Pasadenka komentáře u knih

Gerald se vydal na Mauricius a honil a sbíral zvířátka. I když knížka na to nevypadá, je bravurně a čtivě napsaná. Příhody o tom, jak se hledají a sbírají různé druhy ohrožené zvířeny byly nečekaně zábavné a vtipné. Autor se nebojí ponořit do poetičtějších vod a s pořádnou dávkou informací a zajímavostí je to takový malý klenot. Rozhodně stojí za přečtení. :) A to nejen pro to, abyste zjistili, jak chutný je chlebovník. :D

Tak já se tradičně vrhnu na knížku z pohledu desítek podobných knih, které mám již za sebou. A tradičně dostáváme průměrnou knihu, která v kondenzované podobě shrnuje hlavní proud povídání o klimatu. Což je pro neznalé čtenáře hezká úvodní brožura, klidně na 80 %. Pro ostatní, kteří se o téma zajímají hlouběji a šířeji je to jen další opakování toho samého s příměsí kritiky na některé populárně naučné knížky, které k tématu vyšli a je to tak na 30 %. Když to tedy zprůměruji, je to na 3 hvězdičky. :D I když musím uznat, že autor dodal to, co se dalo čekat, takže z tohoto úhlu pohlede je to 100 %. :D

Co mě na knížce ale štvalo, je její zavádějící a v podstatě nejasné tvrzení. Autor používá slova jako výzva a příležitost čili standardní marketingový žargon a na mě tyto praktiky moc nefungují. Ale hlavní problém mám s tím, jak autor tvrdí, hele, tady jsou řešení, lidé nebojte se, a hlavně nebuďte zachmuřelí. To zvládneme. :D

V čem tedy knížka selhává a je to má již opakující se kritika, tak ve vysvětlování. Autor nastíní problém, pak si na něj odpoví a tím jej „vyřeší“. Co však opomíjí je právě kritika oněch řešení a hlavně nejistota v jejich aplikaci. Jen namátko, elektroauto může teoreticky jezdit bez emisní CO2. No opomíjíme CO2 z výroby samotné montovny, výroby auta, přepravy a všechny emise, které vzniknou při vytvoření dodatečných solárně/větrných elektráren, které budeme potřebovat jako zdroj energie, což zase nesedí s „uhlíkovou neutralitou“ Kde se otevírá má další kritika. Když autor poučuje a používá zjednodušení, měl by tyto zjednodušení vysvětlit, neboť pak jej jeho názorový oponenti budou chytat za slovíčka a své poselství nedostane tam, kam by mohl. :/

Zajímavá knížka z německých břehů. Dostáváme tradiční opulentní katastrofický thriller, jen místo USA se pohybujeme primárně v západní části Evropské unie. Což je samozřejmě svého druhu nezvyk. :D

Je to hezká, napínavá knížka, které se snaží popsat problém energetických sítí. Autor se snaží ukázat možný scénář, jak by to mohlo vypadat. Děj je místy volice napínavý, ale pak se stane, že se překlopí do zdlouhavého líčení něčeho, co mě vůbec nezajímá. Přepínáme se mezi různými lidmi, jak to bývá u katastrofických knih/filmů zvykem ale dominují oficiální a neoficiální vyšetřovatelé.

Některé myšlenky mi přišli nedotažené a motivace padouchů taková nejasná. Celkově mne však knížka dost bavila, ale nebylo to na jeden zátah. :)

Tak tedy tohle je docela zvláštní kombinace Smila a Babiše. Gates se aktivně snaží investovat své peníze do různých projektů a zdravotnictví a očkování je jedním z těchto projektů. A jak sám zdůrazňuje i v předešlé knize o klimatu, věří v technologický pokrok a technologické řešení problémů jak se dá čekat od zakladatele jedné z největších technologických firem současnosti. Vždy si při tom vzpomenu na knížku Prorok a čarodějník od Manna. V klima kruzích jsou to dva základní přístupy. Ale zpět ke knize.

