-Pečivo-
komentáře u knih
Miluju tě k zbláznění
Jáchym Topol
Něco skvělý, něco míň. Ani po třicítce jsem nepronikl do tajů poezie a Topolova próza mi přijde mnohem lepší. Navíc mám pocit, že autoři, kteří píšou jak poezii tak prózu, tu poezii vždycky píšou zlitý. Nevim jak Topol teda.
Znám osobně jen jednoho autora a ten to tak dělá vždycky. To sice neni na škodu, ale asi by to člověk měl pak taky číst zlitej. Já mám ale problém, že nemůžu míchat alkohol a čtení, protože si nepamatuju co pak čtu a hlavně prej nesmím chodit nalitej do práce. Jelikož čtu poezii jedině ráno na záchodě, tak je toto opravdu veliký a neřešitelný problém. Srovnatelný třeba s konflikty na Blízkým východě.
Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.
Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.
No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.
Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.
Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.
Celý den se nic nestane
Bianca Bellová
Jelikož Jezero bylo za 10/10, tak jsem teď odsouzen přečíst si všechno od Bellový. Stejné prokletí mě postihlo už před 15ti lety s prvním panákem Jägermeistera, ale jsem si jist, že moje nový břemeno bude finančně výhodnější a nebudu po něm tolikrát zvracet a jezdit taxíkem za tramvají.
Celý den se nic nestane je příběh ještě stále sjízdný čtyřicetiletý matky a její už sjízdný šestnáctiletý dcery. Matka se jmenuje Marta a pracuje jako recepčí v hotelu. Krom toho ji před pěti lety zdrhnul mandža. Takže je na tom podobně jako Bayern Mnichov, kterýmu Mandža utek do Madridu.
Marta se ale nevzdává a stále doufá. Marta žije se svojí dcerou. Ta se jmenuje Lola a Bellová z ní udělala tak sečtělou intelektuálku, že je sympatická jak Sparta. Marta to nemá jednoduchý. Upřímě si nedokážu představit ten proces hledání si partnera po třicítce - představa toho, že několik měsíců člověk musí být při každé příležitosti okouzlící a zábavný, aniž by si směl prdnout, je snad ještě vetší noční můra než fandit Spartě.
Jsem rád, že se z týhle Sparty Bianca Bellová vypsala a vytvořila Jezero, tohle mě totiž moc nebavilo. Epilog to navíc úplně zazdil. Tímto zazdívám tuhle recenzi a dávám 5/10. Taktéž si tleskám, že jsem ani jednou nepoužil dementní rým Marta - Sparta.
HHhH
Laurent Binet
Laurent Binet dostal za toto dílo v roce 2010 Goncourtovu cenu za nejlepší románovou prvotinu. To znamená, že v roce 2010 schvátil románové prvotiny ve Francii mor a asi toho moc nevyšlo, protože todle je peklo. "Nechci psát učebnici dějepisu. Proto se mi do prokázaných faktů mísí moje představy. Prostě to tak je.” Největším hrdinským činem české novodobé historie si omývá svou literární prdel. Laurent Binet, francouzský literární bidet.
Největším hrdinským momentem české historie není moje narození, ani Nagano, ani to, že to nad klenotama Zeman nakonec ustál, ale atentát na Heydricha. O operaci Anthrodpoid bylo napsáno bambilion stránek, natočeno nespočet filmů s Geislerovou, ale stále téma přitahuje další a další autory. A právem. Příběh je to totiž geniální - seskok k Plzni místo k Praze, zaseknutej samopal, Lidice, skovka v kryptě v kostele, 7 parašutrů proti 700 ssákům, nakonec sebevražda, smrt kolaborantů a další ssvinstva.
Bidetovým problémem tak není příběh, ale jeho vměšování se do něj. Přemítá jak asi přesně zněly rozhovory a jak přesně co kdo řekl. A celý je to příšerně otravný. Příšerně. Když třeba popisuje moment, kdy se blíží k sepsání atentátu, píše: "Už se to blíží. Cítím to. Musím se do Prahy vrátit. Až se to stane, musím být tam. Musím to napsat tam.” A já bleju. Bidet je informovanej dostatečně, ví o všech všechno, miluje Čechy, Slovensko a některý informace, který předává jsou celkem zajímavý. Jako například informace, že si Heydrich otevřel v Berlíně bordel. Prassák jeden!
