petrarka72 komentáře u knih

Silná kniha, nepříjemné čtení. Holocaust v Antverpách, zločiny téměř nepostřehnutelně prorůstající všednodenností čtyřicátých let, žádný padouch ani hrdina, protože všichni tančí tak rychle, jak dokážou - jen proběhne psychické a charakterové propadání se jednoho policajta-básníka a platba přes generaci. Promyšlená struktura, motivy proměňující svůj význam, postavy s překvapivým vývojem... potud výborné. Ovšem korektury odbyté jako u Odeonu snad nikdy; překlep např. hned v prvním odstavci fakt nepotěší.

12 18.10.2020

Základní částečný namátkový playlist pro totální ignoranty (mezi něž bohužel patřím) - Iva Bittová+Čikori: Tichý pláč, Dagmar Voňková: Vrť se, prute, Lenka Dusilová: Baromantická, Radůza: Josefína, Mucha: Chlapi sú kokoti, Monika Načeva: Udržuj svou ledničku plnou, Vladivojna La Chia: Nána, Beata Hlavenková: Husy, Čokovoko: Sebevražda, Budoár staré dámy: V sobotu i v neděli, Stillknox: Studánka, Tornádo Lue: Cesta domů, Eva Turnová a Plastici: Pojď, Stinka: Čekni děti, Gaia Mesiah: Království, Krystyna: Jelen, Zuby Nehty: Malí sráči... sorry všem, na které jsem zapomněla... ale je prima Růžovými vranami listovat, spíš nečíst než číst a poslouchat... a zazdít to Trabandem, Stem zvířat a Kabátama... :-)

5 15.10.2020

Pomíjivost, unikavost, odcházení, konečnost, smrtelnost - zkrátka NENÍ. Reportáže chlapíka který miluje život, a proto každý den myslí na smrt. Zpráva o Viole Fischerové, Loosově pražské vile, Ewině zapisování sebe do Excelu, chátrání mužů a přípravě na konec světa, několikavěté postřehy o Tady a Teď i v čase rozprostraněné příběhy, otřesný průhled do života bezděčné (?) vražedkyně dítěte i nadějeplné referáty o tom, co lidi pohání kupředu. Vždy empaticky, bez přemoudřelosti a s pokorou, s žurnalistickou schopností několika slovy vystihnout podstatu a zachytit situaci. Respektuhodné, většinou příjemné čtení. I já děkuji.

10 15.10.2020

C. J. Tudor zraje jako víno - a i když stále cítím kingovské inspirace (v tomto případě kombinaci Nezbytných věcí s Pytlem kostí; k tomu se člověk neubrání vzpomínce na stejnojmenný film), baví mě čím dál víc. Napětí je s hororovými a mysteriózními prvky namícháno tak akorát a i když neproběhne žádný cliffhanger, pár překvapení se koná. A k tomu to přesvědčivé líčení radostí i bolesti rodičovství...

11 14.10.2020

Karel Škrabal je sarkastický, nostalgický, angažovaný a neskutečně vtipný. Navíc pamatuje stejné Brno jako já a své básně čte s důstojností Sokrata u vany. Kdybych ho před lety znala, byl by třetí, hned po Davidu Kollerovi a Robertu Křesťanovi. Neznala jsem ho. Měl štěstí. ;-)

3 13.10.2020

Okouzlující melancholická zpráva o Portoriku, novinách, mužském přátelství, tanci, erotice a poslední fázi života na hraně a naplno. A rumovém rauši, pochopitelně! Pro mne překvapivě dobré.

8 13.10.2020

Paní Váňová změkla a hodně slevila ze sarkasmu, který na jejích ženských románech bavil vlastně nejvíc. Posledních šest let píše čisté pohádky pro dospělé. Nicméně proč ne? Jsou sladké jako sachr a výživné jako dršťkovka, tráví se bez pocitu, že jejich příprava byla ošizena (u Mlsné huby vztahový příběh dobře namíchaný a tři z postav vysloveně k sežrání, ty podrobnosti o moderním kuchyňském zařízení nejsou vycucané z prstu - a kuchařky čerpající recepty z beletrie zaplesají) a čtenář-strávník dostane přesně to, co čeká. Přinejmenším přiměřenou výživu na dvě odpoledne.

12 12.10.2020

Skvělé, komplexní, těžko uchopitelné ve všech tématech a odkazech. Něco mezi Portnoyovým komlexem a Serotoninem. Dánský intelektuál po třicítce se pokouší pojmenovat, kde se nachází a jak se tam dostal, vzpomíná, přiznává si i nepěkné věci, střídá líčení dětství, přátelství s fotbalistou Frankym, rodičovských postav, novinařiny, politiky, probouzejícího se ženského hnutí a reakce dnes tolik ironizovaného typického "bílého heterosexuálního muže" na ně, vinou podbarvený sex, proměn vztahu ke smrti... Anděl na zdi nad postelí postupně mění svůj význam, od krásy a svobody přes sílu a úspěch po zlhostejnění a smrt... A všechno je to zapsáno velmi sofistikovaně, promyšleně, po dočtení nezůstávají žádné otázky, jen neurčitá naděje... Užila jsem si čtení se vším všudy - a nikdy by mě nenapadlo, s jakou chutí budu hltat dlouhé pasáže o kopané.

