Potolu komentáře u knih
Zdá se mi, že dvojka byla víc taková... Napjatější, víc plná děje. V trojce sice taky děj krásně plynul, ale už to bylo takové víc laciné, předvídatelné... Ale pořád to stálo za to! Sice bych snesla méně fňukajících a lítostivých scén Kovy, ale jo... Dobrý! :-)
Jako oddechovka bez hlubšího přemýšlení je fajn! Dej je snadno předvídatelný, místy zbytečně rozvleklý... Člověk čekal nějaký zvrat, nějaké napětí, které se sice opatrně objevilo, ale pak zase hned zmizelo. :-/
Myslela jsem, že dám tři hvězdy, ale po větách typu: "Celá atmosféra byla tak dojemná! Oba měli co dělat, aby jim neukápla slza. Bylo v nich tolik emocí najednou!", jsem se rozhodla dát dvě. To byl na mě opravdu velký kýč...
Celou dobu jsem četla knihu s otevřenou pusou. Neuvěřitelný příběh! Ani nevím, co víc k tomu psát...
Mile mě překvapila forma - čekala jsem, že kniha bude spíš dokumentárního rázu, ale nakonec šlo o klasické vyprávění se vším všudy.
Případ je šílený, ale na druhou stranu je vždy jednoduché napsat knihu z jedné strany pohledu. Tu druhou neznáme. Kniha v podstatě jen říká, že Norsko je špatné, systém neudělal chybu, ale kde je skutečná pravda? Opravdu na straně Norska nebo Češky? Ten druhý pohled mi tam chyběl. Takže tak...
Spisovatelský není kniha úplně žádným skvostem. Aspoň pro mě, ale... Moc mě bavilo vyprávění z osobního i profesního hlediska. Ne jednou jsem se poťouchle smála ... :-) Nicméně jsem velmi ráda, že jsem knihu přečetla, protože mi přiblížila osobnost Toma Feltona se vším všudy. Už nikdy nebude záporák...
Knihu jsem si půjčovala především kvůli příběhu - myslela jsem si, že jde hlavně o příběh nedobrovolné ženy pro útěchu, ale to, že se bude rozebírat historie Koreje, tak to mě mile překvapilo. I to, jakým jemným způsobem je vyprávěný! Jakože tak nenápadně a přitom zajímavě... Doporučuji! A těším se na druhou knihu... :-)
Jako poselství je kniha krásná - pečovat nejen o své fyzické tělo, ale také o svoji duši a o to, abychom k sobě přistupovali jako k někomu, na kom nám záleží (což popisuje i Peterson v jedné ze svých kapitol knihy 12 pravidel pro život).
Nesedla mi literární podoba knihy. Jak už tu psalo vicero lidí, kniha by se dala značně zkrátit. Poslední, třetí část už byla opravdu na hraně. Ani tak ne kvůli ezo myšlenkám, i ty mají něco do sebe, ale jak to bylo pořád to samé (jsme nit v tapiserii, jsme dokonalé bytosti atd.). Hmmm ... Taky mě dost štval překlad a opakování. Zvlášť "dusila jsem se ve svých šťávách". To nešlo opsat líp? Třeba "na plicích jsem měla spoustu vody"? A to tam bylo několikrát!
Nicméně doporučuji pro lidi, kteří jsou nemocní, anebo mají vedle sebe nemocného člověka. Anebo prostě jen pro lidi, které zajímaji zážitky blízké smrti. :-)
Samotná myšlenka Petra Pana je krásná. Je plná dětství, nevinnosti, snění, dobrodružství a představ o kouzelných bytostech. Jen si myslím, že je také plná metafor, které malé děti nepochopí. Budou brát příběh jako o dětech, které odletěly do Nezemě, kde zažívaly různá dobrodružství s piráty, krokodýlem, indiány, vilami a Ztraceňáky. Ale možná děti na 2. stupni pochopí, co se skrývá za příběhem... Myšlenka ale opravdu krásná.
