Pett komentáře u knih

Pro mě veliké překvapení...upřímně- dloooouho jsem odkládala tuhle už víceméně klasiku, protože jsem se bála filozofických a náboženských haluzí na moři :) a ejhle, začnu číst a říkám si...ale jo, může být- zase jedna z těch milých knížek a proč ne...domýšlím si děj, dumám a najednou BÁC!... rána pod pás a další a další :) dál už jen zírám a říkám si, na co jsem tak dlouho čekala proboha?! Richarda Parkera jsem si zamilovala a pár dní po přečtení jsem prostě musela vyrazit do zoo :D Geniální příběh, nad kterým přemýšlíte ještě dlouho po přečtení!

10 25.08.2014

Naprostá dokonalost!!! Už dlouho jsem takhle neponocovala...asi takhle to u mě probíhalo...ok, 300. strana a jde se spát a najednou COŽE??? ...ok, tak ještě jednu stranu, ještě jednu kapitolu a COŽE??? ...hmm, zítra to bude chtít hoodně kofeinu v práci :) Geniální!!!

10 25.08.2014

Od jednoho z prvních policejních dialogů ve stylu "tys měla rande- proč myslíte- máš namalovanou pusu- já si pusu maluju často- ale tohle je jiný, teď vyloženě vypadáš jako kdybys měla rande" jsem tak nějak tušila, že se řítím do gigantickýho šesti set stránkovýho průseru se svým nekompromisním dočítáním... a bohužel jsem se tentokrát opravdu úplně nepotkala s tím zběsile zmateným sázením slov, kdy vrah nebyl snad jen ten zahradník ;) takže těšení se mi bylo úplně k prdu... inu, tak holt zase někdy jindy.

9 24.04.2020

Malý Jojo, kterého osud uvrhl do krutého a bezohledně sjetého světa jeho matky Leonie vám nemilosrdně rozhodí stránky... bude vás bolet tohle malé nahlédnutí do jejich každodenního bytí nebytí... jenže i přes tohle všechno temno... jemně vetkaný popěvek s nádechem tajemství vám nedovolí s vyprávěním příliš otálet... prostě uháníte s písní o závod, až vám poslední sloka bez pardonu vezme dech.

9 20.02.2020

Musím kápnout božskou, že Sam je roztomilouš... a už jen za to, jak statečňákově se pere se svým osudem mu nemůžu přiřknout jen tři hvězdy... chápejte... on je totiž všechno, jen ne průměrný... ALE... přeci jen mi občas jeho dobrodružství drásalo záložku... nějak mi totiž nešlo se naladit na jeho superhrdinské já... bylo mnohdy moc přitažené za pláštěnku... i když nakonec jsem stejně přistihla svojí srdeční chlopeň, jak tomu klukovi úplně nestydatě fandí... takže vlastně cajk ;)

9 27.08.2019

Olga... Olga polapená láskou k neukotvenému Herbertovi... ona toužící... on životu unikající... smutné vyprávění o nenaplněné touze a nekončícím čekání... od prvního písmenka vás osud této ženy sevře do svých pařátků a jen tak nepustí... pocit výjimečnosti dokresluje i následující něžné vzpomínání Ferdinanda... ale pak přijdou samotné dopisy a kouzlo se kamsi bohužel vytrácí a nabírá směr červeného rychlíku do "Patosova" ... což mi úplně záložku nepotěšilo, ale co už... i tak to bylo fajn nakouknutí do života této neobyčejné dámy.

9 26.06.2019

Z tolika náhod a happyendů mi málem rupla záložka... obávám se, že tohle lidsky vyprázdněné období by si zasloužilo o trochu víc... smysl výletu do okupovaného Norska moje mysl chroupe ještě teď... a pak těch padesát, sto nebo snad i třistadvacetvosum odstínů šedé? Kdy šedý vlk stál vedle šedého vlka pod šedým nebem... ehm, už mi chybělo jen skončit s šedým zákalem ;) takže tentokrát bohužel bez happyendu, no...

