PosPol komentáře u knih

Recenze je na třetí díl, pokud jste nečetli první dva, pozor na spoilery!

,, Takhle nezemřeš, prohlásila žena odhodlaně. Ale Kiva jí nevěřila. Protože to chtěla ukončit - všechno. A když už to utrpení nemohla dál snášet, přivítala laskavou náruč bezvědomí.,,

Hned v prologu vás autorka kopne přímo do holene a zboří již vystavěnou předchozí verzi událostí. Následně se Kiva po odborné, trpké, ne však zcela nečekané zradě na konci druhého dílu ocitá opět ve vězení Zalindov, na pokraji smrti, závislá na Andělském prachu.

,,Každý den si přála zemřít, protože to utrpení už nedokázala dál snášet - nebyla to však jen muka, která prožívala při odvykání. Jak drogy pomalu opouštěly její tělo, začaly ji zaplavovat vzpomínky na věci, jichž byla svědkem, na věci, jichž se dopustila. A na lidi, jimž je provedla.,,

Po nepříliš hladkém osvobození Kivy se vydává skupina přátel, ale i nepřátel, na nebezpečnou výpravu k záchraně celého Wenderallu. Miluji všechny postavy! Urputná, drzá a energická zrzka Cresta. Neústupná, ochranitelská a silná Narria. Pihatý, neposedný uličník Tipp. Oddaný a něžný, avšak respektovaný vůdce Torell. Okouzlující, ironický a sebejistý Caldon. No a nakonec laskavá ranhojička Kiva, která touží pouze po odpuštění zrady od nádherného, moudrého a šlechetného prince se zlatomodrýma očima - Jarena.

Tuhle sérii zbožňuji! Dokonale propracované postavy a brilantně vystavěný magický svět. Příběh plný zvratů, zrady a utrpení, ale i lásky, odvahy a odpuštění. Neustále hrozící nebezpečí smrti prošpikované sarkastickými hláškami či postupné odhalování tajemství jsem si užívala. Knihu ale hodnotím 4/5. Proč? Kristovy rány! Třetí díl a Kiva je stále stejná! Plačtivá, naivní, sebedestruktivní, předvídatelná, neustále se omlouvající. Občas jsem měla chuť vrazit jí facku, aby se sakra vzpamatovala. Ale i tak je to jedna z mých nej fantasy. V závěru jsem měla lehčí infarkt, ačkoliv mě mrzelo tak rychlé ukončení příběhu, šlo tomu dát více Co vy, znáte? Četli jste, nebo se chystáte?

,,Bolest pomine. Ale temnota přetrvá. Ještě neřekla své poslední slovo - dosud čekala, připravená dokončit svoji práci.,,

2 03.06.2023

"Oproti mně byla tak malá, že bych ji dokázal smést ze světa jediným pohybem ruky. Drobná, křehká a nevinná. Po všech těch ženách to bude právě ona, která mi dojebe to jediné, na čem mi ještě záleželo?"

Přes den Harry - redaktor v rodinném nakladatelství. V noci Habibi - majitel klubu LocalX, plného sexuchtivých zákazníků, nevázané zábavy a neřestí. Když se setká se začínající autorkou Cassie, vzplane mezi nimi vzájemná nevraživost stejně rychle jako prudká vášeň.

"Jak jsme se, proboha, dostali od nepříliš harmonické spolupráce na soutěžním románu až ke mně domů do ložnice? Jak se moje nevole k němu pomalu, ale jistě přetavila do fascinace a touhy?"

Cassie pro mě byla úžasná hlavní hrdinka od začátku - vtipná, cílevědomá, se zápalem pro věc. Žádná slaboduchá kráva, jak až příliš často čtu v podobných knihách... Nebojí se Harryho poslat do prdele. Harry alias Habibi? Nesnesitelně arogantní bad boy, který má city u prdele a jeho zásadní pravidlo zní - nikdy s žádnou ženskou nevlezeš dvakrát do postele....

