parxel
komentáře u knih
Komturova smrt
Haruki Murakami
Komturova smrt je již několikátá kniha, kterou jsem od Murakamiho četl. Podle mého názoru je pro jeho tvorbu charakteristická určitá racionální neuchopitelnost. A té se vám v přiměřené míře dostane i v této knize.
Pokud bych však měl vyjádřit, co bylo hlavním poselstvím této knihy, tak musím upřímě přiznat, že vlastně vůbec nevím. Po jejím dočtení ve mne zůstal pouze jakýsi neurčitý pocit, že hlavní hrdina svým konáním zabránil spáchání něčeho zlého. Něčeho, co se mohlo přihodit, ale vůbec netuším, co to mělo být.
I přes zamlženost celého příběhu, jsem si čtení moc užil. Moc se mi líbila atmosféra a taková jakoby prostá obyčejnost. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří nelpí na tom, že musí za každou cenu vše pochopit, ale mají rádi oslovení na úrovni emocí a intuice.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Dvojice knih Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda završují trilogii Milénium. Obě knihy na sebe velmi úzce navazují a proto dávám jeden společný komentář.
Příběh se soustředí na Lisbeth a na její minulost. Zatímco první díl byla taková čistokrevná detektivka, tak pokračování má už více prvky thrilleru. Významnou úlohu hrají tajné služby a některé příhody jsou takřka na hranici uvěřitelnosti. Přesto je to čtení velmi napínavé a co do kvality se drží prvního dílu.
Velmi pozitivně vnímám, že postavy nejsou černobílé. Mají své kladné i záporné stránky a jsou prostě dobře prokreslené. Hlavně Lysbeth ta holka je fakt "psycho" a přijde mi, že jediné co je na ní sexy, jsou její geniální hackerské dovednosti. :)
Podle mého názoru se jedná o velmi nadprůměrnou detektivní trilogii, která si v rámci žánru vydobyla své nezastupitelné místo. Pokud bych měl někomu doporučit nějakou detektivku, tak bude právě tato trilogie. Dávám plný počet hvězd, protože jsem si to užil.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Muži, kteří nenávidí ženy je moderní detektivní příběh, který mne hned od počátku zaujal svou zápletkou. Měl jsem z ní pocit tajemna a hodně mne to navnadilo. Následoval pomalý rozjezd, který mírně schladil mé nandšení, ale pouze do doby, než se začali propojovat jednotlivé dějové linie. Pak už to jelo jako "nůž po krku". :) Závěr byl poměrně dramatický a navíc byl okořeněn i špetkou dojetí.
Mě osobně hodně zaujala nesourodost ústřední dvojice. Ať už věkově, vzhledem nebo čímkoliv jiným, na co si vzpomenete. Je to taková obdoba jiných detektivních dvojic, ale s tím rozdílem, že rozdělení rolí není zdaleka tak černobílé a jednotvárné. Ale přesto je velmi zdařilé. A pokud mluvím za sebe, tak mi chvilku trvalo, než jsem si oblíbil hlavní hrdinku. To se mi na druhou stranu líbí, protože ta postava je napsaná takovým způsobem, že si musíte dát práci ji lépe poznat.
Přestože nejsem vyloženě skalní fanoušek detektivek, tak osobně tento román považuji za jeden z nejlépe napsaných moderních detektivních příběhů. Obsahuje zajímavé a nesourodé postavy, chytrou a netypickou zápletku a více či méně dojemné zakončení. Moc jsem si to užil. Knihu bych doporučil všem čtenářům bez ohledu na to, jestli mají tento žánr v oblibě či nikoliv. Dávám 5 hvězd a ztotožňuji se s vysokým hodnocením ostatních uživatelů.
Rozvaliny Gorlanu
John Flanagan
Hraničářův učeň je kniha, ke které jsem se dostal, když jsem hledal dárek pro své syny. Jedná se o čistou fantasy. Přestože postavy mohou místy působit trochu přímočaře a černobíle, tak mě osobně přijde, že pro mladší děti je to ideální.
Mě jako dospělákovy se kniha líbila. Více mne zaujala témata ohledně rodinné minulosti hlavních postav. Z tohoto pohledu mi kniha přišla celkem chytrá a měla mi co nabídnout. Navíc velikánské plus dětské nadšení. Těším se, až si s dětma přečtu druhý díl.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Dvacet tisíc mil pod mořem jsem jako malý kluk velmi často poslouchal v jeho převyprávěné podobě. Později, když jsem trochu povyrostl a mohutnost knihy mne již tolik neodrazovala, jsem si knihu s velkou chutí přečetl. A moc jsem si jí užil.