Kniha vznikala souběžně s Littellovýma Laskavýma bohyněma a Binet tuto knihu v románu tematizuje, protože cíle knihy jsou si prej docela blízké. Román s despektem označuje za Houellebecqa v nacistickém převleku. A já označuju Bineta za kokota. Nejen za větu "Těch pět právě na úzkém konci narativního trychtýře tohoto příběhu zahlédlo světlo.” dávám 5/10, protože prostě míň dát Anthropoidu nejde. Jarda Jágr taky nemůže nikdy za nic dostat míň než 5.
2666
Roberto Bolaño
2666 napsal a zfinalizoval Bolaño těsně před tím, než zaklepal bačkorama. Já jsem si nedávno v rámci energetické krize bačkory taky pořídil a klepu s nima pořád a vůbec nechápu kde se tohle rčení vzalo, i s rostoucím věkem jsem čilej jak rybička. Ale smykem opět zpět k tomu proč jsme se tu všichni tak pěkně sešli.
2666 je 5 knih, který na sebe tématicky navazujou a celý to má asi 850 stran a vůbec už netuším o čem třeba byla taková třetí kniha. Ale vím, že jsem si kolikrát říkal, že se mi nějaký věty a myšlenky velmi líbí a že bych si je měl podtrhnout! Bohužel jsem klasicky neměl tužku, takže se naši potomci opět nedoví co to bylo.
Tahle kniha má všechno: milostné drámo, mexický box, kadění v kostelech, nácky, sériový vraždy, literární kritiky na vozíčku i bez vozíčku nikdo nesmí stát! Afroameričanský novináře a tak dále pana krále. Je to opravdu obsáhlé dílo, jen co je pravda.
Knihu hodnotím pozitivně, dejme tomu 8/10. Tak veselý Velikonoce.
Život na míru
Marek Rabij
Libor dřív bydlel na míráku a občas jsem za nim byl na návštěvě, takže jsem měl docela dobrou představu o tom, jakej je život na míru. Haha Lol. Teď už pár let zase bydlí jinde, tak jsem s chutí vzal tuto absyntovku do ruky, abych si to osvěžil.
Fóry stranou, protože tahle kniha je o větší bídě než je k vidění každý pátek po desáté hodině večer na Andělu - tato kniha je totiž o textilním průmyslu v Bangladéši.
Tak jako každý jsem si vždycky myslel, že když si koupím v primarku tričko za 8 korun, tak je to drahý, protože trička padaj z náklaďáků a měly by stát maximálně bůra. Maximálně 7 korun, když maj superdlouhý rukávy. Bohužel jsem se mýlil. Trička totiž dělaj v Bangladéši a skoro vůbec jim za to neplatí a tím pádem nemaj na jídlo ani na HD family subscription Netflixu.
6/10, reportáže dobrý, ale trochu to bylo nějaký neučesaný.
Milenec
Marguerite Duras
Autobiografický pidiromán francouzské autorky obdržel roku 1984 goncourta. Ve stejném roce obdržel Fernando Gomes zlatou kopačku a narodil se Pali. To znamená, že ta kniha už je stará. Jo a krom toho vyšla nedávno palimu kniha u Arga! Stahuj, lajkuj, kupuj známým! Ale zpět k tomu proč jsme tady, soustřeďuje se Peči.
Milenec je o tom, jak malá Marguarete vyrůstá v dysfunkční rodině v Indočíně a během puberty si začne se starším bohatým čínským milenecem. Nedávno mi manželka navrtala poličku na knihy na záchod a tak je Milenec první kniha, která byla komplet čtena během kadu. Miluju tyhle vymoženosti! To dřív za nás nebylo!
Kniha celkem za 8/10, překvapivě mě bavil saigonský nádech, matčina chorobně neúměrná láska k sourozencům a to vše zamotané do pubertální touhy po zakázaném prcání v šíleným vedru pod větrákem.
Mořská lilie
André Pieyre de Mandiargues
Už když jsem knihu bral do ruky, tak jsem tušil lehkou zradu. A jak vidno, můj literáradar mne opět nezklamal.