Bavilo mě sledovat zrod nové Cassie, jak z ní vykřeše Harry to nejlepší a zocelí ji svým tvrdým přístupem. Jsou zde vulgarismy, ale nepůsobí to lacině, naopak jsou vhodně umístěné a podtrhují daný okamžik. Bavila mě její rozpolcenost, když ji třeba dovedl na swingers party a v ní se třískal odpor k párům a zároveň zvědavost to zkusit. Dílo je vtipné, dynamické, 440 stran jsem dala na dva zátahy, holt Habibi je těžce návykové dílo.

Poslední třetinu jsem měla v hlavě jen: Jak?.... Proč?... Kurva?...CO?....Ach.... Tuhle knihu prostě chcete mít, zamilujete si prostředí nočních barů, nádherných a spoře odděných žen, mafiánské praktiky, korupce, politické pletichy a do toho sex. Hodně sexu. A všude... Autorka mě šokovala i tím, že do příběhu zakomponovala jednu poměrně vzácnou a tajemstvím obestřenou duševní poruchu.

"V životě potkáš lidi, kteří ti pomohou vzlétnout do nebes, ale i takové, kteří tě stáhnou do hlubin samotného pekla. Jedním z těch druhých jsem i jí. Harry Theodor Linton. Ale tady mi říkají HABIBI."

Moc děkuji autorce Baja Dolce a nakladatelství venupress za poskytnutí knihy. Mám jen jedinou výtku - jednou pro vždy - ananas na pizzu nepatří! Ale i přes tento fakt dávám 5/5.

2 23.05.2023

Aurel: týpek, co si kromě obrovského traumatu z dětsví nese i malilinké tajemství. Lehce nechutné, perverzní a otřesné, ale co už...

Zora: ženština, co leje první ligu a je jí jedno co, hlavně když to teče. Ale aby tento hřích smyla, maká v posilce a cpe se odporným tofu.

Livie: divnodcera, desetiletá gotička, či snad opička?

Tchýně: bábuška, ne nepodobna Babě Jaze. Když řekne Zoře: "Ty toho o mým synovi moc nevíš, co? Huso hloupá", je jasné, že to neskončí stylem alá Rosamunde Pilcher.

Ne, dost bylo pošklebků a ironie. Jenže nic jiného ve mně tato outlá knížečka neprobouzí, sorry jako... Takový potenciál by měly jednotlivé vrstvy, jenže autor to na sebe napatlal jak čtrnáctka mejkap na první diskošku.... Náměsíčný člověk, co ohrožuje sebe i ostatní, ale nikoho nenapadne ho v noci zamknout? Šup tam s ním. Astrální cestování bez bližšího vysvětlení? Hoď to tam. Zabijou ti osůbku blízkou? Na to je prej dobrá whisky....

No ale to je přesně to, co od Zrnek temnoty čekáme, ne? Bizárek, náruč plná hnusu, ten nutkavý pocit na zvracení, tu touho zavřít oči, ale zároveň číst dál.... Takže jo, přesně tohle dostanete. Minimálně chuť žluči na jazýčku po trošce toho incestu a nebo scénce, kde maminka myje synkovi štangli. No kdyby mu bylo 4, nebylo by to divné, že? Jenže si přidejte 0 a už to taková sranda nebude...

Co mě ale nejvíc dostalo? Popis menstruačního cyklu Zori: "Aurel se Zořina cyklu děsil, protože se měnila ve skřetici. V jednu chvíli byla jako plyšový medvídek, ve druhou kudlankou nábožnou po páření". Dámy, to neznáme, že ne?

Každopádně zatím nejslabší z edice Zrnka temnoty - 2/5, ale tak to zkrátka chodí, zajímavé pro mě je, kolik lidí to ohodnotilo jako božské dílo. Ostatně ne nadarmo se říká - sto lidí, sto chutí....

2 21.04.2023

"Svět má sklony stávat se obyčejným, a právě proto jsem tolik zbožňovala to, co dělala máma. Když se na něco dívala dlouho a zblízka, nestávalo se to obyčejným, právě naopak, bylo to čím dál tím zajímavější. Žraloci, velryby, dokonce i mořské řasy...."

Inu člověk si myslí jak je dospělý do té doby, než neodolá a koupí si knihu jen kvůli neskutečně úchvatné obálce. A tak si začne číst dobrodružný dětský příběh, tak obyčejný a prostý a..... A zjistí, že dětská dušička bažící po fantazii nikdy neodejde.

