panjan komentáře u knih

Když odložíte Tolstého Vojnu a mír, pak je Dick Francis ideální oddechová literatura. Francise mám rád, ale tento žánr oddechové literatury vždy hodnotím maximálně čtyřmi hvězdami, takže zde je to vlastně maximum. Těžko se nějak rozepisovat o Francisově stylu a pointě díla, protože tohle je prostě dobrý detektivní příběh z dostihového prostředí.

1 14.08.2012

Než jsem se pustil do tohoto veledíla, už jsem měl přečteny některé Tolstého knihy, které se mi velmi líbily, a tak jsem k tomuto přistupoval zároveň s respektem i kladným očekáváním. Reskpekt k Tolstému zůstává, leč očekávání jsou zklamána. Zde je autorův styl především popisný, odtažitý, ovšem ten popis je na druhou stranu dokonalý. Chyběla mi tam rozvinutá psychologie postav, která by k činům odůvodnila pohnutky, a to způsobilo, že jsem si k jednotlivým postavám nedokázal vytvořit žádný vztah. Tolstého mám rád a mrzí mně, že jeho nejslavnější a největší dílo nebude patřit do mých oblíbených

1 14.08.2012

Tato kniha je o Werichovi a jeho vztahu k jídle, a ono je jedno, že hlavním tématem je labužnictví, protože Werich byl hlavně labužníkem života a jídlo k němu patří. Jak dokázal mluvit na jevišti, tak i stůl mu byl prkny divadelními a pokrm tématem o němž dokázal moudře přednášet. A autor Pavel Chrastil měl štěstí, že mohl pár let pobývat s tímto moudrým klaunem a sám si toho byl velmi dobře vědom. Zde se těžko hodnotí autor knihy a jeho styl, protože zde to vůbec není podstatné, ikdyž výtky k tomuto nemám a myslím, že je to napsáno velice slušně na to, že je to jediné autorovo dílo, a to pouze za účelem zaznamenat pár let života Werichovi rodiny, a díky mu za to. Jo, a když pivíčko, tak jedině flaštičkové!

2 14.08.2012

Jedno máme s autorem této knihy společné, a to nekritický obdiv k osobnosti Jana Wericha. Autor se tímto svým obdivem v knize netají, naopak se přiznává, že byl schopen udělat cokoliv, aby mohl být v přítomnosti tohoto moudrého klauna. Pojetí knihy mi vyhovuje, koupil jsem si jí proto, abych se dozvěděl něco o tom, jakým byl Werich člověkem, a to především v civilním životě, protože z jeho umělecké tvorby ho znám. Pavel Chrastil je zde v podstatě paparazzi, jež nahlíží do soukromého Werichova života, nikoliv v špatném smyslu tohoto slova, ale s respektem, úctou, obdivem a vděkem, že mohl být na chvíli součástí tohoto světa, zve čtenáře k Werichům domů. A díky mu za to, že si své zážitky a vzpomínky nenechal pouze pro sebe.

3 09.08.2012

Kniha značně nostalgická, protkaná úvahami na všemožná témata. Ve vzpomínání na Prahu svého mládí dokáže Werich navodit takovou atmosféru, že toužíte žít v této době a v tomto městě, je to sice nemožné, ale Werichovo vyprávění to alespoň an chvilku dokáže. Nejzajímavější úvahou pak byla úvaha o židli. Napsat pár stránek o židli, zajímavě, poučně a zároveň vtipně, to je kumšt. Jak úvahy, tak vzpomínání na své mládí jsou v nádechu milé a příjemné atmosféry, styl vyprávění je lehký, samozřejmý, jazykově bohatý.
Tato útlá knížečka je malým klenotem v mé knihovně, lékem na splín, jež dokáže zanechat lehký úsměv na tváři, pokladnicí klaunovy moudrosti.

2 31.07.2012

Tato kniha je výborem autorových nebeletristických textů rozdělených do šesti tematických částí, v českém překladu však ochuzených o některé texty. Zde jsou komentáře k jednotlivým částem:

V esejích O Americe a američanech Steinbeck popisuje zrod a vývoj americké společnosti a kultury s náhledem jemu vlastním, a tím je střízlivý pohled člověka, jež se počítá mezi lidi obyčejné, a proto je tento pohled zprostředkovám jaksi od podlahy a vidí události v kontextech jednoduchých, v kontextech lidskkých vztahů a liddské povahy, nesnažíc se o žádné sociologické studie, je tento pohled velice neobvyklý, však o to více zajímavý.

Některé esje o americké společnosti Steinbeckovy doby jsou nadčasové a dokonce dnes se jeho předpovědi stávají palčivě aktuálními problémy nejen této společnosti.Jiný esej o americké půdě jen čiší autorovou láksou, pokorou a obdivem k přírodě, lze zde poznat steinbeckovo ekologické smýšlení na tu dobu zřejmě dosti neobvyklé.

V reportážích z války ve Vietnamu je Steinbeck reportérem citlivým, nezobrazujícím pouze strohou skutečnost, ale snažícím se zachytit atmosféru této války.

