PollyJean komentáře u knih
Hermann Hesse je jeden ze zásadních autorů, ale je třeba jej číst v mládí, protože právě tohle životní období dokázal zachytit naprosto neodolatelně. O pár let později už se některé jeho postavy a jejich chování nezdají být tak úchvatné. No a životopis přináší mnohé další neveselé skutečnosti. Potvrzuje fakt, že velké osobnosti bývají pěkně komplikované a život s nimi dost obtížný.
Na prvotinu dost dobré. Za mne mohlo být možná méně těch erudovaných pomrkávání na čtenáře, ale ono to asi patří k určité fázi vývoje, čemuž odpovídá i fakt, že v další knize autora už se nic takového nevyskytuje.
Jak už tu zmiňuje několik spolučtenářek, kniha je velmi detailní, psaná s láskou, ale o to víc zamrzí mizerný český překlad a poměrně dost překlepů.
Když jsem v úvodu zjistila, že se jedná vlastně o sborník, shrnující práce japonských studentů na vybraná témata, dost mě to zklamalo, stejně jako formát kapitolek s otázkami kladenými na závěr k diskusi. Ale když jsem se začetla, první dojem byl pozvolna zapomenutý. Sice se tam některá fakta několikrát opakují, ale kniha přesto nabízí velice zajímavý pohled do fungování "japonské mysli" - do jejich pohledu na svět a na nejrůznější témata, zvyky, stereotypy.
Nálepka Bridgertonových slouží jako lapač na čtenáře, kteří by asi jinak knihu do ruky nevzali, což je škoda, protože obsahuje docela dobrý ponor do britské lepší (míněno šlechtické) společnosti hlavně 18. spíš než 19. století.
Dneska už to opravdu zní hodně archaicky, zvláště po formální stránce, na druhou stranu, spousta myšlenek je pořád až moc aktuálních.
Jako správný šlechtic vzpomíná Clary-Aldringen jen na to, na co vzpomínat chce, a halí to do takového místy až idylického hávu, což se samozřejmě krásně čte, ale u některých historických událostí je otázka, kde byla pravda.
Bohužel, kniha je vlastně jen takové smutné torzo, zachycující odcházení jedné významné osobnosti. Většina toho, co tam zazní už bylo řečeno někdy jindy a jinak, a u toho ostatního se občas vkrádá otázka, mělo-li to být vůbec zveřejněné...
Vypadá to opravdu poněkud kýčovitě (mně osobně se ty fotografie ztělesňující různé archetypy moc nelíbí a myslím si, že vhodně zvolené ilustrace by udělaly knize lepší službu), přijde mi, že jednotlivým archetypům by se dalo věnovat lépe a hlouběji, na druhou stranu ale, pokud přistoupíme na hru, kterou autorka načrtává, a začneme s těmito postavami pracovat a hledat je u sebe, můžeme se ledacos cenného dozvědět, a pak je úplně jedno jestli ten impuls vzešel z knížky, jejíž forma nám nepřijde úplně nejlepší...
Zajímavý příběh. Na počátku čtení jsem měla tendence s autorkou v duchu polemizovat, měla jsem spoustu zvídavých otázek, proč se některé věcí dějí zrovna takovým způsobem, nelíbilo se mi používání některých současných tvarů slov, když je děj kdesi hluboko v minulosti, ale pak se to všechno začne zvolna propojovat a mít svůj význam...
Krásná, byť formátem drobná knížka. Až se nechce věřit, že bohatá Američanka, hvězda společnosti, matka početné rodiny, někdy v hlučné a úspěšné době 50. let 20. století, dokáže být takhle průzračná a čistá a mířit hluboko pod povrch k podstatě bytí každého jednotlivce.