Julii je deset let a spolu s otcem, matkou a kočkou Nudlí se vydají na letní pobyt v majáku, kde má otec opravit světla a maminka si nedala menší cíl, než najít vzácného žraloka grónského. Julii tak čeká léto plné dobrodružství, ale i útrap, neshod a průšvihů. Setká se nejen s novými přáteli, ale i se šikanou.

Kniha ja tak krásně naivně napsaná z pohledu dívky, která je svědkem neshod rodičů kvůli neschválenému grantu na výzkum, stejně jako je prodchnutá nočním nebem plným hvězd, mořem plným neznáma....

Myslela jsem, že takové knihy už nejsou pro mě, že budou příliš prostoduché a obyčejné, ale ono je to přesně naopak! Skvělý způsob, jak uniknout ze všední reality a znovu se ve vzpomínkách vrátit k otlapkávání s novými kamarády a objevování celého světa. Takže doporučuji a dávám 5/5.

2 13.04.2023

Příběh Annabell se odehrává v městečku Lynnwood Falls, kde vlastní kavárnu v pařížském stylu - provoněnou vanilkou, skořicí, hřebíčkem a pomerančovými květy. Sotva se ale vyrovná se smrtí matky, zjišťuje, že dost možná o svoji vysněnou kavárnu přijde. "Pomyšlení, že se bude muset najednou vzdát všeho, co s takvou snahou vybudovala, jí rvalo srdce"

Když jednoho dne uvízne ve vánici, objeví se Will. Ten, který jí kdysi zlomil srdce a na kterého má i po tolika letech vztek. Pomůže jí nejen ve vánici, ale začne se zabývat i smlouvami na kavárnu. A aby toho nebylo málo, vrátí se z vězení Jay, bratr Willa a najednou se Annabell a Will potkávají častěji, než by oběma bylo milé...

Kniha je skvělá oddechovka, kouzelný, sněhem zapadaný Lynnwood Falls, plný úžasných a milých lidí. Místo, kde každý zná každého a v nouzi si všichni pomáhají. Zdá se vám to trochu kýčovité? O tom přeci ale romantika je - jednoduchý příběh s dobrým koncem. Ideální kniha na vypnutí. Nejvíce jsem si oblíbila Jaye, který ukazuje, že i původně zlý feťák se může změnit, když mu jeho okolí dá prostor a důvěru.

Jedná se o druhý díl série Lynnwood Falls, ale není nutné číst první díl, ačkoliv se zde postavy z prvního dílu objevují, díly na sebe úplně nenavazují. Ale určitě se chystám i na první díl.

Knize dávám 4/5, hvězdičku strhávám za občasné nelogické chování Willa i Annabell, jakoby si nechtěli dovolit být štastní.

2 12.03.2023

Krev, hovna a fet.
Tři slova, jenž odkrývají svět.
Svět, co pln je hnusu a zloby.
Kde nechceš být za žádné doby....

Billy není jen feťák. Billy je totální sráč, kterého budete nenávidět od prvních stránek. Pro trochu fetu udělá cokoliv. Jeho chování je otřesné, avšak zcela odpovídající individuu s usmaženými mozkovými závity... A tak když jde s absťákem po ulici chvíli poté, co zmlátil svoji holku do bezvědomí a všimne si cedule Platíme za tetování! netuší, že už jistě udělal lepší rozhodnutí v životě...

Že nakladatelství Golden Dog nevydává knížky pro dámičky, to už jsme pochopili. Knihu s jejich nálepkou si rozhodně nevezmete na nedělní počtení s bábrlinkama v důchoďáku. Takže pokud jste outlocitné duše, sáhněte radši po něčem sladším, než je kniha plná krve, hoven, hnisu, kusů masa, blitek a dalších. Nemáte zač :D .

Martin Štefko, který překládá některé knihy z edice Zrnka temnoty je Pan Překladatel, protože překlad je zcela bravurní a dílo vystřeluje do výšin.

Kniha má 105 stran a je fantastické, že autor na tak málo stránek narval tak moc emocí, zvrácenosti a zvratů. Nenudila jsem se ani jednu malou chvíli, spíše jsem kočírovala svůj žaludek a přemýšlela, co za hnus ještě přijde. Jako taková dietní příručka je kniha vskutku skvělá :D .