Jako hou, hou, hou, zpomal hochu! Jako říká se, že samochvála smrdí, že jo? A tady to bylo hodně za hranou. Jak mi klima knížka od Billa jakž takž dávala smysl ono když už si klima knížky může psát holka, jejíž formální odbornost a zkušenosti končí na ulici s transparentem, tak proč ne jeden z nejbohatších nerdů, že ano. :) Neberte mě prosím doslovně, je to nadsázka, ale na pozadí člověka, hlavně u normativních knížek, hodně záleží. A zde se dostáváme k té Babišovské části. Taková snůška snů a myšlenek, co a jak by se mohlo, mělo smělo. A pak to samozřejmě okořeníme tím, že, ale tak já nejsem, ani nechci být politik, já si je jenom budu vodit kam chci a za penízky své, si budu transformovat celý svět dle obrazu svého. Už od dob Carnegieho se ve světě začal budovat zvláštní zvyk lidí, co si vydělají hodně peněz, že je to opravňuje k tomu, aby lidem pomáhali. Dle svého. Toto vměšování se do politiky bez formální politické záštity mi jednoduše nesedí. Jak lehce se rozdávají peníze, když je člověk není s to utratit, jak lehce se lidem říká, jak mají žít, když chtějí vaše peníze. A zpět ke knize pokus 2.

Teď bez té patiny, které se táhne knihou. Je to celkem nuda. Teoretické a statistické části jsou jak od Smile, pak máme PR, kde pořád dokola posloucháme o Gatesových a jejich super ultra skvělé nadaci. :D Omlouvám se, ono to bylo až trapné, kolikrát to tam omílá. Kromě jistého zhodnocení různých pandemií, na které se e vědeckých kruzích upozorňuje a varuje před nimi již víc, jak 10 let, po nějaké to informační přesycení, nedůvěru, polopravdy, lži a vše, o čem se poslední léta mluví pořád, tu pak máme tu techničtější část a Babišovské vize supervakcín, které budou fungovat na jedno píchnutí, nebo ještě lépe jedno nalepení a další super skvělé novinky už jen ovečky hezky namotivovat a naočkovat. :D

Po přečtení této knížky začínám rozumět, proč je Bill terčem konspirací ohledně vakcín a očipovávání, protože je k tomu dokonalý. :) I když pořád nechápu, proč by to měl jako dělat, ale s tím se konspirační teorie nikdy moc netrápí. :D

Závěr. Po všech těch zlých odstavcích musím říct, že je to solidní průměr. Mé subjektivní vnímání nemůže zastřít, že je to smysluplně sestavená, přehledná knížka, která se věnuje očkování a vakcínám a jejich vizi v 21. století.

Tento díl mi zatím sedl nejméně. Vše je tak, jak by mělo být. I ohrožení Halta je super. Jen to pronásledování kultistů mě moc nebavilo. Už v předchozí knížce mě toto téma moc nechytilo a zde, když už jsme se nenimrali v Haltově životě...

Na tento díl si hodně pamatuji. :) Po tom, jak jsme Willa nechali víc dozrát, jako muže, tak si konečně kousneme i do Haltova pozadí a navštívíme jeho domov. I když mě linka se sektou až tolik nebavila, šťourat se v Haltově životě byla jiná. :)

Nebylo to špatné. :) Na takové rychlé přečtení to šlo. Kolem knihy bylo velké haló a Matty si docela přihřál polívčičku a oprášil slávu. Určitě se zapsal do popkultury a zná ho celý svět. A přitom je to taková smažka. :D

