petrarka72
komentáře u knih
Minulosti neutečeš
Anders Roslund
Je to jízda a moc pěkný noir příběh, člověk v pozadí dlouho neodhadnutelný a konec skvostný - ale hvězda dolů za dialogy tu a tam šustící papírem.
Těla
Klára Vlasáková
(SPOILER) Naopak mám pocit, že děje je v této drobné knížce až až - skládá se nejen z vývoje vztahu mezi Marií a Rózou (a postupné proměny jejich rolí), ale také z každého Mariina setkání, nejen s rodinami dětí či seniorů, o které pečuje. Tělo jako fakt, ale také tělo jako metafora... Nenechme se mýlit a ukolébat do klidu tím, že vlastně všechno nemilé a znejišťující vyznívá do ztracena, všechno, co hrozí happy endem nebo nadějí, se rozplývá také - vztah s Kryštofovými dětmi, Vladimírem, Rózou, s Anastázií nedojde vůbec ke kontaktu... Zdá se mi, že všechno se skládá do drásavé výpovědi o mizení reálných lidí (Kryštof o něm mluví jako o skutečnosti, byť si toho čtenář hned nevšimne), ale také vnitřní jistoty, fungujících fyzických těl a myslí, vztahů mezi generacemi, nakonec i světa, jak ho známe (to jsou ty nešťastné myši a sny o padajících tělech)... Těla mě hodně bavila právě nejednoznačností situací, a i když se chvílemi četla hodně těžce (popis chátrání je až smyslově přesný a nepříjemný - pro mne jako zástupkyni generace Husákových dětí tím spíš), jsou autentická, naléhavá, napsaná obratně a s výraznou nadstavbou.
Vlastní životopis
Agatha Christie
Ta dáma měla schopnost stát pevně nohama na zemi, přitom při své výšce 172 cm disponovala nadhledem tří- a vícemetrových obrů s ostrozrakem. Její autobiografii prousmíváte - i v případě, že vás (narozdíl ode mne) nezajímá, kdo zabil Rogera Ackroyda nebo z kolika černoušků nezbyl ani jeden... Láska k rodinnému sídlu Ashfieldu, dospívání a hledání místa v přesně nalajnované anglické společnosti, dospělost a dva manželé, dvě světové války, spousta cestování a spousta s vášní budovaných domovů, role manželky a jen pomalu přijímaná role autorky, spousta s rozkoší potkávaných lidí, mezi nimiž má čestné místo služebnictvo, dva zásadní pátrači (pobavilo, že zatímco je Agatha schopná podrobně popsat myšlenkové pochody, které vedly ke zrození Poirota, u slečny Marplové se spokojí s konstatováním, že se prostě nepamatuje), archeologie v Iráku, Sýrii a jinde - a archeologie vlastní paměti... Trochu nejistá, hodně tvrdohlavá, velkorysá a velmi, velmi sebe-vědomě ženská v době, kdy se z toho nedělala věda. Spisovatelské práci věnuje podrobněji až poslední kapitoly, do té doby je to život, život, život... Vydání z roku 2013 potěšilo (třebaže v mém výtisku je cca dvacet stran vloženo obráceně), překladem Marty Staňkové i podrobným rejstříkem na konci.
V hotelu Bertram
Agatha Christie
Méně povedený, ale stále dobrý. Jen tempo je ještě pomalejší než obvykle a ne všechno do sebe zapadá jako třeba v Kapse plné žita.
Srpny
Jakub Stanjura
Nekomfortní, znepokojivé čtení. Skvělá nespolehlivá (?), do sebe (?) se propadající hlavní postava Daniela, její rodina a (postupně bývalí?) blízcí. Narůstající úzkosti (?), prohlubující se osobnostní porucha (?), totální upřímnost (?). A o dost více otazníků než v tomto příspěvku.
Nervy
Dick Francis (p)
Myslím, že kdysi to byl můj první Francis, tuším, že jsem ho četla v původním překladu... Člověk by chtěl mít vůli a talent jako Finn. :-)
Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost
Tove Ditlevsen
Strindberg v sukni. Drsné, ironické, zábavné, poutavé, extrémně čtivé. Tu a tam člověk nevěří vlastním očím, když si uvědomí význam toho, co je napsáno zlehka, bez fňukání a sebeobhajoby. Pro mne strašlivá, přitom autentická poslední část - člověk potřebuje něco, aby život zvládal - takže alkohol, prášky, tvorba, sex či vztahy mají prakticky stejnou hodnotu...
Vzpomínky
Brian Freeman
Rozehrané je to skvěle - ale Freeman vždycky doplatí na touhu všechno precizně dovysvětlit. Kdyby nechal noir atmosféru a větší míru tajemství, byl by příběh zajímavější.
