panjan komentáře u knih
Psáno nádherným jazykem, plným metafor aniž by toto nějak ubíralo čtivosti knihy. Na to že je to o smrti, což není téma z nejpříjemnějších, dávám celkem vysoké hodnocení, ale přečtu si to zřejmě někdy ještě jednou, až mi to bude mít více co říci.
Docela prostý příběh, jak se dalo od autora očekávat, velmi poutavě odvyprávěný. Jednoduchý sloh, díky němuž jsem se stal na celých 312 stran součástí této knihy, prostě Kožík.
Mrzí mně, že tu není více komentářů, abych se dozvěděl, proč je tato kniha tak skvělá a proč před mým hodnocením měla 100%.
Bezpochyby to jak je tato kniha napsána velmi svérázným a originálním způsobem. To, že každá kapitola je z jiné časového období není zas tak výjimečné, ale to, že se časové roviny prolínají téměř na každé stránce, už ano a dělalo mi ze začátku problémy se v tom vyznat. Celé to vypadá jako mozaika do které někdo třískl kladivem, rozletěla se na tisíc kousků a ty kousky byly nasypány do nějaké nádoby, no a to je ta kniha. Příběhy vytržené z kontextu, kde bylo těžké sledovat nějakou dějovou linku-to je demotivující. Některé kapitoly byly zajímavé, ale celkově mně to čtení moc nebavilo.
Trochu zklamaná očekávání. Četl jsem dostojevského romány které měly 500 stran, často i více a ty byly vcelku všechny čtivé. Takže od tohoto románu, který měl slabých 185 stran malého formátu, jsem čekal, že to bude záležitost pár dnů a těšil jsem se na to, prostě taková jednohubka. Ale kupodivu jsem se do toho nemohl vůbec začíst, začátek jen samé pletichaření, přetvářky a hry. Tak dlouho jem se snažil překousnout onen začátek, až jsem ztratil přehled o vztaích a situacích. Od poloviny až ke konci, od příjezdu babičky, to už bylo lepší, ale nepochopil jsem jaksi hlavní myšlenku tohoto díla, takové zmatečné.
Je pravda, že dopisová forma místy "nestíhá" a pak to zde působí nepřirozeně a uměle. Ale navzdory této formě je to překvapivě čtivé, příběh zajímavý, hlavně postava marnotratného cholerika Boaze. Nebýt těch citací starého zákona a toho konce, jež je právě stránkovou citací Bible, hodnotil bych lépe.
Jak se v anotaci knihy píše, je toto ojedinělá monografie Jana Wericha. Zvláštní je to, že byla napsána ruským autorem (bohemistou) a pak přeložena do češtiny. Co vím, tak kompletní monografie Jana Wericha psána českým autorem neexistuje. Je psána také docela zvláštním způsobem, připadalo mi to jako kdyby začala velkým písmenem a skončila tečkou. Je trochu složité občas se v ní zorientovat, protože autor ačkoliv postupuje časově chronologicky, tak prolíná různá časová období, doplňuje reakcemi z tisku a samozřejmě pasážemi z her Osvobozeného divadla a také výseky ze života jeho předsatavitelů. Spíše než monografie Jana Wericha je toto monografiíí Osvobozeného divadla, samotnému Janu Werichovi je věnován asi 50ti stránkový dodatek. Dílo je to komplexní a velmi podrobné a jsem rád, že jsem se k němu dostal.
Očekával jsem, že toto bude nejčitvější a nejnapínavější kniha co se mi kdy dostala do ruky. V tomto ohledu to bylo docela zklamání, protože jsem četl pár beletristických děl a dokonce i pár děl klasické světové literatury, která byla čtivější a nedala mi spát, což se o "Dnu pro Šakala" říci nedá. Když pominu svá očekávání, tak Den pro Šakala je velmi dobrá detektivka (či literární thiller), poměrně sofistikovaně propracována, vše působí velmi samozřejmě a reálně snad díky autorově zkušenostem v oboru. A navíc se člověk něco dozví o Francii a francouzském prezidentovi té doby.
Třeba říci, že tato kniha vyšla po smrti Ladislava Smoljaka a tudíž autorce nelze vyčítat jakýsi zastřený pohled, neobjektivitu a snahu glorifikovat jeho život. Já, jako obdivovatel Ladislava Smoljaka s tímto nemám nejmenší problém, ale na této knize je vidět, že vznikala za pochodu a pro ty, kteří znají jeho dílo (řekl bych, že většina čtenářů této knihy) nepřináší vůbec nic nového. Život Ladislava Smoljaka je zde posán pomocí jeho děl, hlášek z jeho děl, je zde opěvován jeho smysl pro humor, což je známé a docela samozřejmé. Z této knihy se nedozvíte jaký byl člověk, co ovlivnilo jeho život, jaké měl názory, je zde minimum faktografických údajů.
Některé části knihy, v nichž typická vášnivost, krutost a vypětí v lidských vztazích působily reálně a dodávaly knize napětí a spád, byly čtivější. V jiných částech toto působilo poněkud teatrálně. Nelze opomenout morální podtext, bez kterého by to ani nebyl Dostojevkij. Četlo se to velmi pěkně a celkově jsem spokojen.