Co oceňuji, je vykreslení postav na okraji společnosti, nehygienické podmínky, v nichž spíše přežívají než žijí a dotknutí se tématu jako je kuplířství, prodej a užívání drog, týrání druhých a další. "Vstaň, padej ven, šukej, hul a vše opakuj!"

Zkrátka další z odporností z edice jménem Zrnka temnoty, co si vaše temná, zvrácená duše musí přečíst.

"Každé křupnutí přineslo chuť krve a hoven. Michelinské menu..."

2 10.03.2023

Pokud jste milovali Stopy hrůzy, tak si Zrnka zamilujete! Protože přesně to na českém trhu chybělo. Krátké, úsečné příběhy způsobující zježení chloupků až na . Plné hnusu, zvrácenosti, zla, marnosti a zatracení. Happy end? Zapomeňte!

Sofii je 18 a řeší to samé jako její vrstevníci: "Už pár let propadám pocitům beznaděje. Nikdy vás nenapadlo, jak moc je život marný? Jste tady, i když jste se o to neprosili, před sebou jen tvrdé roky dřiny".

Její život se ale mění ve chvíli, kdy se doma objeví starodávné zrcadlo. Husí kůži má pokaždé, když kolem něj projde. A začnou se dít divné věci. Především se ztrácet mladá děvčata. Sériový vrah v Opavě? Nebo je zatím něco mnohem strašnějšího? Něco prastarého, bezvěkého a tak mocného, že to lidská mysl není schopna pojmout? A jak s tím souvisí úplňky, podivné úkazy či mizející menstruující panny? To už si, milý čtenáři, budeš muset přečíst sám.

Na knize cením zasazení do českého prostředí a umné novinové výstřižky, které spolu s pár trefnými kresbami podtrhují příběh.

Co se mi naopak nelíbilo - na to, jak je kniha krátká (124 str.) je začátek vleklý a krom občasného strašidelné polechtání dlouho čekáme na akci. Text zasahuje až příliš do vazby, takže jsem v podstatě musela zlomit hřbet (není chyba autorky, ale je to škoda). A co mi vyloženě lezlo na nervy, jsou některé rozhovory v němčině. Jde o pár vět, ale musela jsem to překládat a jako někdo kdo má z němčiny osypky mě to příliš nepotěšilo. A poslední bod - lehce mi to připomíná Stopy hrůzy č. 14 - Neznámá v zrcadle. Ale je mi jasné, že dnes už je těžké napsat něco originálně.
Suma sumárum - plusy převažují, proto doporučuji tuto jednohubku a už se těším na další Zrnka temnoty. Dávám 3,5/5.

2 04.03.2023

Alex i Chloe jsou tak rozdílné, jak jen dva detektivové z různého prostředí mohou být. Začnou vyšetřovat brutální vraždu dívky, která je nalezena mrtvá ve vodě. Strhané nehty a další zvrácenosti ukazují, že jde o něco osobního. Když se ztratí druhá dívka, je evidentní, že vrah se teprve zahřívá. Podle jakého vzorce si hledá oběti? A kdo bude další?

Souběžně s tímto případem navíc sledujeme, jak Chloe začne někdo otvírat skříň a odkrývat její zaprášené kostlivce. Zvládne se vypořádat s myšlenkou, že její bratr kdysi vraždil? Jak s tím souvisí Svědci Jehovovi? To si, milý čtenáři, musíš už přečíst sám.

Kniha se čte velmi dobře, krátké kapitoly, vzlínající se napětí, postupné odhalování a rozplétání, to mě bavilo. Můžeš si změnit jméno, ale minulost nezměníš.

Je to 1. ze 4 dílné série detektivů Alex a Chloe, možná se někdy pustím i do další. Kniha je průměrná, ale i tak dávám 4/5 a to proto, že po dlouhé době je to nepřekombinovaný příběh, kde pachatel není geniální polobůh. Hvězdu strhávám za někdy rozvleklé řešení soukromí obou z detektivů a občasné hysterické a pubertální chování Alex .

