Pett komentáře u knih

Ano, přiznávám se... je to laciné, ale uhranula mě obálka a navíc... Šumava a King? Předběhla všechny ostatní stojící tak dlouho ve frontě, aby mě mohla tak maximálně nakrknout... mám toho za sebou načteno už hodně, ale tady mě fantaskní prvek vyloženě namíchnul... měla jsem chuť příběh odložit, jak moc mi to přišlo absurdní... byl by dokonalý, kdyby se jednalo o psychopatickou realitu, která vám vezme dech, ale toto?
Neříkám nic... našlápnuto lehce měl... atmosféra a tohle a tamto... ale bohužel... ten konec to totálně zabil... milého Martina bych zabila nejradši už v první kapitole, jak strašně mi lezl na nervy... Máji vyprávění se dalo lépe snést, ale zase ten syndrom nesmrtelnosti... jí snad i kdyby někdo rozsekal na kousíčky, tak ona se zpět bez mrknutí oka složí :) Velká škoda, mohlo to celé vyznít daleko naléhavěji...

10 11.12.2015

Už týdny se přemlouvám k tomu si vytvořit na Stehlíka názor... ja totiž vůbec nevím, co si o něm myslet... chvíli mě to bavilo a chvíli toho všeho bylo příliš... bohužel i přes obsáhlost příběhu... emoce mnou zahýbaly pouze v jednom jediném momentu a smrt tímto momentem nebyla... nešlo mi se do příběhu jakkoli ponořit... i přes tak náročná témata mi to chvílema přišlo jako zbytečné, ploché a překombinované sázení slov... škoda... velká škoda! Méně je prostě někdy opravdu více... chyběla mi tam ta naléhavost a fatalita...

10 29.11.2015

Ach, téma mi tolik připomnělo mojí milovanou Ženu, která prchá před zprávou...
Ač zde jsem si musela zvykat na židovské superhrdiny a jednu absolutně nesympatickou hlavní hrdinku, což mi občas nervy podrásalo... ale... pokud se dokážete odprostit od té "lacinější" povrchnosti, tak má příběh přeci jen obrovskou sílu... vyvolá ve vás otázky, touhu vědět víc... opravdu to všechno proběhlo tak černobíle? Jedni jsou jen zlí a druzí jen dobří, chvílemi máte až pocit neuvěřitelnosti... padá do vás spousta informací a vy máte potřebu pátrat dál, jak to tedy doopravdy bylo... jste šokováni, znechuceni... pohlceni...
Ta atmosféra vás doslova přiková a po kouscích vám krade klidný spánek... protože i kdyby tohle byla "jen" prožidovská agitka, tak někde přeci takto lidé opravdu žili a bohužel stále žijí... v zoufalství svádějí každodenní boj o svojí holou existenci... a ve stejné chvíli je nám pohodlným "v peřinách" opět něčeho málo a jsme nespokojení s tím či oním...
Ta bezmoc, smutek, oddanost a síla mi budou dlouho rezonovat v mysli...

10 09.03.2015

Líbilo se mi to nebo se příběh jen ocitl v ten správný čas v té správné melancholické mysli... chvíli jsem nemohla vystát June, pak Tobyho, pak Gretu, pak mámu, tátu a zase June...ale... zhruba v půlce mi něco spadlo do oka, pak do druhého a už jsem se vezla... i když je pravda, že ke konci jsem měla chuť celou knížku pověsit za stránky do průvanu... jaký vztek mnou cloumal...
Vyprávěno s citem, láskou a péčí všem poraněným a bolavým duším, které vzpomínají... takže ano, mé melancholické já zaplesalo...

10 12.01.2015

Ach, ta Aljaška...skvělá atmosféra! Z příběhu je cítit obrovský smutek a beznaděj nad neuskutečněným rodičovstvím a chlad, který tato událost po sobě zanechala...ale s plynutím děje se rozvíjí obrovská láska a pochopení...vystačila bych si s touhle neuvěřitelně silnou kostrou příběhu dvou lidí...ale i tak jsem spokojena!