9 01.02.2019

"KI kouzlo" se příběhu nedá upřít, ale mé já se s tím Stevensovým bohužel jaksi nesešlo... možná je na vině ta jeho odosobněná rezervovanost či moje poobrová nenažranost, že jsem nedokázala řádně docenit to krutě pomalé civilní vyprávění o všem a vlastně o ničem... škoda!

9 20.11.2018

Ano, opět mě uchvátila ta skvostná obálka a já prostě musela s Auggiem nějaký ten čas strávit... a bylo to bájo... sice to plíživé úzko mi trochu pocuchalo záložku , jak jsem se o toho úžasňáka bála... ale pak jsem na něj byla už jen pyšnější a pyšnější... moc hezký příběh o vzájemné toleranci a lidskosti... o tom, že všichni jsme stejně neobyčejní a je třeba více vnímat obsah než jen obal... protože co je důležité, je přeci očím neviditelné ♥

9 24.10.2018

Očekávala jsem rozložení svého já na kvadriliony kousíčků, leč tento příběh mou maličkost jen lehce škrábnul... nevím, kde udělali soudruzi z USA chybu... ranka se zacelila a ani jizva po ní nezůstala... ano, vyprávění je alarmující a děsivé, ale zároveň takové jakoby odosobněné... takže emoční lítačka se tak úplně nekonala, což mé srdeční oblasti bylo trochu líto... ale každopádně i bez emocí zajímavé počtení o lidském údělu v době nelidského temna...

9 14.06.2018

Vyprávění, které mě učinilo na pár krátkých chvil vačicí... smála jsem se při prvních stránkách... smála jsem se nad rozkošností obrázků... smála jsem se, když svítilo sluníčko, i když nesvítilo nic... a pak přišel člověk... a mně přestalo být do smíchu... bylo mi smutno z nadutosti a hlouposti lidského plémě... bylo mi tolik líto vačice, která byla tak moc nešťastná... kéž by to byl všechno jen sen... smutný sen... a my měli pořád a pořád na tváři široký úsměv! Krásný příběh s krásnou myšlenkou...

9 17.05.2018

Ach... naprosto nejbožejší vyprávění o jednom takovém obyčejně neobyčejném žití... celé mé já se rozpustilo v něžnosti toho slova... každé písmenko mi obalilo duši jemností a krásou... každá stránka mi tak lehounce pošimrala srdeční chlopeň... občas i nějaký ten motýlek mi nitro rozvrkočil ;) ehm... a přesto jsem neměla ani na vteřinu pocit, že se brodím čímsi červeným ulepeným a estrogenovým... aneb...
Existují úžasné příběhy, které potkáte v nepravou chvíli. A existují příběhy, které jsou úžasné, protože jste je potkali v tu pravou chvíli! Mon Dieu ♥

9 13.05.2018

Naléhavý, citlivě napsaný příběh... ukrajujete si z rodinného zoufalství a tolik prosíte netvora, ať přinese šťastný konec... vyprávěno tak lidsky... opravdově... že se ani nestačíte nadechnout a jste rozcupovaní na kousíčky... takhle smutno mi bylo asi teď naposledy po dočtení Malého prince... vím, klišoidní jako bič kýčovitý... ale prostě je to tak... a to jsem velká písmenková depkolapka ;) jen někdy je mi ouzko a někdy jsem prostě jen prachobyčejně dětinsky smutná... stejně jako v případě Conora a jeho netvora...

9 27.04.2017

Abrakadabra simsalabim... máme tu zase něco jiného... neokoukaného... ideální jako takové to milé "čtení na deku" ... sarkastický a věčně nespokojený Anton mě nejednou rozesmál... tivedenský les a jeho osazenstvo mě bavilo... rozhodně si dám teď v lese bacha na podivný holčičky a ufňukaný starce... a kdyby náhodou, je tu pořád ještě malinová roláda v chlebníku ;)
A polenta je jasná: nebuďme ufňukaní a zapšklí sobci, ať nám má kdo zazpívat k narozeninám! Ámen!

