panjan komentáře u knih

Tohle je trochu jiný Singer, než kterého znám z jeho románových děl, které jsem zatím přečetl a myslím si, že dokonce lepší. Podle mně formát povídky Singerovi perfektně sedí, dokáže zde velice vytříbeným a sofistikovaným stylem v krátké povídce vyjádřit, ve většině případů, velkou myšlenku. Kniha je velmi obsáhlá, všechny povídky jsou dobré, ale některé jsou výborné a téměř geniální. Nemám ve zvyku se ke knihám vracet, ale tohle bude asi výjimka a z téhle knihy bude koukat pár bílých papírků, abych si mohl některé povídky za čas připomenout. Většina povídek je kritikou racionalismu, idealismu, slepé lásky, vůle, dogmatismu...téměř všech lidských vlastností, ale pouze v jejich ryzí podobě, rozhodně není kritikou lidskosti, jako takové.

1 10.03.2012

Kureishi je ve svých povídkách věrný názvu své knihy. Ze všech povídek je cítit melancholie nad životem, láskou a její pomíjivostí. Autor vás nutí hledat lásku všude a ve všech jejích podobách a rozhodně tam, kde byste ji nečekali - za nenávistí, pokrytectvím, všedností. Dalším tématem spojujícím povídky je rebelský způsob života bez jistot - život v okamžiku versus klasický způsob života a balancování na téhle hraně je vzrušující, stejně jako celá kniha.

1 19.02.2012

Na rozdíl od jiného autorova díla: Zelený dům, má tato kniha naštěstí pouze dvě časové roviny. Ta první, kde jsou líčeny hrůzy a zvěrstva kolonialismu, je čtivější, ale to jen díky právě oněm hrůzám a zvěrstvům, nutí čtenáře žasnout nad tím, čeho je člověk schopen, bohužel všechno to násilí je podle mě samoúčelné. Je zde minimum zamyšlení, důvodů a pokud mě to k takovýmto zamyšlení mělo dovést, bohužel. Za to druhá část je o dost nudnější a je v podstatě kouskem irské historie boje o nezávislost plné jmen a událostí. Tuším, že ony dvě časové roviny měly být propojeny a že tím spojujícím tématem měl být nacionalimus, vlast, boj za vlast, nicméně i toto spojení se mi zdálo neopravdové a samoúčelné.

04.02.2012

Hemingwaye jsem nikdy neměl v nějaké větší oblibě, ikdyž uznávám, že díla Komu zvoní hrana, Stařec a moře jsou vynikající exempláře světové literatury. Jenže Ježíšek neměl o mém vztahu k tomuto autorovi ponětí a přinesl mi pod stromeček právě toto poslední Hemingwayovo dílo. A já se ho snažil přečíst, veden respektem a vědomím, že se jedná o poslední věc, kterou Hemingway napsal, než se zastřelil. Čekal jsem, že najdu nějaké vysvětlení takového konce, moudrost starého muže a jeho pohled na svět, ne. Našel jsem jen typickým strohým stylem sepsanou reportáž z býčích zápasů, čistou novinařinu, jeden býčí zápas jako druhý a pořád dokola, bez jakékoliv poetiky. Nedočetl jsem...

Moje druhá kniha od Greena a myslím, že na delší dobu poslední. Ta kniha nemá příběh, je obdivuhodné, že autor dokáže analyzovat, rozebírat vztah dvou lidí na 100 stránkách, aniž by se někam pohnul a v mnohých pohledech docela zajímavě, ale pro mně to bylo také nepředstavitelně nudné.

1 26.12.2011

Málo napětí, moc jednoduché a předvídatelné. Neměl jsem problém tu knihu přečíst a četla se celkem dobře, ale od Francise jsem četl už poutavější příběhy.

1 26.12.2011

Originální bezesporu, ale také plné nechutných povídek bez jakékoliv literární hodnoty.

2 21.11.2011

Čekal jsem od toho trochu více, podle toho humbuku co byl kolem. Nicméně je to úžasně napsaná detektivka, kde počet stran nehraje žádnou roli, ale hranice žánru nepřekračuje ani o kousek.

1 20.11.2011

Malinké zklamání. Jako první jsem od Fulghuma četl:"Možná, možná ne". Oproti tomu je toto trochu zmatečné, některé povídky, trochu nejasné. Nicméně stále je to moc čtivé, pohodové a také melancholické. Sám autor se v pár povídkách za melancholii omlouvá, myslím, že není za co.

3 15.11.2011

V recenzi a nakonec i v doslovu se o této knize hovoří jako o velice zábavné, což je podle mne dost přehnané. Je to satira, ale ne dost neprůhledná, ani ne vtipná s docela mdlým příběhem. V doslovu se také píše, že je to trochu jiný Green, netypický. Doufám, že je tomu tak, protože tohle je moje první kniha od tohoto autora, tak doufám, že ty další budou typicky Greenovské a tedy i lepší.

