petrarka72 komentáře u knih

Krimi, několikerá variace na milostný příběh, (už ne tak drsný) detektiv, zkaženost v nejvyšších kruzích a nostalgie po ideálním, spravedlivém světě. Jazykově vytříbené, tu a tam štěpná metafora, fungující hlášky. Spokojenost.

4 12.04.2021

Není to žádný zázrak, tahle upířina - ale pokud člověk přetrpí prvních sto nezáživných stran, čte se dobře. Sourozenci Stokerovi a jejich životní cesty (včetně podivné Bramovy nemoci v dětství, Mathildiných uměleckých úspěchů, Thornleyho šikovných lékařských rukou a jeho ženy v ústavu choromyslných), chůva Ellen, příběh s počátkem v 17. století (a dříve), krev, rakve, bušící srdce mrtvého, trochu jiné upírské zvyky a omezení, bílé plané růže a deníky, které si píší snad všichni kromě nemrtvých jako varování. Všechno spěje k závěrečnému zúčtování - které se ale může stát pouhou epizodou na dlouhé záhrobní pouti...

5 11.04.2021

Pohádka o dobru a zlu - nebo mýtus o strachu a lžích, co si kdo vybere. Příběh zábavný a myslím, že stravitelný jak pro mladší děti (v té "příšeří" lince, v dětských identifikačních postavách, tématu kamarádství...), tak pro ty starší (mimo jiné pro postupné zjišťování, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá) - a dospělí si také najdou to svoje (třeba to, že nevědomost není omluva, že na hrůze se lze podílet z dobrých důvodů, že chyby dělá každý, ale odpuštění si lze zasloužit... nebo že šťastné království může s přehledem zničit jeden zručný manipulátor). Způsob původního publikování respektuhodný, ilustrace kouzelné. Pro ty, kteří mají pocit, že drastiky a smrti je příliš - není jí více než třeba v českých lidových pohádkách (vzpomeňme na všechny panny obětované drakovi a týmž zabité rytíře, zrádné bratry či "přátele", intrikánské rádce, zesnulé rodiče, macechou trápené, vyhnané, ztracené, potažmo sežrané děti, naplněné strašlivé věštby...), Rowlingová jen dopouští, abychom si ke každé postavě, včetně těch s tragickým osudem, vytvořili osobní vztah, třeba tak, že jim dá jméno... A mimochodem - jak asi chutná panenský sen? :-)

14 10.04.2021

Ručně psaný dopis od staré dámy, pátrání po klukovi, co už skoro nikoho nezajímá, Terencův výlet do severní Itálie, různá podoba času a vody a letem světem o lesku a bídě sekt, komunit a společenství. Napínavé odpočinkové čtení na jeden večer, s inteligentní zápletkou, realisticky pojatým (ne) řešením a hořkým dozvukem.

17 08.04.2021

Nikdy není brzy spojit se - nikdy není pozdě vzlétnout... Erotická jednohubka, spíše cvičení stylu než plnohodnotná novela; ale práce s jazykem už tady pozoruhodná.

5 08.04.2021

"Všechno, co člověk dělá, je autoportrét." Příběh Misty, ostrova, tvorby a trojjediné mateřské lásky. Bizarní, drsné, komplikované. S dechberoucím nájezdem, po jehož čtyřicáté straně explodujete - a dál už to, čistě z pudu sebezáchovy, tolik neprožíváte...

9 08.04.2021

Čtyři částečně navazující korespondenční eseje, zkoumající tekutost zla a jeho prosáknutí do reality; dotýkání se skutečnosti zejména druhé poloviny dvacátého a prvních patnácti let jedenadvacátého století. Pro mne nejsrozumitelnější kapitolou, s níž se z devadesáti procent identifikuji, je ta druhá - Od kafkárny k orwellovštině? - a nejprovokativnější čtvrtá - Stíny zapomenutých předků? Pozoruhodné úvahy o vině podle Jasperse (kriminální, politické, morální a metafyzické) a vůli k pokání, násilí, nacionalismu, zbytečných lidech, kultuře jako odrazu skutečnosti, Evropě střední a východní v konfrontaci se západní, zániku alternativ a mnohém dalším. Myslím, že se lze spolehnout na to, že vyjde pokračování. Odkazy na filmová a literární díla inspirativní.

