petrarka72 komentáře u knih

Znalci Chandlera vědí... Tohle je postavené na výborném nápadu a dobře napsané, young adult drsná škola ožívá na zábavných třech stech stranách. Dvanáctiletá soukromá čmuchalka Nelle a maléry, co jsou její každodenní nutellou, město, co po zavření továrny na sladkosti není, co bývalo, tvrdá sladká prohibice a gangy pašeráků čokolády, zkorumpovaní policisté, starosta se zářivým úsměvem, starosti nelehkhého dospívání a klíčový plyšový medvídek. Prima jednohubka na odpoledne.

5 23.03.2021

Vcelku průměrná pohádka s hezkým popisem útěku (evidentně trénink na lepší žánrová dílka).

5 22.03.2021

Karin Slaughter to má srovnané - na prvních padesáti stranách vás emočně rozseká na maděru a na následujících čtyřech stech padesáti poskytuje pomůcky, které vám umožní dát se zase dohromady. Je mi jedno, jestli je tohle krimi, thriller nebo psychothriller - zvolila působivé téma, rodinná anamnéza i postavy optikou viny a trestu mě bavily velmi a ještě ve třech čtvrtinách jsem netušila, v čem je v ústředním případu zakopaný pes. Mně to ke čtenářskému štěstí stačí...

6 22.03.2021

Jeden ze slabších případů - ale report ze života skláře je skvělý.

2 20.03.2021

Mezi terorem a vlastenectvím, mezi dobrodružstvím a beznadějí. Mašín, Balabán, Morávek a zástup dalších 1939-1942. Věcně, chladně, s množstvím informací o způsobech ilegální činnosti ve světě, kde je třeba jen zjištění a předání pravdivých informací problém. Čtení trochu jednotvárné, ale potřebné.

7 20.03.2021

Vtipné a pohodové čtení, poučné tak akorát, několikrát jsem se zasmála nahlas - a rozhodnutí navštívit Londýn včetně Toweru zraje...

5 19.03.2021

O něco lepší než strašidelné domy. Napínavé tak akorát. Ale netvor jasný tak od poloviny a předloha tolik opěvovaného konce se objevuje už u Agathy Christie a několikrát ho varíruje Stephen King.

5 18.03.2021

(SPOILER) Příjemné překvapení. Tichým, klidným hlasem a v pomalém tempu vypráví dáma narozená roku 1890 v rodině smírčího soudce a pojmenovaná Nefritová Ctnost o dramatických událostech osobní i veřejné historie první poloviny 20. století v bouřlivě se proměňující Číně, konkrétně v hlavním městě provincie Chu-nan Čhang-ša. O jejích vnitřních pocitech se dozvíme pramálo, tu a tam se projeví v dialozích s jinými postavami, přesto je ve svém smyslu pro povinnost, pokoře a vnitřní síle respektuhodná a zajímavá. Osou vyprávění je její životní cesta - od ponižované manželky poživače opia v mimořádně snobské rodině přes svobodný život učitelky bydlící v domě Hedvábných vějířů přes nové, tentokrát šťastné manželství se soudcem Kuajem a výchovu dětí, rozmnožování majetku a péči o vlastní dům až po každodenní boj o přežití po japonské okupaci a nucený útěk do Tchaj-wanu po komunistickém převratu. Dominují popisy lidí, věcí, zvyků, každodennosti i výjimečných událostí - a z mozaiky informací se skládá zpráva o proměně císařské Číny v komunistickou velmoc. Baví výrazné, často reálné postavy (velitel města Li-š', komunistická špionka Siang Ťin-jü, Mao Ce-tung, guvernér Čao Chan-žen - ale také Jung-li jako zástupkyně služebného stavu, dívka Cao-Cao jako moderní manželka evropského střihu či Trpělivost, nadaná studentka, postižená mentální slepotou po útěku před Japonci); autorka má výrazný smysl pro zkratku a pro metaforu: třeba v názvu zmiňované "město obehnané zdí" je pro hlavní postavu symbolem domova, na jedné straně bezpečného, na straně druhé však nesvobodného... Doporučuji všem, kdo se chtějí něco dozvědět o čínské mentalitě a ženách v asijské kultuře - a doporučuji jako nezvyklý, silný čtenářský zážitek.

