Poopie komentáře u knih

Knížek na téma holocaustu jsem přečetla hodně, většina byla detailním popisem svědectví zažívaných hrůz, kaskádou náhod, co vedly k přežití a pak nějaký šťastnější konec, shledání s někým známým, radost z šikovných dětí...prostě nějaký světlý bod i po tom všem...
Hana? To byl jiný "zákusek ".
Ta svědectví, která znám z jiných děl, tu byla ve srovnání s nimi jen okrajově. Ale celkový dojem byl mnohem silnější a depresivnejší, ten světlý bod, který člověk čeká na konci tunelu, tu není, je tu jen tma a zával obřími kameny, které holýma rukama neodvalíte a k tomu zoufalství přijde další zemětřesení, co zavalí i druhou díru tunelu, ale nezabije vás to, ani neposilí, jen přidusí a zahrne další vlnou bezmoci... A.M. Haně neskutečně naložila, opravdu není divu, že z krásné mladé ženy, zbyla němá osoba, hlídající si svou kůrku chleba. Tohle prostě jeden člověk nemůže unést. Tolik viny a zklamání se...

Výborně sestavený román, velmi čtivý, tolik postav, jejichž životy byly vzájemně propojené, skvěle vymyšlené jak tam každý měl minimálně 2 vzájemné vazby.

Náš život je prostě poskládaný z našich rozhodnutí, některá sehrají velikou roli a některá menší v tom, jaký bude náš konec...

32 25.08.2021

Kniha, která je opět velmi dobře promyšlená, kdy se dva příběhy, začínající v ruzných dobách, spojí v jeden. Střídání vyprávění z pohledu otce a dcery spojuje shodná poslední věta kapitoly s první větou kapitoly následující. Jak hravé?!

Kniha je plná postav, jak je v románech A.M. zvykem, a plná velkých dramat a těžkostí života, tak si může každý čtenář najít alespoň malou paralelu svého života, nějaké rodinné tragédie, případně ho to může upozornit na něco, co by se mohlo stát, kdyby... Kniha ve mě vzbudila lítost nad postavami, jednou postavu nenávidíte, za to jak se chová, pak si "obujete její boty, jdete v nich kus cesty" a pochopíte, i když třeba nakonec vyhodnotíte reakci jako přehnanou a nezvládnutou, ale pochopíte...

Já autorce její popisy věřím, nevadí mi jednodušší jazyk, naopak vždy "trefí hřebík na hlavičku " a já si říkám, že se to snad skutečně stalo a ona byla u toho. Popis detailů, napřiklad jak se chová pes, jak to vypadá u léčitelky, jak kdo na co zareaguje v dané situaci... cítím to naprosto přesně, obrazy v mé hlavě se tvoří tak snadno, jako bych tam byla i já s nimi...

Ano, kniha je plná utrpení, neštěstí a tragédií, ale na druhou stranu taky popisuje docela dlouhé časové období, do kterého takové osudy bohužel zapadají. Každý má nějaké starosti a nese si svůj kříž.
Téma mlčení/výčitek a pletení se do života druhých je aktuální pro každou dobu...

Pro mě 4. kniha od A.M. a rozhodně mě nezklamala. Jen mě překvapil konec...který si mohu domyslet a já bych si ho raději přečetla.

24 24.08.2021

Život vám proteče mezi prsty/řádky .. ano na stránkách této knihy čas letí tak rychle, až vám to je líto. Kdo byl dítě, je najednou babi...nebo zemřel.

ALE

i tak čtenář dostane hodně. Hodně moc. Nahlédne do života 3 generací jedné rodiny. Zažije nevěru, soužití s alkoholikem, s násilníkem, setká se s krutostí války, zradou, nespravedlností, pocitem "nepatřím nikam..." , dostane se k výslechu STB .... A mohla bych pokračovat - seznam by byl hoooodně dlouhý.

AM má ohromný smysl pro detail, stačí jen málo řádků, a člověk si tu situaci nebo rozhovor hned představí naprosto dokonale díky těm mikrodetailům a pomlčkám... Taky nám autorka jasně sděluje, že chléb se jí o dvou kůrkách a co jednomu příjde jako nesmyslné jednání, je pro druhého nadějí. Cestou...