V kapitole angažovaný umělec jsou články, ze kterých je cítit autorovo sociální smýšlení a sympatie k nejchudším vrstvám společnosti a některé tyto články zřejmě daly vzniknout knihám Bitva a Hrozny hněvu.

Poslední kapitoly jsou z pohledu čtenářova asi nejdůležitější. Dozví se jaké pohnutky vedly autora k napsaání některých knih. Já si vždycky představoval, že za velkými díly jsou velké myšlenky a ctihodné pohnutky, jenže ty jsou často dost malicherné a prozaické. Jsou zde také okomentovány některá léta autorova života zpětně jím samým.¨

Celkově je tato kniha mezi jinými autorovými díly velice výjimečná, protože dává poznat autora jinak než z jeho beletristických děl, dozvíte se hodně o jeho osobnosti, názorech, pohledech na různá témata, především jak název napovídá, týkajících se ameriky. Toto je úplně jiný Steinbeck co se týče literárního žánru, avšak podle stylu nemůže být pochyb. Myslím si, že pro obdivovatele je tato kniha nesmírně cenná.

3 29.07.2012

Na to, že jde skorem o učebnici, se čte docela dobře. Má však jedinou chybu a to, že je snad příliš stručná na to, jak široký má záběr (snad nejširší jaký může být - zabývá se vesmírem jako celkem). Ve své stručnosti se toho však snaží čtenáři podat co nejvíce, a to někdy brání plnému porozumění. Osobně bych ocenil více názornějších vysvětlení a vysvětlení všeobecně podrobnější, ale jsem si vědom, že takováto kniha mně na míru by musela mít o hodně více stran než je pouhých 181. Třeba to, co hledám, najdu v dalším Hawkingově dílu Vesmír v kostce.

3 25.07.2012

Lhostejní jsou příběhem úzké skupinky lidí, jimž je vlastní osud lhostejný, a proro tato kniha má všechny předpoklady být neskonale nudná. Nakolik by také mohl být poutavý a zajímavý příběh lidí žijících celý život v přetvářce s maskami na obličejích, kteří nikdy nejednají spontáně, nýbrž vždy promyšleně, lidí, kteří se neřídí nikdy svým citem, nýbrž vždy kalkulují, lidí stejně tak povrchních jako marnivých, lidí žijících pouze pletichařením a intrikami, jak by mohl takový příběh zaujmout čtenáře tak, aby právě jemu nezůstal příběh této knihy lhostejný? Pouze tak dokonalým popisem a empatií,kterou zde Moravia předvedl. Jediná chyba tohoto románu je ta, že Moravia jakoby vytrhl z grafu příběhu pouze dějovou přímku bez zlomů, bez nerovností a zapomněl na nějaké dějové zvrtay, ba i konec grafu padající strmě dolů, nebo rostoucí opačným směrem zůstává přímkou a kniha jaksi ani nijak nekončí, takhle by Moravia mohl pokračovat ve vyprávění do nekonečna a dalo by se to číst, to je jisté, ale brzy by to určitě omrzelo.

3 22.07.2012

Někdo by mohl říci, že Dickensovy knihy jsou "na jedno brdo." Já říkám, mají podobná témata.Děti, sirotci jež se sami protloukají světem na úkor nástrah osudu a krutostí lidí, které potkávají. Dickens je totiž takovým vypravěčem u kterého tato podobná témata nevadí, on je mistrem napětí, dobrodružství a také mistrem okamžiku. Když Dickens popisuje nevlídné a sychravé ráno, mám chuť skočit si pro bundu a pro čepici, obout si teplé boty, aby mi ranní rosa neumočila nohy.

9 08.07.2012

Krátká novelka, tedy i krátký komentář. Nejvíce mně na této knize zaujala obálka, ta je opravdu hezká, ale tajemství co skrývá uvnitř už tak hezké a úžasné není. Nudný příběh bez atmosféry uzavřený v časové smyčce.

3 28.06.2012

Barneyho verze je svou konstrukcí originální dílo, příběh se od začátku ztrácí v okolnostech a kupodivu to vůbec neubírá na čtivosti knihy, a vyplatí se tenkou nit příběhu sledovat až do konce. Barney a jeho verze vlastního života je plná sarkasmů, urážek, černého humoru. Barney se ve své autobiografii ohlíží zpět a nabízí pohled zapšklého starého muže, alkoholika, který ničeho a nikoho nelituje, člověka jež se nebojí jít proti proudu. A samotný příběh a to, jestli Barney zabil svého nejlepšího kamaráda, nehraje zde takovou roli. Mordecai Richler se ukázal jako vypravěč, jež zdánlivými maličkostmi a okolnostmi dokáže stvořit příběh realistický a uvěřitelný, mimo jiné také díky květnatému a bohatému jazyku, který používá.

3 26.06.2012

Když si koupíte Fulghuma, neprohloupíte. Koupíte si totiž knihu plnou optimismu, krátkých úsměvných příběhů, sem tam nějaké moudrosti. Fulghum má zvláštní dar všímat si zdánlivě obyčejných a všedních věcí, detailů, které my ostatní ve spěchu života, jež se stejně uspěchat nedá, přehlížíme.