10 25.08.2014

Pro mě veliké překvapení...upřímně- dloooouho jsem odkládala tuhle už víceméně klasiku, protože jsem se bála filozofických a náboženských haluzí na moři :) a ejhle, začnu číst a říkám si...ale jo, může být- zase jedna z těch milých knížek a proč ne...domýšlím si děj, dumám a najednou BÁC!... rána pod pás a další a další :) dál už jen zírám a říkám si, na co jsem tak dlouho čekala proboha?! Richarda Parkera jsem si zamilovala a pár dní po přečtení jsem prostě musela vyrazit do zoo :D Geniální příběh, nad kterým přemýšlíte ještě dlouho po přečtení!

10 25.08.2014

Naprostá dokonalost!!! Už dlouho jsem takhle neponocovala...asi takhle to u mě probíhalo...ok, 300. strana a jde se spát a najednou COŽE??? ...ok, tak ještě jednu stranu, ještě jednu kapitolu a COŽE??? ...hmm, zítra to bude chtít hoodně kofeinu v práci :) Geniální!!!

10 25.08.2014

Schůzka naslepo... čekáš magii vonící po Šepotu a on to černokněžník Hitlerojc ve vší své ukrutné nadutosti... ve spojitosti s dnešním vyšinutým mocenským chtíčem téměř za humny mi tohle neplánované dostaveníčko s válkou zase o trochu víc uskříplo vnitřnosti... nicméně i přes nepřetržitou duševní nevolnost mi přeci jen sem tam okysličila chlopeň láska linoucí se z obou rodin... láska a neobyčejná síla kontra odporně nelidský hnus ulpívajíc na sežmoulané záložce už navždycky... odvyprávěno s tou největší grácií... veliké díky... stále je třeba celému světu připomínat, jak moc nebezpečná může být ztráta zdravého rozumu!

9 06.07.2024

Od jednoho z prvních policejních dialogů ve stylu "tys měla rande- proč myslíte- máš namalovanou pusu- já si pusu maluju často- ale tohle je jiný, teď vyloženě vypadáš jako kdybys měla rande" jsem tak nějak tušila, že se řítím do gigantickýho šesti set stránkovýho průseru se svým nekompromisním dočítáním... a bohužel jsem se tentokrát opravdu úplně nepotkala s tím zběsile zmateným sázením slov, kdy vrah nebyl snad jen ten zahradník ;) takže těšení se mi bylo úplně k prdu... inu, tak holt zase někdy jindy.

9 24.04.2020

Malý Jojo, kterého osud uvrhl do krutého a bezohledně sjetého světa jeho matky Leonie vám nemilosrdně rozhodí stránky... bude vás bolet tohle malé nahlédnutí do jejich každodenního bytí nebytí... jenže i přes tohle všechno temno... jemně vetkaný popěvek s nádechem tajemství vám nedovolí s vyprávěním příliš otálet... prostě uháníte s písní o závod, až vám poslední sloka bez pardonu vezme dech.

9 20.02.2020

Musím kápnout božskou, že Sam je roztomilouš... a už jen za to, jak statečňákově se pere se svým osudem mu nemůžu přiřknout jen tři hvězdy... chápejte... on je totiž všechno, jen ne průměrný... ALE... přeci jen mi občas jeho dobrodružství drásalo záložku... nějak mi totiž nešlo se naladit na jeho superhrdinské já... bylo mnohdy moc přitažené za pláštěnku... i když nakonec jsem stejně přistihla svojí srdeční chlopeň, jak tomu klukovi úplně nestydatě fandí... takže vlastně cajk ;)

9 27.08.2019

Olga... Olga polapená láskou k neukotvenému Herbertovi... ona toužící... on životu unikající... smutné vyprávění o nenaplněné touze a nekončícím čekání... od prvního písmenka vás osud této ženy sevře do svých pařátků a jen tak nepustí... pocit výjimečnosti dokresluje i následující něžné vzpomínání Ferdinanda... ale pak přijdou samotné dopisy a kouzlo se kamsi bohužel vytrácí a nabírá směr červeného rychlíku do "Patosova" ... což mi úplně záložku nepotěšilo, ale co už... i tak to bylo fajn nakouknutí do života této neobyčejné dámy.

9 26.06.2019

Z tolika náhod a happyendů mi málem rupla záložka... obávám se, že tohle lidsky vyprázdněné období by si zasloužilo o trochu víc... smysl výletu do okupovaného Norska moje mysl chroupe ještě teď... a pak těch padesát, sto nebo snad i třistadvacetvosum odstínů šedé? Kdy šedý vlk stál vedle šedého vlka pod šedým nebem... ehm, už mi chybělo jen skončit s šedým zákalem ;) takže tentokrát bohužel bez happyendu, no...

