodinu na ni člověk zapomene. Takže 3 hvězdy.

6 16.01.2017

Jelikož je teď moje největší hobby Rychle a zběsile 9: Autobusem do Znojma na úřady pro různý dokumenty, začal jsem číst jako zběsilej a pod ruku mi přišel i Koestler. Věděl jsem, že je to něco o rusácích, což mé nadšení poslalo na dno zábavy někam do společnosti karaoke, gay sexu a sledování Hry o trůny. Pak jsem ale knihu otevřel a zjistil, že jde sice o rusáky, ale ne o Putina, ale o jeho tátu Stalina, což mi hned zvedlo náladu - ten uměl rozjet dobrou party, především tu komunistickou. Chápete? LOL-čekingliš joke! Kniha začíná v momentě, kdy je soudruh Rubašov zatčen a uvězněn, což je v Rusku něco jako jít do školy nebo na nákup. Každej to prostě musí jednou za čas podstoupit a proto je v Rusku tak oblíbený film Vykoupení z věznice SSSR.

Co Rubašov udělal nebo neudělal čtenář neví, ale postupem času se to i díky několika flashbackům dozví. Podstatnější ovšem je, co si Rubašov myslí a jak mu to v hlavě šrotuje. A šrotuje mu to přesně tak, jak to asi členovi strany, kterej je ve vykonstruovaném procesu šoupnut do lochu, šrotovat musí. Čtenář si mezitím užívá extrémně tíživou a nepříjemnou atmosféru totalitní diktatury, kdy nikdo neví, co může říct, co nesmí říct, co je dobře a co je špatně, páč špatně je všechno. Co dodat, prostě špatný časy ještě umocněný tím, že v Rusku nebyl Jagermeister a neexistoval Playstation. Co to bylo za život, to si nedokážeme představit. hešteg středověk.

Za mě daleko lepší než 1984, který vedle toho vypadá jako Pretty Woman. Ok, to srovnání s Orwellem kulhá, protože se Koestler věnuje pouze finální fázi a nepodává natolik univerzální story, ale tím, že to podává skrz člena strany a jeho myšlenky, které se soustavně přelévají mezi oddaností a rozčarováním, tím 1984 válcuje jak traktor.

11 09.01.2017

Tak!

Říkal jsem si, že když jsem dočetl intelektuální blázinec Terasa v Římě od Pascala Quignarda, též od Rubata, tak už můj mozek ustojí naprosto cokoliv, což jsem si následně potvrdil několika slovenskými reality show a kýblem Becherovky. Inu, to jsem nevěděl co mě čeká, když jsem kupoval Kardinála Poluce.

Kardinála Poluceho jsem rozečetl jako frajer, třicet stránek za chvilku a ještě jsem se bláhově usmíval, že to docela jde a je to i vtipný, to když se kardinál dozvěděl, že má syna básníka. Následuje ovšem několik desítek stran, kde se odehrálo něco, o čem si moc nejsem jistý, co to bylo. Respektive se tam odehrály všechny možný historicko-filozoficky-technicky-abstrakní události všech dob, který můj mozek odmítl pobrat. Představuji si, že takhle se asi cítil Spacák od nás z vesnice, když dojel poprvé do Brna. Od dob studování maďarských WC Ducků se mi nestalo, že bych nerozuměl tomu co čtu, tentokrát jsem ale vůbec neměl šajnu, co to sakra má bejt. Bohužel se vytratil i humor (možná ne, ale nedokázal jsem ho pochopit) a já tak pomalu došel na konec s vědomím, že na tohle nemám. Zkusím to za 40 let znovu, až si přečtu všechny dokumenty vytištěné v Evropě od 17.století dál, pak mi to možná docvakne.

3 09.01.2017

Jelikož jsem knihy začal číst až v roce 2011, kdy mi Pečivo půjčil memoár služky Ivety Bartošové a zamkl mě v autě, neměl jsem vůbec tušení, že existuje nějakej Hubert Klimko-Dobráček. Tudíž přiznávám, tuto knihu jsem objevil úplně náhodou a to proto, že byla hubená. Hubený věci jsou dobrý. Tlustý ne. Podívejte se třeba na tlustoši.

Hlavní hrdina Hugo je asi moje nejoblíbenější postava všech dob, protože nesnáší všechny lidi, všechny věci a všechny situace. Naprosto si mě získal hned v úvodu, kdy to pořádně natřel pejskařům, což jsou společně s puritány, majitely smartfounů, novopečenými matkami, vegany, tlustoprdy a letními cyklisty okolo Třeboně nejhorší lidi na světě všech dob, kteří by si zasloužili umřít ve všech těch hovnech, které nechávají na ulici. Vše pak pokračuje nekonečným rantem až do Chorvatska, kam si jede Hugo užít dovolenou, kterou už předem nenávidí. Tam prožije sexuální dobrodružství orámované nejlepší metaforou všech dob, po kterém se už na vlaky Českých drah nebudete nikdy dívat tak jako dřív.