Tahle autorka by měla být populární a překládaná a měla by stát v jedné řadě třeba s Márquezem a Bernièrsem, i když její díla nejsou tak úplně vecpatelná do škatulky magického realismu. Varování předešlého komentátora jsou opravdu platná, protože autorka se nebojí nejdrsnějších motivů. Je neúprosná jako přírodní děje, i když ta největší zvěrstva v její knize páchá vždycky jen člověk...
Hezké. Autorka si to trochu ulehčila tím, že z každé generace vybrala jednu osobu a té věnovala vlastně samostatnou povídku, takže se nemusela mořit s nějakou ságovitou návazností a mohla taky experimentovat s formou jednotlivých částí (básně, příběh v dopisech). Tím pádem jsou některé části hodně zajímavé a některé míň. Čtenáři může být někdy líto, že se o někom nedozví víc, a mezi řádky si musí dohledávat rodinnou návaznost, čímž je hezky vtažen do děje a může sám dumat nad svou vlastní rodovou linií a nad tím, co odkáže dál. Osobně si nemůžu zvyknout na francouzský přepis autorčina příjmení, když česky by se to normálně dalo napsat Turčaninov, ale dneska už by to asi nebylo korektní...
Juříkova klasika. Zůstává samozřejmě na povrchu, starší dějiny úplně vynechává, vedlejší linie odbývá heslovitě a věnuje se jen známým osobnostem rodu od 16. do 20. století. Opisoval od kvalitních vzorů (které samozřejmě necituje), takže některé životopisy jsou detailní a čtivé, co bohužel zůstává jeho tradicí, jsou až nehorázné chyby, které by se daly eliminovat jediným kontrolním přečtením - např. na straně 95 dva synové Arnošta Josefa umírají v dětství, aby o pouhý odstavec dál zakládali dvě nové rodové linie ; Arnošt Filip se (strana 104) oženil s Marií Antonií des Fours (1772-1813) [...] a po dvou letech vdovství se roku 1815 oženil s Marií Antonií z Desfours (1772-1813), stejný portrét představuje na různých stranách dva různé Valdštejny a podobně. Nehodnotím a zájemce o Valdštejny odkazuji na knihy Jiřího Hrbka.
Dalo se očekávat, že to nebudou úplně normální povídky, je to přece J.A. Pitínský. Neobyčejná práce s jazykem, neobvykle subtilní popisy dění, často i nečekaný úhel pohledu (například v jedné povídce sledujeme osud rodiny očima bytu, ve kterém lidé bydlí). Moc pěkné.
Opět rozhodně nejlepší kniha o Rudolfovi dostupná v češtině. Z korunního prince všichni znají hlavně jeho smutný konec, autorka nám ale ukazuje jeho komplikované dětství, zájmy v mládí, jeho publikační činnost, originální (v souvislosti s prostředím) pohledy na politiku a budoucnost monarchie.
Skvěle zpracovaný životopis rozporuplné císařovny Alžběty. I v českých překladech už existuje spousta knih věnovaných císařovně, jejím příbuzným, jejím zálibám, místům kde se pohybovala apod. atp., ale tahle kniha je pořád nejlepší a nejkomplexnější.
Základní dílo pro studium Habsburků. Encyklopedická hesla věnovaná postupně každému členu rodu. Cenné jsou taky přídavky od českých historiků, rozšiřující hesla o české souvislosti.
Kniha částečně odhalující soukromí císaře Františka Josefa, zveřejňuje část korespondence císaře s jeho přítelkyní, herečkou Kateřinou Schrattovou. Mezi úryvky z dopisů autorka vložila krátké životopisné a historické pasáže.
Dokonale zavádějící název i podtitul. Kniha se nevěnuje Habsburkům, ale Hohenbergům, kteří navíc v době Hitlerově nebyli žádnou královskou rodinou. Jinak se tu ovšem o pozdějších osudech rodiny dozvíme poměrně mnoho (v Čechách jako kdyby jejich historie končila vynuceným odchodem z Konopiště), byť je ten americký odstup od středoevropských dějin dost znatelný.