Ve válce: Příběhy obyčejných lidí z Iráku a Sýrie
Lenka Klicperová
Otřesné čtení. Dvanáct let trvá válka v Sýrii a generuje množství lidí s životy, které si těžko představit - náhlé "nelogické" zranění či smrt jsou na denním pořádku, bezdomovectví a nejistota normou, ženy, děti a staří rukojmími obou válčících stran. Díky za poslední kapitolu se shrnutím faktů, díky za všechny příběhy a fotky, které přibližují vzdálené. Přesto nerozumím...
Motiv koní
Dick Francis (p)
Ano, tohle je detektivní klasika. Oproti jiným francisovkám zběsilé tempo, větší porce humoru - špičkování mezi Jikem a Toddem je fajn - a pocta Austrálii.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Melancholický sled koncentrovaných jednohubek, lidské životy nasvícené zlatě a zešikma, pomalé plynutí, jako by ani nešlo o dramata. Doporučuji číst za letního soumraku, se sklenicí trpkého nápoje po ruce.
Až za hrob
Dick Francis (p)
Alexandr a pýcha Kinlochů. Někdo používá mozek, někdo zahradní gril.
Žena, kterou muži neviděli
James Tiptree jr. (p)
Vynikající zážitek. Sci fi povídky pro mne nejpřitažlivějšího typu - mnohé se odehrávají mimo pravidla pozemského bytí, spousta věcí se odehrává podle jiné než elementární logiky, bytosti nejsou vždy lidé, to, co se odehrává, není život, jak ho známe - ale přesto (nebo právě proto) se dozvídáme něco podstatného o sobě jako druhu, o sobě jako o typu, o sobě... Alice Sheldon byla pozoruhodná osoba svým životem, smrtí a zejména tvorbou, zdá se mi, že jejími miniaturami (od mikropříběhů po novely) probleskuje něco z osobnostního vnitřního pocitu Virginie Woolfové. Užila jsem si, často se dostavil wow efekt, tu a tam dojetí, tu a tam vztek. Pro mne nejsilnější (bez určení pořadí) Poslední let doktora Aina, Dívka, která byla zapojená, Houstone, Houstone, slyšíte mě?, Čeká na všechny narozené a Pomalá hudba.
Jákobův žebřík
Ljudmila Ulická (p)
Tohle číst byl problém, taky mi to trvalo... Znám Ulickou komplet, ale tady jsem se až do konce nebyla schopná chytit. Jestli mělo být sdělením, že nikdo nepřichází odnikud a náš život částečně určují ti před námi, zároveň si za mnohé můžeme sami a těžko říct, co dominuje, pak ano, to jsem pochopila - ale na šest set stránek je to málo. Chyběl mi vztah k tomu, co se děje okolo, ve společnosti, závěr to nespasil... a tvrzení, že "tak to v životě chodí", podstatné je to osobní, mi připadá zavádějící. Hvězda navíc za "umělecké" pasáže.
Živá investice
Dick Francis (p)
Jedna z prvních - a jedna z hodně temných. Také je ale hodně roztříštěná a ne úplně dobře vystavěná.
Prasklé zrcadlo
Agatha Christie
Televizní film s Liz Taylor je nezapomenutelný - a skvělá je báseň Alfreda Tennysona z roku 1833, kterou mě napadlo dohledat si až dnes. Prasklé zrcadlo je o odvrácené straně romantiky - nabízí ironický pohled na hvězdný filmový prach, na ženskost a mateřství a zejména na lásku až za hrob. Slečna Marplová je sice zase o něco starší, vesnice už není, co bývala - ale lidská povaha zůstává stejná. Smutek...
Ostrov v Ptačí ulici
Uri Orlev (p)
Skvělé čtení! Alex a jeho čekání na tatínka, Zeď jako hranice dvou světů, děti, stateční lidé, domovníci i udavači, Židé i Poláci, z (nejen) ptačí perspektivy. Věcné, zasahující, přitom nesentimentální a nevydírající.
Watsonovi
Jane Austen
Lehká anekdota, autorkou nedokončená a dopsaná L. Oultonovou, která údajně ctila autorský záměr. Je snesitelná právě pro tu věcnost až lapidárnost, přitom témata a motivy zůstaly čistě austenovské... Pobavilo v doslovu Tomáše Tulingera: "Ve Watsonových se objevují poměrně dlouhé dialogy mezi muži, jimž se jinak Austenová vyhýbala. Většinu života totiž strávila mezi ženami a nebyla příliš obeznámena s tím, jak mezi sebou muži hovoří." Nicméně soudě dle typologie (Sam, Robert, Howard, lord Osborne, Tom Musgrave...) muže alespoň v rámci možností pozorně sledovala...
Drahý čas
Dick Francis (p)
Dramatické, výbušné - a některé postavy jsou nezapomenutelné.
Dražby
Dick Francis (p)
Tohle je čistá kovbojka... Mezi Francisovými příběhy tento je relativně jednoduchý a přímočarý. Realistický v zachycení závislostí, nejen té alkoholové. Se zdrcujícím finále.