Přeji dobré ráno z mísy všem přátelům dobré literární recenze. Takže dnes tu máme krátkou novelku argentinského erotomana, který se soustředil na příběh dvou adolescentek, které tráví prázdniny na Sardinii.
Příběh to není ledajaký! Teda vlastně je. Holky jsou ve věku, kdy kalhotky začínají byt na obtíž a jelikož ještě nebyly diskotéky, tak se musí spokojit s Italama na pláži. A tak si jedna vyhlídne jednoho, kterýmu řekne, že chce jeho sardinku, ale jakože jen postel a žádnej kostel a ať ji ani neříká, jak se jmenuje.
No a ten ji jeden večer navštíví na čumendu a druhej pak na mambo a konec. Nekonečně popisy sardinské flóry mě dováděli k lehkému šílenství a tak celkem za 6/10. Protože kdo popíše akt na stránku a olivovník na 5, si víc nezaslouží.
Autoportrét neboli Poslední večeře
Herman Teirlinck
Jelikož si to šněruju na plnej plyn na čtyřicítku, tak už samozřejmě občas dovalí myšlenka jestli budu i v sedmdesáti stále tak oslňující plešatej kolík nebo spíš tlustej brambor.
A o tomto špagátu je i Autoportrét - předem bych chtěl předeslat, že se jedná o 10/10, takže si držte klobouky! Autoportrét je příběh sedmdesátiletýho bankéře, z bohatý rodiny, kterej si kariéru vyženil a moc dobře si je všech svých nedostatků a sviňáren vědom a všechny pocity, strachy a slabosti valí na čtenáře zatímco kouká manikérce do dekoltu.
Za mne všechny pohledy vyprávění plná palba a tím pádem když to sečtu a podtrhnu, tak je to plná palba plus plná palba a to se rovná 2 plný palby.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
(SPOILER) Bon giordano bruno přátelé dobré literární recenze, tady Peči. Čau čau. Takže - Osamělost prvočísel je příběh Alice a Máti, kterým se v dětství stala velmi nemilá věc - Máťa ztratil segru dvojče v parku a Alice na lyžáku zahučela ze skály. No a k tomu všemu, nebo možná díky tomu se oba stanou děsnýma outsiderama a čtenář sleduje jejich outsiderování životem.
Je to strašně beznadějný, smutný a depresivní a tak dále pana krále, má to bejt strašně tragicky romantický, protože přes všechny životní nesnáze oba hlavní hrdinové maj nakonec skončit přeci jen spolu - což se nestane - a i přesto pečiradar zaznamenal nějakou nekalost. I když se mi to četlo jak chleba s máslem, tak tomu nemohu dát víc než 7/10, něco tomu prostě chybí.
Demian
Hermann Hesse
Demiána jsem dočetl asi před měsícem a tak náramně mě to bavilo, že jsem s těma 5/10 otálel až do teď.
Hesseho mám rád, ale tenhle příběh dospívajícího mladíka, kterej má staršího kamaráda, kterej má sexy mámu, kterou ale dospívající mladík nakonec stejně nezdrandí, byl nakonec lehce mdlý.
100 x Václav Havel
Pavel Kosatík
100x Václav a jak rozumět jeho myšlenkám je trošku guláš s tatarkou a rejží. Samostatné myšlenky jsou Havolovo výroky a jak tomu rozumět je jeho životopis v podání pana Kosatíka, kterej se opírá o jednotlivé výroky.
Teď jsem to vysvětlil trochu kostrbatě, tady příklad:
Havel: “vajíčko.”
Kosatík: “Václav Havel měl těžký život, za své vůdčí postavení v disentu a nezlomnou vůli musel několikrát do lochu. V lochu to měl velmi těžké, ostatně kdo chce vědět jak moc to je v lochu šílené, nechť si přečte poslední knihu Tomáše Řepky - a to prosím vezměte v potaz, že nemohl chodit pomáhat do pekárny! Bylo to tak složité, že si nemohl dát ani vajíčka a musel se spokojit s chlebem a mazacím sýrem. Mnohdy nebyla ani zelenina.”
