Pavlaj
komentáře u knih
Dům na prahu noci
Catherine Banner
Tak to bylo moc a moc pěkný. Jak se na jeden malý ostrůvek vejde tolik osudů a příběhů? Knížka, kterou si neužijete při čtení v metru. Musíte jí číst v tichu, pomalu a beze spěchu a nejraději byste ji četli se zavřenýma očima.
Sluncem spálená země
Elizabeth Haran
Z historie mé zamilované Austrálie tam něco bylo, dokonce z toho ani úplně moc nečouhala červená knihovna. Ale ten děj....tragédií a překážek potkalo hlavní hrdinku trochu moc na to, aby bylo i jen vzdáleně uvěřitelné. 70%.
Z písku a popela
Amy Harmon
Jsem opatrná na knihy s označením milostný příběh. Ona ho miluje, on jí taky, ale přesto trvá na tom, že se stane knězem? Člověk by řekl: blbá červená knihovna. Ale ne, ta kniha je prostě dobrá. I když to rozhodně je hlavně milostný příběh. S kapkou historie - ani jsem netušila, že v rámci katolické církve ve Vatikánu existovalo podzemní hnutí, které zachraňovalo židy před likvidací.
Paní půlnoci
Cassandra Clare (p)
Všechny tři série ze světa lovců stínů patří k tomu nejlepšímu v žánru Yoli. Teda aspoň podle mě. Která jsem dospělá. Některé Yoli knihy jsou pro dospělého moc pubertální (všichni kluci mají úzký pas a široká ramena, holky krásné vlasy a hebkou kůži), ale tohle se prostě čte dobře, každá kniha má zajímavý příběh a zápletku. I když i tady mají všichni kluci široká ramena a holky ty nejkrásnější vlasy na světě a všechny lásky jsou na celý život :-).
Šepot nebes
Candice Proctor
Ona je bohatá princezna, on je špinavý ponižovaný trestanec. Ukáže se, že ona má nekonformní názory a on je ve skutečnosti citlivý, inteligentní, vzdělaný....to není žádný spoiler, protože zápletku a konec odhadnete po prvních třech stránkách. Červená knihovna jak vyšitá. Uznávám ale, že výborně napsaná. Reálie trestanecké kolonie jí činí snesitelnou a jako letní čtení je to vlastně docela fajn, minimálně pro ty, kdo jsou jako já zbláznění do románů z doby osidlování Austrálie. Tak okolo 70%.
Rozlet Gemmy Hardyové
Margot Livesey
Moderní paralela Jany Eyrové je v první polovině originální a zajímavá. Druhá polovina mi přišla horší - důvody, proč hrdinka utekla od svatby, mi připadaly nevěrohodné nebo jsem je nepochopila, její další boj s životem se zbytečně protahuje a konec je naopak uspěchaný. 70%.
Město slávy
Beverly Swerling
Oproti Městu snů se Město slávy nezabývá historií lékařství, což je škoda, o to víc se soustředí na dějepis New Yorku. Popis, jak se v tehdejším NY žilo, je docela barvitý a plastický, opět se hodně věnuje tehdejšímu stavu otroctví. Postavy mi tu přišly míň reálné, bylo jasné, kdo má být klaďas a kdo záporák, a bylo jich hodně, skoro aby si je člověk sepsal na papírek a občas se mrknul, o kom vlastně zrovna čte.
Město snů
Beverly Swerling
Kombinuje historii New Yorku a historii lékařství, osudy jsou ne vždy s happy-endem, takže uvěřitelné. Skoky v čase byly z hlediska jednotlivých postav a jejich příběhů nepříjemné, ale z hlediska vylíčení historických událostí dávaly smysl.
Příšerně nahlas a k nevíře blízko
Jonathan Safran Foer
Jeden z největších čtenářských zážitků za dlouhá léta. Ale těžké říct, že nejlepších. Mně se to četlo hrozně těžce, protože příběh i popis je prostě....české srdcervoucí je divné slovo, anglické "heartbreaking" asi odpovídá nejvíc. Heartbreaking na druhou. Měla jsem z toho boty jako cent a občas jako sto centů.
Poutnice
Iny Lorentz
Právě jsem dočetla a zatím se nemůžu rozhodnout, jestli šlo o historický román nebo červenou knihovnu zabalenou do historických reálií. Spíš to druhé.