Za mě obrovský překvapení a krásná dávka literárního charakterového bahna, která ukojila všechny mé temné stránky.

Až do krve bylo teda opět až na krev. Styron píše moc hezky, každá věta je jak z porcelánu, ale nudou by při tom umřel snad i Radek John. Ke konci jsem sebou nosil už i defibrilátor, kdybych náhodou padnul do klinické smrti.

Povídky to jsou fajn, a to i přesto, že jsou nudný. Život gum a jejich typy jsou tu vykresleny skoro ze všech stran, někdy víc zajímavě a někdy míň. Celý je to samozřejmě pacifický jak oceán, přičemž mě ale trochu mrzelo, že po tom nekonečným brblání záložáků nikdy nedošel Styron tak daleko, že by je poslal do nějaký pořádný válečný šlamastyky, nebo aspoň za děvkama na šlem-a-styky. To si většinou jen gumy povídaly někde ve výcvikovým táboře, že se jim tam nechce a pak byl konec. To je jako si objednat jagermeistera a pak ho nevypít.

5 03.01.2017

Tatjana Gromača je z chorvatska a celá knížka černoch není o Morganu Freemanovi, jak by se mohlo zdát, ale o tom, jak Gromačová vyrůstala v Kroacii, kde shodou okolností zrovna začal památný turnaj v lidském basketbalu mezi Bosnou, Kroacií, Srbskem, Albánií, Makedonií a Slovinskem.

Začátek je docela o ničem, prostě klasický lyrický prdění o nějakým tom vyrůstání u babičky a tak. Pak se to trochu zahustí, páč mamka je fanynka nepřátelskýho týmu, ale když začne jít turnaj do finále, vše se tak nějak překlopí zpět do pohodičky a je konec knížky. Dávám tři hvězdičky, páč popisovat válku stylem "jeli jsme vlakem a lidi se na nás divně dívali" mi přijde jako nevyužitej potenciál.

02.01.2017

Pokud jste ještě nečetli Kafku a rádi chodíte na záchod, pak je tohle ideální volba pro vaši hnědou komnatu. Malý střepy, skice a povídky na pár stran zabaví přesně na jeden dobře mířenej food revenge a i z toho mála si velmi snadno poskládáte, co že to vlastně znamená, že je něco kafkaesque. Já osobně mám kafkaesque pocity nejčastěji právě na záchodě. Kolikrát si připadám, že každý moje kadění je tak trochu Proces na Zámku.

Každopádně za mě asi vyhrává povídka, kterou napsal most sám o sobě. Víc si už tak nějak moc nepamatuju.

1 02.01.2017

Mladej Rus dojede do Německa a tam zkejsne, páč mu další drožka jede až za pár dní. Tento pocit znám, letos jsem totiž na letišti ve Frankfurtu strávil celej den a kdyby mi letadlo letělo ještě o pár hodin později, asi bych si musel vzít na další preclík za 12 000 euro pravděpodobně kontokorent. Každopádně Rus vleze do cukrárny, tam mladá italka a bum - láska jak parmezán! Když zjistí, že Špagetka má nějakýho bohatýho germánskýho snoubence tak se Rus trochu rozesmutní, ale to by nebyl Rus, aby to všechno nedoprcal tím stylem, že Němec skončí s ostudou a Rus se Špagetkou, který slíbí, že prodá panství a za ty peníze ji udělá svatbu, kde bude pizza pro všechny. Komunismus vs kapitalismus 1:0. Co čert nechtěl, aby Rus prodal panství tak musí jet do jinýho města, kde je manželka jeho kámoše, bohatá a rozmazlená byznysmanka, která mu nadělá pořádný trumpoty. Možná i proto přestane hlavní hrdina používat mozek a vsadí na osvědčenou cestu do průseru - penis. Inu, tak už to u nás v gatích chodí. Závěr tedy šokující jak blázen, prozrazující o mužích daleko víc než 1000 příruček. Za mě palec nahoru a penis dolu.

15 01.01.2017

Tak tady jsem se napálil. Anotace láká na "hlubokou sondu do složitých zákrut současného dění, jež započalo na samém konci 20. Století, kdy společnost ve východní Evropě zahájila přerod k demokracii," a taky že kniha je "brilantní studií lidského charakteru, který obnažen společenskými změnami jen málokdy obstojí." A to vše z pohledu jezevčíka. what the fuck mate!