9 01.02.2019

"KI kouzlo" se příběhu nedá upřít, ale mé já se s tím Stevensovým bohužel jaksi nesešlo... možná je na vině ta jeho odosobněná rezervovanost či moje poobrová nenažranost, že jsem nedokázala řádně docenit to krutě pomalé civilní vyprávění o všem a vlastně o ničem... škoda!

9 20.11.2018

Ano, opět mě uchvátila ta skvostná obálka a já prostě musela s Auggiem nějaký ten čas strávit... a bylo to bájo... sice to plíživé úzko mi trochu pocuchalo záložku , jak jsem se o toho úžasňáka bála... ale pak jsem na něj byla už jen pyšnější a pyšnější... moc hezký příběh o vzájemné toleranci a lidskosti... o tom, že všichni jsme stejně neobyčejní a je třeba více vnímat obsah než jen obal... protože co je důležité, je přeci očím neviditelné ♥

9 24.10.2018

Očekávala jsem rozložení svého já na kvadriliony kousíčků, leč tento příběh mou maličkost jen lehce škrábnul... nevím, kde udělali soudruzi z USA chybu... ranka se zacelila a ani jizva po ní nezůstala... ano, vyprávění je alarmující a děsivé, ale zároveň takové jakoby odosobněné... takže emoční lítačka se tak úplně nekonala, což mé srdeční oblasti bylo trochu líto... ale každopádně i bez emocí zajímavé počtení o lidském údělu v době nelidského temna...

9 14.06.2018

Vyprávění, které mě učinilo na pár krátkých chvil vačicí... smála jsem se při prvních stránkách... smála jsem se nad rozkošností obrázků... smála jsem se, když svítilo sluníčko, i když nesvítilo nic... a pak přišel člověk... a mně přestalo být do smíchu... bylo mi smutno z nadutosti a hlouposti lidského plémě... bylo mi tolik líto vačice, která byla tak moc nešťastná... kéž by to byl všechno jen sen... smutný sen... a my měli pořád a pořád na tváři široký úsměv! Krásný příběh s krásnou myšlenkou...

9 17.05.2018

Ach... naprosto nejbožejší vyprávění o jednom takovém obyčejně neobyčejném žití... celé mé já se rozpustilo v něžnosti toho slova... každé písmenko mi obalilo duši jemností a krásou... každá stránka mi tak lehounce pošimrala srdeční chlopeň... občas i nějaký ten motýlek mi nitro rozvrkočil ;) ehm... a přesto jsem neměla ani na vteřinu pocit, že se brodím čímsi červeným ulepeným a estrogenovým... aneb...
Existují úžasné příběhy, které potkáte v nepravou chvíli. A existují příběhy, které jsou úžasné, protože jste je potkali v tu pravou chvíli! Mon Dieu ♥

9 13.05.2018

Musela jsem se během čtení několikrát podívat, jestli tohle je opravdu z psacího stroje toho Hilla, toho Kingova malého Joeyho, v jehož Vánoční říši mi bylo tak hrůzoplně... nevím, zda je vina na mé straně, že jsem si vcelku nedávno prošla děsivou chřipkou v geniálním Svědectví- boha jehovooo... fakt boží! Ale tohle.... to bylo tak blablózní... četla jsem to tak dlouho, že jsem málem sama porostla plísní... ty dialogy... ten uměle naroubovanej humor... z jakési podivné romantické linky mi málem chytla sirka v kapse... nevím nevím, Joey... prosila bych znovu a lépe!

9 22.09.2017

Tihle asijští "východňáci" prostě umí... celým příběhem se plíží taková divně nepříjemná a stísněně temná atmosféra, kterou jsem ze sebe nemohla setřást i když jsem zrovna nebyla ponořená do vyprávění... podobně uhrančivé pocity v mé mysli vyvolává božský Haruki, takže tahle mrazivá linka mi sedla... překvapivě není ani tak o postoji k jídlu, jako o postoji sám k sobě... co všechno se může stát, když uvíznete ve svém životě na mrtvém bodě...

9 08.05.2017