petra.kosiky komentáře u knih
Knihu jsem zhltla za dva dny. Styl paní autorky je opravdu podmanivý, nemám co vytknout. Snad je to i tím, že je to první kniha, kterou jsem o podobném tématu (nebudu prozrazovat) přečetla. Rozhodně doporučuji!!
Přečteno se zatajeným dechem a kapesníkem v ruce. Jak my si tu žijeme, v bavlnce, v teplíčku, ve svobodě. A pořád řešíme a řešíme a někdy škodíme a jindy si stěžujeme. Na co vlastně. Afgánistán, tak jak o něm píše pan Hoseini, je pro mě o něco představitelnější, i když natolik odlišný, kulturně, geograficky, historicky, vším. Kniha na mě silně zapůsobila.
Pro mě nečekaně nadčasové a navíc s přesahem do mých soukromých myšlenek. Jak moc mi Mušličky v uších Mildred, Montagovy ženy, připomínají bezdrátová sluchátka v uších mého muže. Ale to je v porovnání s tím vším ostatním jen drobnost a je pro mě stále těžko pochopitelné, jak může mít někdo takovou představivost (1953!).
Alespoň pár myšlenek:
str. 57: "Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodni a rovni, jak říká Ústava, ale všichni jsou srovnáni. Jeden každý je věrný obraz všech ostatních: a potom jsou všichni šťastni, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by ses cítil bezvýznamný, nebo podle nichž by ses mohl měřit."
str. 79: "Televizor je skutečný. Je na dosah ruky, má rozměry. Řekne vám, co si máte myslet, a natluče vám to do hlavy. Musí mít pravdu. Vypadá tak věrohodně. Žene vás tak rychle k svým vlastním závěrům, že vaše mysl nemá čas aby protestovala..."
str. 84: "Pamatuji si, že noviny umíraly jako obrovští motýli. Nikdo nechtěl, aby zase začaly vycházet. Nikdo je nepostrádal. A potom, když vláda zjistila, že je pro ni výhodné, jestliže lidé čtou jenom o vášnivých rtech a ranách na žaludek, chytře vyřešila vaši situaci, vy polykači ohně. ..."
str. 89: "... - včera to padlo na Peta. Vrátí se příští týden. Říkali to vojáci. Blesková válka. Prý jen čtyřiadvacet hodin a všichni jsou zase doma. To říkali vojáci. Blesková válka..."
str.: 91: " "Strčím děti na devět dní z deseti do školy. Jsou doma tři dny za měsíc a to je docela dobře snesu, není to vůbec nic strašného. Posadíte je do televizního pokoje a otočíte vypínačem. Je to, jako když člověk pere: nacpete prádlo do pračky a přibouchnete víko." "
Jak mi mohl tenhle nádherný příběh dosud unikat? Vyposlechla jsem si knihu během dvou dnů jako audiopříběh na Českém rozhlasu, a jsem uchvácena. Tolik obrazů mi vyvstává před očima, když si představuji jednotlivé pasáže. Ach ta krásná Anglie. A přitom tolik utrpení a bolesti. Ale taky odvahy a lásky. Smekám...
Nemám slov... Tolik odlišnosti, tolik krutosti, tolik oddanosti, tolik lásky...
Čtu si tu o válce, slzím a zatím ve čtvrtek začala další skutečná válka. Jak někdo řekl, dokud se lidstvo nepoučí z historie, bude ji muset znovu prožívat...
Kniha je úžasná, skvělá, napínavá, čtivá, příběh neuvěřitelný. Jak mohl jeden člověk zažít a přežít tolik tolik, chybí mi slova.
--- Nejdřív jsem slyšela na Českém rozhlase audioknihu, pouštěla jsem si pořád dokola, dokud ji nesmazali. Pak jsem si audioknihu koupila. Pak jsem vyrazila na čtyřdenní vandr na Šumavu a prošla jsem i územím, kudy bratři Hasilové převáděli. A nakonec jsem si koupila i knihu a jedním dechem ji přečetla. Pár vět v nahrávce chybělo, kniha je přeci jen kniha.
Jsem fascinovaná.
Po dlouhých letech jsem knihu přečetla znovu - tentokrát dětem před spaním. Děti byly nadšené! Nemohly se vždy dočkat dalšího čtení a nejraději by knihu přečetly najednou.
A já si příběh ráda zopakovala, zjistila jsem, že jsem si ho vlastně vůbec nepamatovala.
Krásné vzpomínky na dětství, krásná inspirace pro dětskou fantazii, perfektně dobrodružný příběh.
Str. 255: "...lidská osobnost je růst, součet všech dřívějších životů dohromady, jak mohl vrchní dozorce Atherton zlomit mého ducha mučením v cele? Jsem život, který přetrval, stavba vybudovaná za minulé věky - jaká to byla minulost! Co pro mě znamenalo deset dní a deset nocí ve svěrací kazajce? ..."