14.11.2011

Tuhle knihu jsem koupil v antikvariátu za 20 korun. Byla vystavená před obchodem, mezi tamějším literárním odpadem a všiml jsem si jí jen díky stejnojmennému filmu s Meryl Streep a Dustinem Hoffmanem. Ten příběh je po celou dobu obyčejný a to jak literárním stylem, tak svou hloubkou, ale konec je parádní, dojemný a dává tomu význam. Myslím, že prodejce prodělal, když tuto knihu ocenil na 20 korun.

3 07.11.2011

Nevidět stejnojmenný film Clinta Eastwoda a nemít zoufale co číst, asi bych po této knize nesáhl. Je to romatika, která není úplně červenou knihovnou, ale tomu příběhu se nedá úplně věřit, je pod tím cítit provoplánová autorova snaha dojmout a ten konec právě touto snahou ztrácí veškerou poezii. Nevím proč, ale Eastwodův film mi nepřipadal jako laciná romantika, ikdyž knihu téměř kopíruje, ale právě naopak.

3 29.10.2011

Velice hezké a milé čtení. Sbírka úvah, povídek, maličkostí všedního života. Stejně jako u bajek, je zde u většiny příběhů poučení a nějaká moudrost. Je to milá kniha, protože je z ní cítit autorova úcta a pokora k životu.
P.S: Hodně mi to připomínalo knihu Paula Coelha : "Jako řeka, jež plyne"

2 28.10.2011

V předmluvě jsem se dočetl, že Steinbeck považuje tuto knihu za svou nejlepší. Nevím, jestli mohu vůbec oponovat, nebo jen sklopit oči a přiznat, že ji nemohu docenit. Nicméně možná je to podobné jako když zpěvák píše píseň, také nemůže vědět jestli píše hit. Na to, aby tento příběh byl paralelou druhé světové války a válek vůbec je příliš zjednodušen. Nicméně vůbec to nemusí být paralela a potom autor napsal svým typickým stylem hezkou, čtivou knihu.

4 24.10.2011

Kraťoučká, ale velmi intenzivní, jednoduchá, přímá, dojemná, prostě perla.

5 10.10.2011

Nebýt na obálce jméno autora, těžko bych tipoval na svého nejoblíbenějšího. Je na tom znát, že je to Steinbeckova prvotina-styl vyprávění je mnohem těžkopádnější než v pozdějších dílech a neobvyklá je i snaha vylíčit dokonale prostředí, okolnosti, popřípadě i historické souvislosti, místo soustředění se na příběh a hlavní postavu. Nicméně kniha má své kouzlo, nečte se nijak těžce a v závěru už se dá Steinbeck poznat.

3 07.10.2011

Singera čtu rád, ačkoliv s židovskou vírou nemám nic společného, na druhou stranu zase se o ní něco dozvím. Kajícník je obrovským morálním dilematem a soudem moderní, globální společnosti či spíše jejím odsouzením. Nemilosrdně jsou odsouzeny víra v mládí, víra v pomíjivé ideály, samozřejmě morálka, promiskuita, ženy jsou zde nazývani kurvami, Dostojevskij brakem.... Trochu radikální, přesto si zde člověk může vybrat a podívat se na dnešní společnost z jinbého úhlu. Těžké téma ještě k tomu náboženské, ale přesto velmi čtivé.

2 07.10.2011

Kniha mě bavila, ale nedostala mě takovým způsobem, abych se smíchy válel po zemi. Určitě to bylo vtipné, ale mně ten humor nepřipadal tak briskní. I přesto, že mi styl humoru úplně nesedl, neměl jsem problém knihu dočíst, protože je psána parádním slohem, je zajímavá a i provázaný příběh nenudí.

3 07.10.2011

První kniha od Dickense, co jsem přečetl, není to nic čím bych musel zrovna chlubit, leč je to tak. Kdyby druhá polovina knihy byla stejně tak čtivá jako ta první, neměl bych co vytknout. V té první části, kdy je líčena osobnost páně Pipova a jeho vztah s "otcem" je kupodivu Dickens lepším vypravěčěm než v části druhé, která je plná akce a dějových zvratů. Knihám s Dickensovým jménem na obálce se do budoucna vyhýbat určitě nebudu.

1 07.10.2011

Se vší úctou pane Dostojevskij, jsem šťasten, že už jsem toto Vaše veledílo dočetl. A že mi to trvalo. Těch téměř 600 stran, na kterých se snažíte čtenáře jakkoliv rozptýlit a odvést od příběhu, je opravdu moc. A styl, kterým jste tentokráte psal - roztržitý, roztěkaný, příběh moc nefungoval a kde jsou vaše citové zápaly a strhující výstupy? Jsem zklamán, ale nebráním někdy v budoucnu své hodnocení přehodnotit.

1 07.10.2011