Uplynulo spoustu let a já se ke knize vrátil, tentokrát se svým synem a oba jsme si její čtení moc užili. Obrovskou výhodou této knihy je totiž její přímočarost, která ji činí velmi přístupnou i relativně malým dětem. Děkujeme pane Verne, za tohle skvělé čtení. Dáváme plný počet hvězd.
Obrázky z českých dějin a pověstí
Zdeněk Adla
Z hodin dějepisu na základní škole si pamatuji pouze to, jak mne učitelka tahala za uši a posílala do kouta. Ano bylo z velké části mým přičiněním. Avšak z historie a dějin si nepamatuji téměř vůbec nic a to málo co mi utkvělo v paměti, je díky této skvělé knize. Dávám plný počet hvězd, protože tahle kniha si to zaslouží více než kterákoliv jiná.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Wow! Tak tohle je kniha jak se patří. Strašně moc mne bavilo číst Charlieho zprávy. Sledovat ho, jak se stává čím dál tím chytřejší a v jeho textech postupně ubývají pravopisné i gramatické chyby. Zažít s ním, jak se poprvé zamiluje a jak se díky vzrůstající inteligenci postupně stává čím dál tím více osamělý. Bylo mi ho líto, když si postupně začal vybavovat vzpomínky na to, co prožil v dětství. Soucítil jsem s ním, když si uvědomil, že pro lidi z jeho okolí, je pouhým terčem posměchu.
Bylo to prostě úžasné prožít s Charliem část jeho života a přestože to místy bylo čtení moc smutné, tak bylo zároveň i krásné. Na závěr nezbývá nic jiného, než občas vzpomenout na malou myšku Algernon a věnovat růže na její hrob.
Za mě moc krásná kniha, která ani po letech neztratila nic ze své aktuálnosti. Dávám plný počet hvězd, protože Růže pro Algernon si ho prostě zaslouží.
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Na záčatku mě Ernest velmi mile překvapil, způsobem jakým píše. Text mi přišel napsaný velmi lehce a četl se v podstatě sám. Zkrátka první dojem po pár přečtených stránkách byl velmi dobrý.
Postupně s přibývajícími kapitolami mi však příběh přišel čím dál tím víc plytký a v podstatě o ničem. A to jak z pohledu děje, tak z pohledu cítění a prožívání hlavních postav. Úplně nejhorší z celé knihy mne připadaly milostné dialogy mezi Frederickem a Catherine. To byla fakt hrůza.
Chvíli jsem pak Ernesta podezíral z toho, zda to nebyl záměr. Zda určitá povrchnost a jakoby plochost pocitů nebyla určitým zobrazením toho, jak se do hlavních postav promítá válka. Bohužel po dočtení, mám pocit, že to tak asi zamýšleno nebylo.
Jediné co mne překvapilo, byl tragický konec. Závěr je podle mne na celé knize asi tím nejlepším. Byl to totiž první a poslední okamžik z celé knihy, který ve mne vzbudil nějaké silnější emoce. Velmi dobře to vystihuje jedna ze závěrečných vět: "Nejde nic říct." Přesně tak jsem se po dočtení poslední části cítil.
Krása nesmírná
Irina Karnauchovová (p)
Nádherný soubor klasických ruských pohádek a obecně asi jedena z nejlepších pohádkových knih.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Hra o trůny mi dlouhá léta ležela ladem skladem v knihovně. V době největší slávy, jsem z povzdálí nezúčastněně sledoval hype, který se okolo této série vytvořil. Trpělivě jsem čekal, až tohle šílenství opadne, protože ve mne vyvolává buďto nekritický obdiv anebo naopak zklamání z nadměrného očekávání.
Podle mého názoru Hra o trůny nabízí svým čternářům spoustu úžasných zážitků. Skvěle vymyšlený a prokreslený svět, spoustu zajímavých postav, vynikající dialogy, postupně houstnoucí atmosféru intrik, poutavý příběh a mnoho "přiměřeně" předvídatelných zvratů. Jako náruživému čtenáři mi ve Hře o trůny nic nechybělo. Všeho jsem dostal vrchovatou měrou.
Jediným záporem je podle mne ohromné množství vedlejších postav, ve kterých se mi nepodařilo udržet pořádek, přestože jsem si psal podrobné poznámky. Nicméně to na výsledný dojem nemá žádný vliv.
Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří se nezaleknou mnohaset stránkových sérií. Podle mého názoru má Hra o trůny ohromný potenciál oslovit i čtenáře, kteří tento žánr běžně nečtou a nabízí mnohem více, než stejnojmenný seriál. Dávám plným počet hvězd, protože první díl jsem si moc užil.
Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Neurochirguckou kliniku ÚVN, kterou vede pan primář Beneš jsem měl tu čest poznat osobně jako pacient a to hned dvakrát. Upřímně musím říct, že to pro mne byl zážitek, který se do mne zaspal nezapomenutelným způsobem. Zažil jsem tam situace, ze kterých mi běhal mráz po zádech, ale také jsem tam zažil příhody, kterým se i po mnoha letech zasměji.
Proto je občas dobré vidět to i z druhé strany. A o tom je právě tahle kniha. Je napsaná formou dialogu a je velmi čtivá. Pro mne osobně měla význam především v tom, že jsem to zažil na vlastní kůži a tak vím o čem to je.
Knihu doporučuji všem, kdo mají podobnou zkušenost. Přece jenom v životě to pak jede všechno tak rychle, že se člověk nestačí divit. A pro mne osobně bylo asi ze všeho nejtěžší ty zážitky zpracovat a přijmout. To je už je ale něco, co naše medicína moc neřeší.
Černobyl. Historie jaderné katastrofy
Serhii Plokhy
Černobyl je podle mého názoru vynikající kniha. Jsou v ní dobře popsány historicko-politické souvislosti, které předcházely a následovaly jaderné katastrofě u Černobylu. O průběhu samotné havárie a jejích přičinách nemluvě. Pokud jste navíc viděli seriál, tak je kniha ideálním doplňkem k vytvoření uceleného obrazu o celé katastrofě.
Mně osobně přišel asi nejzajímavější životní příběh Brjuchanova, ředitele jaderné elektrárny, který se poté co ho pustili z vězení, opět vrátil do Černobylu a dále pracoval v elektrárně. Z pohledu celku je to asi drobnost, ale nikoliv nezajímavá.
Knihu bych doporučil všem zájemcům o radioaktivní dobrodružství. Dávám plný počet hvězd.
Volání netvora
Patrick Ness
Volání netvora je velmi citlivě napsaná kniha, která mne hluboce oslovila. Po jejím přečtení bych si z celého srdce přál, aby žádné dítě na světě nikdy nemuselo prožít to co hlavní hrdina této knihy. Bohužel si uvědomuji, že to není možné. Některým "netvorům" se v životě prostě nevyhneme. Kéž by se z nich stali alespoň takoví průvodci, jakým je netvor v této knize.
Za tento smutný a zároveň velmi krásný příběh dávám plný počet hvězd.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Kniha Jsou světla, která nevidíme mi v mnoha ohledech připomínala Zlodějku knih. Nicméně v porovnání se Zlodějkou knih mi tato kniha přišla mnohem zajímavější a vyzrálejší.
Příběh se nejprve soustředí na dvě hlavní postavy, slepou francouzkou dívku a německého sirotka, a později se přidá několik dalších postav. Vzhledem k nelineárnímu způsobu vyprávění je vám hned od počátku jasné, že se jejich životní příběhy nějakým způsobem setkají jenom nevíte jaká cesta k tomu povede.
Na knize oceňuji především prolínání různých časových rovin a propojení s pohádkou resp. legendou o Moři plamenů. Dále bych vyzvedl závěr knihy, ve kterém se s postavami nakrátko setkáte s větším časovým odstupem. A vy je tak můžete spatřit v jejich plné lidskosti. Poznamenané tím co prožili a z daleka ne se vším vyrovnané.
Moc krásná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Francie na počátku 70-tých let. Prezidentem je Charles de Gaulle a právě se završuje tzv. Alžírská válka o nezávislost Alžírska na Francii. Období, ke kterému nemám vůbec žádný vztah. Přesto mne tato kniha zaujala. Nejprve svým názvem a následně i svým příběhem.
Hlavní postavou je středoškolák Michele, který se svým bratrem navštěvuje bar, kde schází parta emigrantů z východní Evropy v Klubu nenapravitelných optimistů. Postupně se příběh Michela začne prolínat s postavami z této neobvyklé party.
Mě osobně se tahle kniha velmi dobře četla. Nejvíce mne oslovila způsobem, jakým byly vylíčeny příběhy a charaktery jednotlivých postav. Přišlo mi totiž, že autor vytvořil skutečné lidi, kteří se chovají někdy jako blbci a máte na ně vztek, jindy soucítíte s jejich osudem. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že není zcela snadné si udržet pořádek v tom, kdo je kdo. Hodí se udělat si poznámky. Ale to je spíše taková drobnost.
