Petrush komentáře u knih

Kniha mi přišla velmi slabá. Základní myšlenka, kterou autor představuje v boji proti stresu, je stanovit si priority a tyto priority dodržovat. Rada je to výborná, ale nevím, jestli je vhodné na ní postavit knížku o 150 stránkách. Příklady z psychologické praxe autora mi občas přišly nevýstižné či nezajímavé. Navíc je potřeba vzít v úvahu rozdílnost amerického a českého životního stylu. Knihu nedoporučuji.

27.09.2019

Cca první polovina knihy mi přišla jako hromada řečí s cílem polechtat ženské ego. Druhá polovina se mi zdála realističtější, ale stejně...jako by bylo prvotním cílem vyjít s netradičním názorem či pobouřit. V knize byly i podnětné myšlenky, mj. zajímavý pohled na vztahy, ale celkově mě neoslovila. Ale třeba jsem ji jen naprosto nepochopila.

07.09.2019

Čtivá kniha. Dobrodružná, romantická, filosofická, o přátelství, náboženství, společenském uspořádání, soběstačnosti. "Technické" detaily v knize mi přišly nedůležité, co to bylo za katastrofu nebo co po ní mohlo či nemohlo zůstat. Postapokalyptickou literaturu nevyhledávám, tuto jsem přečetla na doporučení a moc mě zaujala. I přes celou katastrofu a hrůzu vyznívá kniha v závěru vlastně optimisticky až idealisticky.
Řada úvah hlavního hrdiny Emanuela byla zajímavá a nadčasová. Mj. se mi líbilo, jak uvažoval nad tím, jak se život bez strojů a různých technických vymožeností zpomalil, že je více času vnímat život a přírodu a je také více času na vztahy. Cesta autem na půl hodiny trvá na koni, kterého pak musí ještě osušit a napojit, třeba několik hodin. A že ty stroje, které nám pomáhají a umožňují udělat více práce za kratší dobu, nás zároveň svádí k tomu chtít stihnout víc a víc a víc a my se pak honíme a ve výsledku s těmi stroji více "nestíháme" a hlavně zapomínáme vnímat to důležité.

8 01.09.2019

Drsné, romantické, smutné, exotické. A především čtivé. Postavy byly vykresleny podrobně, některé byly symaptické, jiné přesně naopak, některé trochu neuvěřitelné, jiné hodně reálné.
Jen škoda množství překlepů a chyb v knize, chvílemi mi to poněkud kazilo požitek. Pár vět (např. s více zápory) nedávalo ani pořádně smysl.

2 09.08.2019

V průběhu přibližně první poloviny knihy jsem si říkala hm hm hm, nic extra objevného. Také mi tochu vadil příliš sebevědomý styl psaní a obraty jako "podle nejnovějších výzkumů...", "mnohé studie dokazují, že...", přičemž v celé knize není jediný odkaz na konkrétní výzkum nebo studii. Pravda, občas autorka zmíní autora a příp. místo provedení studie. Ale když už to chtěla podat vědečtěji, měla by myslím uvést alespoň na konci kapitoly nebo knihy relevantní odkazy. Také mi přišlo, že podrobné popisy částí mozku a jejich funkcí sice mohou působit vědecky a zvýšit věrohodnost napsaného, ale jsou v knize s ohledem na její zaměření zbytečné.
Ve druhé polovině knihy potom přišlo příjemné překvapení, kniha pro mě byla mnohem zajímavější a čtivější. Začalo to tématem tresty. Proč jsou tresty nevhodné, to se dočteme i jinde. Proč vlastně mají rodiče tendenci trestat, to bylo velmi zajímavé, moc pěkná reflexe. A nakonec to hlavní, jak to dělat jinak.
Autorka nabízí nepřeberné množství nejrůznějších tipů a konkrétních příkladů včetně příkladů her na prohloubení vztahu s dětmi. Doporučuje udělat si pořádek sám se sebou a svými emocemi, doporučuje najít si s dítětem tzv. speciální čas jen pro sebe a doporučuje dítě láskyplně vést, nikoli ovládat. Svá doporučení prokládá popisem příčin, důsledků a již zmiňovaných příkladů a tipů, jak na to.
Kniha pomůže uvědomit si, že dítě je dítě, musí se naučit zvládat s naší pomocí své vlastní emoce a potřebuje především naši lásku, trpělivost a podporu.
Rozhodně doporučuji k přečtení a zamyšlení.

