petrarka72 komentáře u knih

Vtipné. A číst tento politicko-satirický příběh v době konání amerických voleb - veliká krása.

11 11.11.2020

Cosi divného v mé hlavě aneb život, dobrodružství a sny prodavače bozy Mevluta Karatase a jeho přátel, jakož i obrázek života v Istanbulu mezi lety 1969 a 2012, zachycený očima řady lidí - tak zní celý název, který je zcela vyčerpávající a přesný. Proplétání výpovědí Mevluta, Suleymana a Ferhata v první řadě, dále žen, o nichž sní nebo si je berou, a mnoha dalších zachycují nelehký život v překotně se rozvíjejícím Istanbulu, jenž má na začátku knihy tři a na konci třináct miliónů obyvatel, v němž nově příchozí mění podobu a způsob života starousedlíků, ať chtějí či nechtějí, v němž načerno stavěné chatrče tvoří nové čtvrti, aby je vystřídaly mnohapatrové činžáky, a v němž pouliční prodej dnes neznamená to co kdysi... Souhlasím s Parwanou v tom, že naše mentalita je zásadně odlišná od turecké a leccos člověk hůře zkousne; na druhé straně zřetelně vystupuje to, co máme společné - úvahy o tom, zdali je silnější osud nebo svobodná vůle, zdali budeme souzeni podle úmyslů nebo podle činů a co je v životě to nejpodstatnější... Kvůli potřebě porozumět odlišnostem v myšlení a způsobu života plus množství postav a proměňujícím se vztahům se kniha nečte lehce, stejně jako středověké kroniky, které formálně připomíná, ale na druhé straně jde autor čtenáři vstříc, jak nejvíc může - na začátku je umístěn rodokmen, ukazující příbuzenské i jiné vazby postav, na konci pak jejich rejstřík s odkazy na stránky, na nichž se vyskytují či na nich déle souvisle promlouvají, a chronologie 1969-2012, v níž jsou vedle sebe vyjmenovány události reálné společenské i fiktivní osobní. To, co na románu, který mi dal zabrat a zároveň jsem se k němu vracela s chutí, oceňuji, je humor, smysl pro paradoxy všedního dne (či noci - protože kdy jindy prodávat bozu, nápoj, který se tváří nealkoholicky, aby ho mohli pít muslimové...) - a hlavně pozitivní, smířlivé vyznění.

11 09.11.2020

Vytříbené, silné, rozumově ne vždy pochopitelné... zato intuitivní orientace v hnutích mysli především ženských postav, všech těch zátočinách, rybinou provoněných zákoutích, zahnívajících tůňkách a nebezpečných mělčinách, dravých spodních proudech, stojatých domovech klepetáčů, řasami zamořených, bývalých průzračných hlubinách ukrývajících smetí i šperky, to je dobrodružství, které si nelze neužít. Srovnatelný dojem, z podobné, byť samozřejmější (nejen) vodní obrazivosti, jsem kdysi měla z Urbanova Hastrmana, přípravou na fantasy svět (také) pod hladinou může být i chladnější Denemarkové Kobold - ale druhá polovina Před povodní strčí obě díla do kapsy. Proplétání osudů a na sebe narážející osobnosti na břehu i pod vodou jsou zdrojem takového napětí, že knihu nedokážete odložit - a konec je prostě dechberoucí...

19 07.11.2020

Kouzelná neveselá jednohubka, nostalgická i drsná, napsaná podmanivým jazykem. Rok 1920 a 1949, lékař prostitutek a jeho ženy, Římov a Budějice, snobismus a milost, tápání a smrt. Aneb placení za sex z člověka kurvu nedělá...

"Na tu dobu radši nevzpomínat, protože nikde nebylo v květnu 1945 tolik oběšených, zastřelených nebo otrávených jako v naší ulici. Lidské neštěstí tehdy Riegrovkou proteklo, a kdyby měla na koncích brány, možná by se tam odráželo dodnes, ale takhle se mohlo odrazit jen o železniční násep a zase odtéct směrem k Mariánskému náměstí a odtud po rovné silnici do Prahy, kde rostlo, sílilo, až loni způsobilo únorový převrat..." (s. 52)

17 04.11.2020

Ani Keplerům se nepodařilo to co Mastertonovi - při čtení mi bylo doslova fyzicky špatně... přitom jsem nedokázala přestat číst, fascinovaná spojením mystiky a brutality, originalitou a nejednoznačností zejména ženských (?) postav, napětím mezi osobním a profesním životem vyšetřovatelky Katie a vražedným tempem případu. Irský venkov je ambivalentní prostor, krásný a zároveň neuvěřitelně násilný. Jsem zvědavá na další případ - ale další nálož snesu až za čas...

