parxel komentáře u knih

Struktura vesmíru je jednou z náročnějších vědeckopopulárních knih o fyzice. Brian Green jde v některých pasážích hluboko do podstaty popisovaných fyzikálních jevů a občas je náročné si všechno v hlavně správně poskládat. Na druhou stranu jsem si některé důsledky speciální teorie relativity uvědomil, až po přečtení této knihy. Jedná se například o pasáž, ve které vysvětluje pojem současnosti a některá další přirovnání.

Osobně jsem některé kapitoly četl 2-3x, abych jim porozuměl a to se domnívám, že mám celkem dost načteno. Potenciálním čtenářům bych doporučil, aby se nenechali odradit vyšší obtížností textu a věnovali pochopení trochu času. To kam se součásné poznání světa posunulo je naprosto fascinující a tato kniha vám některé představy ozřejmí z trochu jiného pohledu a to za trochu námahy podle mého názoru rozhodně stojí.

4 26.10.2021

Zhroucený čas pro mne byla takové knižní jednohubka. Žádné literární veledílo, ale v podstatě mnohokrát otřepané téma plus provařené rozuzlení. Na druhou stranu se mi kniha četla velmi dobře a přečíst si jednou za čas podobnou knihu pro relax není vůbec špatné. Doporučuji lidem, kteří mají rádi příběhy o cestování časem.

4 06.10.2021

Zcela upřímně přiznávám, že většinu toho co jsem se dočetl v této knize, jsem znal z přednášek tohoto autora. A to byl zároveň i hlavní důvod, proč jsem si tuto knihu koupil. Petr Kulháneka je vynikající přednášející a popularizátor vědy. Navíc knih jako je tato a ještě od českých autorů, zase tolik není, takže pro mne to byla jasná volba. V tomto směru kniha splnila má očekávání a jsem rád, že jsem měl tu možnost slyšet některé z přednášek Petra Kulhánka naživo v době, kdy jsem studoval na elektrotechnické fakultě ČVUT.

Přeji autorovi, aby mu vydržel elán a dále nám přinášel informace z astrofyziky a jiných příbuzných oborů.

4 16.03.2021

Na knihu Pí a jeho život jsem narazil náhodou v knihovně a protože jsem před několika lety viděl stejnojmenný film, tak mne zajímalo, jak moc a v čem se kniha a film odlišují.

Styl jakým je kniha napsána se mi moc líbil, přesto mám z celého příběhu trochu rozporuplné dojmy. Některé části mi přišly zbytečně zdlouhavé. Jedná se zejména o ústřední pasáž, kdy se Pí plaví na člunu a popisuje co zažil. Nicméně připouštím, že po dočtení celé knihy mi ta zdlouhavost dává určitý smysl, bez které by můj výsledný dojem asi nebyl takový jaký byl.

Nejzajímavější na celém příběhu je podle mého názoru jeho zakončení, který není zcela jednoznačný a nechává tak trochu na čtenáři, ať si sám vybere čemu chce věřit. Jestli tak trochu fantastickému příběhu nebo drsné realitě, která není vůbec "pěkná".

Na závěr bych se rád kráce zmínil o rozdílech mezi knihou a filmem. Film se poměrně věrně drží knihy, ale určité pasáže pojal trochu jinak. Některé lépe a některé hůře. Jedná se např. o ústřední scénu, kdy Pí získá svou přezdívku. Ta mi ve filmu přišla mnohem zajímavější a přesvědčivější. Naopak pasáž, kdy se Pí stane současně hinduistou, křesťanem a muslimem mi přišla mnohem zajímavěji zachycena v knize. Závěrečné vyznění celého příběhu mi přišlo zpracované lépe ve filmu. Podle mého názoru, se film a kniha se v něčem zajímavě doplňují.

Ke knize se již nechci vracet, protože to co mi přijde skutečně zajímavé je závěrečná pointa. To ostatní na mne působí trochu jako balast kolem, který je sice důležitý, ale nepřijde mi moc zajímavý. Celkově dávám tři hvězdy.

4 04.10.2020

Sběratel sněhu je v dobrém slova smyslu spisovatelská "duchařina". Podobné téma bylo již několikrát zpracováno na filmovém plátně a tak mne nepřekvapilo ničím novým. To co však dává této knize jedinečný "šmrnc" je zasazení příběhu do českých historických reálií v kombinaci s prolínáním několika časových rovin. A právě touto kombinací byla pro mne tato kniha něčím novým. Dávám čtyři hvězdy.