3 11.10.2020

Takový slabší viktoriánský příběh o hodných dětech a podivných přízracích. Darcy Coates je knihu od knihy otřepanější.

4 10.10.2020

Rodina ztrácející se ve sněžné vichřici, děti stravované vlčím hladem, nelidskost poválečného Pruska a litevská naděje. Silné a surové. A srovnání s Körnerem sedí...

5 10.10.2020

Antický příběh v českých poměrech. Jednohubka na dva dny, velmi čtivá, uvěřitelná a s přesahem (krajina dětství umí být pěkná mrcha). Přechod do dospělosti za nepěkných okolností a výzkum hoření člověka...

19 09.10.2020

Příběh dobře vymyšlený, závěr zdrcující - ale kdyby měla kniha o třetinu méně, nic by se nestalo.

3 08.10.2020

Vynikající! Lapači prachu překonáni aneb Psaním proti smrti. Ta populárně naučná procházka po různých důvodech, způsobech a typech sebevraždy plus osobní příběh o až groteskním sebedecimování jedné rodiny (rozpad a rakovina?) a jedné obyčejné holky (zelená pastelka!) dávají dohromady zprávu o naději a odvaze žít, o ránu po zoufalé noci a nečekané blízkosti, to vše v rytmu a tempu nočního rychlovlaku, s věcností pedantského přednosty stanice a humorem průvodčího pod parou. Užila jsem si každý odstavec, každou větu, každé slovo. "Zachraňte Moranu!"

11 06.10.2020

Peklo pracovních lágrů jako metafora komunismu, čistá chuť útěků a opojnost svobody. Přežít je vše. Mlčení spoluvina. Nekompromisní zachycení silného příběhu. Někdy věcnost stačí...

11 03.10.2020

Vytuněný jak WXR a odsejpající jak Bullitův případ. Jen o třídu níž v napětí a o dvě v humoru než předchozí fláky - a těch klišé je trochu moc. Ale vysrknete to dřív, než se řekne "Iron Maiden"...

5 03.10.2020

Navzdory drobným problémům (pomalý rozjezd, příliš mnoho recyklovaných motivů) je tohle kniha, v níž peklo je skutečně peklo. Zvracím a tleskám.

10 03.10.2020

Byla to jízda. Díky za ni.

2 29.09.2020

Co si o sobě a své době myslel "prostý bylinář s jistými zkušenostmi", je přinejmenším pozoruhodné, navíc napsané přímočaře a čtivě. Nečekala jsem výrazné formální experimenty, nečekala jsem ani šokující odhalení - po zhlédnutí vynikajícího filmu Šarlatán scenáristy Marka Epsteina jsem se jen chtěla přesvědčit, jak ten člověk vycházel sám se sebou a nakolik skutečně využíval svůj talent od pánaboha. I podle vlastního vyprávění měl do příjemného partnera a společníka daleko - ale ta víra a oddanost svému poslání byla a zůstává obdivuhodná...

6 29.09.2020

Joe Hill nezklamal - myslím, že v povídkách je o něco silnější než v románech, kromě samozřejmé spisovatelské techniky mají často ono "něco", co je činí nezapomenutelnými - a to navzdory tomu (nebo právě proto?), že je kromě odkazů na všechny přiznané oblíbené autory patrná úporná snaha vysát a použít z otce Kinga to nejlepší a zároveň se co nejvíc vymanit z jeho vlivu. Daří se to střídavě, jednoznačné zůstává, že noční můry obou patří k tomu nejzábavnějšímu, co se dá takhle mezi půlnocí a čtvrtou číst... Top 5: 1. Mateřídouška (POMOC POMOC POMOC POMOC), 2. U stříbrných vod... (inspirující Bradburyho povídka patřila k mým nejzásadnějším dětským čtenářským zážitkům - slabost pro osamělé příšery vodní i lidské trvá dodnes), 3. Ďábel na schodech (krásný nápad nejen formální), 4. Propouštíme vás (bez aspoň jedné apokalypsy by to nebylo ono - tím, jak moc je osobní, připomíná Maturitní odpoledne S. K.), 5. Temný kolotoč (pochopitelně). Doporučuji všem, kteří se aspoň občas cítí jako Joker.

9 27.09.2020

Skvělé čtení. Dramata s humorem a komedie s napětím, vyprávění "jenom Ruby" o kořenech i výhoncích jejího světa, o osudech zejména ženských, o tom, že život není fér, ale přesto stojí za žití, o kráse i propadech obyčejné lidské existence. Užila jsem si parádně.

5 24.09.2020