petrarka72 komentáře u knih

Kromě toho, že Baldassare Castiglione je Ladislav Špaček 16. století, ještě se jeho dialogický esej o etiketě dvořana a tématech příbuzných skvěle čte; je dramatický, má humor a překvapivou aktuálnost. Na urbinském dvoře se po čtyři večery schází skupina šlechticů a šlechtičen a pod záminkou diskuse o tom, jaké vlastnosti má mít ideální dvořan (letem světem: půvab ducha i těla a autenticitu v projevu, sebe-vědomí, vzdělanost, uměřenost, laskavost, schopnost "vést vladaře po trnité cestě ctnosti"; podstatné ani tak nejsou tyto pojmy jako zábavnost způsobu, kterým se k nim postavy dostávají, skrze špičkování, laskavou ironii, uvádění nekonečného počtu příkladů z antické mytologie a historie...) probírají témata, která jsou pro ně zajímavá. A tak v prvním večeru (formálně První knize o dvořanovi od hraběte Baldesara Castigliona panu Alfonsu Ariostovi) se řeší jazyk a mluva, pronášejí se úvahy o řeči hovorové, spisovné, v běžném styku užívané i psané (v Itálii, zahlcené v té době množstvím dialektů, to bylo palčivé téma), také co všechno v praktickém konání znamená pojem "talent" či nakolik je pro lidský život nepostradatelné umění. Vynikající je druhá kniha, jakási "škola žertu", návod, za jakých okolností a jakým způsobem používat v běžném styku s různými lidmi humoru a jaká je povaha smíchu; s mnoha příklady a komickými odbočkami (bavila jsem se královsky). Třetí kniha patří škorpení mezi muži a ženami a debatám o rozdílech mezi pohlavími, mimo jiné jaká by měla být dvorní dáma jako dvořanův protějšek - a po tomto odlehčení následuje v rámci čtvrtého večera navýsost vážná úvaha o tom, jak by měl vypadat ideální pán dvořana, tedy jaký by měl být vládce ("... vladaři nelze vzdát větší chválu, než nazveme-li ho dobrým správcem."), to vše zakončeno rozvažováním o oblíbené humanistické triádě "krása - dobro - láska". Čekala jsem zatěžkané filozofické moralizování - a dostala několik krásných hodin, během kterých jsem si užívala vážná témata podaná vtipnou formou. Dvořan by si zasloužil nové vydání, to je bez debaty.

6 26.05.2021

Asi se do komentáře nikomu moc nechce - protože tento kingovský kvartet zanechává podivnou pachuť na čtenářském patře. Pořád je to vcelku dobré, autor řemeslo nezapomněl, svět a jeho temné stránky vnímá bystře, ale jako by někde cestou (pravda, pětapadesátiletou cestou s více než šedesáti romány, několika odbornými knihami a nespočtem novel a povídek na kontě, takže možná se není čemu divit) ztratil schopnost překvapovat... Telefon pana Harrigana je variací na Mrtví se někdy vracejí, Krysa na Skryté okno do skryté zahrady; titulní povídka neměla být podle mého názoru vůbec zveřejněna (pozor, jsem zaujatá, "Outsiderovská" série nepatří k mým oblíbeným); jediným zážitkem zůstává Chuckův život. Ale je to zážitek natolik silný, že jen kvůli němu ponechávám tuto Kingovu knížku v mé knihovně na čestném místě.

12 25.05.2021

Půvabná sbírka výřezů ze vzpomínek na život, co je právě žitý s vědomím, že uplyne, člověk ani neví jak... Jindřiška Netrestová má s fotoaparátem v ruce jistou ruku, Helena Niklausová s očima zasněnýma a perem či tužkou v ruce (protože si ji těžko představit u něčeho tak neosobního, jako je klávesnice) dokáže zkrotit slova do veršů s přídechem nostalgie, přesto nesentimentálních. Už dlouho mě poezie tak nezasáhla...