Velmi milé čtení i když plné tragédií, osobního selhání, ale i velmi krásných okamžiků plných malých i větších vítězstvích a rodinné pospolnosti.

Moc se mi v knížkách líbí jak přijde nějaká "rána" jako blesk z čistého nebe, a až za pár stránek je téma rozvedeno do široka. Člověk tak ví, že se zase může těšit na další zápletku a má to za následek to, že knihu po dočtené kapitole opět nepoloží na stolek a nezhasne lampičku, ale řekne si: "Tak ještě jednu, teda no" .

Určitě doporučuji. Není to žádné těžké čtení...

17 23.01.2019

Přesně můj panák ouza! Jamas!
Našla jsem v knize vše, co mám ráda.
Příběh několika generací, odehrávající se na faktickém pozadí, vše do sebe zapadlo, uzavřelo se...
Jako dítě jsem měla v paneláku "tetu" sousedku Evdokiu, které jsme říkali Eva... táta mi říkal, že je z Řecka, říkala jsem si, kdo z Řecka by chtěl k nám? Hmmm tak ted už díky knize vím, jak to asi bylo s rodinou "tety" Evdokie.
Knížka mi je tuze blízká, život hrdinů románu, přesto, že se odehrává v jiné době, je tak blízký dnešním životům, až se v tom musí najít každý. V každé fázi máte pochopení pro chování jednotlivých postav, chvilku vám je bližší jeden a pak zase další.
Navíc miluji Řecko, na dovolené nejzdíme jinam, mám přítele Janise, co žije na Syrosu a mé jméno je hodně podobné Janisově příteli z knihy, až mě ta paralela vyděsila. Bylo moc hezké říkat si při čtení to je pravda, a jo tam jsme byli a tady taky a tohle mi taky chutnalo... knížky nečtu 2x, ale tuhle možná někdy zase do ruky vezmu...
Děkuji autorce

12 03.09.2024

,,Můj Bože, láska zmenšuje svět a zvětšuje domov. " (Francie)

,,Lituju jenom toho, že za svou vlast můžu položit jenom jeden život."(Německo)

Příběh nevidomé, svou rodinou milované a odvážné francouzské dívky Marie-Laure na straně odboje a německého nadaného sirotka Wernera, milujíciho vědu, který "dělá čest" Říši a pomáhá likvidovat partyzány. Jejich přímky života se na krátkou dobu protnou. Ano, i tak si mohou tito dva rozumět a zachránit jeden druhého...

Nevinní dospívající se "díky" válce ocitají v situacích těžkých i pro dospělé.

Velmi citlivý válečný román poskládaný z malých střípků, z různých časových i dějových linek, do skvostně vybroušeného diamantu. Chvilkami velmi smutné, chvilkami napínavé, chvilkami taaaak milé...
Nic mi nechybělo. Popisy některých scén opravdu dokonale vykreslené. Kdo by odolal například broskvím paní Manecové?

Začátek trochu složitější-scény ze závalu..., ale četlo se mi to dobře, druhá polovina knihy se mi četla výborně.

11 02.03.2019

No. Opravdu mě zaráží, že má kniha takový úspěch. Líčení nějakých okamžiků mi přišlo hodně moc přitažené za vlasy. Ty absurdity mě hrozně rušily. Místo toho, abych jen cítila sílu okamžiku a vtáhlo mě to do děje, jsem naopak odklonila oči od řádků a pronesla: "No to je zase kravina!!!". Bohužel jsem toto zažívala během čtení dost často. Až mě to chvilkami opravdu rozčilovalo.
Myslím, že i zde by platilo, že méně je více. Někdy to bylo až trapné.