2 02.03.2023

"Ta ženská. Co mohla čekat? Koledovala si, děvka. Voblíká se jak štětka. Její tvrzení proti jejich. Kdo ví, co se tam v tom parku vo půlnoci dělo?"
Jak málo stačí k tomu, aby se člověku obrátil život vzhůru nohama? Někdy jen špatné rozhodnutí, či snaha ušetřit pár minut.... A tak když se Teena rozhodne se svojí dcerou Bethel zkrátit si cestů domů přes park a cestu jí zastoupí opilí a sjetí mladíci: "Ukaž, jak ti hopsaj kozičky, fešando! Hejhejhej, kampak?" , zmůže se jen na křik: "Pusťte nás! Prosím vás, neubližujte nám!" Jenže už je pozdě. "Máma prosí, no tak, kluci, nechte nás na pokoji. Prosím vás, neubližujte nám, neubližujte mojí dceři, je ještě malá, kluci, no tak."
A sotva Teena přežije svoji vlastní smrt a drží se na pokraji šílenství, musí se vypořádat s viktimizací oběti a předsudky: "Co je to za matku, že s sebou vezme malou dceru na chlastačku a pak se s ní táhne pěšky přes park? Může si za to sama, taky mohla dopadnout mnohem hůř".
Kdepak, takovéhle příběhy se nečtou nejsnáze. Jenže ještě horší než samotné znásilnění je celý ten následující proces, kdy se obhajoba z Teeny snaží udělat couru, co provokovala a je to její chyba. Příběh je protknutý zraňujícími komentáři okolí a je těžké sledovat hroutící se svět matky a její dcery, které té noci skončilo dětství....
Kniha má 152 stran, takže přečteno za chvíli. Psaná je nespisovně a hodně, ale fakt hodně vulgárně. Což jí přidává na autentičnosti. A jestli jsem si myslela, že mě nemá čím překvapit, protože příběh je jasně daný, tak mě autorka vyvedla z omylu a závěrečná zápletka byla takovým lehounkým pofoukáním zad po střetu s řemdihem, jak by řekl básník.
Dávám 4/5⭐️

2 27.02.2023

Nebudu hodnotit, protože nechci dávat odpad, když jsem přečetla “pouze” 70 stran. Ale i tak málo stačí abych si chtěla vyrvat vlasy z hlavy a knihu vyhodit z okna…. Horší jsem snad nečetla. Naprosto nezajímavý děj, o jakési imaginární autorce co hledá imaginární ženy. Věty většinou o pár slovech, jak kdyby to psal školák, úsečné a prostoduché. Zbytečné nepřeložené německé výrazy, psáno často v bloku bez odsazení, šílené skákání v čase, kdy celá kniha je psaná v přítomném čase, ale vy se v jednom odstavci ocitnete na třech různých místech v pěti různých dobách. Na příště se vyhnu knihám, které pouze těží z tématiky koncentračních táborů!

Jak by vypadalo představení hlavní hrdinky? „Ahoj, já jsem Delta a jsem totálně vyšinutej magor”. Ačkoliv je skvělá fotografka a zakázky se jen hrnou, je nevyrovnaná, frustrovaná svým životem v „nižší kastě” a jejím jediným snem je patřit mezi smetánku. Když pak potká Amélii s Fritzem při focení oslavy jejich dcery Natalie v jejich kouzelném architektonickém skoropaláci, má pocit, že do téhle rodiny by chtěla patřit. Že do ní BUDE patřit.

A začíná jízda. A ne, není to ta jízda, kterou si budete chtít zopáknout! Postavy v knize jsou snad všichni psychopati. Jejich reakce jsou absurdní a nesmyslné. Nejvíc rozumu má snad jedenáctiletá Natalie, která je mimochodem takový ten ptáček ve zlaté kleci a celou dobu jsem ji litovala. Sice měla tunu hraček a pokoj snů, ale rodiče na ni neměli čas.

Třetinu knihy stráví Delta úpravou fotek alá vysněný život na Photoshopu, druhou třetinu soutěží s Amélií která je teda větší psychopatka a zbytek času se utápí v sebelítosti, jak to má vlastně strašně těžký…. Nechápu pointu knihy, thriller to vidělo tak leda z vlaku a ještě zpoza špinavé záclonky. Jó kdyby se to jmenovalo Deníček vyšinuté magorky, to by byla jiná. Autorka spoustu věcí nakousla, ale vysvětlení nečekejte. A konec? Heh, tam už mi došla slova i dech….