4 18.03.2021

Co je lepší než slam Dr. Filipitche? Knížka Filipa Koryty! Lahůdka pro všechny, jejichž život je, přinejmenším částečně, nostalgické pronásledování zážitků. A účinné cvičení obličejových svalů pro ty, kdo se vydrží přes dvě stě stránek usmívat. A povinná četba pro milovníky Oty Pavla - nebo Bohumila Hrabala -nebo Martina Fahrnera - nebo Simplicia Simplicissima... Ty čisté oči a chlapeckou bezbrannost, tu melancholickou pronikavost si užijete. Ať už jste Doma, Venku, Pryč nebo Jinde.

4 16.03.2021

Dá se to shrnout lapidárně - "lidé, spěte"... Pro autora je spánek celoživotní téma, zkoumá mimo jiné jeho povahu, průběh u jedinců více či méně zdravých, funkci snů, možnosti, jak nás vše spojené s noční neaktivitou ovlivňuje včetně těch terapeutických a jak ji můžeme ovlivnit my, zdravotní rizika spojená s nespaním nebo kontraproduktivní medikací atd. atd. atd. Je toho mnoho, nedá se to číst najednou a nepozorně, spousta věcí, které jsem považovala za iracionální, má objektivní a vědecky měřitelný charakter - jen přijít na to, jak to prozkoumat a dokázat. Pro mne nejvíce fascinující popis jednotlivých experimentů (a že jich bylo provedeno! a s jakými výsledky! spánkové laboratoře do každé rodiny!), jedna ze závěrečných kapitol s doporučeními pro změnu spánkových návyků v celospolečenském měřítku a dvanáctibodové shrnutí. Mimochodem, za dobu, kdy jsem se knihou prokousávala, se posunula ze šestého místa mezi momentálně nejvíce čtenými na čtvrté - a má shodně bodů se Zlodějku knih na místě třetím. Jestli to svědčí o tom, že začínáme spánek brát vážně (a přestaneme se vytahovat, jak málo spíme a vydávat to za plus), je to jedině dobře.

16 16.03.2021

Působivé - opět chlapecká optika, ale temnější. Arogance dospívání - zkažená nevinnost - a pocit viny navěky...

6 15.03.2021

Původně to byl blog a k úpravám zjevně nedošlo - takže na jedno zlaté zrnko připadá pět kilo hlušiny (a to nejzajímavější najdete pod čarou). Navíc to byl blog v zemi, kde se s cenzurou počítá - takže se spousta věcí opakuje do omrzení. A karanténa pohledem jedné starší paní v Číně v tomto pojetí není zase tak rozdílná oproti karanténě jedné starší paní v Česku - která by si v knize přála aspoň nějakou nadstavbu.

4 14.03.2021

Vynikající, nezastupitelná vizuální zpráva o ultraortodoxní židovské komunitě, obývající jeruzalémskou čtvrť Mea Šearim. Fascinující fotografie, vypovídající o světě s pravidly tak odlišnými, že je těžké mu porozumět - a přitom v sobě skrývá hloubku, tradici a prostotu. Doplněno stručnými informacemi o židovských svátcích a výživným rozhovorem s autorkou, který leccos doplnil. Díky, Eliško. p.s. Velký dík patří nakladatelství Blízko. Publikace tohoto typu si neumím představit v běžné distribuci - a přitom jsou tolik, tolik potřebné.

6 14.03.2021

Babouš má pravdu - je lepší dát si celou trilogii od začátku a najednou, pak člověku neuniknou souvislosti (jmen je prostě mnoho, stejně jako změn identity a stadií proměny nejen Citry a Rowana, ale všech dalších smrtčích, umělých i nadpřirozených entit). Na druhé straně - Shusterman vytváří skutečnou fantasy ságu a umí systémem odkazů vykreslovat fikční svět nejen v propracované podobě, ale taky s neuvěřitelným množstvím jeho změn, podrobuje ho až překotnému vývoji a ukazuje důvody tohoto vývoje - a dospívá až ke konci ve stylu katastrofického velkofilmu - nebo sci fi s dobrým koncem? I Zvon je originální a silný příběh, inspirující navíc k úvahám o smyslu existence i světa, jak ho známe, stejně jako předchozí díly; činí tak neobyčejně zábavnou formou (nadsázka a humor za sto bodů) - jen by to možná chtělo o něco zkrátit. A na své si přijdou jak milovníci mytologických, vědeckofantastických či fantasy příběhů, tak ti, kteří jdou primárně po milostné zápletce - nebo až hororové temnotě...