Připadá mi docela neskutečné, jak moc si tento člověk ničil zdravý a stále funguje. Knížka mi nepřišla jako nějaká samochvála, spíš ukázka, jak moc autor v životě nedokáže fungovat. A od smrti jej drží jen sláva a peníze, které získal z jedno kultovního seriálu. Vždy mě zajímalo, jak to tito lidé dělají, že jednou zazářili a pak do konce života se nestarají o nic. Smyslem knihy však bylo popisování závislosti. A bylo to takové, no americké, se vší nabubřelostí, jakou Američané vědí (i když je Kanaďan :D)

Pro mě osobně je knížka mementem špatného života a ukázkou toho, že sláva a peníze vás sice neudělají šťastnějšími, ale pomohou vám přežít. I to se počítá. :)

Viktorka je fenomén! Pokaždé říkám, že mít tak z poloviny velké vaječníky, jak ona, tak mě nic nezastaví. :D Ale, bohužel.

Hory a nekonečno je cestopis, který pojednává o nezlomnosti a objevitelském duchu. Viktorka odmala zpochybňuje vše, na co jí někdo řekne, že to nelze. Ale není umíněná hlupačka. Když jí někdo vysvětlí to okřídlené proč, nemá problém to přijmout.

Cesta přes Kavkaz je omamná. I můj oblíbený Ázerbájdžán a Gruzie. Země, které oplývají něčím magickým. Druhá věc jsou lidé zde žijící a u z čtení je mi jasné, že ne vše, co Viki zažila je pro mě. Nicméně to, s jakou nezlomnou lehkostí postupuje kilometr za kilometrem. Jak se šine krajinou a nechává se prostoupit přírodou. To jak se kámoší se zvířátky. :D Jo, je to hodně. Od běžných cestovatelů mi Viktorka vždy přišla jako fenomén a její knížka je super.

Ale, není to pro každého. S tím, jak je Viki svá, je i pro hodně lidí tato knížka nic moc. Je to něco mezi růžovou Lucií s Houskym a Jakobovým deníkem. Takový Zibura. Jen víc v horách a s pořádnýma vaječníkama. :D

Celkově mě knížka bavila, a i trošku inspirovala. Ale některé pasáže byly nudné a závěr už šel tak nějak do ztracena. Ale ta holka prostě válí!! 4 hvězdičky!

Toto chtěné-nechtěné pokračování nebylo až tak dobré. Pořád zábavné čtení se potýká s problémem, že ve směs bilancuje nedokončený první díl a čtenářům podsouvá trošku příjemnější zakončení. Ale neubráním se pocitu, že to bylo tak trochu už moc a víc by mě bavila kratší verze v první knize.

Pořád ale platí, že je to hodně zábavná a čtivá knížka a Pavel si pořád drží své kouzlo, takže hodnotím stejně, jak první díl. :)

Myslím, že do klimaxí série se knížka hodí. Je to něco jiného. Lokální, současné, založená na konkrétních příkladech občanského aktivismu, nebo jen pouhého stylu života, který je alternativní.

Asi každá, z popisovaných aktivit mi přišla zajímavá, jestli jde o včely/med, zahrádky, čtverečky, rozhazování rostli, komunity, jabka, školky no bylo to toho hodně. :D Také samotné vyznění, jdeme cestou, co nám dává smysl. Neříkáme, že je správná (i když), prostě to tak děláme. Samo sebou se rozhovory občas stočili někam jinam, občas si někdo postěžoval, ale jak sama autorka uvádí, je to kaleidoskop současných městských snah o větší propojení s přírodou. Také bylo hezké vidět využití dnes již běžných technologií pro lepší propojenost a funkčnost.