2 25.06.2019

První povídka Hordubal se mi moc líbila. Přes Povětroně jsem se prokousávala poněkud pomaleji a trochu mi lezla na nervy postava básníka a jeho rozvláčněný styl. Poslední povídka Obyčejný život mi opět přišla čtivá, i když tolik jako Hordubal se mi nelíbila.
Zajímavé úvahy a pohledy na život. Čtení každopádně vyžaduje filosofičtější náladění.

2 14.06.2019

Útlá knížka obsahující 100 rad, jak být spokojenější, vnitřně vyrovnanější, klidnější a láskyplnější. Rady se občas opakují, jen jsou napsány jinými slovy, ale to vůbec nevadí. Opakování matka moudrosti.
Knížka se mi líbila a věřím, že zahrnutí byť jen pár z těchto rad do každodenního života může člověka dovést k většímu nadhledu a pohodě.

30.05.2019

O téhle knize jsem už vícekrát slyšela (v kladném smyslu) a získala jsem dojem, že snad patří do povinné četby každého průměrného čtenáře. Tak jsem se do ní nadšeně pustila, četla a čekala, kdy to okouzlení přijde.
Autorka je místy vtipná - mistryně přirovnání. A přehánění. Celkově jsem knize na chuť ale nepřišla a kdybych ji vynechala, tak nemám pocit, že bych o něco zásadního přišla.

6 18.05.2019

Knihu jsem si přečetla znova s odstupem více jak pěti let. Poprvé se mi moc líbila, teď mi přišla o dost slabší. Sice samotné čtyři rady (dohody) považuji za skvělé, ale přijde mi zjednodušující říkat, že stačí, aby všichni tyto čtyři dohody dodržovali a svět bude naprosto bez problémů.
Kniha stojí za přečtení a zamyšlení, styl mi nesedl.

Co mě např. zaujalo:
"Máme potřebu vše ospravedlňovat, vysvětlovat, všemu rozumět, abychom se cítili bezpečni. Máme miliony otázek, které vyžadují odpovědi, protože existuje tolik věcí, které si uvažující mysl nedokáže vysvětlit. Když nám jiní něco řeknou, vytvoříme si domněnky, a když nám něco neřeknout, vytvoříme si je také, protože musíme naplnit svou potřebu vědět a nahradit komunikaci. I když něco slyšíme a nerozumíme tomu, vytváříme si domněnky o tom, co to znamená, a pak těmto domněnkám věříme."

12.05.2019

Kdyby tato kniha měla poloviční počet stránek, napsala bych, že je to nenáročná oddechovka tak na dovolenou. Jenže takhle musím napsat, že se kniha vlekla, že se v ní dokola opakovaly myšlenky hlavní hrdinky, zmínek o její práci bylo až až, celkově mi to přišlo zdlouhavé, dialogy víceméně nezáživné, popisy, jak často si hrdinka dává sprchu, jaké si bere šaty a k nim šperky a boty - no, asi je to knížka pro jinou cílovou skupinu. Styl psaní mě nechytnul a vlastně nedokázal pořádně vtáhnout do děje. A také je zcela zřejmé, jak to dopadne.
Ještě k anotaci knihy - píše se v ní o "energicky masochistickém jogínovi" a "osmdesátileté vyznavačce marihuany". Skoro to vypadá, jakoby ten, kdo psal anotaci, tu knížku ani nečetl.

1 14.04.2019

Velice rozumná knížka. Autorka nepropaguje ve výchově žádné extrémy, naopak doporučuje "uměřenost". V kapitolách podle věku popisuje, co je v dané době pro dítě aktuální a doporučuje, jak k dítěti přistupovat. Text prokládá různými příklady a příhodami z praxe. Někdy mi autorčiny názory přišly zbytečně striktní, ale jak už jsem psala, nejde o žádné extrémy. Rozumná a aplikovatelná doporučení rozhodně převládala. Celkově je kniha pozitivně laděná.

3 04.04.2019

Zezačátku mi kniha přišla trochu dětská a naivní - asi proto, že ji vypráví kočka. Postupem času jsem ji ale začala vnímat trochu jinak. Je to pěkná a srozumitelně napsaná knížka o budhistickém pohledu na svět. Příběh a postavy (třeba sebestředný kavárník, vznětlivá kuchařka, návštěvy dalajlamy, nesebevědomý knihomol a hlavně také samotná vypravěčka kočka) jsou vytvořené tak, aby se na nich dalo ukázat, jak může vypadat budhismus v praxi. Knížka je napsaná odpočinkově, ale přesto velice často nutí k zamyšlení nad sebou samým a svým přístupem.