13 13.03.2021

O lásce, zodpovědnosti, připoutání a spoutání, bolesti a vzpomínkách. Poutavě napsaná jednohubka, v zachycení věčného míjení a permanentního neviditelného ubližování přesná. Není to depresivní - spíše jaksi groteskně smutné. Chudák Tabes...

15 13.03.2021

Velehora Lovecraft pokořena! (Alespoň próza - poezie čeká na svůj čas.) V tomto svazku asi nejznámější, nejnapodobovanější a pro mne nejsilnější povídky. Vede trojlístek Barva z kosmu, Hrůza v Dunwichi a Šepot v temnotách; prima bonus jsou útvary neobvyklé - Lovecraftův Tamtéž (ha! H.P.L. má smysl pro humor!), Fischerův Produktivní hnus (německý doslov, zabývající se Lovecraftem z hlediska uvedeného v názvu, včetně stanovení psychiatrické diagnózy) a na konci dopis popisující autorův sen plus povídka, která podle něho vznikla. Odlidštěná hrůza, pomalé putování za poznáním, jež nemělo být odhaleno, neidentifikovatelné stopy, mlčení lelků, obličej na chapadlovité bytosti, šeptané lákání z šera, planeta za Neptunem a zbytek života s vědomím nedozírného nebezpečí. Pomalé tempo, silné obrazy, úderné pointy. Vrátím se.

5 13.03.2021

Fascinující, někdy příjemné, někdy nesnesitelné čtení. Historie dvou manželství - či spíše nejednoznačného vztahu dvou mužů, Alexandra a Michaela, a jedné ženy, Ilany, plus jejich příbuzných, zejména "vzpurného obra", syna Boaze. Prostřednictvím dopisů, telegramů, poznámkových kartiček apod. se vyjevují tři čtvrtiny roku 1976 v jejich životech, postupně vychází najevo jejich minulost, způsob života, osobní přesvědčení, víra, touhy - a důvody (ne)smíření. Mimochodem, hra "která postava je nesympatičtější" mi vydržela do poslední stránky - a hra "obhajoba nesympatických a důvody jejich jednání" několik hodin po dočtení.

8 12.03.2021

Vracím se - po Stínu z času zpět ke třetímu dílu Lovecraftových sebraných spisů. Kratší povídky s roztodivnými hororovými pointami - zkapalnění živého mrtvého či proměnu přízračného světa v reálný, například - přes delší práce o snícím mrtvém Cthulhu a snovém putování Randolpha Carvera snovou krajinou - až po poťouchle zařazenou polovinu podrobné exaktní zprávy o Charlesi Wardovi a jeho propadu do šílenství skrze studium dávných listin po bizarním předkovi ("pokračování příště"). Ve dvou případech - Volání Cthulhu a Snové putování k neznámému Kadathu - jde spíše než o děj a příběh o takřka obžerné líčení paralelních světů, jejich podoby a atmosféry. A i když dnes spousta věcí působí jako klišé, skláním se před Lovecraftovou brutální fantazií.

6 11.03.2021

Mistrovské. Depresivní. S katarzí. Povídky o životě a ne-životě, k nimž je dobré se vracet. Největší zásah je asi pro každého z těch sedmi jinde; pro mne v Díře. Děkuji.

11 09.03.2021

Velmi příjemná, čtivá, k tomu napínavá záležitost. Zprostředkování chorobnosti padesátek vedle úzkostí dneška přesné, prolínání příběhu "Pandy" Terezy a "možné prababičky" Marie uvěřitelné a v závěru překvapivé, a k tomu ujištění, že každý máme svoji sbírku nejistot, neuróz a strachů. Ta zdánlivá obyčejnost, hrůzy i radosti přes popisy všednodennosti jsou působivé... A variace Lady Brůnové na "dívku s knížkou stokrát jinak" potěšily.

3 08.03.2021