Hlubokou sondou si tedy rozhodně nepředstavuju, že někdo na někoho napráší, že mluví proti režimu, načež hrdina řekne "no jo, smradi," a tím to končí. A jestli je brilantní studií lidského charakteru to, že někdo chodí se psem ven v 7 ráno i za komančů, tak to klobouk dolů. To se povedlo vykreslit opravdu dobře.

Pravdou je akorát to, že knížku vypráví jezevčík a když pominu minimální náznaky a narážky na politickou situaci, je to vlastně taková ta klasická knížka pro pejskaře, která je vtipná, protože jezevčík celou dobu popisuje jak jsou lidi blbý a hahaha hihihi, Kdopak to mluví 4:Jezevčík. Jelikož psa nemám, protože sám dokážu vyprodukovat dost bobků a občas mám problém to uklidit i po sobě, a taky proto, že jsem tvrďák, nemůžu týhle humoristický knížce dát víc než tři. Ty tři dávám za to, že když jezevčík ke konci uteče do lesa, příroda mu dá co proto.

Nicméně pokud má někdo z vaší rodiny doma jezevčíka, máte vyřešený Vánoce.

05.12.2016

No to byla zase asijská šleha!

Rjúa jsem četl už dvakrát, přičemž ani jednou to nebylo fajn, jen divný. I když jsem od té doby vypil 59 litrů Becherovky, knížka V polévce miso mi nějakým záhadným způsobem zůstala v hlavě. Piercing se mi líbil námětem, ale pořád jsem ho odkládal. Třeba takový klíče si asi nepřečtu nikdy, ty odkládám každej den. LOL.

Ale zpět ke knize. Maník má pořád choutky bodnout do něčeho sekáčkem na led, a aby ho náhodou nenapadlo bodnout do svýho mimina, rozhodne se, že si zajde vybít tuhle představu na prostitutku. Přitom stačilo, kdyby mu někdo řekl "di se bodnout, (LOL)" jenomže to ne, to se v Japonsku neděje, takže maník nataxíkuje na hotel, všechno to naplánuje a pak se mu to samozřejmě všechno začne hroutit, především tedy i proto, že prostitutka je stejně šílená jako on. To není překvapivé, protože všichni asiaté jsou očividně ujetí víc než Tomáš Říháček z naší vesnice. Ten ujetej byl, ale ne moc, takže nakonec policajtům neujel. LOL.

Knížka má dobrej spád - když mi spadla v tramvaji z ruky, byla na podlaze tak za sekundu a půl.LOL. Bože, jsem ve formě dneska! První polovina se motá kolem plánování a minulosti hrdiny (hodně svižný), druhá zase rozjíždí neskutečný večer v hotelovým pokoji, kde obě postavy nechápou tu druhou zcela jasně, takže se tu rodí faux-pas halinovských rozměrů. LOL.

Celkově to byla příjemná jednohubka, která se určitě bude hodit, pokud někdy půjdete na večírek. Tam je jednohubek vždycky málo. LOL.

7 05.12.2016

Příjemná knížka pro tetu, dědu, bábi, taťku, strejdu, psa, kávovar a tak dále. Všechno je hezký, hořkosmutný a hřebejkovsko-jarchovský až na půdu. Jediný co vystupuje do popředí je povídka o kočce v Chorvatsku, zbytek je taková ta česká literární paštika na dovolenou. Osolená i oslazená, aby v tom popřípadě mohl hrát Macháček, Aňa i Trojan. Škoda, že někdo s literárním talentem jako Reiner sází na povídkové evergreeny typu "přijely tanky do Prahy."

A teď jdu konečně kadit. Měl jsem Haribo a řízky. Pokud do čtrnácti dnů nenapíšu další recenzi, zavolejte někdo záchranku.

6 29.11.2016

Maník dostane od dvou důchodců humanoida Umu na testovací provoz. Ženská funguje dobře a tak se do ní maník zamiluje. Jenže důchodci strikes back.

Tak by se dal ve zkratce popsat děj nové knihy vinohradského fantoma přilehlých hospod Emila Hakla. Já se na ni docela těšil, protože Skutečná událost byla kniha dobrá jako kolínka s kakaem, ale něco se asi porouchalo. A nevím co to bylo.

Pretty woman: Transformers z Vršovic se rozjíždí docela dobře. Hlavní hrdina má život na háku a když si zabouchne klíče, de si lehnout k bezdomovcům a tam navazuje nová přátelství. Inu, proč ne. Pak se z toho ovšem s příchodem hlavní hrdinky stane taková podivná ucajdaná sci-fi romance, která sice neurazí (protože Hakl si jede svůj svižnej, civilní, břitkej styl), ale celou dobu jsem si říkal PROBOHA PROČ? Co tím vlastně sleduje? Proč o tom píše? Proč to čtu? Co mi chce jako sdělit? Jestli je to sci-fi tak proč tam je láska? Jestli je to romance proč tam je robot? Jestli to je sranda proč to není vtipný? Jestli to je satira proč to není satirický? A proč mám tak velký penis?

