Pest komentáře u knih

Čtivá ano, nejlepší od autorky ne. Spíše bych se přiklonil ke komentáři paní "rose", až na to, že závěrečné překvapení jsem čekal odjinud.

1 01.04.2015

Dobrá kniha pro milovníky africké fauny, naučná pro ty, co se o ní chtějí něco dovědět a varující pro všechny zabředlé v konzumním globalismu. Co s tím, když lidstvo metastázuje nevyléčitelností a pro život na planetě Země je vědomě zhoubným tvorem. Doporučuji knihu číst mezi řádky.

1 03.11.2014

Dvě knihy ze série Záhady Melanie Trevisové jsem přečetl a nemohu říct, že autorčin rukopis není čtivý. Originalitou této detektivní série je absence detektiva, jinak řečeno, hlavní postava v systematickém pátrání. Příliš času autorka věnuje chovatelství psů, což je jisté specifikum a čtenář čeká dlouho, než se objeví náznak záhady. Tím, že způsob psaní pojala autorka autobograficky, bych právě u této knihy nevolil zařazení do detektivního žánru; spíše, jako příběh ze života. Navíc sama protagonistka, do jisté miry svou vinou, přišla málem o život v samotném závěru.
Ale: její knihy jsou rodinného zaměření, velmi milé, plné zajímavých vztahů a obratů. Vzbuzují dojem, jako by autorka všechny ty "lapálie" prožila osobně. Doporučuji všem, kteří nepohrdnou atmosférou psích výstav a soutěží, aby se zkusili ponořit do prostředí světa psů a spoluprožívali s autorkou život, který pojímá v nadlehčeném tónu.

1 14.10.2014

Nedá mi to, abych neokomentoval některá tvrzení. V části třetí "Tábor jako biopolitické paradigma moderní doby" autor vychází z prostředí koncentračních táborů, ve kterých nalézá absolutní biopolitický prostor, který nemá v dějinách obdoby. "Je to místo, kde moc nemá před sebou nic jiného než čistý život. Dále tvrdí, že tábor je paradigma politického prostoru, kde se politika stává biopolitikou a homo sacer virtuálně splývá s občanem. Dokonce se ohrazuje proti prokazatelným hrůzám v koncentračních táborech a navrhuje každý jednotlivý připad prošetřit a sjednat tak jednou provždy pravdu. Autor je tak uchvácen myšlenkou biopolitických prostor v táborech, že na jejich účet předvídá zánik obcí.
Svým výkladem "Paradoxu suverenity" zpochybňuje nepřímo faktum suverenity státu, neboť v jeho konstrukci spějí státy v biopolitické prostředí ke svému zániku. Naprosto ignoruje přípravy na vznik evropského superstátu. Podle něj je suverenita mimo zákon, je stavem, kdy suverén může zákony měnit, aniž by jednal protiprávně. Nepřímo tak dokazuje, že suverenita národních států evropy s demokratickým politickým systémem vlastně neexistuje. V takovém případě nechápu, proč musí země Evropské unie v postavení homines sacri provádět změny v zákonech na tzv. příkaz EU, když o příkazech rozhoduje suverén, který v problémech kyperských bank už neskrývá svoji tvář?
Mohl bych pokračovat např. "Ambivalentností posvátného" případně statí "Psanec a vlk", avšak v komentáři to považuji - pro rozsah textu - za nemístné. Jedno bych ještě dodal: nacházíme se ve vyjímečném stavu, nikoliv typologicky pozitivním (podle Agambena), ale dle vývoje růstově alarmujícím. Příklad: finančně nákladná hydra bruselských úředníků a studgardských tzv. europoslanců - versus - socialistické řešení Řecka a zlodějské řešení Kypru.