Odděleně by to fungovalo mnohem lépe. Takhle to vypadá, že pan Kosatík si akorát kydá subjektivní tatarku na ten guláš. Suma sumárum 6/10. ️pardon, pane Havel!
Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
Tak tohle jsem nedočetl, to bylo tak deep, že se mi z toho nudně průměrnýho žvatlání o smutku a depresi udělal po 50 stranách takovej hlad, že jsem knihu odložil a šel se najíst. Po obědě jsem na tuhle knihu úplně zapomněl a šel se vykadit. Pak jsem radši začal číst něco jinýho. Tenhle bláznivej příběh se stal před čtrnácti dny.
4/10.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Dobré jitrnice přeji! Dnes stručně - Jižně od hranic, na západ od slunce byla past! Velmi překvapen tímto překvapením, jsem se rozhodl sebe překvapit Kafkou na pobřeží. A jsem opět překvapen! Tentokrát ale velmi nemile.
Murakami si tady šněruje lehce magický realismus a i když to je lehce, tak je to moc. To je jako když to polívky hodíte botu, stačí trošku a nedá se to žrát. Mladej Kafka uteče z domova a po cestě se mu děje děsný harampádí - omylem vojede svoji mámu, svoji ségru, zajde si do záhrobí a pak jde zase domu.
Teď jsem toho trochu asi vyspoileroval, ale věřte mi, že tohle bylo zábavnější než těch 650 stran. Takhle napsaný mi to připadá jak něco, co bych si docela rád přečetl.
5/10, protože jsem měl dobrej oběd a jsem milosrdný.
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
Tenkrát, v dobách temných, kdy ještě byly otevřeny knihkupectví, kdy droždí se usmívalo z regálů a kdy se Sparta ještě ztrapňovala na trávnících, sem v náhlém pomatení smyslů koupil další DVĚ knihy od Olgy Tokarczuk.
Světě div se, ale toto dílo bylo stejně zábavné jak Flights, které sem již Monika Absolvoval. Olga má chatu u českých hranic v Polsku a Denní dům, noční dům je o jejím chalupaření. Povídky o sousedech, přírodě, historii a reáliích okolí a právě jsem se málem zase uspal!
5/10 a dejte Nobelovku potřebným! Třeba já ještě žádnou nemám! A potřebuju jednu!
Sníh
Orhan Pamuk
Nedávno jsem zjistil, že se ještě neuděluje Nobelova cena za recenze. Myslím, že je na čase s tím něco udělat, protože jestli se dává za mír a za ekonomii, tak to už se muže rovnou dávat i za kadění a recenze. V obojím očekávám umístění na vysokých příčkách. A navíc potřebuju něco reprezentativního do práce na stůl, aby tam moje busta nebyla tak osamělá.
Ale teď jsem odbočil. Orhan Pamuk mi pořád přes t9 skáče na Orgán a to se mi moc nelíbí, protože preferuji ženy. Teď jsem zase odbočil. Pan Pamuk dostal Nobelovku za literaturky, protože je z Turecka. Duh. Sníh je kniha od pana Pamuka, proto o ní teď recenzuju. Peči, ty se v tom dneska motáš teda..
Takže Sníh - aka román Turek (lol) je o básníkovi, kterej žije v Německu a vrací se do jedny turecký vesnice, kde začne sněžit tak moc, že nikdo nemůže ani tam, ani ven. Je tam jeho osudová láska, holky s šátkama, holky bez šátků, radikálové, ty druhý, puče v divadle a tak dále pana krále. Rozumem v Evropě, srdcem u radikálů je ústřední dylina a míchaný vajíčka děje to u mne dosáhly na příjemných 7/10.
Sága rodu Marxů
Juan Goytisolo
Karl Marx vynalezl komouše. To už ho samo o sobě diskvalifikuje v anketě Největší sympaťák všech dob. Já teda doufám, že v ty anketě skončím nějaký příčky před Marxem. A před Hitlerem.
O Marxovi jsem toho věděl asi jako každý průměrný pečivo. Díky této knize jsem se dověděl mnohem více. Čeho si velmi cením je forma výpravy trampot rodiny Marxů - autor jednou pošle Marxovy do televizního seriálu, jindy se s nimi osobně setká v různých fázích jejich života a jindy zas pozve různé teoretiky včetně sebe do televizní debaty, kterou sledují Marxovi.