Dávám 2 hvězdy. Jednu za nápad, ten se mi líbil, ačkoliv potenciál autorka zaplácla jak ováda. A druhou za Natalii, to dítě bylo jedinou zajímavou postavou v knize.

2 10.02.2023

"Připadám si jako strom - taky se nehýbe, je netečný k okolí, nic neříká, natož aby řval, když ho řežou, a přesto žije. Ta bolest je nesnesitelná. Naprosto neskutečná, nepopsatelná. A je znásobená mou bezmocností - nejenže se nemohu bránit, ale ani nemohu dát najevo své pocity. Trpím, umírám, ale přitom působím jako ztělesnění diskrétnosti".

Další z knih, co se ke mně dostala díky knižní štafetě a já jsem vděčná, protože jsem o ní nikdy neslyšela. Moje babička umřela na amyotrofickou laterální sklerózu a mně to přišlo jako nejhorší věc na světě - pomalu vám umírá celé tělo, vyjma mozku. Po přečtení této knihy mě mrazí, protože mi přijde naprosto šílené být uvedena do kómatu a pro ostatní "zemřít" a přitom vše vnímat. Vše slyšet, cítit neuvěřitelnou bolest zákroků, jež by měly být prováděny pod sedací, ale kdo by umrtvoval již mrtvého?

Příběh sepsala Angele poté, co se doslova vyrvala z drápů Smrti. Musí jít o něuvěřitelně silnou a houževnatou ženu, jen při čtení některých pasáží mi bylo zle, natož to pak vše zažívat na vlastní kůži.

Kniha kompletně mění můj pohled na lidi v kómatu, protože jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že mohou být uvězněni ve vlastním těle a nemají šanci, jak dát okolí najevo, že ještě neumřeli, že tam ještě jsou....

Nejedná se o žádný literární skvost, přesto doporučuji ke čtení. Příběh ženy, odhodlané překonat nepřekonatelné, příběh o lásce rodiny, která může člověka uzdravit a vyprávění o neempatičnosti a krutosti části zdravotnického personálu.

Autorka na závěr říká: "Tímto svým příběhem manifestuji přání stát se mluvčím těch, kteří nemohou komunikovat. Byla bych nejšťastnější, kdyby od nynějška bylo na tyto 'živé sochy' pohlíženo jinak".

2 04.02.2023

Tak tohle byl NÁŘEZ! A ne, nemyslím to metaforicky, neb pachatelé v knize opravdu zažili nářez. Zcela zasloužený.
"Pamatuju si jednu z prvních nocí, jako by se mi to vrylo do mozku, i když od té doby jich bylo příliš mnoho, než abych je spočítal. To byla noc, kdy se všechno změnilo, noc, kdy jsme si poprvé uvědomili, jak doopravdy jsme bez matky osamocení. Sténající podlahová prkna prozradila našeho nočního návštěvníka. Ten zvuk mě pronásleduje dodnes, slyším jej každou noc ve svých nočních můrách. V opakujících se snech vidím, jak se pod dveřmi naší ložnice plíží stín, monstrum z masa, krve a kostí postává na prahu a přemýšlí, zda vstoupit, nebo ne...."
Nevěřila bych, že pouhých 120 stránek bude stačit na to, abych se po dočtení cítila osamělá, totálně bezvýznamná a izolovaná stejně jako hlavní hrdina. Zápletka je jednoduchá - bratrům Kyleovi a Judeovi zemře maminka a s její smrtí přichází i jejich "konec" - totálně odporní, slizští a chlípní strýčkové, kteří s malými a krásnými hochy mají své vlastní, zvrácené plány...
Kniha je plná brutálních a násilných scén, krev a střeva tečou proudem, jak by řekl básník... To proto, že se Jude rozhodne v dospělosti rodině vrátit vše, co mu dala. Aneb násilí plodí další násilí a zaseješ, co jsi zklidil...
I přes obrovské množství nechutností a masakru oceňuji, že se autor nevyžívá v sexuálních scénách s dětmi, jsou zde vypsány spíše okrajově, ačkoliv i to stačí, potřeba mozku si některé věci domyslet, či představit, je vskutku spíše ke škodě....
Dílo slupnete jak malinu, neodlepíte se, dokud nebudete u konce. Knížečka se ke mně dostala díky štafetě a já moc děkuji, protože by mě jinak tento malinký skvost minul a já bych přišla o takřka poetické pojetí jedné cesty za pomstou. Aneb "Lidská potřeba chytit všechno do pasti, vlastnit to a ničit to, je neukojitelná".
Dávám 5/5⭐️ za úžasnou slovní zásobu, zdařilý překlad s ní související, hororově realistický scénář a propracovanost příběhu na tak malém rozsahu stran. Mimochodem je to zařazeno do hororu, byť by někdo mohl namítnout, že jde spíše o psychologický thriller. Jenže horor je právě v té možnosti reality a představy, že takové věci se dějí a my jim nemůžeme zabránit. Žádný bubák, či zvíře nemůžou nikdy způsobit tolik hrůzy, jako zvrácený a zlý člověk....