Líbilo by se mi, kdyby tazatelka trošku víc zabrousila do technické a finanční stránky jednotlivých projektů, kde by se mi líbilo vidět víc pod pokličku jednotlivým aktérům. Ale i tak, jako inspirace a přehled si myslím, že knížka funguje skvěle. :)

Přišlo mi docela zvláštní vše provázat environmentálním žalem. Kloním se k názoru, že je to hodně kontraproduktivní myšlenkové nastavení. Hlavně po přečtení Mannov Nové klimatické války (jinak hrozně napsaná kniha), jsou zželení, nebo anglicky doomáci, špatně, stejně jako lidé, co si myslí, že vše je o osobní odpovědnosti. Nemám na to vyhraněný názor, zatím jen nasávám podstatu :), no v knížce to na mě působilo jako manifest autorky. A neumím se rozhodnout, zdali mi to vadí, nebo nikoli. :D Tak zůstanu u slůvka zvláštní. ;)

A závěrem? Jo, dobrá knížka. Povedla se. :)

Musím se též přidat k negativnímu hodnocení této knížky. Po přečtení mám pocit znechucení.

Hned v úvodu autor povídá o nepříteli, jako kdyby to byla Středozemě. Následně nám autor ukazuje, jak jsou jeho myšlenky a názory jednoduše správné, i když sám se v celé knize vyhýbá tomu, aby to explicitně řekl. Místo toho používá generalizace a nálepkování. Do úst si bere kde koho a brečí nad tím, jak jsou lidé hloupí. Někteří až tak, že nemá smysl se s nimi bavit.

Také bylo docela trapné, jak se pořád odkazoval na známe lidi. Jo, ty znám, to jsou kámoši! Míša by potřeboval trošičku uklidnit.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Autor to napsal tak hrozně, že nadšení budou jenom lidé, kteří s autorem stoprocentně souhlasí, tedy mají i jeho opovržlivý pohled na ostatní lidi.

Z informačního hlediska kniha není až tak špatná, i když docela nevyužitá. Některé části jsou docela osekané a kniha celkově selhává na tom, že je psaná pro čtenáře, kteří s autorem souzní.

Hlavním poselstvím (odmyslíme-li si hate na všechny kolem ) je důvod k naději, když se bude makat! A změnit se musí jak korporace a vlády, tak i jednotlivci. A nelze opomenout nikoho. Tedy jak naznačuje autorem odsuzovaná knížka Apokalypsa nebude, s tím rozdílem, že autor říká, že nebude, ale dělejte co říkám a přestaňte vy*írat! A to opravdu celou knížku sráží dolů a dělají ji docela nedůvěryhodnou. Pořád ale zůstává faktem, že autor je v mnoha ohledech podnětný a knížka není naprosto děsná. Jo a 1/4 knihy jsou zdroje, poznámky a vysvětlení.

Knížka je díky svému informačnímu a inspirativnímu charakteru doporučovaná nejen vědci a ekonomi, ale i Bill Gatesem. Autor dokáže velmi srozumitelně přiblížit statistické nástroje běžnému člověku a ukázat, jakým způsobem statistika pomáhá pochopit svět kolem nás.

Nicméně, některá obecná tvrzení, která autor prezentuje, mohou být kritizována, jak ukazuje kniha Faktomluva od Hanse Roslinga. Rosling v knize kritizuje některé obecné mylné představy, které jsou šířeny v médiích a zpochybňuje jejich pravdivost. Je tedy nutné být kritický i k názorům a tvrzením, která jsou prezentována a pečlivě číst, co autor skutečně říká.

Autor neváhá ukázat, že na mnoho témat, která se statistikou zabývají, nemáme dostatek dat a že interpretace výsledků může být ovlivněna různými faktory. Tento přístup ukazuje, že je nutné být obezřetný a kritický vůči statistickým analýzám a interpretacím.

Knížka nabízí mnoho informací a přístupů k práci s daty, a je vhodná na opětovné přečtení.

Populárně naučné knížky jsou fajn. Člověk se doví hodně informací, má smysl se ke knize vracet a forma je většinou čtivá. Bill zde nezapře novináře a stylisticky se potácí někde mezi učebnicí, reportáží a okrajově si dovoluje hodnotící soudy. V knize jsou úseky docela nudné, některé zas hrozně zajímavé a v tomto mi přišla knížka nekonzistentní.

