petrarka72 komentáře u knih

Výborně koncipovaná svodka textů chytrých (a formulačně schopných a vtipných) lidí, která poměrně rychle přestává řešit virus a řeší společnost, byť ve stínu epidemie, tedy toho, "co na nás seslali bohové". Díky komentátorům přede mnou za citace.

5 16.12.2020

Do háje. Zamjatin propadl časovou smyčkou ze současnosti o sto let zpět - popisuje, co si o nás pamatuje - a není to nic pěkného...

9 13.12.2020

Téměř vždycky mě Louise Penny dostane - a tento případ Gamache je jedním z nejlepších. To, jak nenápadně trousí indicie, zároveň čtenáře nenápadně vtahuje do světa svého příběhu i svých hodnot - a umí z poklidného rytmu logického vyšetřování relativně jasného případu akcelerovat do tajfunu znejasnění a zmnožení důvodů zločinu, převrácení okolností a rozšíření okruhu možných podezřelých, stejně jako nenápadné pocity převádí do závěrečných výtrysků emocí. K tomu není sentimentální, ale lidská, má humor a uvěřitelné postavy, vytříbený jazyk a úžasný smysl pro metaforu. A další díl by měl přijít co nejdřív, protože jsem sakra zvědavá, jestli je Gracie opravdu dráček...

22 11.12.2020

Není nic nudnějšího než sportovní povídky. Není nic otravnějšího než povídky o baseballu. A tumáš čerte kropáč - ta přidaná povídka v Páté čtvrtině je přesně tohle. Takže pro mne se slávou avizovaná, poprvé přeložená záležitost tuto téměř průměrnou sbírku nevylepšila. Nicméně Desátníci, Porod a Dům v Javorové ulici plus noir variace, Umney a Doktor, jsou pořád čtenářské ahůdky...

7 11.12.2020

Silné čtení, náročné pro emoce i pro rozum. A jak jste opouštěli dětství vy?

2 10.12.2020

Brutální a skvělé. Odkazy na irskou mytologii výživné. A už hodně dlouho se mi nestalo, abych měla při čtení (!) fyzické projevy alergie na kecy a konání většiny mužských postav...

7 09.12.2020

Hezký základní nápad, zpracování ukecané a nudné.

5 07.12.2020

Drastické a superčtivé, oddechovka pro otrlé, s originálním způsobem usmrcování i závěrečného účtování.

11 06.12.2020

Úžasně napsáno (jazyk český k vychutnávání), obsahově takřka nesnesitelné (zejména první část, proplakávání se vztahem k ženě, která je generačně jinde). Mužské bolestínství a egoismus v kostce. Doporučuji rozumné dávkování.

6 05.12.2020

Francisovy rodinné příběhy jsou z jeho tvorby to nejlepší - Horké peníze, Za trest, Rozcestí... Zde šlechtický rod s nejedním tajemstvím a nadměrnou ochranou dobrého jména, pět kluků a jejich otec v nevyžádaném dobrodružství, rekonstrukce zřícenin v doslovném i metaforickém smyslu a boj o dostihové závodiště. Po kostrbatém začátku parádní jízda.

7 05.12.2020

Všechno řekl Sobolosh - díky za precizní formulace. Dodávám pouze: 1. racionalizace holocaustu a jeho líčení přes praktické problémy typu produktivita práce, zásobování, doprava, personální zajištění je úhel pohledu, s nímž jsem se dosud nesetkala - a emocionálně je velmi vyčerpávající vůbec na něj přistoupit; 2. podoba s Vojnou a mírem je očividná, ať si ji autor popírá, jak chce; 3. inspirace antikou, od Aischylovy Orestey (vražda - incest - Erínye) přes Sofokla (Elektra) po Euripida (Bakchantky), plus motivy převzaté z římských komedií (hlavně ono zakousnutí se do nosu toho, jehož jméno se nesmí vyslovit), mě neskutečně bavily - autor je literární maniak, což je patrné i z dalších odkazů i dějů (číst si na útěku před Rusy Flauberta - hezké); 4. průvodce po hrůzách druhé světové a zároveň jejích zásadních krajinách (Ukrajina, Stalingrad, Polsko, lágry od Sobiboru přes Oranienburg po Auschwitz, Berlín, Pomořansko...) je puntičkářsky přesný; 5. grotesknost posledních dvou částí, pornografického pobytu Maxe v zámečku a berlínské apokalypsy, je dechberoucí, člověku se chce zvracet a zároveň nemůže přestat číst - přesný pendant realistického (?) líčení překlopení lokálních pogromů do holocaustu, praxe v KL i jejich likvidace... Vůbec to prolínání nočních můr se skutečností, jež si s nimi nezadá, je fascinující a čtenářsky velmi účinné (vzpomněla jsem si na dojem že závěru Weissová Domu o tisíci patrech)... Stejně jako pojmenování podstatných otázek na prvních necelých dvaceti stranách - a jejich zodpovídání na dalších osmi stech... Stejně jako postupné odkrývání filozofického zázemí šoa - a srovnání nacismu s bolševismem... Nebo míra tajemství, jež navzdory zdánlivé doslovnosti zůstává... Dočetla jsem před chvílí a jen chrlím, co mě napadá. Vychladnutí nutné, ale obávám se, že zasažení a otazníky zůstanou.

