Per-quiee komentáře u knih
(SPOILER) Hned po Tulákovi po hvězdách jsem si musela přečíst další knihu od Londona. To je takový spisovatel! Perfektně vykreslené okouzlení vyšší společností, které ale pomine v okamžiku, kdy do ní pronikne. Já se tedy upřímně Ruth moc nedivím, ono vydržet čekání na slávu několik let s tím, že Martin ani nejí je dost silné kafe. Líbilo se mi, že nakonec prorazil a byl velmi bohatým mužem, ale už mu to k ničemu nebylo a netěšilo ho to.
Moc jsem v tom Murakamiho nepoznala, přesto to byla super jednohubka s krásnými ilustracemi. Bizár, strach a brutalita, zkoncentrovaná do pár stránek.
(SPOILER) Po delší době zase něco z ne-fantasy světa. Velmi originální příběh - mladý taxikář Ed, který vede všední a ničím nezajímavý život, začne dostávat hrací karty se jmény lidí, kterým má nějak pomoct. V průběhu knihy se ukáže, že se vlastně jedná o v jádru obětavého a hodného člověka, i když by si to podle jeho chování navenek nejspíš nikdo nemyslel. Líbilo se mi, že na konci byla i osobní výzva, když obdržel jména svých nejlepších přátel. Kdo mu nakonec všechny tyto výzvy posílal mohlo být vykresleno trochu lépe, čekala jsem něco jiného, ale celkově hodnotím 5/5.
(SPOILER) Hezká odpolední jednohubka. Zanedbaný alkoholik, kterého jednoduchá práce u lisu nepochopitelně naplňuje a péči, kterou každému balíku věnuje bohužel nikdy nikdo neocení. Nejhorším trestem je pro něj práce s čistými papíry, ze kterých už nemůže tvořit své promyšlené kombinace slisovaných knih. Je to až tak nesnesitelné, že se ve svém starém lisu pokusí o sebevraždu. Ta, jak se dozvídáme na konci, se však odehrála pouze v jeho snu.
(SPOILER) (četla jsem v anglickém originále) - Tahle kniha mi připomněla, že bych se měla raději zaměřit na časem prověřené knihy. Obrovský hype, který dle mého nebyl odůvodněný. Už po prvních 20 stranách víte, jak příběh skončí (samozřejmě že vyzkouší stovky životů a ukáže se, že ten její byl ze všeho nejlepší bla bla). Jako oddechovka dobré, ale bohužel jsem čekala víc.
Uff, tak tohle dočíst pro mě byla opravdu výzva. Sinuheta miluji, ale do Etruska se ne a ne začíst, už jsem se spíš nemohla dočkat, až to budu mít za sebou.
Každopádně i odtud si odnáším několik tipů na obohacení slovní zásoby:
1. Když chcete říct, že je někdo chudý, můžete použít výraz "jí z hliněné misky".
2. Když potkáte přitažlivou ženu, můžete ji nazvat "ženou krásné šíje"
3. Když se už nedá nic dělat, použijete "džbán byl rozbit a víno už vyteklo"
4. Pokud něco konečně řeknete od plic, právě jste si "vyčistili hubu"
5. Pokud vás někdo na rande špatně políbí, můžete mu říct, že byl polibek "stejný, jako bych políbila tlamu telete"
6. Pokud chcete polichotit svému protějšku, můžete mu sdělit, že "jeho pohlavní orgán je tak obrovský, že i nejodvážnější žena uteče, když ho spatří"
A potom krásná poučka o bohatství:
"Bohatství člověka neosvobozuje, ale spoutává. Vlastníka vždycky hryže strach ze ztráty. Se stejnou žárlivostí hlídá chudák svou jedinou ovečku, jako boháč zavírá do železných truhlic své drahocennnosti a po celé noci bdí a strachuje se o svůj poklad."
Hunter je typický detektiv, který přežívá na kofeinu, trpí nespavostí a nosí trenčkot. I přesto, že samotné vraždy byly zrůdné, jejich popis nepřevládal, takže jsem ani nestihla být znechucená. Neustále mě v průběhu knihy něco překvapovalo. Můj první Carter a rozhodně ne poslední.
Zatím nejlepší Murakamiho kniha, co jsem četla. Chvíli nevíte, co je sen a co je realita. Válečné příběhy podle skutečné události jsou jen třešnička na dortu. Na velmi živý popis stahování lidské kůže zaživa nikdy nezapomenu.
