parxel komentáře u knih
Dnes už identita vraha asi nikoho nepřekvapí, tak jako kdysi. Přesto se jedná o dobrou odpočinkovou četbu. Dávám tři hvězdy.
Golem je zajímavá kniha plná symbolů a skryté mystiky. Její hodnocení bude podle mého názoru hodně ovlivněné tím, zda máte alespoň základní představu o alchymistické symbolice. V tomto případě se před vámi objeví mnohovrstvý příběh, ve kterém lze spatřit tolik významů, kolik je hvězd ve vesmíru. V opačném situaci pro vás golem zůstane jen jakýmsi více či méně neuchopitelným příběhem.
Za sebe dávám tři hvězdy, protože si myslím, že jsem četl přístupnější knihy s podobnou tématikou.
Přestože se jedná o poměrně útlou knihu, tak v ní naleznete prakticky vše co se týká dobývání Mount Everestu. Počínaje prvními pokusy přes technické problémy souvesejícímí s vybavením a pobytem ve vysokých nadmořských výškách a konče současnotí, kdy se horolezectví na Mount Everestu stalo více či méně komerční záležitostí.
To co mne na knize vadilo, je jeden takový nešvar. Obrázky resp. fotky nejsou umístěny v textu, kde se o nich mluví, ale jsou uvedené souhrně na 2-3 místech. Když se k nim pak konečně dostanete, tak už u některých ani nevíte s čím přesně souvisí. A to je podle mého názoru škoda, protože tím kniha trochu přichází o atmosféru.
Dávám tři hvězdy.
Toto je má první kniha od Waltariho. Na knize se mi líbil styl vyprávění. Samotný děj mi trochu připomínal film Písně z druhého patra, který obdobně jako kniha popisuje osudy různých lidí v průběhu jednoho dne. Tím však podobnost zcela končí. Kniha je oproti filmu více reálná, avšak po obsahové stránce mne moc nezaujala. Občas jsem se ztrável v tom o jakou postavu se jedná, dále mi nesedělo takové to vlastenecké filosofvání a nakonec závěr, který vyznívá úplně do ztracena. Dávám tři hvězdy.
Opět plný počet hvězd. Tyhle knihy od pana Kovaříka se prostě čtou samy. Pouze v některým místech jsem se trochu ztrácel v té spoustě různých jmen, ale jinak to nemá chybu. Takhle nějak si představuji zajímavý dějepis a ne to, jak mne to učili ve škole. Těším se na další díl.
Tahle knížka je dobrý výkřik. Sice celkem o ničem, ale občas se člověk zasměje. A mít v devadesáti tolik elánu, jako hlavní hrdina, tak bych byl vysmátej, jak štěně dobrmana.
Tato kniha vám dá spoustu tipů a rad, pokud řešíte problémy s nespavostí. Bohužel z mého pohledu není moc prakticky použitelná, protože v ní chybí něco jak "praktický návod", který by vám ukázal, jak informace uvedené v knize prakticky použít.
Podobně jako někteří další čtenáři jsem se k této knize dostal po shlédnutí filmu Arrival, který vychází z ústředí povídky Příběh tvého života. V podstatě nebýt tohoto filmu, tak bych vůbec nevěděl, že nějaký Ted Chiang existuje. Přitom je to autor nesmírně zajímavý. Píše velmi pomalu maximálně jendu povídku za rok, pak shrábně různá ocennění a dlouho o něm neslyšíte. A tak dokola.
Podle mého názoru je ustřední povídka Příběh tvého života z celé sbírky asi nejzajímavější. Není sice tak vygradovaná jako film, ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Velmi oceňuji její otevřené zakončení. Podle mne totiž vůbec není důležité, jaké měli heptadoti důvody, proto co dělali, ale naopak to, jaký vliv mělo navázání kontaktu s "neznámým" na život hlavní hrdinky. V tomto ohledu tato nenápadná povídka překračuje rámec běžných sci-fi povídek a jde mnohem dál.
Co se týká ostatních povídek, tak některé se mi líbili více některé méně. Více nebudu prozrazovat.