6 08.04.2021

Pro mne nejcennější informace v první části knihy - o vývoji písma, materiálech, starověkých knihovnách... Jinak má pravdu los - je toho mnoho a navršeno bez ladu a skladu. Na druhou stranu - svazek neočekávaně funguje jako inspirace pro šestou otázku čtenářské výzvy (zakázané knihy).

4 07.04.2021

Ohromující. Pomalá výtvarná procházka po lovecraftovských motivech, obvykle jen nahozených bez doslovení či pointy, zdánlivě ojedinělé zastávky na cestě Posla Blacka, doplněných tu a tam otravnou, tu a tam skvělou knihou zápisků, se v posledních dvou sešitech mění ve fascinující orgii obsahovou i grafickou. Je to fantasmagorické, je to kataklyzmatické, je to... naprosto logické. :-)

9 05.04.2021

Průměrné verše excelentního autora, navíc průměrně přeložené. Největší plus - ilustrace.

5 04.04.2021

První kniha, kterou jsem si od autorky přečetla - a jsem okouzlena. Probouzení, zrání a ukotvení lesbičky Nancy během šesti let na konci 19. století v Londýně, její cesta od kádě s ústřicemi, přes kabaret, divadlo, ulici, stoku a perverzní domácnost bohaté paničky, po dělnickou společnost a jeviště na demonstraci za ženská práva se čte sama, Sarah Waters má cit pro atmosféru a smysl pro zachycení překotnosti mládí, nejistoty hledání sebe a nalezení (sebe)jistoty. Je to proklatě dobře napsáno, včetně explicitních sexuálních scén, bez kterých by to, myslím si, nešlo.

6 04.04.2021

Asi do poloviny to připomíná moderní tragédii Mariny Carr U Kočičí bažiny - a hodně jsem se bála, že u toho zůstane. Ale ten příběh jde více do šířky a pokrývá nejen několik desetiletí; také velkou škálu projevů přírody - bažina se stává neobyčejně přitažlivým místem i ve své drsnosti, také ve své rázovité kráse - a množství nečekaných emocí. Všechno už tady zaznělo... Nic není definitivní, čas pracuje neochvějně, i podtext označení "holka z bažiny" se může změnit. A detektivní zápletka výjimečně nic nezkazila.

20 02.04.2021

Vynikající nejednoznačná kniha. S prostředím magorů, v tomto případě v chráněném bydlení, mám určitou zkušenost, takže jsem se na jedné straně báječně bavila - a na straně druhé mě mrazilo. Autor coby civilkář v prostředí popírače dýchání, paní, co si neumí zavázat tkaničky, pána s potřebou erotické masérky, krvácející paní, pána poslouchajícího Boba Dylana, paní popíjející přesný mix bílého střiku a letního pití, paní, co se hádá, pána se zálibou ve vánočním stromečku a dalších (ne všichni jmenovaní jsou klienti, mimochodem) má neobyčejnou odolnost, empatii a smysl pro absurdní humor. Knihu jsem si šetřila: dokázala mě při vší zdánlivé průzračnosti překvapovat a luštění, čí příběh zrovna čtu, bylo prima.

5 01.04.2021

Od jednoduché duchařiny po filozofii ala Ladislav Klíma. Bavilo, závěr obzvláště.