2 03.02.2023

Holt není každé zlato, co se třpytí.... Četli jste knihu Bezvýchodná situace? Zaujala mě anotace, no ale jde o jednu z nejhorších knih za poslední dobu :/ . Vlastně bych se měla odměnit za to, že jsem věnovala tolik času 400 stránek o... o čem vlastně? Kniha si hraje na thriller s prvky hororu, ale špatně je tu téměř vše.
Příběh je zcela plochý, postavy nevýrazné, není tu nikdo, koho byste si oblíbili, nebo by vám utkvěl v hlavě. Příběh se line ve dvou liniích - učitelka Lea, která mluví ich formou a dívka Viola, která je psána ve třetí osobě. Už to je dost rušivé, ale navíc se příběh vypráví v několika časových liniích a to už kolikrát nevíte, čí jste... Přitom potenciál by ten příběh měl - odloučený ostrov Skřivan, kam se 7 měsíců v roce nedá dostat. Obyvatelstvo, které zamrzlo tak v 18. st., víra přerůstající ve fanatismus a koketování s čarodějnictvím, věštěním z karet a magií. Tajemství skrývají nově příchozí, ale i obyvatelé ostrova, přičemž některé jsou smrtící... Zlo je totiž velmi nakažlivé. Knize dávám 2/5 a to jen kvůli posledním 40 stránkách, kde to stálo za to a potenciálu, který však autorka pohřbila....

2 29.01.2023

Každý mrtvý musí projít rituálem jeptišek, aby jej neposedl duch. Ti jsou rozděleni do kategorií a podle druhu úmrtí. Artemisia je hrdinka povahou ne nepodobna Wednesday z Adamsovy rodiny a proto jsem si ji oblíbila. Tak trochu asociál a sociopat, ostatní děsí svými jizvami a sarkasmem. Její ponurou minulost a původ ohavných jizev od popálenin se dozvídáme v průběhu celé knihy, takže o pocit nedočkavosti a zvědavosti není nouze!
Artemisia se rozhodne zůstat v klášteře, z okolního světa nezná nic a ani znát nechce. Osud jí ale sebere vítr z plachet ve chvíli, kdy klášter přepadnou mrtví a posledlí a ona se nechá posednout Přízrakem nejhoršího typu, jen aby ochránila ostatní. A co hůř, evidentně se chystá mnohem horší plán a Artemisia je nucena začít pátrat. A tak jsme svědky jejích jízlivých, kousavých a sarkastických rozhovorů s Přízrakem, s nímž uzavře dohodu. Ale může někdo takový jako on dodržet dohodu? Hladový, plný nenávisti k lidem a uvězněný stovky let v Relikvii? To zjistíte v knize, kterou tímto vřele doporučuji.
Mimochodem je to YA a já jsem potěšena, že i v této kategorii se najde kniha s temnou atmosférou, obyčejnou, ač lehce divnou hrdinkou, která se pohybuje v tak ponurém a skleslém světě neustále bojujícímu s duchy zemřelých.