3 25.05.2021

Beletrizované životopisy nevyhledávám; k románu jsem se dostala vlastně omylem, na doporučení přítelkyně (díky, Bobe!) a zakoupila jsem ho v domnění, že jde o dokument. Na druhé straně - mé znalosti o Toyen končily u životopisných dat a pár z dálky zahlédnutých ilustrací - a dospěla jsem do fáze, kdy mi to přestalo stačit.
Kniha Mileny Štráfeldové je po životě Manky Čermínové alias Toyen příjemným průvodcem. Věcně, ale se smyslem pro detail a atmosféru proměňující se doby a lidí v ní, zachycuje osobnost a okolnosti tvorby pozoruhodné malířky a múzy mnoha umělců. Líčí silnou osobnost, která v šestnácti odešla z domova a tvrdila, že nemá rodinu; hledající se mladou ženu, která provokovala už jen tím, jak existovala, rebelku od přirozenosti, jež promlouvala málokdy slovy, častěji svými obrazy; milovnici Paříže a surrealismu; věrnou přítelkyni - mimo jiné - Jindřicha Štyrského a Jindřicha-Henriho Heislera, Karla Teigeho a Bohuslava Brouka, Andrého Bretona a Bedřicha Feuersteina - a mnoha těch, kteří "umírali na srdce"; pamětnici poetismu, artificielismu, Erotické revue, přerodu Vítězslava Nezvala (a dalších - motto předposlední části, zachycující období 1939-1947 a vypůjčené od Karla Čapka, je vlastně příznačné pro celý příběh - motto, které zní: "Člověka nepředěláš, jenom se vybarví."); autorku s komplikovanou dráhou, začínající Šálky či Polštářem a končící Sedmi meči bez pochvy... Čtenář se seznamuje se společenskými, politickými a uměleckými souvislostmi od vzniku Československé republiky, přes meziválečná a válečná léta a komunistický převrat až po šedesátky až osmdesátky ve Francii - a dostává se mu mnoha informací, které nejsou obecně známy a navíc jsou kloubeny do celků, evokujících atmosféru té které doby nebo podstatu toho či onoho fenoménu. Osobně mě potěšil nesentimentální pohled na první republiku, některé poznámky jakoby "pod čarou" (o Devětsilu, například), přetrvávající tajemství, komentované "tou z Batignolle", přesné citace Štyrského snů - a mohla bych dlouho pokračovat...
Škoda jen, že se autorka omezila na stručné dodatky a rezignovala na poznámkový aparát (např. překlad francouzských vět by se mi hodil), nevím, proč v knize chybí obsah - a tu a tam mě napadlo, jestli životopis tak kontroverzní osobnosti přece jen neplyne příliš hladce... Což ale nic nemění na tom, že autorka odvedla respektuhodnou práci. Díky za ni.

15 19.05.2021

Nelehké, ale pozoruhodné čtení; autorku si budu hlídat. V hlavní roli Samko Tále dnešních dnů, z rodu nespolehlivých vypravěčů, próza v rytmu poezie, maminka a babička a Ježíš a dny drncající po poničené koleji někam, kam vlastně? Je to reál, sen, iluze, představa, touha, běs? Ne že by četba byla nějaká radost - ale to zklidnění na konci stojí za to.

12 18.05.2021

Osobně mám raději Zamjatinovu knihu My; zatímco Orwell je pro mne nejdepresivnější a nejchladnější vize světa a jeho produktů - tam je alespoň jakási naděje v úpadku a rozpadu. Zní to jako rozpor. Možná. Ale Velký bratr mě chápe.