Literární guláš, tak jak se k pečivo servíruje. Rubato opět nadprůměrně. 8/10
Jako bonus lze nalézt filosofické úvahy o tom, kde se myšlenky cestou od Marxe k Stalinovi vyjebaly.
Bratři
Jü Chua
Třetí kniha čínského autora Jü Chua pokračovala v pozitivním trendu jeho prvních dvou knih a opět pečiho velmi uspokojila. Samozřejmě intelektuálně, vy prasáci! Vítejte v dnešních pečiho literárních vratech - anebo jak se říká po našom: guten Tag!
Román Bratři jsou vlastně dva romány v jednom. Což je velká nevýhoda v reading challenge, protože i když jsem vlastně právě přečetl dvě knihy, píšu si jednu. Jak by se řeklo u nás - schweinerei!
I když jsou to romány dva, tak se jedná o jeden příběh dvou bratrů. Kdo teď čekal, že román jménem Bratři bude o jeřábech nebo potápění, tak toho musím zklamat. Kniha vypráví život dvou nevlastního bratrů od dětství až po konec jejich života. Děj se odehrává v čínském Veselí nad Lužnicí a je míchačkou komedie, dramatu, sociální úvahy a satiry a bůhví čeho ještě. Do 700 set stran se toho vešlo Chuaovi tolik, že kdybych to měl vyjmenovat, tak už se z toho záchoda nezvednu, protože mi umřou nohy.
Proto v zájmu všech ukončím tuto recenzi a vydám se ze záchoda. 9/10
Byl jsem při tom
Jerzy Kosiński
Peči je spokojen. Peči je nadmíru spokojen. Pan Kosinský už parkrát byl k Pečimu připuštěn a osvědčil se. I tentokrát se mu povedlo Pečiho pobavit a proto se Peči rozhodl o sobě mluvit ve třetí osobě.
Byl jsem při tom je něco mezi Písařem Bartlebym od Melvilla a obráceným Procesem nebo zámkem od Kafky. Hlavní hrdina se jmenuje Příhoda (Chance v angličtině je trochu lepší - poznámka Pečiva) a je to ne moc inteligentní muž bez minulosti, kterej se stará o zahradu svého pána a ve volným čase čumí na bednu. Když jeho pán zemře, tak musí z baráku.
Na ulici ho srazí limuzína, paninka jedoucí v limuzíně si ho vezme k sobě domu na vyléčení. Otevřené nechám pro budoucí, zdali mu paninka ukáže svoji limuzínu. Ale pojďme dál, vy prasáci - její starej manžel si ho oblibí, shodou okolností je starej poradce americkýho prezidenta a tak se pan Příhoda stane během třech dnů velmi respektovaným mužem Ameriky aniž by mluvil o něčem jiném než o zahradě.
Pan Příhoda totiž vypráví o tom jak v zahradě věci umírají a jiný zase rostou a že je jaro a pak léto a tak dále pana krále a během toho co všem tohle říká, tak si vlivní lidé domýšlí, že mluví o ekonomice. Úplně jsem se viděl na ústní zkoušce z makroekonomie II, akorát mi to tehdá nikdo nežral. Teda Pečimu.
9/10, Peči se těší na filmovou verzi s Péťou Sellersem.
Češi 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
Pavel Kosatík
Druhého ledna a druhá knížka! To je jízda! Další komiks z devítidílné série Češi! A další recenze! Vánoce již v lednu? Asi jo!
Jak paní Bronislava jistě ví, pracuji v Mnichově a tak jsem samozřejmě i expert na tuto bavorskou metropoli. Slavné “o nás bez nás”, se tak už nikdy nemůže stát, protože teď jsem tady já. Nemáš zač národe!
Ilustrace se mi líbily o trochu min než u prvního dílu a mám k tomu stejné námitky jako v dílu prvnímu, ale já už jinej nebudu. 7/10 i tady. Tuším jak dopadne hodnocení dalšího dílu, ale nechte se překvapit! Již brzy se zase otevřou pečiho literární vrata! Naskledanou!