Začala jsem Jáchymem a po první kapitole jsem si řekla, dobré, to mě bude asi bavit. Pak už jsem si to neřekla nikdy... knihu jsem dočetla, protože nemám ráda nedotažené věci do konce. Bylo fajn čekat jak některé styčné body v příběhu viděla druhá postava z dvojice sourozenců. Ale postavy na mě nezapůsobily. Sama jsem si v dětství prošla ztrátou rodiče pri nehodě, ale toto me nezasahlo... bylo to ploché, neměla jsem potřebu postavám fandit a prát se s nimi s jejich osudem... jen jsem to prostě četla a natěšeně koukala kolik stran ještě do konce zbývá... Pro mě zklamání, určitě se dalo z tématu i neobvyklé možnosti vybrat si začátek dvojknihy, "vytřískat" mnohem, mnohem víc. Hodně jsem od knížky čekala, hodně jsem se na ni těšila a hodně mě zklamala.

P. Hartl? Nic pro mě.

2 hvězdy, za první kapitolu Jáchyma a za to, že to celé do sebe zapadlo a kruh se opravdu uzavřel...

11 07.01.2019

,,Jak můžeme dědovi pomoct?"... ,,Můžeme s ním po té cestě jít. Dělat mu společnost. "

Díky dnešní medicíně se stává mnohem častěji, že život končí tím, že rozum vyhasíná rychleji než tělesná schránka. Začátek je těžký pro nemocného, později je to těžké spíše pro okolí...

Malá knížečka plná velkých myšlenek. Připomíná mi to v tomto knihu Malý princ.

,,Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a stáří lidi se smějí. "

Velmi citlivě popisuje postup demence, od prvních náznaků dezorientace, přes čím dál větší odklon od reality až k tomu, kdy člověk dosáhne vlastního světa, kde není místo ani pro dávné vzpomínky a ani pro známé tváře...

... ,, Nejdřív zapomeneš, kam jdeš, pak kde jsi byl, nakonec kde jsi... "

Těžké téma, ale velmi empaticky napsané. Myslím, že i opakované čtení přinese nové myšlenky.

9 03.02.2019

První dojem
...život hlavního hrdiny ukončí na první straně knihy slimák... cože?

Brilantně odvyprávěný, zhruba stoletý, příběh rodiny Mánesových a jejich rodinného podnikání. V knize je mnoho postav, ale každá je něčím jiná... prostě přesně jako v životě. To, že je Václav obyčejný... no a? Nemusí být přece hlavní postava vždy "superhero". Však kdo z nás je? Mně se postavy líbily. V knize je popsáno dost tragédií, ale čtenáře "nevyždímají" občas trochu vyšokují, ale jedeme dál, ta kniha má rychlý spád a v ničem se nenimrá. Postava se těší ze života a na posledním řádku na téže straně už je to troska nebo klidně zemře... pro někoho příliš povrchní, ale na druhou stranu tím pádem vůbec nenastane nutkání něco přeskočit. Prostě mně se to moc líbilo. Občas se čtenář v další kapitole vrátí zase o pár let zpět, ale z pohledu jiné postavy a dozví se nějaký důležitý životní moment a hezky to do sebe všechno zapadne a doplní pohled na věc, nic mi v knížce nepřebývalo ani mě nenudilo.
Bravo!

Bylo to jako seriál "Vyprávěj!"

Hotýlek byla moje první knížka od AM. Další 2 už čekají na poličce a já netrpělivě čekám až budu mít čas je otevřít... dle hodnocení zde, by měly být ještě lepší!!!

9 18.01.2019

Kniha úplně mimo můj čtenářský záběr, ale musím říct, že se mi vlastně docela líbila. Druhou půlku jsem přečetla pak strašně rychle.
Trochu mně přišlo kýčovité jak byl hlavní hrdina dokonalý, jako jo, asi musel být, aby přežili, kdyby to byl tlustý mamlas, byl by příběh hůře uchopitelny... a končil by asi záhy. Ale i tak si mohl autor trochu odpustit z jeho dokonalosti rekordmana.
Ano, konec předvídatelný, přeslazený a něco bylo těžko uvěřitelné a pro mě tedy rušivé, ale i tak doporučuji jako fajn čtení. Když se čtenář nechá pohltit, může se dojmout, něco se trochu dozvědět, zasmát se i být napnutý a hlavním hrdinům fandit a těšit se s nimi na obyčejné věci civilizovaného světa jako je koupel, kafe a fastfood. 3-4*

8 05.02.2023

Na knížku jsem se strašně moc těšila, díky skvělému hodnocení jak zde, tak lidí z okolí..