Nelíbilo se mi, jak Bill komentoval historický vývoj lékařské vědy a v podtextu se průkopníkům vysmíval (jak mohl být někdo, tak pitomý; no to je ale podivín; no to byly zrůdy a podobně). Nejspíš to mělo text odlehčit, ale osobně mě to otravovalo.

Jelikož to není moje první knížka na dané téma a v našem školství se pořád ještě hodně věnujeme anatomii člověka, není knížka extrémně novátorská. Po nutném shrnutí základních pojmů je text prošpikován historií a aktuálními poznatky (kniha je stará několik let) a vše je tedy zasazeno do opravdu širokého kontextu. A takto se pokračuje krok za krokem, oblast za oblastí.

Hodně mě překvapilo, jak autor rád uváděl, že něco nevíme. Což většinou poopravil a doplnil, že zatím nevíme a doplnil odhady o hypotézy. Ať už je to slepé střevo, klitoris a několik dalších specialit. Vždy je dobré vyslechnout si i jiné názory a autor se naraz pouští do kontroverze a vyvrací babské povídačky.

Knížka je super populárně naučné čtení a jako střípek do mozaiky dalších obdobných knih, které se zabývají lidským tělem, jeho vývojem a možnou budoucností stojí někde uprostřed. Je střízlivější, jako Nahá opice od Morrise, i jako série Sapiens od Harariho a dost mi kniha připomněla Prolomený kód od Issacsona. A v tom to nakonec i bude. Je to knížka psaná americkým/anglickým novinářem na odborné téma. A přesně taková je. :)

První knížka byla naprosté zjevení. A teď už mě to tolik nebavilo. Už to nebylo takové šokující. Autor už nepopisuje fungování autobusové dopravy v Norsku se spoustou špeků v podobě svérázných kolegů. Dostáváme „jenom“ líčení běžného turistického cestování po střední a jižní Evropě. Samozřejmě, některé situace byly skvělé a i zábavné. Jak to ale bývá s pokračováním dost často, zde se to kouzlo už vytratilo a zůstala docela zábavná tuctová knížka. Škoda. :/ A to mě to Norsko bavilo jak blázen. :D

Další Štěpán, další dovolenková destinace. Tentokrát Saudská Arábie. Tady mě už knížka až tak nebavila, nakolik mám něco o historii této země načteno, takže nic překvapivého ani objevného zde nebylo. Také mi přišlo, že tentokrát se autorovi nepovedlo dostat se k až tak zajímavým lidem. A pak knížku zachránila C-19 pandemie a nabrala další rozměr. Autorův styl pasní mě baví. Pokaždé nezapomene napsat, že se potkává s lidmi, kteří, stejně jako on, patří do jistého myšlenkového směru – surfeři, a tudíž se nejedná o objektivní sociologickou sondu. A je hezké vidět, že i v zemích, které nemají demokratické zřízení je možné svobodně žít. Někdy. Některým.

Proč chodit? Protože je to úplná pecka!

Pro mě, jako chodící bestii knížka nic moc nového neřekne. Je to takové malé kompendium které se z několika pohledů snaží vysvětlit, v čem je chůze super a proč je pro nás to úplně nejlepší. Od naší geneze a fyziologii až po zvyšování vitality, mládí a mentální úrovně.

Knížka je pak ve svém důsledku celkem nudná. Opět platí, že jde spíš o souhrn dávno řečeného a mnohokrát omílaného opřeno o nějaká vědecká data, jak je dnes v módě. Šíře benefitů a cool faktorů chůze je zde pak docela hodně a některé pasáže mě již začali nudit. Nicméně si myslím, že rozsah knížky je tak akorát. A také si myslím, že je to ideální společnice do uší. :D

Nejvíc mě pak oslovila technika cíleného přemýšlení, kdy Shane doporučuje sebou nosit záznamové médium (papír-tužka/telefon/diktafon/sekretářku) a po procházce se k výsledným úvahám vrátit. Tak se těším, až to zkusím. :)

Vypadalo to jako super knížka. Pak se ukázalo, pravda. Nevím, jaký je Are komik, ale zde ten humor byl docela břitký. V zásadě se jedná o pojednání, kde Are dva krát vyrazí do hor. Brečí, jak jsou jeho krajané pozérští na sockách a jak je chození po horách nákladné a bez výhledů zbytečné. Jak, bez pořádné infrastruktury ani nemá smysl někam chodit.