Str. 284: "Sedím teď ve své cele, mouchy bzučí v ospalém letním odpoledni a já vím, že můj čas se krátí. Brzy mě nastrojí do košile bez límečku... Ale tiše, mé srdce. Duch je nesmrtelný. Až přejde temnota, budu žít znovu a zase budou ženy. Budoucnost mi schovává roztomilé ženy v životech, které mám ještě prožít. A přestože hvězdy plynou a nebesa lhou, stále zůstává žena, skvoucí, věčná, jediná žena, tak jako já ve všech svých převlecích a při všech svých neblahých příhodách jsem jediný muž, její druh."
Opakovala bych, co už bylo napsáno. Klenot, nepředstavitelná rozmanitost představivosti autorovy, tolik odkazů do současnosti, politických, ekologických, lidských, stálo by za opakované čtení. Nechávám si s radostí ve své knihovničce.
81: "Vylezte na horu jen tak vysoko, abyste zjistili, že ta hora je. Z jejího vrcholu ji neuvidíte."
489: " "Trápení vysává sílu," poznamenal tichým hlasem Paul."
513: "Gildovní navigátoři, nadaní omezenou jasnozřivostí, udělali tehdy osudné rozhodnutí: vždycky volit jasný, bezpečný kurz, který vede stále blíže ke stagnaci."
.....
Objevila jsem ve Zbabělcích klasiku, která mě z neznámých důvodů úplně minula. Jsem nadšená! Fascinuje mě hlavně skutečnost, že byli napsáni tak krátce po válce a že jsou, určitě i díky tomu, tak přesvědčiví, uvěřitelní. Jak nepřehledné muselo být pro mladého člověka dospívat během války. Jak vzrušující účastnit se. A jak frustrující tušit, že po válce se "to zvrtne" špatným směrem. Přečteno o letních prázdninách 2020 se zatajeným dechem. (Douška: kolikrát mě během čtení napadlo, jak jasně musel mít autor příběh uspořádaný v hlavě, než se pustil do psaní. Jakoby v něm nebylo ani slovíčko navíc. Prvotina. Úžasné!!)
Doporučuji. Krásné české pohádky. Čteno dětem před spaním, a to je dětem již 8 a 10 let, a obě poslouchaly s radostí a pozorně.
Nemám slov, ..., úžasné... skvěle napsané, propracované, čtivé, napínavé, strhující, téma tak živoucí - ve vztahu k současnosti, jsem uchvácená... myšlenkami napůl v Bílé Vodě na návsi, napůl v tiché klášterní chodbě...
Už si ani nepamatuji, co jsem od F. Kafky četla poprvé, tak dlouho to je. A teď tu tiše žasnu, co ono to je za příběh, za téma, za zpracování, jak je to současné, aktuální, pořád platné. Těžko nějak komentovat. Číst a vstřebávat...
Krásné, smutné, dechberoucí, hned bych se na Šumavu zase vypravila, kdyby to jen nebylo tak daleko...
Říkám si tak sama pro sebe, co si vlastně máme z těch všech příběhů odnést? Jak snadno a jak rychle může být všechno jinak? Jak šťastný může být člověk, když neví? Jak šťastný může být prostý život? Jak nelpět na ničem a žít???
Knížku jsem přečetla za dva večery, k fotografií se budu ještě často vracet. Ráda bych tu napsala alespoň jeden citát: str. 89: "A ještě něco mi utkvělo v paměti. Na konci tábora se s námi Vojta Scheinost, spolu s dalšími dvěma našimi vůdci, přišel poskautsku rozloučit. A pak, s batohy na zádech, tehdy /pozn.: 1948/ ještě snadno přes kopečky, opustili svou vlast. Dobře věděli, na rozdíl od nás kluků, co naši osvobozenou vlast od vlády bolševiků čeká."
Četli jsme vydání z roku 1928, které mám doma po prababičce. Ta knížka je skoro sto let stará, ale ta čeština, ta čeština! Nebylo téměř třeba při čtení cokoliv pozměňovat, i pro dnešní děti je tenhle sto let starý jazyk srozumitelný. Byly to pro mě večery návratů do dětství...
Úžasné pohádky! Čteme každý večer a po všech českých pohádkách jsou tyhle orientální tak nezvyklé a přitom tak moc pohádkové a plné fantazie. Děti byly nadšené! O překrásných ilustracích Jiřího Trnky ani nemluvě. Děti i já vřele doporučujeme!!!
Ach lidé, kde se to v člověku bere...
Proč? Proč to všechno?
---
Chtěla jsem zde uvést pár řádků ze strany 254, ale uživatel n.ezn.amy vybral ta stejná slova. Je třeba se mít na pozoru...
Dlouhá léta pobývám v Jilemnici a jejím okolí a Jaroslav Havlíček je tu mezi částí obyvatel stále vnímán tak trochu jako místní celebrita. Některé Havlíčkovy příběhy znám dlouho, některé jsem už zapomněla a některé objevuji až nyní. Znovu a znovu mě překvapuje, jak aktuálním jazykem je příběh napsaný, jak přímočaře a mistrovsky je čtenář dějem veden. Znovu a znovu žasnu a smekám. Jaroslav Havlíček je pro mě autorem jednoznačně patřícím mezi českou literární elitu.