1 22.03.2013

Vzpomínám si, když se mluví o významnosti Agambena, jak významní byli v našem "táboře" socialismu Marx a Lenin. Chci jen upozornit, že významnost nezískáváme samoúčelem a originalitou, (nebo sledováním vyčpelosti pojmů a politiky), neméně důležitými jsou pro autora doba a režim. Jsou i současní autoři neméně významní, kteří jdou z mocensko-politického hlediska tzv. "proti proudu", a ti, nejen že nejsou považováni za významné, jsou naopak dehonestováni. Tím chci pouze upozornit na relativitu posuzování.
Giorgio Agamben je nepochybně originální svými myšlenkami a pojmy, které očividně mají kromě vypozorovaných skutečností i znak souvislostí, které z jeho textů sem tam vykukují. Souvislost může mít pouze něco (text, projev) s něčím (dobou, režimem). V oblasti mediální poukazuje na zpolitizování médií, která podávají informace o tváři a gestech způsobem jim vyhovujícím, protože jsou nástrojem stínové moci. Jde o manipulativní zásah do politiky, což nemůže být trestné, protože "svoboda slova" je přikryta deštníkem Listiny práv a svobod. Pro samu politiku je však zhoubný. V eseji o táborech navozuje dojem, že nejsou důkazy o genocidě v nich praktikované a poukazuje na koncentrační tábory na Kubě v r. 1896, tábory na začátku 20. stol., kde Angičané shromažďovali Búry a Temešvár. Záznamy o důkazech genocidy byly simulované. Co k tomu dodat? Autor má pro své konstrukce mnohé postřehy, které jsou prokazatelné a je možné s nimi souhlasit. Je ovšem nepochybné, že své eseje zkonstruoval podle evropsko-unijního proudu. Ano, budou zanikat státy, avšak z jiného důvodu, než kvůli vyprázdněnosti a nepotřebě; naproti tomu v Evropě vznikne superstát. Tady se autor míjí s logikou.

1 17.03.2013

Od Pavla Barši jsem tak trochu tušil kvalifikaci a orientaci díla, nicméně jeho teorie řešení romské otázky je vrcholem inklinace ke změnám, které v minulosti nepřinesly nikdy nic dobrého. Universalismem autor myslí něco jiného než ti, kteří by jej rádi aplikovali s ohledem na různé zájmy, jen ne ty zidealizované. Musím říci, že autorova invence nápadů v tvůrčí době díla byla zřejmě příliš ambiciozní, protože napětí mezi většinovým a romským etnikem se vyostřilo - proč? Vítězící zastánci a bojovníci za pravdu a lásku, jsou motivováni lží a nenávistí. Ale to autor jistě dobře ví...

1 27.08.2012

Propojení kriminální práce s prací tajných služeb není až tak neobvyklé zvláště v době prvního roku po druhé světové válce. Období, kdy "politika pod pokličkou" nechala národ ještě relativně v klidu, přestože komunisté za podpory sympatizujících občanů těžili jakoby z pozic vůdcovství, bylo přece jen relativně jednotné u všech složek v boji proti zbytkům zatvrzelých a německými zpravodajci řízených záškodnických skupin. Jedno je však jisté, autor servilní své době zachytil událost tak, jak byla zaznamenána v archivech tajných služeb. Terorismus je nejhorší zlo, jakého se lze dopustit, je jen otázkou do jaké míry je autentičnost komunistických archivů ne-li pravdivá, tedy alespoň identická. A nebo snad Bor jisté situace musel kvůli cenzůře vynechat? Výklad dějin je vždy velkým otazníkem skutečnosti. Vždyť nebylo málo kolaborantů s nacismem, kteří později dělali kariéru při "budování socialismu".

Nemohu nepřipomenout, že autor v některých momentech vložil do textu známá klišé z komunistické rétoriky, což se také náležitě vyzvedlo v ediční podpoře sedmi zemí socialistického tábora. Nicméně, nemohu také tomuto dílu nevyslovit uznání, přestože, jak už to v dílech té doby bývalo, hlavními protagonisty, s těmi nejkladnějšími vlastnostmi, byli jen komunisté. Za daných okolností a době i když byly některé situace do jisté míry "přehrávané", musím říci, že děj byl podán realisticky, kniha nepostrádala napětí a byla dobře napsaná.

Kdybych se chtěl k této knize vyjádřit, musel použít mnoho adjektiv, proto souhrnně: dobrá!

16.07.2020

Pokud se nachází z jakýchkoli lidských pudů úmysl poškodit nebo odstranit to, co mu stojí v cestě, je nejnebezpečnější v prostředí specifické skupiny lidí nebo mezi důvěryhodnými blízkými v rodině a přátel. Tempe nejdříve nevěří sama sobě, zatížena řešením několika případů, než se vzpamatovala a systematicky postupovala v odhalování podvrhů, jejichž záměr pochopila v závěru, když si ve vojenské hrobce a poté v kanalizačním potrubí zpětně promítala vše co a jak se stalo. Díky Ryanovi, který v terénu pátral u podezřelých, se nakonec podařilo, že ji zachránil, při pronásledování pachatele. Autorka velmi podrobně zahrnuje do příběhu podrobné odborné popisy z několika specifických oborů, které poctivě konzultovala s příslušnými odborníky. Z toho důvodu je v knize mnoho odborných názvů a postupů, které mohou některé čtenáře odradit. Radím jim, aby se tím prokousali a pokračovali až do konce. Opravdu to stojí za to.