Naděje na konci světa
Sarah Lark (p)
Od Larkové není nic tak dobré, jako starší novozélandská sága z doby osidlování ostrova. Tenhle nový román střídá prostředí od Sibiře přes Persii až na Nový Zéland, ale nikde se pořádně nezastaví, všude klouže po povrchu. Příběh je předvídatelný s očekávaným happy endem, nakonec nejzajímavější pro mě byl návrat na Kiward k postavám z původní trilogie. Snaha zapojit do příběhu maorské zvyky a mytologii, ale jsou spíš zmíněné, než že by v ději hrály nějakou roli. Na plné 4 hvězdy to není, něco mezi 3 a 4, a to se zavřenýma očima.
Já, François Villon
Jean Teulé
Hodně silné kafe. Přišlo mi, že naturalistické popisy jsou spíš na škodu - místo abych při čtení přemýšlela o Villonově osobnosti, pořád mě napadalo, kolika různými úchylkami asi trpí autor. Faktem ale je, že silně vylíčené obrazy v hlavě přetrvávají a nedaří se jich zbavit.
U všech podobných "životopisů" mi ale chybí renomovaný doslov, který by shrnul, co z příběhu je skutečně prokázáno dobovými záznamy a fakty, a co je autorova licence.
Oheň a hněv
Michael Wolff
Fascinující popis osobnosti prezidenta a figurek shromážděných kolem něho. Část jde po moci, část po slávě a část se celkem poctivě snaží chránit reputaci USA. Ano, překlad je dost špatný, ale občasná nesrozumitelnost vyplývá už z původního anglického textu (první polovinu jsem četla v angličtině a je to psané hodně šroubovaně a složitě).
Vzdálené vrcholky hor 1
Mary Margaret Kaye
Pro mě vynikající. Krásně popsaná realita Indie se všemi jejími rozpory, spousta historie. Na rozdíl od filmu, který si pamatuji z mládí jako zamilovanou romantiku, je kniha mnohem víc o Ašókovi a jeho snaze někam patřit, než o lásce ke Kairí.
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Mě to nějak nemohlo chytit. První půlku jsem se vyloženě nutila, druhá už měla větší spád. Příběh Reby a Rikiho mě vůbec nezaujal, Reba mi přišla pitomá (proč budu někomu vykládat, že nejím mléčné výrobky, když to není pravda?). Příběh Elsie mi začal připadat něčím zajímavý, až když se na scéně objevil malý hajzlík Julius a paní Rattelmüllerová. Úplný průměr.
Panský dům
Anne Jacobs
Dalo se číst, příběh celkem fajn, ale oproti Panství Downton byly postavy takové nějaké ......nezáživné. Neživé, románové, ne skutečné. Komentář píšu s odstupem dvou měsíců a vlastně už si žádného z hrdinů nepamatuju.
Dopisy z ostrova Skye
Jessica Brockmole
První půlka, kde si Elspeth a David dělají v dopisech legraci ze sebe a ze svých odlišných světů, je lehká, originální, vtipná a moc krásná. Ta druhá půlka už je moc taková nějaká.... moc zamilovaná, uvzdychaná, patetická a nepravděpodobná. Za tu hvězdu dolů.
Dědictví Lauensteinů
Ricarda Jordan (p)
Z hlediska reálií zajímavý vhled do života v raném středověku, ale co se týká příběhu, tak je to Angelika po německu - každý, kdo jí potkal, se do ní zamiloval a chtěl pro ni umřít. Děs :-). Novozélandská sága je o moc, o moc lepší.
Syn správce sirotčince
Adam Johnson
Ten, kdo na vlastní kůži nezažil alespoň českou verzi socialismu, knihu nemůže pochopit. Ten, kdo zažil, chápe, přesto to není lehké čtení. Moc by mě zajímalo, jak přesně vystihuje poměry v Severní Korei, ale nejspíš to nechci vědět, protože se bojím, že víc než bychom si přáli.
Nebe nad Darjeelingem
Nicole C. Vosseler
Až moc romantický a předvídatelný příběh. Vosselerová je ale mistryně popisu a navození atmosféry, takže nejlepší je brát děj jen jako linku spojující jednotlivá prostředí a užít si výlet do koloniální Indie s jejími vůněmi a exotickými paláci.