15 17.05.2021

Končím vyčerpaná, ale užaslá a nadšená. Od paní Tokarczuk jsem přečetla všechno, něco mám doma, abych se k tomu mohla vracet, k něčemu jsem vztah nenašla. Ale tato freska, připomínající renesanční a barokní pikareskní romány s jemnou příchutí životopisů svatých, je ohromující v mnoha ohledech; na první pohled v množství intimních příběhů a podrobností o jedné generaci sekty Jakuba Franka 1752-1795 a jejích členů a příbuzných či sympatizantů a odpůrců; cesta mnohých vedla z Rohatynu a ze Smyrny do Soluně, Giurgiu, Čenstochové, Brna, Vídně a Offenbachu nad Mohanem a dozvuky těchto cest se rozprskly do celého světa. Průběžných témat je mnoho, pro mne, povrchně a zběžně přehlédnuto, je zásadní vůle k přežití, důsledná oddanost svému Vyvolenému a hledání vztahu k Bohu, potažmo hledání života schopného zvítězit nad smrtí; první sentence, která mi po dočtení naskočila, byla "A život uplyne, člověk ani neví jak," (A. P. Čechov); odpovídá i "Člověk přichází na svět se zaťatými pěstmi, jako by pravil: "Celý svět je můj." Odchází z něho s nataženými dlaněmi, jako by říkal: "Podívej se, nic si s sebou neberu." (Talmud - omlouvám se, kniha Zohar by se hodila více... :-) ) Vyprávěno prostřednictvím Jente, která sleduje lidské pinožení, když vystoupí ze svého těla (a to tělo se postupně mění v křišťál v jeskyni tvaru alef...), skrze zápisky, "evangelium" Nachmana Jakubowského, dopisy, např. ty vyměňované mezi básnířkou Druźbackou a knězem a milovníkem knih Chmielowským, udáními, suplikami, zapsanými klepy... a nakonec každá z postav píše svým životem alespoň odstavec, stránku, příběh - a Jakub, svatý muž trojího náboženství, avšak jedné víry, knih sedm... Souhlasím s komentáři níže a děkuji za ně; z nich jsem se dozvěděla, že s množstvím účinkujících v tomto "theatrum mundi" a jejich průběžnými změnami jmen bude problém, takže jsem si od začátku dělala poznámky - a vyplatilo se to. Tato kniha bude ve mně dlouho rezonovat - a předpokládám, že se k ní budu vracet.

13 16.05.2021

Už se mi dlouho nestalo, abych ediční poznámku četla s větším zájmem než hlavní text...

1 15.05.2021

Přečteno na jeden zátah - a první slovo, které mě napadlo po dočtení, bylo "sexy"; sexy je nejen autorka, ale i knížka, překvapivě zábavná, půvabná, na nic si nehrající a ve svém žánru nadprůměrná. Osobně bych se obešla bez iniciačních rozhovorů s Šedivkou, vesměs nabádavých a vyslovujících, co vyplývá z děje, stačila by mi jako zprostředkovatelka vzpomínek - ale chápu, že někdo to tak má - a že autorka považuje za důležité některé věci pojmenovat přímo. Autentické vyprávění, určené výhradně pro ženy, o ztrátách a nálezech. A víte co? Nutně potřebuji kamarádku, co by mi řekla: "Lulino, neser a věř si."

6 14.05.2021

Autorka je původně novinářka a má dar strhujícího, přitom konkrétního psaní, který tentokrát spojila se slušnou dávkou posedlosti - a tato její kniha, nabitá informacemi o divokých a děsivých "ďáblových zubech", Farallonských ostrovech, a fauně okolo v čele s velkým bílým žralokem, se čte jedním dechem. Susan Casey shromáždila v první části vše, co se o ostrovech kdy vědělo a psalo, plus mýty, známá fakta i soudobé způsoby zkoumání bílých žraloků a ochutnávku způsobu života žraločích praktických pozorovatelů - aby ve druhé části popsala, jak si "žraločí sezónu" užila se vším všudy na vlastní kůži. Kniha je z roku 2006, takže nepochybuji o tom, že pozorování velkých bílých je o kus dál a informace o nich kompletnější; ale čtenářský zážitek stojí za to: kdyby to byl dokument, natočil by ho Sir Attenborough, kdyby to byla hudební skladba, napsal by ji Jean-Michel Jarre napůl s Rolling Stones; kdyby to byla beletrie, byl by to Poklad na ostrově - při čemž autorka je jen o trochu starší a rozumnější verzí Jima Hawkinse a pokladem jsou všechna ta dobrodružství prožitá mimo civilizaci a seznámení se všemi těmi živočišnými druhý, od žraloků a velryb přes rypouše, tuleně, racky a buřnáky až po blechy ptačí či tulení...