Pokud bych knihu hodnotil pouze na základě povídky Příběh tvého života, tak by to bylo rovných pět hvězd. Nicměně hodnotím knihu jako celek a tak dávám pouze čtyři hvězdy, protože některé povídky mne prostě neoslovily.
Vzdávám po cca 80 stranách. Nesedí mi styl ani téma knihy. Pokračovat dál by bylo zbytečné trápení.
Tato vzhledově nevýrazná kniha v sobě ukrývá víc, než se na první pohled zdá. V obecné rovině se jedná o vyprávění budhistického micha, původem angličana, který vystudoval fyziku a poté odcestoval do Thajska, aby se zde stal budhistickým mnichem.
Příběhy vyprávěné v této knize se týkají různých životních období a různých životních problémů. Některé z nich jsou vymyšlené, ale většinou vycházejí z toho, co Ajahn Brahm sám zažil. Autor jejich prostřednictvím čtenářům zpřostředkovává nejenom moudrost příběhu samotného, ale i způsob jak k jejímu poznání dospěl a to je na knize asi to nejcennější.
Vynikají kniha, která stojí za přečtení.
Tohle je přesně ten typ knížky, která se čte v podstatě sama. Avšak jakmile jí dočtete a položíte si otázku: "Co mi její čtení vlastně dalo?" Tak je velmi obtížné na ní odpověďět. Většina v ní obsažených myšlenek mnou prošla a v podstatě ve mne nezanechala nic k čemu bych se chtěl vracet.
P.S. Navíc jako mínus vidím nekvalitní vydání. Kniha se mi doslova po pár otevřeních rozpadla. A to se ke knihám chovám velmi slušně.
Knihu jsem si přečetl hlavně díky odkazu na seriál True detective. Bohužel po jejím přečtení musím konstatovat, že tato kniha se zmiňovaným seriálem vůbec, ale vůbec nesouvisí. Ano v několika povídkách naleznete odkaz na Krále ve žlutém, ale to asi tak všechno.
Povídky samotné jsou z dnešního pohledu již zastaralé, založené na známých schématech, které v podstatě nepřekvapí ničím novým. Nemám žádný důvod se k této knize vracet.
Průměrný historický román s banální zápletkou, která čtenáře nepřekvapí ničím novým ani originálním. Příběh lehce oživuje trojice "sympaťáků" v hlavní roli, jejichž humor je asi tak stejně suchý a vyprahlý jako poušť Gobi.
Jediné co mne překvapilo, je poměrně vysoké hodnocení a kladné ohlasy zde na databázi knih, ale proti gustu ... Za mě průměr, tedy tři hvězdy. Nicméně dám této sérii ještě šanci.
Ursula K. Le Guinová mne před mnoha lety upoutala svou knihou Čaroděj Zeměmoří a nesmírně si za ní této autorky vážím. Vyprávění pro mne bylo, ale úplně jiné a nebudu přehánět, když řeknu, že mne v podstatě úplně minulo.
Vzhledem k tomu, že jsem nečetl ani jednu z předchozích knih série Hain, tak mne první kapitola přišla nesrozumitelná a matoucí. Dále se to se mnou už vezlo. Chytil jsem se pouze na malý okamžik, když Sutty popisovala svůj vztah k Sao. Pak jsem se opět ztratil a více jsem se v této knize nenalezl.
Dočtení této knihy, je pro mne tedy hodně zvláštní pocit. Je to jako kdyby tato kniha byla úplně z opačného pólu, než výše zmíněný Čaroděj Zeměmoří. Zatímco prvně zmíně kniha mne zaujala a opakovaně se k ní vracím, tak tato kniha pro znamená úplný opak. A nevidím žádný důvod proč se k ní znovu vrátit.
Dávám tři hvězdy, protože i když mne Vyprávění nezaujalo, tak v něm vidím určitou "myšlenku", která mi přijde cenná.