Snažila jsem se do knihy ponořit a začíst, ale vždy jsem u toho usla... zkusila jsem audioverzi a úplně stejný efekt ... fungovalo to na mě jako uspávač hadů.

Podařilo se mi dočíst až po zhlédnutí filmu, který jsem původně nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, ale jak už jsem tušila jak to bude, tak to šlo číst.

Kniha je určitě kvalitní nápadem, příběh je moc krásný i když smutný, ale prostě mně nevyhovoval styl psaní. Je to takové moc , "patlavé", "omáčkové", "pohádkové" a já potřebuji trochu svižnější tempo v příběhu a né tolik popisů scén...

V tomto případě u mě zvítězil film, kde ty zdlouhavé popisy byly vidět hned a příběh se otevřel a skončil rychleji.

8 22.11.2022

Období druhé světové války v pobaltí, které stojí mezi nacistickou Říší a CCCP. Je vám nevinných 15. Nejste ani žid a přesto vás čeká stejně krutý osud-degraduji vás na úplné dno společnosti, vezmou vám svobodu, domov, rodinu, vlastně všechny základní jistoty. A je před vámi několikaletý boj o holé přežití v kruté zimě za polárním kruhem mezi nemocemi. To vše ne z vůle Hitlera, ale z příkazu Stalina. Jednoduše jste na seznamu jako nepřítel režimu (vzdělaný, umělec, nebojíte se otevřít pusu...) ...zaklepe NKVD a během 20 minut je všechno, co vám z vašeho domova zbylo v jednom kufru.
Román je založený na vyprávění přeživších deportovanych do sibiřských gulagů.

Ano, je jedno jestli Hitler nebo Stalin. Egoističti krutovládci bojící se o/ukazující svou moc byli a budou, ostatně stačí sledovat trochu dění ve světě a paralely lze vidět i dnes... bohužel.

Je dobře, že takové příběhy přežívají a ožívají , už jen kvůli těm všem nevinným obětem.

Určitě zajímavá knížka, na tohle v hodinách dějepisu naše učitelka čas neměla...

Jednu hvězdu beru za některé křečovité pasáže, hlavně u popisů kreseb. A ten konec...

Sůl moře od stejné autorky se mi ale líbila víc.

8 13.10.2019

Knihu jsem četla v r. 2004 a do dnes si pamatuju ty pocity při čtení knihy... to napětí... A ten strach co lidé prožívali, je to prostě další rozměr, když člověk ví, že se to skutečně stalo...

Kniha je velmi čtivá a předkládá svědectví o hrůzách, co se děly v koncentračních táborech, svědectví o tom, že přežít znamenalo mít každý den štěstí, být ve správnou chvíli na správném místě, hlavně neudělat žádnou chybu, ale zároveň mít odvahu a odhodlání žít a přežít!
Děkuji paní Fantlové za krásnou knihu. Respekt Vám, za statečnost, za pokoru a sílu ještě o tom všem napsat a přednášet.

8 07.01.2019

Velice čtivá knížka. Ačkoli je život v Kábulu drsný, k ženám z našeho pohledu velmi nespravedlivý... neznamená to však, že to tak vnímají všichni i tam... optikou této knihy nahlédne čtenář do afghánské rodiny, kde nejstaršímu muži, dokud je duševně zdráv a ovládá svěrače, je dáváno za pravdu a dostává se mu největší cti, kde se žena spletla a vybojovala si špatného manžela, kterému rodí děti a slouží mu jako něco, nad čím on drží nadvládu a jakoukoliv její "neposlušnost" trestá, kde si vzdělaný muž vezme za manželku vzdělanou cizinku, kde dcera uteče před násilím a strachem ze svého otce a kam příjde jedno divné dítě...
I tak může vypadat jedna rodina v jednom domě... budete s nimi zažívat tragikomické historky, trochu víc pochopíte jejich "východní" smýšlení, i když s ním asi souhlasit nebudete. A dočtete se jak Afghánci nahlíží na západní osvoboditele...
Prostě jiný kraj, jiný mrav.
Člověk by občas od vypravěčky, vzdělané cizinky, čekal jinou reakci...