15 02.11.2020

Druhé setkání s Michalem Sýkorou, opět příjemné. Baví mě zejména výrazné charaktery, ať už vyšetřovatelů či vyšetřovaných; navíc sice nesleduji důsledně TV verze těchto detektivek, ale Výrové tvář Kláry Melíškové nikdo nevezme. Politické pozadí vylíčeno věrohodně, Olomouc jako malebné městečko i zástupce středně velkého semeniště korupce a jánabráchismu rovněž. Přečteno rychle, bez zádrhelů.

6 31.10.2020

Tu a tam to šustí papírem - a bez jisté (snesitelné) míry patosu by tento dialog mezi chemikem a fyzičkou, kolegou a kolegyní, Němcem a Židovkou-naturalizovanou Švédkou, manželem někoho jiného a starou pannou, mužem a ženou asi nefungoval. Osm let se neviděli, v roce 1946 ve Stockholmu, v den, kdy má být předána Nobelovka za objev štěpení jádra Ottu Hahnovi, s byvší spolupracovnicí Lise Meitnerovou účtují, za tiché (ne)účasti Edith Hahnové. A řeč se vede o dávné společné práci, o zásluhách a komu patří, o vině jednotlivců a národů, motivacích a následcích osobních rozhodnutí, palčivě vnímané či vůbec nepřiznané nerovnosti, sebeklamu... a hlavně minulosti, z níž vyrůstá budoucnost. Prý "patří těm, kdo mají dobrou paměť" - kéž by... Napínavé a volající po jevištním či alespoň rozhlasovém uvedení.

7 31.10.2020

Vtipné čtení pro ty, kteří mají ke kočkám jakýkoli vztah (milovníky ani "hajtry" nevyjímaje). Vhodné i pro ty, kteří dosud Pratchetta považovali za podivného oblíbence kavárenských povalečů se smyslem pro ještě podivnější humor. Tohle je přímočaré. O tom žádná.

6 30.10.2020

Sugestivní, okouzlující vyprávění o rodičích a dětech, o ženském uvědomění si vlastní cesty a jejím následování navzdory všemu, o napětí mezi mateřstvím a uměním. O bolesti, kterou si navzájem způsobují ti nejbližší, o odpuštění a naději na věčný koloběh obojího. Popisované fotografie pozoruhodné, ale jsem přesvědčena, že kdybych je viděla, čtu úplně jiný příběh. A mimochodem - ten, kdo dělal obálku, nevěděl, o čem kniha je - a tentokrát mi to hodně vadí...

13 29.10.2020

Děsivé, náročné, těžko stravitelné. Hrůza je tady přivedena do takové míry, že jsem odmítala číst večer (ne že by to pomohlo - všechny větrací otvory ucpat, dveře zavřít, zrcadla zakrýt!); přesto jsem tento případ zvládla za dva dny. Atmosférou mi připomněl Záměnu, spojení tématu sexuálního násilí na jedné a psychické poruchy na druhé straně dává smysl, finále dechberoucí.