2 30.12.2022

Původně jsem už od půlky knihy měla v hlavě komentář - neurazí, ale ani nenadchne. No jo, jenže ke konci se všechno tak nějak zamotává, že mě to i navnadilo na další díl, který jsem si hned musela koupit (v aj na Amazonu, v čj zatím není). Měly by být 4 díly, tak snad nebudu zklamaná z vleklého děje.
Chválím autorku, opravdu letěla na Aljašku nasát atmosféru a vyklreslení tmavé a drsné krajiny je strhující. Losa, nebo medvěda zkrátka nepotkáte každý den.... Navíc je ostrůvek odříznutý od světa, minimum kontaktu, špatné telefonní i internetové spojení a spousta lidí, z nichž každý má nějaké to vlastní tajemství a autorka nás v podstatě celou knihu nechává tápat ve vzpomínkách a dostaneme spíše jen útržky obrazů.

2 04.12.2022

Neurazí, ale ani nenadchne…. Tři krátké příběhy, bez přečtení Eragona spousta věcí nebude dávat smysl. Těšila jsem se, že se něco dozvím o Angele, ale opět jen další záhady a nevysvětlené teze. Moc ráda bych četla další pokračování o Murtagovi a Trnovi, třeba se dočkáme :)

2 18.10.2022

U těchto knih nehodnotím kvalitu obsahu, o tu ani moc nejde, jako o sdělení, jež nese. Samra má podobný osud jako stovky tisíc dívek po celém světě - je provdána staršímu muži (spíše prodána). Zažívá peklo, fyzické i psychické ze strany manžela, jeho rodiny a ani její rodina se pokaždé nezachová správně. Vymanit se z tohoto systému trvá mnoho let a stojí spousty úsilí. A já tleskám každé ženě, která je schopna o tomto mluvit.

2 17.10.2022

Kdo četl tuto knihu a líbila se mu, nechť se prosím přihlásí. Negativní recenze nepíšu, zkrátka proč psát o něčem, co nechci doporučit. Ale tato kniha si to tak trochu ”zaslouží”.
Nádherný obal. Miluji havrany nejen od Poea. Tím to ale končí. Nadále je vše špatně. Hlavní hrdinka? Naivní, až tupá. Vykreslována jako problémová, ve skutečnosti se staly jen dvě podivné příhody a nadále je pouhou šedou myší.

Příběh? Vlastně ani nevím. Hayden zdědí rodinné sídlo po mrtvé matce. Neustále má noční vidiny, v nichž je v cele armády a někam celou noc jede. Bohužel po celou dobu nikam nedojede. Hledá stopy po Nibelunzích z jiného světa, s nimiž měla její matka mít mnoho společného a mohou stát i za její smrtí.

Co knize vyčítám? Bezduché a nekonečné rozhovory s kamarádkou Del o panenství, líčení aj. Nevýraznou hlavní postavu, jakož i postavy vedlejší. Ty postavy, co se knihou minou, snad ani nelze považovat za záporáky. 300 stran se nic neděje, pak se nadechnu ve stylu - Jo, skvělý závěr! - a zase vydechnu, protože žádný se nekoná a potenciál příběhu o Nibelunzích je zašlapán do země. Nedokončené myšlenky, nedovysvětlené souvislosti, divný konec.

Co mě skutečně rozčilovalo bylo střídání minulého a přítomného času, to by pohřbilo i mnohem lepší knihu, než je tato…

Takže to vidím tak na 2/5. A po dlouhé době fantasy, na jehož konci jsem rozladěná ze ztráty času…

Třetí kniha, kterou jsem od Sarah četla. Maminčin mazánek je top, ale toto dílo má rovněž něco do sebe. Je trochu jiné, dopředu víme, kdo co spáchal, sledujeme tak nejen Charlie, ale i pachatele a oběti.
Připomnělo mi to Zákon a pořádek, téma podsvětí, drogy, šlapky, nucená prostituce aj. Velmi depresivní téma, s někdy až příliš barvitě vylíčeným dějem a podrobnostmi. Na konci, kdy už jsem si říkala, že to vlastně bylo od začátku jasné, mi lehce upadla brada nad zvratem a potěšilo mě to, protože z dobré knihy to udělalo skvělou.
Ideální kniha na nedělní odpoledne.

2 18.09.2022