5 01.04.2021

Fascinující čtení. Emocionální exkurze mladé lékařky 20.-21. století do mužského světa polární výpravy 1897, do myšlení a života trojice Andrée - Fraenkel - Strindberg, kteří vyrazili na cestu do Arktidy z Dánského ostrova vodíkovým balonem 11.7.1897 a zahynuli z neznámých příčin po pěší pouti ledem a sněhem na nepřístupném Bílém ostrově na počátku října téhož roku; jejich ostatky byly náhodou objeveny v roce 1930 a inspirovaly množství teorií o důvodech jejich konce a o tom, co se tehdy stalo (včetně např. románu Balonem k severní točně, jenž vyšel tři měsíce po nalezení posledního tábora Andréeho a spol.). Kromě důsledného zkoumání písemných, fyzických i sekundárních pramenů autorkou (objevila v muzeálních neroztříděných sbírkách zapomenutou, byť neprůkaznou pitevní zprávu z 30. let!) dochází na podrobné zkoumání deníků, intenzivní snahu vcítit se do myšlení lidí konce 19. století - a po patnácti letech i na vlastní expedici... Kniha se čte sama, je výborně graficky řešená (časté fotografie plné vpisků, fotokopie deníků a jejich přepis, grafy zachycující podrobnosti o průběhu výpravy atd.) - a najde se tam také milostný příběh se srdcervoucím koncem (a nemám na mysli ten autorčin).

12 30.03.2021

Je mi líto. Věcných informací pramálo a národně obrozenecký ráz většiny medailonů nesnesitelný.

4 29.03.2021

Ta kniha je obratně napsaná, strhující a plná překvapení. Je uváděna jako tragický příběh - zachycuje přece vzpomínky umírající zavražděné prostitutky, vyplouvající na povrch vědomí během 10 minut a 38 vteřin odpočítávaných do mozkové smrti, jak žádná anotace neopomene zdůraznit. Vyskytuje se v ní však tolik zábavného a komického, že vyznívá spíše jako tragikomedie a tu a tam dokonce jako tragifraška; hodně jsem se usmívala a zejména u druhé části (při návštěvě hřbitova Bezprizorných a jejích následcích) se smála nahlas. Samozřejmě, život je spíše než pes agresivní vlk se vzteklinou, ženy a odlišující se bytosti to mají sakra těžké, islám (ovšem nejen on) produkuje bezprecedentní množství předsudků a násilí a život je semeništěm bezpráví, ale tekuté město Istanbul je pořád krásné nebo přinejmenším intenzivní, vodní přátelé vás neopustí v životě ani po smrti, pokrevní příbuzní, pokud se vás z jakéhokoli důvodu zřeknou, se nedozvědí, oč přišli, a bude to jen jejich škoda - a láska, vzájemnost, smíření se sebou a setkání s rybičkou jsou skutečnosti možné a dokonce pravděpodobné.

15 29.03.2021

Čtyřka se hodně blíží jedničce, kterou jsem sežrala i s navijákem. Lars je... prostě Lars.

9 26.03.2021

Neobyčejně obtížné čtení... a to jsem si myslela, že po Snu o městě obehnaném zdí jsem vůči krutosti a depresi čínských dějin imunní. Jenomže tam končil děj únikem na Tchajwan v roce 1950 - těžiště Divokých labutí tam teprve začíná, popisuje období mezi druhou světovou válkou a rokem 1978, zahrnuje tedy Velký skok, Kulturní revoluci, řádění Rudých gard a dozvuky Maovy smrti. Navíc autorka Snu o městě... je smířená, melancholická a plná stesku, kdežto Divoké labutě napsala velmi rozhněvaná a velmi dobře informovaná žena, která převážně tragickou historii své rodiny, v níž důležitou roli hrála fanatická víra v předsedu Maa a následná drsná deziluze, dokázala zachytit v kontextu doby a státu, jež stavěly na nenávisti maskovaném za třídní boj a v nichž malichernost, průměrnost, pokrytectví, hrubost a nevzdělanost byly předpokladem přežití... Poslední kapitoly jsem poslouchala jako audioknihu, Hana Maciuchová je pro tento příběh ideálně zvolený hlas.

12 25.03.2021

Hvězda navíc za všechny ty výzkumy, průzkumy, statistiky a dobré rady, které autorka přečetla místo mne.

5 25.03.2021