9 06.04.2017

!!! Tohle vyprávění vás roztříští na bžilion kousíčků, kdy pár z nich nemilosrdně necháte mezi písmenky a už nikdy to nebudete vy... neskutečně silné... neskutečně bolavé... neskutečně skutečné! Holčičky moje, nenechte je v té šílené zoo samotné a pohlaďte je svojí záložkou... schovejte do své srdeční chlopně!
Je jedna z těch, které chcete zavřít do mrazáku, aby vás po nocích nestrašila, ale.... ona vás stejně strašit bude... těžko jí doporučit a přesto jí moc doporučuji... přesto je krásná, láskyplná a.... krásná! Jen ten konec... takovým jedním divným šmahem... ale což už...
Po dočtení jsem měla chuť jít a pevně obejmout svou sestru, ač dvojčata nejsme... musíte si jí přečíst... prostě... musíte!

9 19.11.2016

Úplně obyčejně neobyčejný příběh nejen o nerozpustitelnosti jednoho v druhém... i když má "jen" 114 stran, nejde o jednohubku... i když je o rakovině, neždíme z vás slanou vodu v každém odstavci... tak opravdové a civilní vyprávění... takovým zvláštním způsobem komorní... že se mi nechtělo "obnažovat" stránky na veřejnosti, rušit čímkoli tu tichou a křehkou atmosféru příběhu... jednoduše skvěle napsáno!

9 18.07.2016

Bála jsem se a modlila se, abych neuvízla v síti bezduchého tlachání typu má mě rád, nemá mě rád a Aleše nebo Frantu- já ti Božka nevim... čímž trochu zaváněl první příběh... prvoplánové vyprávění, učebnicový příklad psychopatologie... ta předvídatelnost a plochost mi dost lezla na nervy... druhý příběh už měl v sobě trochu víc emocí... přinesl něco nového, zajímavého... orlice mi byla blízká... a třetí příběh byl už jen takovou třešinkou na dortu o tom, jak jen je ten život pomíjivý... škoda, že nedostal více prostoru... ale možná právě proto byl o tolik naléhavější...
Roztočí to vír myšlenek na své vlastní nesebevědomí, jak zbytečné je se podceňovat... jak se chováme a proč se vlastně tak chováme... a jestli si dokážeme vážit sami sebe nebo jen skáčeme dle nároků jiných... jaká síla je v sebedůvěře a jak důležité je naučit se žít především sama se sebou... už jen kvůli tomu stojí za přečtení!

9 03.07.2016

Tolik nemám ráda povídky, ale tohle je přeci "můj" Haruki a prej... když ho miluješ, není co řešit... :) jsou to minipříběhy, nestačí se vám dostat tolik pod kůži... ale i tak mají své kouzlo... své klasické eM kouzlo! I když jsem přišla na to, že mi chybí ta jeho "fantasmagická" uhrančivá linka...

9 07.02.2016

Jak je mým dobrým zvykem, film jsem neviděla... i když je to ostuda, jelikož mám pro K. Spaceyho slabost... ale ehm.. popojedem zpátky k příběhu... úžasně vykreslená křehkost lidské psýchy a našeho světa... všechny ty zlomené lidské osudy... trefné myšlenky... úvahy nad lidskou nedokonalostí... na druhou stranu, co mi nešlo přes nos byla vědecká a vůbec jakákoli stránka K-PAXU... zbytečný, rušivý element... vystačila bych si jen s tou psychologickou linkou... právě díky ní proběhlo pár silnějších emocí a úvah nad svým vlastním osudem... nad svým vlastním protem...

9 11.08.2015

Ach... dlouho mě nic tak nepohltilo... a pozor, jde "jen" o obyčejný osud jednoho úplně normálního člověka... a já to nemohla odložit... v jednoduchosti je prostě krása... máte potřebu s ním rozmlouvat či jen zajít na jeho přednášku, poznat ho... na tolik vám tento Pan profesor přijde skutečný... příběh má úžasnou atmosféru... doporučuji nehltat, ale užívat... prožívat...
Jen malé povzdechnutí nad spoustou překlepů, zejména ve druhé půli... ach jo!

9 15.06.2015