Myslím, že nám tím chtěl asi něco sdělit o nás samých - jenže pokud ano, všechny myšlenky, které předkládá, jsou tak moc triviální a zbytečné až jsem nad tím musel kroutit hlavou.

Všechno to nakonec končí stejně zbytečně jako to začalo a probíhalo a tak ve mě zůstala mírná pachuť typu "whaaat?" jako "whaaat?", jako "whaaat?"

4 21.11.2016

Útok na pekárnu jsem musel přečíst už z toho důvodu, že můj největší kámoš se jmenuje Pečivo, takže tohle jsem bral jako vyhlášení fatwy na jeho osobu. Ujišťoval jsem se, že by nikdo neútočil na pekárnu a název je jen symbolický, ale ono je tomu doopravdy tak - kniha popisuje, jak se dva pobudové chystají vyloupit místo plné chleba, dalamánků, rohlíků a housek. HNUS! Pochopím vraždu a znásilnění a tak, ale tohle?? Zvrácené. To se jim nepovede a druhá povídka sleduje, jak se s tím jeden z nich, o pár let později, vyrovnává za pomocí manželky, brokovnice a McDonalds.

Kdo mě zná, ví, že Haruki Murakamiho mám rád asi jako chuchvalce vlasů v odtoku ze sprchy. Zkoušel jsem Kafku na pobřeží a pokud bych měl volit, jestli to číst znovu, nebo spát s tlustoprdem, už bych vytáčel číslo na Halinu. V tomto případě jsem byl ovšem příjemně překvapen, protože Haruki nepoužil žádný ze svých zvráceně otravných trademarků (mluvící zvířata, jazz, všeobecná debilita, příšerný styl) a pojal tuto dvoupovídku skoro tarantinovsky. Tedy přímo k věci, bouchačky a nazdar.

Čtyři hvězdičky.

11 16.11.2016

Další z kniha z mé nejoblíbenější edice "Vejde-se-do-kapsy-u-kalhot." 4 povídky z Itálie, kdy jsou hlavní hrdinky ženy a kolem nich všudypřítomný zmar. Předpokládám, že takhle tristně se v Itálii žije všem, kdo nepracují v pizzerii nebo špageťárně. O těchto pochutinách ostatně v knize nebylo ani jedno slovo. Jak je to možné, netuším. To je jako napsat knihu o alkoholu a nezmínit Oldu Kaisera. Po dvou prvních povídkách bych dal ještě 4 hvězdy, jenže ty další dvě byly slabší, páč tam nebyla žádná mafije ani prostituce. I přesto bych knihu doporučil všem mladým dívkám, které si myslí, že život stojí za prd, když se jim vybije baterka v iPhonu.

2 16.11.2016

Celý den se nic nestane jsem četl, protože se mi od Bellové líbilo letošní Jezero. Když je něco dobrý, tak to chce prostě člověk znovu. Proto taky pořád piju vodku a chodím kadit. Jenže tentokrát se to nepovedlo. Celý den se nic nestane je příběh Marty, která má dceru Lolu a nezvěstnýho manžela. Místo, aby se radovala a chodila od rána do večera do putyky hrát automaty, tak je v práci a je nešťastná. No budiž. Bellová se do knihy očividně snažila narvat strašně moc šokujících věcí (znásilnění, zabíjení holoubátek atd) aby to bylo adekvátně ujetý, ale vše je tak moc očividně na efekt, až to z knížky dělá takovou parodii na život a z hlavní hrdinky buď krávu, nebo psychopatku, většinu času obojí. Jde vidět, že se Bellová teprve vypisovala a jela stylem víc kožichů - víc hiphop. Nefunguje to. Ostatní věci v knize jsou taky na přesdržku - jak je dcera sečtělá, jak Marta uvažuje, jak se snaží nemotorně popsat zmatenost zamilovaný buchty středního věku, všechno je takový unyle přiblblý. Nemluvě o některých přirovnáních, při kterých jsem musel zavřít knihu a počítat do deseti becherovek, abych mohl vůbec pokračovat. Díky bohu, že z toho Bellová vyrostla a porodila Jezero, kterému podobný styl (už viditelně vypilovaný a upilovaný) seděl daleko lépe.

4 08.11.2016

Nevím co se stalo špatně, ale nic nefungovalo. Předchozí Mlýn na mumie byl pro mě zjevením, ale tentokrát jsem měl co dělat, abych to vůbec dočetl. Škoda. Takhle smutno mi nebylo od doby, kdy se Iveta rozváděla s Jirkou Pomeje :-(

5 28.10.2016