Na Steibecka je v tom trochu moc politiky a filozofie. Vzdaluje se to onomu přímému a bezprostřednímu stylu Hroznů hněvu. V doslovu jsem se dočetl, že právě Bitva má být klíčem k úplnému pochopení Hroznů hněvu. Pokud je opravdu takhle, tak bych nejraději Bitvu nečetl. Nicméně je to dílko kvalitní a poměrně čtivé, akorát syrová existence člověka s jeho každodenními problémy je zde viděna přes mlhavý závoj politiky a jaksi zprostředkovaně, což není autorovým zvykem a trochu mi to vadilo.
Námět této knihy je mi docela blízký a sympatický, ale nebylo to přesvědčivé. Působilo to nekompaktně, bylo to takové rozvláčné, rozbředlé.
Ano, Sputnik, má láska je jinou variací na téma Norské dřevo, ačkoliv oba příběhy víceméně nesměřují k nějakému pevnému cíli, či poselství a neřeší nějaká základní morální dilema jako např. Dostojevského romány, nemyslím si, že byly plytké a postrádaly hloubku. Pokud by Murakami napsal "jenom" dalších pár variací na Norské dřevo, všechny bych si je velmi rád přečetl.
Je to o něco méně poutavější a vzrušující čtení než Norské Dřevo a ani ten příběh dvou sester jako novodobé růženky, mně moc nenadchl. Na druhou stranu je třeba ocenit originální přístup autora k příběhu, který rozvrstvením děje do více příběhů a postavením čtenáře za kameru opravdu připomíná filmový scénář. Převádění příběhů knižních na stříbrné plátno nemám moc rád a zatím jsem se nesetkal s filmovou verzí knihy, která by se mi opravdu líbila, ale tohle by možná stálo za to. Ještě mně napadlo, že Murakamiho knihy jsou také jedinečné tím, že by ke každé z nich mohl vycházet regulérní soundtrack. Možná by na zadních deskách každé z nich mohlo být vlepené CD s písničkami a čtenář narazivše v textu na název písně, mohl by si v tu chvíli pustit onu písničku k dotvoření atmosféry:)
Přečetl jsem to za dva dni, četl jsem každou volnou chvilku. Tímhle stylem jsem snad naposled četl foglarovky. Misstrovský styl vyprávění, skvělá atmosféra i příběh. Je pravda, jak už zde bylo řečeno, že po dočtení této knihy, zůstává tak trochu prázno, ale v tomto případě mi o vůbec nevadilo, v průběhu knihy to bylo 100krát vykompenzováno. Třeba písničkami Beatles, ne že by ta kniha byla na baterky a hrála, ale byly tam názvy písniček a já si u většiny umím vybavit melodií i s textem, krásně to doplňovalo vyprávění.
Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.
Nebyl jsem tímto úplně unesen, ale vcelku se mi to líbilo. Ze začátku jsem měl problém s již zmiňovanými jmény a u konce jsem si stejně nebyl jist čí syn je poslední Buendía. Velmi zajímavý koncept vyprávění kdy místo příběhu člověka je zde příběh rodu, místo dnů roky, konec a smrt je koncem rodu. Osud otce dědí se na syna, osud matky na dceru. A tímto osudem je samota.
Jsem zvědav, jestli tomuto autorovi někdy přijdu na chuť. Neznám moc autorův styl a smýšlení a z této velmi krátké knížečky jsem to nemohl postřehnout. Nápad velmi zajímavý, ale mohl být lépe realizován, nepochopil jsem co tím chtěl autor říci.
Nedávám sto procent, protože sto procent u mně má pouze jediná kniha, ryze praktický důvod a hra s čísly. Hry osvobozeného divadla, jsou velni vtipné (ať jde o humor situační, nebo konvezační, hra se slovy), mezi řádky těchto komedií se se skrývají velké pravdy a moudra oněch dvou klaunů , jsou určitě nestárnoucí a nadčasové. Velmi lituji toho, že je nemohu vidět v provedení ansámblu osvobozeného divadla.
Autorka píše velmi pěkným stylem je to vtipné, čtivé a má to něco do sebe a co se týče této knihy je i velmi originální. Ale specielně v tomto případě to bylo na mně trochu ženské téma a místy jsem se ztrácel. Ke konci mi přišlo, že je to pořád dokola "babské tlachání". Samozřejmě uvozovky a ještě s rezervou, vím že za tím "babským tlacháním" se skrýval vývoj vztahu hlavních postav na základě jejich zkušeností, ale tak mi to prostě připadalo. Doufám že jsem se tímto komentářem neodsoudil k útoku méně či více emancipované zástupkyně něžného pohlaví, protože tímto způsobem to nebylo myšleno.
Tohle je tak trochu jiný Šabach. Řekl bych trochu slabší. To co u Šabacha obdivuji a mám rád - samozřejmě skvělý smysl pro humor, celková atmosféra jeho knih, nadhled, tolik neviniknou v povídce jako v delší próze. Některým povídkám chyběl trochu šmrnc, švih, ale některé byly opravdu výtečné. Rozhodně stojí za přečtení.