13 28.10.2020

Knížka, která mi přinesla mnoho radosti... Jako dětská vyznavačka Pilaře a Huláka, později Petišky a Gravese a ještě pozdější čtenářka antických dramatiků, pokoušející se zvládnout alespoň Homéra a Ovidia (nebudu lhát - maximálně částečně...), jsem si velmi užívala setkání se starými známými, bohy i héróy, a seznamovala se s těmi, kterým jsem zatím nevěnovala pozornost (Bellerofón či Atalanta nejsou jmény neznámými, ale na jejich kompletní příběh jsem zatím nenarazila). Spojení antického patosu a anglického humoru je neodolatelné, navíc Fry má jako herec smysl pro situaci a pro dialog. A rejstřík postav na konci, tedy krátké charakteristiky Olympanů, prvotních bytostí, netvorů a smrtelníků, svědčí o tom, že téma dokonale ovládl - a napomáhá ho zvládnout i nám čtenářům - protože pamatovat si všechna jména, vazby, atributy, rodová zatížení, hrdinské či podlé činy, to je práce na celý život... Škoda jen, že zůstal u vyprávění příběhů bez rozboru jejich přesahu - ale to by kniha měla čtyřnásobný rozsah a kdo ví, třeba by ztratila tu lehkost, která je na ní tak zábavná a přitažlivá. p.s. Napadá mě, že kdyby převyprávěl Ovidiovy Proměny, mohla by to být jízda...

8 26.10.2020

Příručka o lidské krutosti a všemožných druzích trestu. Stejná námitka jako u atentátů (Zastřelen, ubodán a otráven) - krásně vypravená kniha, ovšem u většiny vyobrazení chybí jméno autora (znát vlastníka autorských práv je hezké, ale k ničemu). V tomto případě navíc špatné datum upálení Jana Husa a špatné skloňování jeho jména ukazuje na nedbalý překlad a mizerné korektury.

6 24.10.2020

Bosch a Ballardová jsou dobré spojení. Propletené případy pozoruhodné. Poslední čtvrtina trochu překotná. A je mi líto neřešení jedné dětské sebevraždy...

5 24.10.2020

Krásně vypravená kniha, příručka o atentátech všeho druhu. Kromě obětí je věnována pozornost i zabijákům a jejich motivacím plus společenskému pozadí. Chtělo by to lépe hlídat zdroje a sluší se uvádět autory u reprodukcí obrazů a fotografií.

6 24.10.2020

Ano, člověk sedí, čte a směje se nahlas. Jen ze čtenářské rozežranosti si občas povzdechne "jó, to v té Poslední..." - protože ta první je jenom jedna, že jo. Nicméně tohle je tak zábavný díl... "Může jít Beatrix ven?"

19 23.10.2020

Je to vtip - k tomu ne moc dobře napsaný vtip. Ale díky za to téma a zařazení kleptomanie do širšího rámce závislostí jako takových.

5 23.10.2020

Poutavé, na střídačku úsměvné a silné, bez růžových brýlí typu "jak bylo to mládí krásné". Otevírání se světu a jeho realitě pohledem patnácti až šestnáctileté Giovanny, rozpad jistot při rozchodu rodičů, setkání se sociálně nevyhovujícími kořeny a přes tetu Vittorii pohled do tváře možné vlastní budoucnosti, masturbace a snění o lásce, temperamentní konfrontace s "prolhanými" rodiči a jejich přáteli, upínání se k autoritám jiného druhu - těm intelektuálně zdatným a hlavně mužským při hledání směru, hormonální bouře a emocionální zmatky, proměny kamarádek v přítelkyně či sokyně a poznávání chlapců, deziluze a prodírání se k vědomí vlastní ceny... Nenápadně dramatické, nevtíravě napínavé. Patřím k těm, kdo Geniální přítelkyni odložili v polovině - ale tohle jsem si užila.

10 23.10.2020

Tohle je opravdová lahůdka, vytříbená stejně jako Pálenka, možná tu a tam působivější. Gruzie, jejíž návštěva autora vede z okouzlení do rezignace a stereotypu, milostný příběh brněnsko-macošský, setkávání s rozličnými lidskými typy, příroda a město, příběhy často drásavé... Je to putování nejen fyzické, ale hlavně vnitřní - autor opět hledá domov, spíše v přeneseném než doslovném smyslu... Stojí za POMALÉ přečtení.

10 22.10.2020

Vynikající od začátku do konce. Předloha filmu Pod rouškou noci, který si sice pamatuji dobře, ale to, jak Lehane výsostně literárně provokuje obrazivost, je skvělé. A ta gangsterská krutost, která zasahuje ty, kteří by mohli zůstat nevinní... Výborně.

11 21.10.2020

Kombinovala jsem čtení knihy s poslechem audioknihy - a byla to jízda. Vynikající zážitek se staříkem, který pojmu "černý humor" dal úplně nový rozměr.

24 20.10.2020