20.09.2015

Především je první kniha Stromat zajímavá pro množství infomací z různých období antického Řecka a období, které mu předcházelo a je zachyceno v knihách (především Mojžíšových) Bible. Poměrně obsáhlejší úvod Miroslava Šediny pod názvem Filosofie jako rétorika víry a rozsáhlé poznámky k textu Stromat posunují knihu do kategorie náročnější četby ve smyslu studia. Mohu doporučit pro zájemce o historii a filosofické otázky Antiky a Starého zákona.

18.05.2015

Navázal bych na eviku19. Vycházejme z toho, že se Berďájev považoval za "věřícího volnomyšlenkáře". Proto i jeho myšlenky, na rozdíl od jiných filosofů, naměly úzkotématickou rozpitvanost, i taktéž pro značný tématický záběr jeho děl. Religiozní "zvláštním způsobem" a současně těžko stravitelný pro svoji svobodomyslnost, přičemž "smysl" považoval za podstatný, byl Berďájev právě z těchto důvodů těžko zařaditelný do zavedených filosofických okruhů. Jednotlivé kapitoly Filosofie svobody jsou na jedné straně sympatické pro svoji otevřenost (bez nečitelně zahuštěné filosofickou terminologií), na druhé straně, pro vyjasnění souvislostí není na škodu, si knihu přečíst ještě jednou. Mě zaujala především poslední kapitola Rafinovaná thebaida s podtextem Huysmansovo náboženské drama. Francouzský spisovatel Joris Karl Huysmans prošel ve svém literárním životě několika změnami. Berďájev se věnoval především několika pasážím knihy Lá-bas (Tam dole), v níž autor předkládá mnohé rozporuplnosti v církvi, za níž byl v době prvního vydání odsuzován a na dlouhou dobu literárně dehonestován. Pro ilustraci použiji dvojí citaci. Jsou z dialogu hlavní postavy Durtala s mnichy řádu Johanitů.
První citace je monolog Durtala k johanitům, týkající se nových papežů v době návratu Ježíše v době tzv. očištěné:
Durtal: "Nechápu, proč tu bude papež, když tu bude přítomen Ježíš." Dále: "V den, kdy se ve víru úžasných meteorů Ježíš objeví, je s římským papežstvím konec." A dále: "Připustíme-li, že hanebnost doby je pouze přechodná, nemůže zřejmě počítat s nikým jiným než s nějakým Bohem, aby jí učinil přítrž, poněvadž socialismus a jiné žvásty nevědomých a nenávistných dělníků lidskou přirozenost nezmění a národy nepřetvoří. To je dnes nad lidské síly."
Druhá citace.
Johanita: "V co doufáte, nevěříte-li v Kristův příchod?"
Durtal: "Já nedoufám v nic."
Johanita: "Vy opravdu nevěříte, že v budoucnu dojde k zlepšení?"
Durtal: "Jsem bohužel přesvědčen, že staré nebe bloudí nad vyčerpanou a blábolící zemí."
Těm, kterým není čtenářské zamyšlení cizí, doporučuji přečíst již kvůli mnoha analogismům a srovnáním s jinou mocí v aktuální podobě.

19.04.2015

Vycházejíc z myšlení jmenovaných filosofů si autor ve výběru tématu o důsledcích ontologie immanence poměrně dosti naběhl. Porovnávání neporovnatelného se veze společenským vývojem od dob politického formování na základech industrializace a technického rozvoje. Máme-li se přenést do současnosti, musíme se ptát nejen jaká je motivace protikladů negativní a afirmativní vůle. Promíchanost spojitostí vede k žádoucím či nežádoucím souvislostem, a můžeme teoretizovat a porovnávat a nahlížet jednostranným pohledem na pozitiva afirmativní vůle, když onen protiklad nikdy neměl příčinu v politice, která vždy byla zakrývací rouškou zájmů vlivových skupin. Jak potom chcete porovnávat, když kterákoli z takových skupin se zaštiťuje záměry vycházející z vůle afirmativní? Co představuje větší negativa z těch tak zvaných protikladů, když realita je virtuální manipulací? Nezdá se potom takové porovnávání ztrátou času?