23 04.12.2020

Úžasně nevyrovnaná kniha; úchvatné pasáže střídají naprosto banální a nezáživné. Proč mám pocit, že všichni Pierrovi hrdinové, ať už se jmenují Vernon, Ludmila či Gabriel, jsou spíše ztělesněním životního pocitu než živoucí postavy? Ovšem výsledný dojem, že nic, vůbec nic nemá smysl, je působivý...

3 02.12.2020

V hlavní roli chlad nejen přírodní a mateřská (ne)láska. Pro mne zatím nejlepší autorčina kniha.

12 30.11.2020

Srdceryvné. Trocha romantiky je občas potřeba - ale nějak jsem po prvním seznámení s autorkou ve velmi slušném Námi to končí neočekávala takovou porci sentimentálních blábolů. Špatně zkorigovaných blábolů, dodala bych. Přitom téma partnerských očekávání a jejich proměn slibovalo tolik...

5 24.11.2020

Slabší než první skvostný díl, o dost předvídatelnější a ne tak návykový. Tak snad ten třetí...?

2 24.11.2020

Detektivky, které si na nic nehrají, s výrazným vyšetřovatelem a "šlonzáckým" feelingem, zvláštní směsí pokory a vzteklosti na chudobu a provinčnost popisovaného kusu země (ano, včetně Ostravy). Napětí tak akorát, aby člověk neztratil zájem a dočetl až k rozuzlení, které má vždycky něco navíc. Czemu ni...

12 21.11.2020

Dvojportrét na hranici uměleckého dokumentu a eseje. Touha porozumět - touha (si) dokázat. Intimní příběh v kontextu doby. Kultivovanost a smršť emocí. - Juráček a Kafka, Dürer a jeho... oči, absurdní disidentský propletenec a český (nejen) kulturní rybníček, pronásledovaní a jejich ženy, fízlovství jako způsob života a svědectví jako jeho smysl, talent a neschopnost cokoli dokončit, píle a pevnost a smysl pro povinnost, vztek a smysl pro humor, sex a jiné závislosti, láska... láska? - Četla jsem dlouho a vrátím se. Spousta věcí k zamyšlení, zároveň výborné, emocionálně náročné čtení. Po dlouhé době cítím po dočtení knihy hluboký respekt k autorce, pro její schopnost ze svého života něco udělat navzdory ne-zázemí a odvahu ponořit se tak hluboko do vztahu svého života (?) a neutopit se, ve slovech ani ve zpřítomněné skutečnosti. (Zajímalo by mě, zda se jí povedlo si odpustit... V tom bych cítila naději pro mnohé další...).

10 19.11.2020

Čtivé, příjemné, úsměvné a vůbec ne blbé. A s poťouchlostí, která mi dokazuje, že i autor se svými příběhy baví.

10 19.11.2020

Výborně vymyšleno, skvěle napsáno. Autor, jenž nepíše detektivku se sarkasmem odkapávajícím z každého řádku a od hlášky ku hlášce (nic proti Goffovi, Kopřivovi ani Grisovi... nicméně tohle je vážně jiná liga); Čepek tvoří psychologický román s detektivní zápletkou věcně a zároveň empaticky. Postavy s jasnými charaktery, přesně servírované indicie, napětí gradované k nesnesitelnosti. První, soudní část - křížovka, druhá, mezi fantasmagorií a realitou - labyrint. Hra se čtenářem, kterému ("sametová") iluze, že je na tohoto autora příliš chytrý (pachatel je přece jasný od padesáté strany nejpozději!), vydrží až do předzávěrečného zúčtování; navíc zábavnost tkví ve střídání úhlů pohledu, dramatické struktuře děje a živoucích detailech. Potěšující poklona mé oblíbené Haně Hegerové. A mimochodem - byla jsem jediná, kdo se na konci dojal? p.s. Na Kosmasu mají v elektronické podobě Čepkovo SNAD!

14 16.11.2020

Příjemné překvapení. Nikoli smutná útlá knížka o smutku a naději v beznaději světa. Atmosféra totalitního Polska popsána přesně, osmdesátky byly vážně takhle depresivní, a to i u nás... a základní konflikt mezi touhou po svobodě (a ceně, kterou za ni člověk zaplatí) a touhou mít se dobře v daných podmínkách (a strmém pádu do konformity) možná trochu šustí papírem, ale funguje. Stejně jako emocionalita hlavního hrdiny a uvěřitelnost coming outu (nepamatuji, že bych jinde četla tak sugestivní popis "zevnitř").

16 13.11.2020