6 12.03.2019

Přestože jsem se ze začátku ztrácela ve velkém množství postav, do knihy jsem se dobře začetla. Kniha popisuje život Jurije Živaga, jeho úvahy, názory a také to, jak se postupem času jeho názory vyvíjí a "obrušují". Řekla bych, že vztah s Larou není v knize ten hlavní a nosný prvek. Tedy pokud nebudeme uvažovat, že Lara představuje Rusko, jak jsem se dozvěděla v doslovu.
Trochu odbočím: viděla jsem zfilmování z roku 2002 - tam byla láska Jurije a Lary v popředí a mnoho postav i událostí bylo z filmu (vzhledem k jeho délce celkem logicky) vypuštěno, ale je to podle mého názoru zdařilé zpracování.
V knize mě okouzlily popisy počasí, přírody, měst, ulic. Přijde mi až neuvěřitelné, že autor uměl tolika různými a stále nápaditými slovy a přirovnáními znova a znova vystihnout třeba sníh a zimu.
Část úvah v knize šla mimo mě, část mi přišla hluboká nebo i aktuální. A doba to musela být strašně drsná.
Předmluva a doslov knihy - (tradičně) zklamání. Něco z toho bylo zajímavé, ale celkově mi to přišlo s prominutím jako nabubřelé kecy. Evidentně vůbec nerozumím literární kritice.
Abych to shrnula - Doktor Živago není žádná odpočinková kniha a je možná až moc spletitá, ale rozhodně doporučeníhodná.

3 05.02.2019

Autorka předkládá obecně známé rady jako např. relaxujte, dopřejte si dostatek pohybu, pěstujte kytky, rozplánujte si čas a nabádá k zamyšlení nad tématy jako blízcí přátelé, osobní cíle, schopnosti, zdroje stresu, postoj k chybám ad. Kniha je rozdělena do 14 krátkých kapitol s doporučením co kapitola, to jeden den. Součástí jsou doplňující úkoly a další praktická cvičení. Příznivý vliv kniha má, a to i bez poctivého vyplňování úkolů, žádné zázraky bych však nečekala. Pár doporučení a informací pro mě bylo zajímavých.

2 13.01.2019

Romantický příběh, ve kterém hraje jednu z hlavních rolí krásná příroda. Už v průběhu čtení bylo jasné, jak příběh dopadne. Žádné překvapení se nekonalo - ani dobré, ani špatné - ale to asi patří k tomuto typu nenáročného a odpočinkového čtení.

1 30.12.2018

Hlavní hrdinka mi přišla nevěrohodná, příběh vykonstruovaný, o pointě Rickovy tajemnosti ani nemluvě - asi bych se přes to ale dokázala přenést, kdyby mi sedl autorův styl humoru. Jenže to se nestalo. Některé vtipy byly dobré, ale často na mě působily spíš trochu trapně a za každou cenu.

2 22.12.2018

Na doporučení jsem si přečetla tuto knížku o výchově a přestože mi některé rady přijdou tak trochu sci-fi, celkově mě kniha hodně oslovila.
Autorka píše naprosto jednoduše a srozumitelně, text prokládá krátkými příklady z praxe, nevypisuje zdlouhavou teorii, dává praktické rady a jde k jádru věci. Vyhovovalo mi, že se kniha skládá z krátkých kapitol a že autorka píše opravdu otevřeně a nebere si servítky.

"Pokud nestíháme odchod do práce, budíme dítě o hodinu dřív a večer se jde dřív spát. Vstávat dřív a mít spoustu času na odchod z domova, to je výchova. Chránit dítě delším spánkem a ráno hartusit, to je neurotizace. Dávat lásku znamená zajistit pohodu. Rychle nakrmit předškoláka, ustrojit ho a vystavit našemu tempu je jenom pohodlné. Chtěli jsme dítě, tak musíme umět i ztratit část pohodlí."

6 03.12.2018

Mladému, poprvé a čerstvě zamilovanému zkříží cestu protřelá svůdnice. V průběhu nepřekvapilo, v závěru však příjemně překvapilo.

1 18.11.2018

Autor se často opakoval a některé kapitoly mi v knize přišly zbytečné, protože k hlavnímu tématu podle mého názoru nic nepřinášely. Ač se kniha snaží být vědecká a odvolává se na řadu příkladů a studií, pro mě to byl prostě názor a místy víc filosofie než psychologie. Lze najít knížky, které štěstí staví na jiných pilířích a rovněž přesvědčivě argumentují.
I přes tuto negativní kritiku ale musím říct, že mi kniha něco přinesla. Sem tam se objevila myšlenka, která mě zaujala a oslovila.

06.11.2018

Knížka o lásce, o manželství a také, nebo možná hlavně, o stárnutí.

3 29.10.2018