Pátý díl ze série Brána smrti velmi úzce navazuje na předchozí díl. Bohužel autorům se nepodařilo udržet nastavené tempo a po relativně krátkém a nabitém úvodu napětí zcela opadlo. Od tohoto okamžiku mi kvalita Ruky chaosu připadala hodně kolísavá. Střídaly se v ní pasáže, které mi přišli zajímavé a hodně rychle plynuly, s pasážemi, které na mě působily nudně a do jejichž čtení jsem se musel vyloženě nutit.
Vzledem k tomu, že se celý díl odehrává na Arianu, tak zde vystupovaly staré dobře známé postavy Iridal, princ Zmar, Limbek, Jarra a pár dalších. V této souvislosti bych poznamenal, že i přesto, že byl Arianu věnovám celý první díl, tak se zde autoři nevyhnuli vysvětlování dalších podrobností o tomto světě. Místy to na mne působilo až rušivě. Závěr knihy mi pak přišel poněkud slabší a trochu uměle vykonstuovaný.
Co bych naopak vyzdvihnul, že zde konečně do hry vstoupila politika a různé zákulisní intriky. Dále se mi na knize líbila pasáž s kenkairama. Jejich Voliéra mi přišla jako opravdu originální nápad. Velkou radost mi udělalo rovněž setkání s Hughem Rukou a Iridal.
Celkově bych tedy řekl, že se jedná o díl, jehož kvalita poněk pokulhává za Hadím mágem a Ohňovým mořem. Z tohoto důvodu dávám 4 hvězdy.
Čtvrté pokračování Brány smrti se odehrává na Chelestře, na které je dominujícím živlem voda. Podobně jako v předchozím díle jsem se velmi rychle ponořil do příběhu a díky tomu, se mi kniha četla velmi dobře. Bylo to dáno tím, že na scénu vstoupí hned v úvodu staří známí Haplo a Alfréd a události velmi rychle naberou spád. Odpadnul tak nešvar z prvních dvou knih tohoto cyklu, které mi přišli hlavně v úvodu strašně roztahané a užvaněné.
Přesto co jsem napsal výše, si myslím, že spíše než o akci jde v tomto díle především o dokončení celkového obrazu světa a o utváření vztahů mezi hlavními postavami. V každém případě se podle mne jedná velmi dobré pokračování, které co do kvality udržuje úroveň srovnatelnou s předchozím dílem.
Ze všech knih vydaných v edici "Z různých kultur" mne nejvíce zaujaly právě tyto příběhy. Je to zřejmě tím, že to co příběhy zobrazují a kam směřují, je hodně blízké mému vnitřnímu světu.
V některých příbězích vystupuje budha, ještě předtím než dosáhl osvícení. V jiných se setkáte s indickými bohy a bohyněmi. A ve všech potkáte obyčejné lidi, kteří se potýkají s různými strázněmi svého života. Přístup k jejich řešení, který je v indických příběhích vyobrazen je mnohdy velmi neobvyklý, ale pro mne osobně o to krásnější a hodně inspirativní.
Naprostý souhlas s uvedenými komentáři. Jenom je to potom trochu šok, když se pak pustíte do opravdového Junga.
Třetí díl cyklu Brána smrti zavádí čtenáře do podzemní říše Abarrach a je hodně temný. Úvod knihy začíná trochu netypicky vyprávěním nekromanta Baltazara o tom co vedlo jeho lid k tomu, aby opustili svůj domov v Kairn Telestu. Více méně byl tento problém naznačem již na konci předcházejícího dílu. Krátce na to vstoupí na scénu Haplo a Alfréd, staří známí, a velmi rychle se zapletou do událostí v Abarrachu více, než by jim bylo milé. Samozřejmě se zde také setkáte s draky, kteří tvoří všudy přítomné koření.
Na knize se mi asi nejvíce líbilo úvodní vyprávění Baltazara, protože velmi rychle uvedlo čtenáře do problémů Abarrachu a odpadly tak mnohdy zbytečné a zdlouhavé úvodní pasáže, což byl neduh obou předchozích dílů. Rovněž se mi líbilo celkové pojetí světa a celá záležitost s proroctvím (pro případné čtenáře nechci prozrazovat více).
V porovnání s prvními dvěma díly hodnotím Ohňové moře zatím jako nejlepší díl celé série. Dávám plný počet hvězd.