Tak nevím nevím. U nás do hor chodí lidé se projít, něco vyšlápnout, nasát přírodu. Nic extra k tomu nepotřebují a je zde běžné chodit s baťůžkem docela nalevno. A tak mi celý ten vtip nějak ušel. Možná je to i tím, že u nás to pozérství tak nevnímám, nebo jednoduše takové lidi nevidím. A i ty Arovi pokusy mi přišli takové spíš na efekt, než že by z nich byl cítit skutečný zájem. Jo, asi jde o nějakou formu humoru a některé obraty a pasáže byli vtipné i docela trefné, ale celkově mně knížka minula.

Pořád nevím, jestli tato knížka patří do edice Klimax. A je to právě její neaktuálností. Problematika DDT a celkově chemizace přírody je již dostatečně známá a utvořil se nový konsenzus na tom, co je ještě přijatelné.

Čím je i dnes knížka zajímavá? V první řadě je dobře napsaná, co nebývá zvykem. Dále pak připomíná Carsonovou jako průkopnici v environmentálním aktivismu, co si myslím, že pro čtenáře dychtící po širokém záběru problematiky našeho prostředí, je také super. Také plasticky modeluje naši minulost a to, jak nezodpovědní naši předkové byli – i když v té době hodně věcem jednoduše nerozuměli a zároveň to dokresluje genezi organizací a zákonů, které máme dnes.

Ale jo. Rachel, nebo Rejčl, chcete-li, to napsala hezky a je dobře, že se její knížka připomíná. Čtenáři budou moci dělat moudré. :D

Po mnoha a mnoha knížkách o životě mladých a středně starých žen přišla na řadu stařena. A bylo to super. Když už jste staří a jedete si svůj život a kašlete na ostatní. Jo, konečně žena, která je vyrovnaná sama se sebou a je v pohodě. Uvědomuje si své silné, i slabé stránky. I to, jaké dopady na její pozdější život měli její rozhodnutí.

Diana se se svou sexualitou moc nepáře a v zásadě si celý život jede to svoje. Nevytáčí se. Nepolemizuje. Jednoduše konstatuje, že žila tak, jak jí to vyhovovalo.

Knížka není moc dlouhá, co je dobře, protože neztrácí dech a v několika kapitolách nám autorka sdělí to, co nám sdělit chce. Nenimrá se v detailech, ani v prožitcích. Někdy až suše konstatuje, co si uvědomila.

Mě to bavilo. Hrozně příjemné narušení jinak konvenčních biografií. Bez mužské ješitnosti. Bez hraní se na morální autoritu a bez kázání jak správně žít. Diana je víceméně obyčejná Angličanka a taková je i její zpověď ke konci života. :)

Doplnění vzdělání v klasické sci-fi mě přitáhlo k prasečáku a jatkám. Tak to chodí. Styl psaní i rozsah mi docela sedl. Novela není nikterak komplikovaná, nesnaží se věci vysvětlovat, jednoduše si plyne, nebo spíš v jednom okamžiku je pořád. Jak kvantově fyzikální. Tak to chodí.

Život hlavního hrdiny mě ale moc nezajímal. Nejsilnější momenty v knize mi přišli u střetu s bezvýznamným pisálkem, který byl dobrý akorát jako výplňovka do sex shopu a pak lidské zoo. Oboje až žalostně nevyužité. Dávám 4, protože tak to chodí.