Krásný příběh o jednoduchosti, kráse a lásce. Kniha se četla sama, takže za pár dní přečteno.
Závěr mi přišel trochu "přestřelený" :-D a trochu to kazilo ten tajemný nádech knihy, ale OK, proč ne...
Co mě štvalo - oni tam snad jen furt jedli a připravovali jídlo. Nebyla snad kapitola o tom, co budou mít k večeři nebo svačině.
Jinak vřele doporučuji jako oddychové čtení.
Kniha se mi líbila i nelíbila.
Líbilo se mi téma smrti, paralelního vesmíru, protkávání životů, hlavní hrdinové, rozuzlení na konci (což asi přidalo knize jedni hvězdičku).
Nelíbily se mi úryvky o historii Egypta. Něco bylo zajímavé, ale zvlášť ta historie, to mě nebavilo. A že tam toho je požehnaně!
Autorka ale krásně popsala to, co každého určitě někdy napadlo: Co by se stalo, kdybych se rozhodl/a jinak? S kým bych (ne)byl? Jaký by byl můj život? A můžu to vrátit?
A to jsem takové pěkné myšlenky, ne?
První kniha od Dispenzy, jsem nadšená. Kniha jako taková je celkem náročná na čtení a porozumění tomu, co chce autor říct, ale pokud jste zdatný čtenář, nebude to problém.
Líbí se mi, že kniha pěkně vysvětluje, jak funguje mozek, emoce a jak to vše ovlivňuje tělo a osobnost člověka. Dá se říct, že takové myšlenky najdete v každé knize zaměřující se na rozvoj osobnosti, ale v téhle mi to přišlo vysvětlující, proč to takhle vlastně funguje ("Myslete pozitivně, přemýšlejte nad tím, jací chcete být,..." Ale proč? Tady je to popsané!). Kniha mi potvrdila to, co si myslím celá léta - nemoci jsou často psychosomatického rázu. Pokud tělo a mysl nejsou v souladu.
Dispenza zabrousil i do krize středního věku, taky zajímavé téma.
No, doporučuji pro hloubavé a otevřené čtenáře. :-)
Na knize mě nadchlo prostředí Prahy a Prasiny. Nová a stará Praha, doba Křižíka a vynálezů. Pro mladší čtenáře plno dobrodružství, ačkoli někdy jsem si říkala, že co všechno zažil Jirka, tak to snad už nemůže přežít. :-D Ale jako taková Foglarovka s milými hrdiny dobrý....
Ufff... hutné čtení. První část se věnuje škole jako takové. Některé části se mi libily vic, nektere méně. A ta druha část je autobiografie Neilla. Pasáže samy o sobě mnohdy neměly hlavu a patu a autor psal, co ho zrovna v tu chvili k tématu napadalo.
Musím uznat, ze Neill byl fakt zajimavy člověk. A hlavně otevřený, ale zřejmě i tim, ze měl možná vsechno v sobe zpracované (sexualni hratky se setrou atd.). To, jak pristupoval k dětem a celkově k vedení skoly mě někdy až šokovalo (cigareta pro 14 kluka, vsichni se koupali nazi v rybníce,...), ale je to svoboda, co si budem... on asi taky nebyl uplne moralista. Rozhodně ale kniha k zamyšlení...