Každopádně knížku doporučuji, četla jsem 3. vydání, kde je zmínka i o kábulské evakuaci z loňského roku a tím autentičtější dojem jsem z příběhu měla.

Autorka psát umí... už vím, že si přečtu i Rošangol

7 15.09.2022

Hodnocení knihy... úplně nevím jak to uchopit...

Nejlépe asi jako autorka... ze 2 různých perspektivních rovin.
Když se odprostím od toho, že je to fikce...je to krásný rukopis AM, čte se to samo, plyne to jako proud vody, příběh má sílu, dobrou dějovou linku, "reálné" postavy, které Vám připomínají lidi z Vašeho okolí, dává otázky k zamyšlení, vzbuzuje emoce.. prostě to, co od knížky čekáte...

Pak je tu ale "ALE", je to prostě fikce a to je pro mě trochu problém. Kazí mi to ten dojem, že tomu příběhu věřím ... když nevěřím, neberu to vážně, utlumuje to moje pocity z četby.

Pro mě nejslabší kniha autorky, ale i tak nelituji času jí věnovanému... a to ho mám málo...

Jen dodám, že jsem ráda, že jsem vyrůstala již po roce 89...

7 02.08.2022

Úžasná kniha, která mě velmi zasáhla, četla jsem ji těhotná.
Musela to být ohromná práce sesbirat všechny podklady ke knize, autorce děkuju za ten výjimečný výsledek. I když jsem četla již několik knih s touto tematikou, byla to úplně jiná knížka a dozvěděla jsem se nové informace, nebyl to "jen" příběh 3 žen.
Také jsem měla problém s tím se orientovat v příbězích, hlavní postavy ještě dobré, ale v rodinných příslušnících už tak nějak vůbec... což mě trochu mrzelo, ale sama nevím jak lépe to napsat.
Rozhodně doporučuji přečíst. Ač je to velmi smutná kniha, plná krutosti, zoufalství tak přeci jen na konci to i zahřeje...

6 30.09.2019

Další "neskutečný" ze skutečných příběhů z koncentračních táborů. Tolik hrůz, co si museli lidé vytrpět a přežít, aby mohli podat svědectví, jak každý ví, většina to totiž nepřežila, stačilo málo a o jejich životě/smrti bylo rozhodnuto. Respekt tomuto muži, co vše zvládnul překonat. Ano měl i štěstí, ale hlavně měl vůli přežít.

Kniha se mi úplně snadno nečetla, myslela jsem, že odložím na později, ale když přišlo na zajetí, už jsem odložit nechtěla.
Ovšem kapitola "Útěk " ... i když jsem věděla, že se mu to povede, mně úplně sebrala dech, jak sám autor psal, srdce mi mlátilo v krku a bála jsem se dýchat a mrkat, aby mě Esesáci v bažině nenašli...uf.
Velmi působivý byl i závěr knihy, kdy se bývalý vězeň 1418 Andrej P. dostavil jako svědek k soudu a sbírá odvahu k tomu, aby se na ty zrůdy po letech opět podíval a mohl svědčit proti nim....

Pozoruhodný příběh. Musím ale zároveň napsat, že jsem četla knížky s touto tematikou, ze kterých jsem byla více "hotová ". Ale 5* dávám.

Děkuji autorovi, že se o to utrpení podělil se světem... hrdinové to byli...

Odpočívejte v pokoji Andreji Pogoževe a vy všichni ostatní, co jste trpěli za války...nebo v ní zemřeli.

6 07.01.2019

Pro mě výborná knížka, nepřišlo mi, že tam něco chybí nebo přebývá,v knize je i krásně vylíčena doba před válkou, atmosféra, mravy...
Měla jsem pocit, že jsem v té době, sedím s rodinou u stolu a vymýšlím plán co dál...
Celý příběh jsem s Violou žila, měla jsem pocity bezmoci, strachu, zoufalství, nenávisti... Ale i naděje.

Na konci knihy naštěstí byla i shledani na která člověk čeká... i jedno navíc...