06.04.2015

Souhlasím s tím, že se kniha četla snadno; koneckonců romantický žánr to má v popisu stylu. Abych si mohl o knize utvořit úsudek, musím z jejího obsahu něco vydolovat. Z romantiky toho nikdy moc nebude, protože je to četba především oddechová, zidealizovaných vztahů, k tomu přizpůsobených dějů a zpravidla očekávání šťastných konců. Paní "svitim" přece věděla do jaké četby se pouští a potom ji posuzuje z pozice náročného čtenáře. Duchaplnosti v romantice je jako šafránu. Co však posoudit mohu, je spisovatelova kreativita v daném žánru. Ta mi může vyhovovat nebo nemusí, ale romantika v dnešní literární podobě je založena především na dialozích. :)
Kniha je vcelku dobře napsaná, čtivá, ale překvapivě - závěr si autorka až moc zjednodušila. Kdo je zaměřen na romantickou literaturu, mohu ji doporučit.

07.10.2014

Knihu autor pojal ve dvou základních rovinách - psychologické a duchovní. Léčba traumatického a posttraumatického stavu opírající se o individuální přístup vnitřního a vnějšího postižení s napojením na recesi ve víře, může, věřím, mít větší úspěšnost. Nicméně, je mnoho těch, co jsou vysloveně materiálního založení, a jejich léčba je z hlediska jejich přístupu přirozeně pouze materiální. Přesto, každá rada může být dobrá, pokud není draze zaplacena, a tím je zdraví člověka.

11.02.2014

čekání v očekávání někoho a něčeho... ironizující osudovost chudých duchem... v pozadí děje je tajenka... autor ji předkládá k vyluštění

04.10.2013

Kdysi, na konci šedesátých let jsem od něj četl Peklo. Dočetl jsem dokonce, ale těžko jsem se tím prokousával. Až teprve nyní jsou povídky od Barbusse druhou knihou. Na svoji dobu a realistickou tvorbu má perfektní sloh. Překvapil mě i záběrem témat, v nichž, jak jinak, se věnoval především chudobným vrstvám postav a válečným obětem. Není pochyb, že byl celým svým srdcem revolucionář.

08.04.2013

Jan Assmann je po vědecké stránce významný egyptolog. Jeho díla jsou tématicky zaměřena na kulturu, theologii a politiku. V úvodu se zmiňuje o autorovi termínového spojení "politická theologie" Římanu Varrovi, který konstatoval, že počátky státních institucí jsou identické s počátkem náboženství. Ve svém díle autor poukazuje na archeologické objevy pouze náboženských textů a naprostou absenci textů souvisejících s řádem státního zřízení, přestože v náboženských zpovědních textech jsou zjevné určité zvyklosti na úrovni nepsaných zákonů, které do jisté míry vypovídají o normativech společenského zřízení.
K tomuto dílu bych měl přesto jednu připomínku. Pochybnost o existenci starozákonní postavy Mojžíše a spekulace o jeho egyptském původu a kvazi totožnosti s jeho předcházejícími jmény ve "vydedukovaném" propojení s důvodem, proč byli Hebrejci vyhnáni s Egypta, popisovaným ve Starém zákoně v knize Exodus, nemohu v tomto s autorem souhlasit nejen, že se nemá identicky o co opřít, ale zvláště proto, že jeho (a dalších autorů) stanoviska, ze kterých vycházeli, nemohou být přijaty ani hypoteticky, natož vědecky zdůvodněné. Buď je něco dokazatelné nebo je jen pouze hypotetické, případně dokázané později. Spekulativní myšlenkové procesy nemají ve vědeckém bádání co pohledávat.

15.03.2013

Bohumil Bezouška je vynikající vypravěč příběhů z divadelního prostředí i mimo něj, podané jemu vlastním humorem. Jeho literární tvorba má i zčásti zvukový záznam z jeho nenapodobitelným hlasem. Jsem rád, že jeho dvě humoristická díla jsou součástí mé knihovny.

01.08.2012

Do nedávna takřka "bílé místo" v dějinách bude nesporně přitahovat alespoň tu část čtenářů zajímajících se o historii. Kdo jiný, než vědci z různých oborů mohou skládat mozaiku informací o této málo přečtené době. Doufejme jen, že bulvár a komerce odkrývající se přelomové éry evropské historie nezneužijí.

27.07.2012