Asi tady budu za exota mezi všemi těmi pozitivnimi komentáři, ale co... :-D
Na Bozidaru jsem se moc tesila (knihu koupila nejen pro sebe, ale i pro dalsi dva lidi), protože Agnes, protože Veronika, ale... Bylo to pro mě zklamáním. Po Agnes, která byla napěchovaná dějem, napětím, milým poznáním, tak Bozidara tohle vše poztracela. Prvni polovina knihy byla tak trochu utrpením, protože se rypalo v citech, emocich, vzpomínkách a nic se nedělo. Fakt nic. A pak ta druha cast cesty vypravi o ceste dvou žen do Portugalska. Tam uz se dej trochu rozjel, ale taky jen vlacne. A konec uz byl jako z Hollywoodu. :-D Nezapiram, ze kniha ma neco do sebe, spoustu fajn myslenek a poselstvi, ale mně to přišlo jako přílišné tlaceni na pilu, protoze skoro v každém rozhovoru Rosie a Bozidary bylo nejake moudro od Bozidary a mě se to pak uz zajidalo. Taky vsuvky o matematickych a fyzikalnich teoriich bych dokazala oželet, ale chapu, ze Veronika si v tomhle libuje, tak to tam proste dala...
Příští knihu Bohumila si spis pujcim z knihovny, ale treba pak zjistim, ze ta stoji za koupi stejne jako Agnes. :-)
Co dodat? Snad jen to, ze Vanessa i Shane byli psychicky nemocní lidé, kteří se navzájem manipulovali...
Příběh rozhodně zajímavý, ale místy se mi zvedal kufr. :-D
Nemůžu se ubránit dojmu, ze autorka sama neco podobného prožila. Nevím. Proc by jinak na začátku tolik upozornovala na skutečnost, ze příběh je smysleny?
To si snad autorka dela srandu, nebo co? Druhý díl špičkový! Troufam si říct, že lepší... Děj plynul, v každé kapitole se něco dělo, napínavé. Sakra, kdy bude třetí dil?!
Tak jo... knihu jsem zhtla během pár dní. Hodně nutí k přemýšlení, ale... tohle je fakt moc. Jsem celkem otevřený člověk a sama sním o svobodě, ale svoboda jako taková neni jednoduchá. Oni si hráli na svobodne. Rozhodnout se vsechno zabalit a jit zit do lesů, to klobouk dolu, byli odhodlání... ale jinak?
- paleni plastovych pytlů mi nepřijde OK
- praní prádla v řece pracim práškem mi nepřijde OK
- skacet asi 200 stromů kvuli vlastnimu srubu mi nepřijde OK
"Tuto nadhernou planetu nicime jen kvuli prachum..." Aha... :-D
- neprispivat spolecnosti, kterou kritizuji, a brát socialni davky mi neprijde OK
- byt psycholozkou a kouckou, ale pak beru sama antidepresiva a nedokazu koucovat sebe, ani deti, mi neprijde OK
- nezahrnout deti do rozhodnutí, kam dal, přičemž jeden ze clenu viditelne proziva trauma, mi neprijde OK
Je to vše pokrytecke. Ne, temto lidem nefandim.
Kniha je naprosto vycerpavajici! Zabyva se citlivymi detmi obecně i v jejich jednotlivych vyjovych fázích. A i v těch se autorka dotkne dulezitych temat typickych pro dane období - u novorozencu napr. spanku, u predskolaku napr. dochazeni do skolky, u dospivajicich napr. u sexuality. Doporucuji vsem rodicum, kteří maji pocit, ze by jejich dite mohlo byt vysoce citlivé (anebo i oni sami). S urcenim Vam muze pomoci dotaznik v knize. A taktez doporučuju vsem učitelům, protože je celkem velka sance, ze se s vysoce citlivym dítětem potkají na sve skole. :-)
Další ze skvělých koučovacích knih! Kniha je přímo nadupaná různými nápady, technikami a praktickými cvičeními. Je jich tolik, že to je přesně tak, jak tu už někdo psal: "Každý pobere, co v danou chvíli unese." Považuju za užitečné se k ní vracet. Oceňuju, že jde od obecných ke konkrétním věcem. Díky knize si ujasníte spoustu věcí, které chcete mít v životě jinak. :-) Doporučuji!
Oddechovka na podzimni vecery nebo dovolenou. :-) Vymena manzelu me vcelku pobavila a prekvapilo me, jak se nakonec vsechno vyvrbilo. Neco skonci dobře, neco špatně... No, rozhodne stoji za precteni.