Po dočtení příběhu jsem na některé postavy myslela ještě docela dlouho před usnutím, a měla jsem ohromnou chuť jet se podívat do Lučence a Budapešti.

Velmi krásná kniha, kterou vřele doporučuji.

5 07.01.2019

(ne ach) , ale ACH... To byl ten důvod, proč jsem po knize sáhla, a taky proto, že je to téma (u nás doma) aktuální ...

Ale toto byla idylka, byl to slaďák, který Alzheimera popisuje docela jako pohádku. To co zažíváme my doma, je peklo...
Dějové linky okolo - Ryan... No budiž, ovšem nevěřím tomu, že by to někdo takto hrál proti ostatním členům rodiny, ano , může takovou hru hrát s nemocným, ale tak o tom řeknu ostatním, jistě by to pochopili spíš, než nechat je zažívat strach, že se nemocný ztratil.
Dějová linka kolem Caitlin je brak. Pardon, ale to je fakt největší blbost...

Přistihla jsem se, že ve volné chvilce při čtení této knihy, jsem raději prokrastinovala, než abych k tomu sedla.. Ale knihy se snažím dočítat. Tak jsem silou vůle dočetla.

Spoiler!
Ať jen nekritizuji, byly tam i momenty, které celkem věrně popisují náhlé změny stavu a i to chování, ale myslela jsem, že to bude kniha hlavně o tom a jak jsou rodinný příslušníci z nastalé situace OPRAVDU zoufalí, ale až na Grega se mají všichni vlastně celkem fajn, a dcera Cait zažívá snad nejšťastnější období života. Těhotná z nepovedeného vztahu, odejitá ze školy, maminka má před sebou poslední měsíce života (člověk by si řekl ve 20 pěkná sr***), ale ona po 2 dnech v Manchestru najde životní lásku a v takovém období jen lehce zaváhá jestli opustit mámu už teď kvůli tomu hodnému klukovi s nejhezčím úsměvem ...nebo ne wtf???. Tátova manželka, která se teprve dozví, že existuje ještě jiné dítě jejího manžela, jí přijme hned s otevřenou náručí nejen do vlastního domu, ale i do vlastního života, (může se to tak časem rozvinout, ale tohle není prostě normální první reakce, ne není) nabídnou ji s nimi dokonce bydlet... Nesmysl!!! Takhle to opravdu nechodí...

Jinak námět na knihu to byl ale pěkný, proto jsem taky po knize sáhla.

Knihu doporučuju, pokud chcete pohádku s trochou neobvyklého, ale pokud chcete číst o opravdové demenci a jejích dopadech na rodinu, a jako útěchu, že v tom nejste sami, tak rozhodně ne.

4 31.01.2019

Bravo a smekám. Krásné dílo. Přečíst to zabere trochu času, ale napsat takovou mozaiku pamětí muselo dát ohromně práce. Detaily mi přijdou až neskutečné.
Knížka mě velice bavila, obrazy v hlavě se mi při čtení tvořily úplně samy.
Kdo se zajímá o Jindřichův celoživotní hon za potomky mužského rodu, měl by se začíst do stránek této knížky a poznat jeho manželky blíže...

3 01.02.2021

Na knížku jsem se těšila...
Jsem zdravotník, mám za sebou 2 porody, mám ráda historii.
Některé porody dobře popsané, hned jsem si udělala obrázek a odhadovala co se děje špatně a jak se to dá řešit. Překvapil mě i DIC...????

Člověk si uvědomí, že i tenkrát byly komplikace a často porod byl i s dotekem smrti ať už dítěte a nebo matky, riskovalo se pro záchranu alespoň jednoho života. Jsem ráda, že jsem rodila v dnešní době a v ne/BEZPEČÍ nemocnice.

Porodnický deníček se mi líbil, i celkem ten příběh "báby", ale chvilkami už to bylo trochu těžko uvěřitelné a to nemám ráda. Konec se mi nelíbil, ty popsané scény, a takové na honem ukončené...hodně nepřirozeně.
Knížka to ale ve výsledku není špatná, člověk nemusí extra dávat pozor, aby mu něco v ději neuniklo, oddychovka pro ženy.
Rozhoduji se jestli 3 nebo 4*.