10 17.06.2012

Od začátku jsem měl problém se s touto knihou sžít. Příběh je prostý, jednoduchý, fádní. Druhá polovina knihy byla lepší, ale když už jsem si pomalu zvykl na autorův styl, tak přišel závěr, který se do konce svezl na vlně sentimentu a melancholie. Tato kniha působí příliš nuceným dojmem, jako by musela být napsána.
Přesto, že mi autorův styl vyprávění nesedl, a příběh měl k adjektivům jako je napínavý, dobrodružný hodně daleko, přece jenom ve mně něco zanechal a postava neohroženého kovboje Monta Welshe mi už asi zůstane v paměti na trvalo.
Řečeno autorovým stylem: Pár mužů v kloboucích s nízkými dýnky staženými do týla, se opírá o ohradu stlučenou z neopracovaných kuláčů a v družném hovoru pokuřují a pozorují dobytek s vypálenou značkou diagonála Y. Slunce pomalu barví obzor do červena, sklání se nad touto osamělou krajinou, kde se nic zásadního neděje.

2 16.06.2012

Kafka na pobřeží je svým pojetím velice originální dílo, snad jsem nikdy nečetl natolik provázaný a propletený příběh. Mísí se zde tajemno, metafyzika, vědomí, nevědomí, neurčitost, sny... I přes tento "zmatek" však dílo neztrácí jakousi kompaktnost, ucelenost. Jednoduše je to velmi záhadná kniha, kde velkou úlohu v příběhu hraje sám čtenář knihy, a to mně bavilo.

8 21.05.2012

Velmi působivé. Perfektně vypracovaným stylem napsané. Jak jsem dle názvu očekával, neveselá kniha plná hořkosti a osamění. Nejvíce mně asi zaujala empatie, se kterou se autor dokáže vžít do svých postav, a to především v období jejich dětství. Zde jsem se i já opět vrátil do svých dětských let.

4 06.05.2012

Velice výstižný je název tohoto románu, jsou to dvě možným významem protichůdná slova. A stejný je i charakter hlavního hrdiny, který je pro mně v literatuře docela nový. Král je člověk, jež používá své schopnosti k tomu aby se za daných podmínek měl co nejlépe, třeba i na úkor ostatních, což je ta "krysí" vlastnost. A je to špatně využít svých schopností, když je ostatní nemají? Starat se sám o sebe? Možná ano, možná ne. Určitě to není dobře pro společnost, ale kdo bude na svůj úkor hledět na blaho společnosti?
Dost podobných otázek evokuje tato úžasně čtivá, propracovaná kniha, a Král se pro mně stává kultovní literární postavou.

9 02.05.2012

Příběh Davida Copperfielda je dojemný a krutý zároveň. Dickens zde dává poznat jedny z nejhorších lidských vlastností a to je právě krutost, vlastní ubohost, nenávist, jež jsou všechny ztělesněny lidmi se kterými se David Copperfield na své cestě životem potkává. Vše se odehrává v dobrodružné atmosféře, jež Vás nutí otáčet stránku za stránkou a fandit malému Davidovi.

Citace: (1. věta knihy) Prokázat, zda se co hrdina vlastního životopisu projevím já sám nebo zda to místo zaujme někdo jiný,bude úlohou těchto stránek.

1 19.04.2012

Vyprávění Jana Wericha vždy pohladí po duši, ať už jde o povídky, pohádky nebo cestopis.V tomto případě vše v jednom.

Pravidla moštárny jsou zobecněním jakýchkoliv pravidel a také jejich kritikou. Irving kritizuje pravidla, protože jsou suchá, rádoby objektivní. Každým pravidlům chybí trocha svobodné vůle, lidskosti, pravidla prostě nemají žádnou poetiku. A k této kritice si vybírá pravidla z nejzásadnějších a to ty, jež rozhodují o životě a smrti nenarozeného dítěte. Na toto téma autor vyčerpal téměř všechny argumenty pro i proti, a to potraty nejsou jediným velkým tématem tohoto románu. Irving také zcela nepokrytě přiznává, že krom jiného, mu byly inspirací knihy Charlese Dickense a myslím, že kdyby Dickens mohl, i on by musel uznale pokývat hlavou.

Citace:

..."Ti, kdo se přimlouvají za životy nenarozených, by měli brát v úvahu i osudy živých"...

...Jeho však nezajímaly politické systém, byl jenom dobrým člověkem"..

8 05.04.2012

V téhle knize se McCarthy ohlíží nostalgicky zpět, jak je patrné z názvu, velmi jednoduše říká, to co říkají moje rodiče, moje babička a nakonec to budu říkat i já: Jo za nás to bylo všechno jinak, lidi věděli co je to čest, měli jinou morálku a to vy už nepoznáte...Tahle země prostě neni pro starý. McCarthymu se tahle doba nelíbí a není sám. Ač si myslím, že autor je věčný cynik a pesimista, pak v této knize mi to nijak nevadilo, tady se trefil.

2 18.03.2012