Ráda jsem poznala nového českého autora, i když musím přiznat, že mě nejprve zaujala povedená obálka. Kniha odkrývá téma, o kterém jsem předtím mnoho nevěděla a bavilo mě, jak nebylo vůbec jasné, jestli si to Daniela vymýšlí, nebo se to opravdu děje. Chladný odstup rodiny, rozporuplné pocity, i chování Štěpána bylo skvěle popsáno. Líbilo se mi také, že hlavní hrdinka nebyla žádná superinteligentní, krásná a nevím co ještě, ale byla to prostě normální holka, která má svoje issues.
(SPOILER) Je to úplně odlišné fantasy od čehokoliv, co jsem četla předtím, ale nadchlo mě to! Piranesi žije v alternativním světě síní se sochami, kde se věnuje bádání. Jediným dalším člověkem je Ten Druhý, se kterým se občas schází. Piranesi postupně zjišťuje, že byl v tomto Světě uvězněn, a že jeho předchozí já už si nepamatuje. Se svým životem v Labyrintu je ale spokojený, přesto ho v tomto světě vyhledá vědkyně, která ho chce osvobodit. Piranesi se nakonec vrátí do našeho světa, je ale osobou na pomezí dvou předchozích, protože si nikdy nevzpomene, kým byl před příchodem do Labyrintu.
(SPOILER) Mně kniha přijde kopie námětů z Dvorů - nejprve si myslím, že je zlý, pak se do něj zamiluji, unese mě do svého království, o kterém nikdo jiný neví. Námět je zajímavý a jako fanynku Dvorů mě zaujal, ale autorka se mohla ubrat jiným, originálnějším směrem. Souhlasím s opakujícími se monology zmíněné dole, a také že Poppy je opravdu velmi naivní, což ovšem jde čekat, když je jí 18. Je pravda, že v jiných obdobných knihách se mi nelíbí, když z teenagerek dělají super inteligentní dospělé ženy, které mají všechno v hlavně srovnané a znalosti i chování mají jako čtyřicátnice.
Autorčin příběh je bez pochyby zajímavý, ovšem druhá půlka knihy je už dost nezáživná - točí se v kruhu a nemůže z něho ven. Myslím, že kdyby kniha byla kratší, příběh by působil silněji, takto už jsem se k dočtení opravdu nutila.
Tahle knížka mě hodně chytla. Opravdu zajímavé a přečtené rychle :-)
Tato kniha si mě bohužel nezískala. Na základě kladných recenzí jsem se do ní s chutí pustila, ovšem po 100 stranách pro mě byla každá další spíše z donucení. Další díly číst nebudu...
Zklamalo... ani mi nevadilo, že to bylo psáno jako scénář, ale chyběla tam Rowlingová a pořádný, ne prvoplánový příběh...
Tato série je mnohem lepší než Z krve a popela. Čte se rychle, je napínavá a hlavní hrdinka je osobnost. Druhý díl teď čtu v originále a preferuji ho, některé překlady názvů jsou moc krkolomné.
Opět jsem se nechala zlákat hypem a opět jsem byla zklamaná. Bohužel na mě je děj až příliš kýčovitý a předvídatelný. Kniha měla ale několik opravdu hezkých citátů.
Jednotlivá sdělení v knize beru s rezervou, protože se v tématu náboženství nevyznám a bibli jsem nečetla. Určitě si jednotlivé výklady najdou mnoho kritiků z řad odborníků, jelikož i já jako laik vidím, že jsou některé z názorů vytvořené z ničeho, popř. nejsou vůbec relevantní pro dobu, odkud příběhy pocházejí.
Kniha je ale psána velmi poutavě a musím říct, že jsem ji četla spíše jako povídky. Průvodné ilustrace jsou vybrané perfektně, dost mi to rozšířilo obzory o tom kolik umění se ve velkém inspiruje biblí a že je protkaná opravdu vším.
Doporučila bych každému, který v sobě chce zažehnout zájem o dané téma, spíše jako takový stravitelný začátek, který vás neodradí o dalšího studia.
Po tom, co mě Svobodnej národ vůbec nezaujal, jsem na doporučení dala Pratchettovi ještě šanci. A dobře jsem udělala! Krásný pohádkový příběh, až mi bylo líto, že má tak málo stran :-) Určitě si ještě něco přečtu.
Velmi originální fantasy příběh o objevení Podlondýna obyčejným člověkem. Přečetla jsem román jedním dechem, líbila se mi ta nevinnost a jednoduchost Dvířky na jedné straně, na druhé straně brutalitu a nesoucit Vandemara a Croupa. Stylem mi příběh velmi připomíná Terryho Pratchetta.