Peršanka
komentáře u knih

Evžen Boček nešetří nikoho. Jen si to zkuste, smát se naplno a zároveň potichu v narvaným vlaku.


Je to takové úporné. Nikoliv nestranné. Spíš postupně nestravitelné. Hlavně nadlidská hrdinka Evarista. Takže nebrat.


Zvíže dělá sajrajt, tak ho nedávejte do takovýho větu! To si vždycky říkám, když uklízím toaletu naší kočky. A spoustu dalších hlášek. U nás doma je to rodinné stříbro, zlato i platina. Blbé je, že tyhle perly nemohu použít při hovoru s někým, kdo nečetl. Páč víte co..., byla bych za vola. Tak jen lituju toho promarněného potenciálu.

Trochu chaotické, s nepravděpodobným koncem. Dost jsem přeskakovala.


Poprvé jsem četla ještě na základce a večer se tak bála, že jsem nejdřív dala knihu přední stranou dospod, aby upíři nevylezli a pak cestou do postele všude postupně rozsvěcela a zhasínala. Nejhorší moment byl vyšplhat už potmě na palandu. Aby mě tak něco chytilo za nohu!!


Nebýt TV seriálu, asi bych si s tímto autorem nic nezačínala. Dost mi vadil překlad, hlavně nadužívání přivlastňovacích zájmen. Řekněte mi, co je to mezizubí? Překladatelka asi mínila cimbuří, ale mně bylo jak v čekárně... A vůbec, je to strašně pomalé. Dobabrala jsem se do poloviny třetího dílu a dost. Naštěstí je tu Wikipedie, takže vím, kdo s kým proč a za kolik. A až se ČT uráčí vypustit třetí řadu, ráda se podívám.


Nejraději mám provokativně dlouhou pasáž o správném leštění zrcadel. K zešílení :-)


Takový napínavý kýč je to. S několika chybami. Třeba slída krvavá, druhá hodiny odbyla - to se mi zvednul žaludek. Dialogy jsou asi nejlepší. A zaměňování podmětu s předmětem dost blbé. Tak nám angličtina plíživě przní rodnou řeč. Nebo obraty typu hebká sametovost, to je přece zbytečné.


Na začátku: no ne, to je krásná čeština :), později: no ne, to je ale nenápadně děsivé, co bude dál? a někde v půlce: hm, asi nic, začínám se nudit... přeskakuji na konec a vrtím hlavou, taková banalita, ztráta času :(


Za tři s odřenýma ušima. Masterton si občas plete detektivku s pornografií, a taky plete čtenáře. Hlavní hrdinka má většinou krátké zrzavé vlasy, ale když se to hodí, najednou jí povyrostou, aby mohly cudně zakrývat poprsí, když vyjde ze sprchy... případně v situaci plné deště ujíždí falešné taxi a za ním zůstává zvířený prach :)) To nemůžu brát vážně.


Na jeden zátah. Trochu Palahniuk, trochu Vonnegut, trochu Fuks. Pomalé, lepkavé a napínavé čtení o nenápadné a celkem uvěřitelné odpornosti.


Tato kniha mě potěšila z více důvodů. Je napínavá, nikam ale nespěchá. Je romantická, ale ne kýčovitá. Je poučná, ale ne mravokárná. Je v ní bolest i radost. Je plná informací, ale nenudí. Je od ženy a hlavně pro ženy.


Tak jsem to včera s přestávkami přečetla, no... je to furt King, ale nějakej vyšeptalej, šílené pozitivní, ba přímo menšinově alternativní. Až se mi připomnělo okřídlené "budeme na sebe hodní" z Cesty kolem mé hlavy od M. Skály. Škoda, škoda.


Každý večer jsem se unavila přemítáním nad tím, kdo kam patří a vzpomínáním na předchozí děj. Spalo se mi dobře. Četlo se mi špatně.


Společenská katastrofa popsaná s lehkou francouzskou elegancí. Snové, smutné, děsivé.


Skrze tento text jsem mnohé pochopila o lidech. Jsme jedné krve, oni i my.


Celé to bylo divně ohavné a zároveň přitažlivé, myslím, že v těch asi třinácti letech jsem pochopila, jak jsme my lidé vlastně často odporní. Takové vhodné nakopnutí do života to bylo. A nelituji...