Dvanáctá obět v sobě spojuje boj v soudní síni a probíhající vyšetřování. Obě témata jsou sama o sobě atraktivní, ale jejich kombinace je doslova čtenářskou lahůdkou. Zkrátka třetí Bosch se mi moc líbil. Nejvíc mě pobavila jedna z jeho hlášek v závěru knihy: "Jsem v pohodě. Já tomu říkám nirvána a umění na všechno srát." Tohle by si někteří lidé měli vzít k srdci.

4 20.01.2020

Totální nářez. Spousta matfyzáckých vtipů a narážek, které normální člověk nemá šanci pochopit. Avšak pro zasvěcené je to doslova lahůdka a skvělá sranda.

Po dějové stránce kniha kulhá na obě nohy. Děj totiž není v podstatě vůbec žádný, navíc v určitých pasážích je kniha děsně nepřehledná a nudná. Nicméně těch pár stran, kde se třeba popisuje oddělení pro výzkum absolutna a jiné, to jsem si užil na dvěstě procent a kvůli tomu jsem rád, že jsem si tuhle knihu přečetl.

Doporučuji všem lidem poznamenaným vysokošloskou matematikou a fyzikou. Plus všem fanouškům bratrů Strugackých.

4 04.01.2020

Poslední argument králů je vynikajícím zakončením temné trilogie První zákon.

Karty jsou rozdané a každá z postav hraje s tím jí bylo naděleno. Na povrch přitom vyplouvá "ryzost" jednotlivých charakterů, což je na této sérii asi nejvíce osvěžující. Zkrátka takovou partu "hajzlů" ve fantasy jen tak nenajdete.

Nikoho asi moc nepřekvapí, když vyjde najevo, že jediným zákonem je boj o moc. Ten závěrečný nejednu z hlavních postav nemilosrdně semele a na pomyslnou pyramidu moci nakonec vynese ty, kteří jsou připraveni zemřít, ale odmítají prohrát!

Dávám plný počet hvězd, protože jsem si čtení moc užil.

4 25.11.2019

Na rozdíl od některých komentářů níže mi druhý díl přišel o špetku slabší. Ani ne tak kvůli samotné hlavní postavě. Bosh mi přišel vykreslený dobře a přesně zapadá do obrazu poldy, tak jak ho znám ze seriálu. Problém jsem měl spíše s vylíčením situace v Mexiku. Tam mi to prostě přišlo slabší, až trochu naivní. Nicméně knížka je to pořád dobrá o tom žádná a pro milovníky žánru asi není co řešit.

4 19.09.2019

Sama čepel je úvodní dílem lehce temné fantasy trilogie. Hned na počátku mne tato kniha zaujala partou sympaťáků v hlavní roli. No uznejte inkvizitor, nafoukaný hejsek, despotický čaroděj a potom barbarský vrah, který se sem tam promění v berserka a pak povraždí všechno co nachází v jeho okolí. Prostě partička, se kterou by jste hned šli na pivo.

Navzdory tomu jsem si tyto postavy postupně celkem oblíbil. Teda až na pana čaroděje starýho plešku. Ten mi k srdci dvakrát nepřirostl. Zato inkvizitora Gloktu jsem si zamiloval hned. To je postava jako lusk. Od začátku totiž můžete sledovat jeho myšlenkové pochody a porovnávat je s jízlivými poznámkami, které říká na venek. A to je pravé čtenářské nebe.

Místy kniha může působit, jako takový pomalý rozjezd, ale není tomu tak. Ve skutečnosti se hned od počátku dějí důležité věci, ale teprve po dočtení celé trilogie pochopíte, že sovy nejsou tím, čím se zdají být.

Takže za mě parádní lehce temná fantasy. Jenom se nenechte odradit tím, že se zdánlivě nic neděje. Závěr trilogie vás totiž vyvede z omylu a při zpětném pohledu uvidíte, že do sebe vše pěkně od začátku zapadá.

Knihu bych doporučil všem fanouškům fantasy, kteří si příliš nepotrpí na černobílé rozdělení dora a zla.