2 13.05.2021

Vesměs roztomilé. Pro mne jednoznačný top 3 - Postružinovský krysař, titulní povídka a Pan Pastičkosýr a jeho archa.

6 13.05.2021

Není to Dominik Landsman. Je to Radek Bár. Ale některé věci mají pánové společné - lásku ke svým dětem a touhu být třeskutě vtipní. Proč ne...

2 12.05.2021

Příjemné překvapení, směska frajeřiny a smutku, vtipného jazyka a smyslu pro pointu, úderných příběhů a nasranosti v podtextu, bizarnosti a patosu. Osm jednohubek, motajících se kolem vegerestaurace Rajčátko, pinkající se mezi osmi postavami, jedné "chutnější" než druhé. Hrabal byl proti tomuhle vrcholem korektnosti, Škutina odvarem lidovosti, Klíma v popisech hnusu břídil. Jo, bavilo mě to. A mrazení v zádech plus občasné zašklebení se z pachuti na patře čtení kořenilo. Jako debut výborné. A hele - chlapi možná hajzli, ale ženský taky nic moc.

3 12.05.2021

Tohle byla smršť! Psychologický thriller s hororovými prvky, drama pro dvě polámané duše a množství agresorů, zručná práce s nespolehlivým/ nespolehlivou vypravěčem/ vypravěčkou. Určité dialogy jako by vedl Dorian Gray se svým obrazem...

2 11.05.2021

Slušný mainstream na jedno odpoledne. Ale pokud chtěla autorka vylíčit jen o trochu tvrdší verzi osmdesátek, nemusela to maskovat alternativní historií.

10 10.05.2021

Silný zážitek - i když nejde o úplně komfortní čtení. Život v akhské vesnici Studniční pramen a tradice, které tento život určují, jsou hodně drsné, i když právě mnohá staletí tohoto života je prověřila a zdůvodnila; navíc kdo jsem já, abych odsuzovala cizí kulturu - která ve srovnání s tím, co zaváděla komunistická Čína, si vedla vlastně docela milosrdně? Příběh čaje pchu-er, jeho původu, pěstování, způsobech zpracování i distribuce, obřadech pití a na ně navázané mytologii, včetně toho, co jeho pití může způsobit a co to může znamenat, je fascinující - a to i pro milovníky kávy - protože sdělován přes poutavé osobní příběhy. Dvojí zpráva o vztahu matky a dcery je neuvěřitelně podmanivá... Navíc má román velmi působivý dramatický oblouk - zachycuje bouřlivé změny, které nastávají během pouhých dvou generací v životě horských kmenů včetně Akhů, kteří se otevírají světu (v dobrém i zlém), změny ve způsobu života ve vnějším světě včetně Číny, Tchajwanu, USA, změny ve způsobu myšlení nejen u žen, ale i u mužů ve vztahu k ženám, změny v postoji k jiným kulturám, byť "primitivním", změny ve vnímání čaje, který je považován za mystickou záležitost nebo předmět obchodu, lék nebo předmět studia... Informací je spousta - potravy pro duši jakbysmet.

16 10.05.2021

Kompilace dvou přednášek z roku 1928. Trocha historie ženské literatury, trocha úvah nad předpoklady a důvody psaní, několik doporučení (a nejen ono "mít vlastní pokoj a pět set ročního důchodu"), několikeré tvůrčí vzepětí ve sdělovaných příbězích, metaforách a paralelách - a spousta pozoruhodného, předkládaného s nadhledem a humorem.

6 09.05.2021

Klasika, thriller podle učebnice, vrah jasný cca od poloviny - ale jako oddechovka v pořádku.

2 09.05.2021

Třetí "sektářská" kniha v poslední době - a ta nejméně povedená. Jako thriller ucházející, i když nepřiměřeně natahovaná a v množství dějových linek překomplikovaná.

1 07.05.2021

Pochmurná kniha o předstírání, napsaná příliš nezaujatě na to, aby mě vtáhla. A je mi úplně jedno, že to tak autorka pravděpodobně chtěla...

2 06.05.2021