Nejhezčím momentem pro mne bylo těch pár vět, když se Michele náhodně srazí se svou budoucí milou. Ona četla to, já to, neměl jsem nejmenší šanci. To bylo kouzelné. :-)
Jean-Michel Guenassia je pro mne objevem roku. Vůbec jsem nečekal, že mne jeho kniha takhle chytne za srdce. Bylo to moc hezké čtení. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám pět hvězd, protože tohle je kniha, ke které se rozhodně rád vrátím.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Černí baroni jsou dnes již českou klasikou, kterou většina lidí zná díky výbornému filmu. Kniha je v podstatě věrnou předlohou, protože film většinu scén a výroků doslovně převzal. Já jsem při čtení vybavoval jednotlivé herce a jakým způsobem pronášeli jednotlivé hlášky a bylo to super.
V některých místech mi kniha přišla přece jen o hodně lepší než zmiňovaný film, protože obsahuje více scén a některé se do filmu ani nedostali. Lahůdkou byl samotný závěr, který nevyznívá tak tragicky jako ve filmu, ale spíše představuje totální rozklad morálky.
Dávám plný počet hvězd, protože se mi už dlouho nestalo, abych se při čtení v MHD tak nekontrolovaně smál a lidi kolem mne se ohlíželi co se děje. A teď mám chuť jít se pořádně ožrat. :-)
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která v sobě spojuje mnoho obtížných a bolestivých témat. Na počátku sledujete rozklad česko-německé rodiny, poté poválečný odsun němců z Brna a vše to završuje období komunismu, které v podstatě "semele" všechny zúčastněné bez rozdílu. To nejhorší, ale přijde nakonec, když Barbora shnuje své pocity a říká, že její matka v podstatě kromě pár let, prožila úplně prázdný život. Z této věty mne doslova zamrazilo, ale současně ji považuji asi za nejdůležitější poselství celé knihy.
Zároveň mne zaujalo i závěrečné období po sametové revoluci, protože si moc dobře vzpomínám na dobu, kdy jsme jako malé děti běhali a křičeli "Praha, Brno, Paříž, Hitler patří za mříž", takže ta kniha se tak trochu, byť okrajově, týkala i naší generace, která si z událostí popsaných v knize už nic nedělala a v podstatě si ani nedovedla představit, čím vším si tento národ prošel. A to byl druhý okamžik, kdy mne doslova přeběhl mráz po zádech.
I přes výše zmíněné, je Vyhnání Gerty Schnirch kniha, která se čte velmi dobře a stránky vám doslova utíkají před očima. Dávám čtyři hvězdy, ale vůbec si nejsem jistý tím, zda toto hodnocení více odraží kvalitu knihy a nebo to, jak na mne tato kniha zapůsobila.
Tulák po hvězdách
Jack London
Na této knize mne zaujal především způsob, jakým Darrell Standing co by hlavní postava čelí nepřízni osudu. Zprvu lehce bizardní cestování do "minulých životů" se později stává hlavní náplní jeho života, bez kterého si jeho pobyt ve věznici San Quentin nelze představit. Postupně tak nahradí fyzické vězení iluzí nesmrtelnosti vlastní duše. A otázka, zda to co Darell prožívá jsou halucinace, či nějaký druh mystického zážitku zde není vůbec podstatná.
Na knize se mi líbili příběhy, které Darell prožívá. Zejména příběh muže, který ztroskotá se svou lodí a žije několik let doslova na kusu skály uprostřed moře.
Naopak mi neseděla postava Darella Standinga. Ačkoliv si Darell uvědomuje nezvratnost svého osudu, tak se zdá, že ho prožité utrpení nijak zásadně nezmění. Nenaučí ho pokoře před silami, které nemůže ovládat. Jakoby tím skutečným žalářem nebylo vězení samotné, ale jeho vlastní hněv, který ho do vězení přivedl a brání mu dosáhnout smíření se svým vlastním osudem a se sebou samým. A vy máte nakonci pocit, že před vámi stojí stejný člověk jako na začátku.
Tleskám originálnímu nápadu a knize dávám navíc jednu hvězdu za to, že byla inspirována skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Velmi krásná kniha s jedinečnou a nezapomenutelnou atmosférou, která se podle mne zcela oprávněně stala jednou z nejoblíbenějších českých knih.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Podivná knihovna mne oslovila svou lehce bizardní a hororovou atmosférou. Podobně jako JessieEx jsem přemýšlel nad tím, zda dát tři nebo čtyři hvězdy a nakonec jsem se rozhodl pro čtyři.
Z příběhu jsem měl pocit, jakoby to byl něčí sen. Jakoby se tato osoba probudila a přemýšlela nad tím, zda se jí to zdálo, či zda to byla skutenčnost. Já jsem v každém případě rád, že to byl pouze příběh na papíře doplněný krásnými ilustracemi.