4 28.05.2019

Ne, prostě ne. Přečetl jsem asi 30 stran a uvědomil jsem si, že tuhle sérii už dál číst nechci. Je to totiž pořád najedno brdo. Hlavní postava Lukas Hildebrant je to pořád stejný cápek a já už ho mám prostě dost. Zcela upřímě jsem si při čtení prvních pár stran přál, aby si Lucas sbalila svých pět švestek a táhnul k čertu. Takhle neskutečně mě Lucas Hildebrant začal štvát. A takovéhle knihy já číst zkrátka nechci. Proto dávám dvě hvězdy a s celou sérií končím.

Navíc, než vydá Vilma poslední díl, tak mé vzpomínky na tuto sérii nenávratně zmizí a nezůstane po nich ani stopa v protonaci.

4 22.02.2019

Na této knize mne asi nejvíce zaujal nápad. Přece jenom cestování časem pomocí drogy, která mění vnímání časoprostoru, to tady ještě nebylo. Co se týká zpracování, tak to bylo celkem dobré a originální, ale nakonci jsem se v tom trochu ztratil. Ono totiž vyznat se v tom, kdo je z jakého parelelního vesmíru, kdo z budoucnosti a kdo z minulosti není zrovna lehké. Díky tomu mne tak trochu minula pointa celého příběhu.

4 15.02.2019

Většina cestovatelů, kteří navštívili Irán mi řekli, že je to bezpečná země s milýma a usměvavýma lidma. Z pohledu běžného cestovatele to tak možná je. Avšak kniha, kterou napsal Břetislav Tureček, ukazuje Irán ze zcela jiného pohledu. Z pohledu politiky, tajných služeb a různých událostí, které formovaly Irán do jeho současného stavu. Upřímě, mi z toho občas běhal mráz po zádech.

Mě z toho po přečtení této knihy vyplývá, že Irán je významným hráčem na šachovnici mezinárodního dění a do budoucna nás může hodně překvapit a to jak v pozitvním, tak negativním smyslu. Sám jsem zvědavý, jak na mne Irán zapůsobí, až ho navšítívím tento rok osobně.

V každém případě dávám plný počet hvězd, protože takto zajímavoou knihu jsem už dlouho nečetl. Rozhodně mám v plánu si přečíst i další knihy od tohoto autora.

4 13.02.2019

Tělo a krev je pro mne osobně kniha o hledání cesty k sobě a ke svým kořenům. Kořenům, které nás někdy mohou svazovat celý život, aniž by jsme si to uvědomovali. Na samotném konci této cesty nás čeká úplně jiný život, než jaký jsme si v dětství představovali. Ne horší nebo lepší, ale tak nějak "opravdový", probouzející v člověku pocit vnitřní svobody a vlastního naplnění.

A o tom co celé vlastně je. O přijetí sebe a svého životního příběhu. Nakonec totiž záleží pouze na tom, jakým způsobem se s tím co nám život přinese vyrovnáme. A to je i případ postav v této knize. Některé nakonec dokáží přijmout sami sebe a prožijí naplněný život a jiné to i přes úspěch a bohatství nedokáží.

Nejvíce se mne dotknul závěr knihy, ve kterém je shrnutý osud postav s větším časovým odstupem a čtenář tak může vidět završení jejich života. Dávám čtyři hvězdy, za krásný styl a zajímavý a originální příběh.

4 18.05.2018

Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.

4 03.03.2018

Tato kniha mne hned na počátku zaujala tím, že vypráví příběh o zcela obyčejných věcech, ale tak trochu "jinak". Jakoby vám hned úvodu chtěla říct: "Pozor mne psal pan spisovatel".

Poté následovala na můj vkus trochu delší mezihra, ve které si autor sem tam trochu decentně zafilosofoval, ale přitom tím nijak nenarušil linii příběhu.

Závěr mne pak překvapil zejména tím, že přede mnou zcela náhle a neočekávaně odhalil nepříjemnou pravdu o charakteru hlavních postav. Najednou přede mnou stanuli, jako hromada nahnilých jablek. A současně s tím přišlo uvědomění, že k tomu všemu celý příběh vlastně od začátku směřoval.

Za mne plný počet hvězd, zejména díky překvapivému a netypickému zakončení.

4 23.06.2017

Kouzelník ze Lhasy je přesně ten typ knih, které mám rád. V jedné rovině líčí dramatický příběh mladého budhistického mnicha utíkajícího se svým bratrem a lámou Ccheringem z Tibetu do Indie. V druhé rovině popisuje prostý příběh mladého vědce, který se se svou partnerkou přestěhuje z Londýna do Los Angeles, aby zde budoval svou kariéru.

Hned od začátku je celkem jasné, že tyto dva časově i prostorově oddělené příběhy spolu nějakým způsobem souvisí a je pouze otázkou času, než dojde k jejich propojení. V tomto směru je Kouzelník ze Lhasy do určité míry předvídatelný.

To co mne však na knize zaujalo nejvíce, je způsob jakým je napsaná. I zdánlivě všední věci jsou popsány tak, že vás jejich čtení prostě baví. Třešničkou na dortu je pointa celého příběhu, ale v tomto bodě se raději zdržím komentáře, abych případným zájemcům neprozradil něco, co by jim zkazilo okamžik překvapení.

Na závěr bych dodal, že pro někoho může být určitým negativem skutečnost, že některé otázky zůstanou otevřené. Skoro jako kdyby si autor přichystal prostor pro pokračování.

Shnutí: Kouzelník ze Lhasy je prostý a přitom působivý příběh inspirovaný budhistickou vírou. Knihu bych doporučil všem kdo rádi pustí uzdu své fantazie a nelpí striktně na racionálním vysvětlení. Za mne moc hezká kniha, ke které se jednoho dne rád vrátím. Dávám plný počet hvězd.

4 02.03.2017

Michio Kaku je vynikající fyzik a populizátor vědy, což dokazuje i v této knize. Vzhledem ke svému profesnímu zaměření píše většinou o fyzice a tato kniha je tudíž takovým odbočenín do jiného fascinujícho oboru, který se zabývá zkoumáním lidského mozku.

Oproti Koukolíkovi, který píše podobně laděné knihy, jde však Michio Kaku mnohem dál. Zabývá se např. vytvořením tzv. brain-netu, což v jeho podání je jakási obdoba internetu, jehož prostřednictvím lidé sdílí vlastní emoce. Dále se zabývá tím, zda je možné lidem implantovat vzpomínky nebo je naopak smazat. Zda je možné přenést vědomí do robotického těla a soustou dalších zajímavých témat. Jeho hlavní přesvědčení totiž spočívá v tom, že pokud něco neporušuje fyzikální zákony, tak je to v principu možné. A je pouze otázkou času a dostatečně vyspělé technologie, než se to lidstvu podaří dokázat.

Kniha je navíc napsaná velmi čtivě a pokud máte rádi populárně naučné knihy o vědě, tak je to kniha přesně pro vás. Dá vám spoustu zajímavých náhledů a podnětů, které by vás třeba ani nenapadly a technicky budou řešitelné až ve velmi vzdálené budoucnosti.

Shrnutí: velmi povedená kniha o lidském mozku a o všem co s ním souvisí, která v mnoha ohledech překračuje zaběhnuté představy o tom co je a co není možné. Čtyří hvězdy dávám proto, protože v porovnání s jinými knihami od tohoto autora mi tato přišla o trochu slabší, ale pořád se podle mého názoru jedná o velmi nadprůměrnou knihu.

P.S. Doufám, že se nikdy nedožiju vytvoření brainetu.

4 18.09.2016

Tato kniha se do mne nezapomenutelně zapsala až v dospělosti. A to díky mému synovi, který si po jejím přečtení chtěl stále dokola hrát na Brouka Prskavce a Kazbundu. Kdykoliv si na to vzpomenu, tak se mi vybaví jeho radost a čertovské plamínky v očích. Doporučuji všem dětem a jejich rodičům. Moc krásný soubor pohádek.

4 13.09.2016

Pro mě zatím první seznámení s Murakamim a spokojenost. Nejvíce se mi líbil způsob, jakým autor pracuje s jemnými náznaky. Nic není řečeno přímo, ale pouze jemně nastíněno a dohromady to vše dává smysl. Konec sám je podán velmi symbolický.

Ještě bych dodal, že podle mého názoru je k lepšímu pochopení této knihy vhodné znát Annu Kareninu, neboť autor se na ní v textu několikrát odkazuje a paralela mezi hlavní hrdinkou a Annou Kareninovou se tak přímo nabízí.

4 25.08.2016